Bella s ostatními odchází do Číny.
14.09.2009 (08:30) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×
26) Směr Čína
Vytáhla jsem si z batohu moje doklady, dala do kapsy od mikiny a šla do přijímací haly. Přišla jsem tam jako poslední.
„Konečně dorazila.“odpověděl někdo.
„Tak jdeme.“odpověděl Aro a šli jsme.
Bylo nás celkem asi třicet a všichni, kromě mě, měli kápě.
„Bello. Tady.“zavolala na mě Loren a zamávala na mě.
Šla jsem k ní a Alecovi, který ji držel za ruku.
„To se nás tolik vejde do letadla???“zeptala jsem se zvědavě.
„Bello,“odpověděla mi Loren překvapeně,„jdeme pěšky.“
Co??Pěšky. A jak teď mám poslat ten dopis?? Vyšli jsme z brány. Všimla jsem si poštovní schránky. Naštěstí jsme šli kolem ní. Zpomalila jsem krok a tak se dostala mezi poslední. Šla jsem ke straně a ještě víc zpomalila. Ti zbylí dva mě přešli a šli. Byla jsem naštěstí už u schránky a rychle jsem dala dopis dovnitř. Rozeběhla jsem se za Loren. Doběhla jsem ji a ostatní.
„Kde jsi byla??“zeptala se mě Loren.
„Ehm…Něco mi upadlo.“odpověděla jsem.
„Aha.“odpověděla Loren, ale věděla, že lžu, ale dál to nerozebírala.
Došli jsme k lesu. Bylo už šero. Rozeběhli jsme se do lesa. První byl Demetrii s Felixem a za nimi Aro, Marcus, Caius. Cestou do Číny si zalovím. Příští den jsme dorazili k Jaderskému moři. Skočili jsme do vody. Plavali jsme pod vodou, aby nás neviděli rybáři. Za den jsme doplavali do Albánie. Běželi jsme přes Makedonii a Bulharsko. V Bulharsku jsme se zastavili uprostřed lesa.
„Proč jsme zastavili??“zeptala jsem se Loren.
„No…Je čas lovu.“odpověděla omluvně Loren.
Aha. Takže dneska zemře plno lidí.
„Rozdělte se do pěti skupin a každá běžte do jiných měst.“odpověděl Aro.
„Bello. Musím jít.“odpověděla Loren a tvářila se zahanbeně.
Nerada přede mnou dávala najevo čím se krmí. Všichni se rozdělili a vyrazila každá skupinka na jinou stranu. Zůstal tu pouze Aro.
„Ty se běž taky zalovit.“odpověděl Aro , který se na mě otočil.
Tvářil se zcela normálně. Žádný náznak nechuti k zvířecí krvi. Pořádně jsem se nadechla, abych pochytila zvířecí pach. Ucítila jsem na jihovýchodě stádo srn. Rozeběhla jsem se tím směrem. Po pár minutách jsem dorazila na palouk kde se nacházeli srnky. Zastavila jsem před loukou. Nejdřív jsem si vytipovala srnu na kterou se vrhnu jako první. Jedna se ke mně blížila. Neváhala jsem a vrhla se na ni. Spadla na zem a já se zakousla do krku a sála. Zatím co jsem pila, zbytek stáda se rozuteklo. Když jsem dopila, rozeběhla jsem se směrem kudy utekli ostatní. Za chvíli jsem na ně narazila a vrhla se na nejbližší a nejpomalejší. Zakousla jsem se a sála. Po dopití jsem se prohlídla jestli nejsem špinavá od krve. Naštěstí ne, ale občas se mi to stává. Běžela jsem zpátky. Dorazila jsem jako první nikdo ještě nedorazil. Aro seděl na pařezu a měl zavřený oči.
„Jaký byl lov??“zeptal se mě Aro a otevřel oči.
„Ulovila jsem dvě srny.“odpověděla jsem a vyskočila jsem si na vysoký smrk.
Sedla jsem si na nejtluzčí větev. Byla jsem na samým vrcholu. Bylo vidět daleko. Zrovna vyšel měsíc. Pěkně mě osvítil. Zářila jsem. Sledovala jsem měsíc velice zaujatě. Po nějaké době jsem uslyšela jak ostatní přicházejí. Podívala jsem se dolů. Přišel Demetrii s Felixem a s dalšími, které neznám.
„Pane, měl jste jít s námi. Byla to zábava.“odpověděla vesele Felix.
Aro nic neřekl. Demetrii se podíval nahoru. Uviděl mě. Vyskočil za mnou.
„Co tady děláš??“zeptal se mě Demetrii zvědavě.
„Sedím a pozoruji měsíc.“odpověděla jsem a podívala se na Demetriho.
Měl rudé oči. Raděj jsem odvrátila od něho zrak a znova se zadívala na měsíc.
„Aha. Jdu dolů, nebudu tě vyrušovat.“odpověděl a seskočil dolů.
Když jsem takhle seděla sama, ozval se mi stesk po Cullenů. Po Emmettově zábavě a hlavně po Edwardovi. Byla bych ráda, kdyby tu byl se mnou. Už skoro všichni přišli. Když jsou všichni po lovu, připadají mi nepříjemní.
„Bello.“zavolala na mě Loren.
Seskočila jsem dolu přímo k Loren. S těma očima byla jak jiná. Konečně přišli i ostatní a mohlo se pokračovat v cestě. Pět dní jsme běželi přes Turecko. Pět dní přes Írán. A byl zase čas lovu. Tentokrát jsem si musela dát velblouda. Po naší krvi jsme běželi dál. Tři dny Afghánistán a Pákistánem. Konečně jsme dorazili do Číny. Běželi jsme ještě dva dny než jsme dorazili do města Xio-Lee. Zastavili jsme se kousek od města. Stáli jsme na louce. Šli jsme lidským krokem přes louku. Když jsme byli uprostřed louky, někdo vyšel před námi z lesa. Zastavili jsme se. Rozhlídli jsme se a plno upírů vycházelo z lesa na louku. Vycházeli z každé strany. Dokonce i ze zadu. S tím jsme nepočítali. Obklíčili nás.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Cesta života -26díl-Směr Čína:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!