Bella je už na Aljašce 4 roky a pořád nic. Jednoho večera někoho uslyší. Co se stane??? Je to vážné???
07.07.2009 (09:30) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2307×
13) Setkání
Jsem na Aljašce už čtyři roky a pořád nic. Pořád učím na škole v jednom vkuse. Učím jazyky a lidské tělo. S rodinou Denali jsme se stali velice dobrými přáteli. Já už jenom čekám na rodinu Cullenovou.
Dneska jsem si na večer vzala knihu pro automechaniky. Docela mě to zajímalo. Seděla jsem a studovala. Najednou jsem uslyšela několik kroků někde venku. Radši jsem udělala štít, protože se sem už několikrát chtěli vloupat. Přestala jsem studovat a raději jsem poslouchala. Neslyšela jsem srdce. To jsou upíři, ale Denali by už na mě volali. Kdo to je?
Uslyšela jsem kroky blížící se k hlavním dveřím. Postavila jsem se do bojového postoje a čekala. Dveře se otevřeli a v nich stál velice pohledný muž s blonďatými vlasy. Za ním jsem uviděla tři muže spíš chlapce ve věku asi 17-19 let. A úplně vzadu tři ženy. Jedna se na tvářila velice mile a přátelsky a jedna z nich velice drobná připomínala elfu se tvářila jako by už to dávno věděla, že tu budu, ale to tři chlapci se tvářili překvapeně a trochu naštvaně. Všichni měli hnědozlaté oči. Vegetariáni.Ten muž ve předu byl v klidu. Bylo ticho. Já jsem to ticho první prolomila.
„Vy jste doktor Carlisle Cullen???zeptala jsem se přátelsky, ale pořád připravena zaútočit.
Muž se na mě překvapeně podíval a všichni kolem.
„Ano. Kdo jsi ty??“zeptal se Carlisle pořád přátelsky.
„Já jsem Bella Volturi.“odpověděla jsem a ti tři chlapci zavrčeli. Radši jsem začala vysvětlovat.
„Já už nejsem s nimi. Před pěti lety jsem odešla. Odmítala jsem pít lidskou krev. Naštěstí mě pustili. A Aro tě pozdravuje“odpověděla jsem.
„To děkuji.“odpověděl Carlisle. Carlisle se ke mně blížil, ale narazil do mého štítu.Zapomněla jsem, že jsem ho nastavila. Všichni byli v šoku. Asi nevědí, že někdo existuje se štítem.
„Promiňte. Neuvědomila jsem si, že mám štít. Hned ho dám pryč.“odpověděla jsem rychle a štít sundala.
„Ty jsi štít??“zeptal se jeden z nich s blonďatými a rozcuchanými vlasy.
„Ano.“odpověděla jsem.
Ta drobná dívka se ke mně blížila, ten blonďák jí v tom chtěl zabránit, ale už byla u mě.
„Ahoj Bello. Já jsem Alice. Ráda tě poznávám.“představila se mi Alice velice přátelsky a objala mě. To mě překvapilo. Když mě pustila, uvědomila jsem si, že jsem v jejich srubu.
„Promiňte, že jsem ve vašem srubu, ale čekala jsem na vás. Konkrétně na Carlisle, protože jsem se chtěla něco od něho naučit.“omlouvala jsem se.
„To je v pořádku.“odpověděl Carlisle.
„No tak kluci. Nic nám neudělá.Přestaňte.“řekla Alice rozzlobeně.
Kluci chvíli váhali. První se narovnal hnědovlasí velice velký kluk. Připomínal Felixe.
Alice přišla k blonďákovi a chytla ho za ruku. Vzdal to. Ten poslední se na mě díval naštvaným pohledem.
„Edwarde!!!“zavrčela Alice.Ten se nerad narovnal.
Když jsem se nadechla ucítila jsem jejich vůni. Voněli krásně. Nejvíc mi voněl Edward. Podle mě byl ze všech nejhezčí. Docela se mi líbil.
„Bello, nechceš jít na lov???“zeptala se mě Alice.
Měla bych jít, protože jsem už týden nebyla. Jenom jsem přikývla na souhlas.
„Super.“zaradovala se Alice.
„Alice, jdu s tebou.“odpověděl ten blonďák.
„Dobře.“souhlasila Alice.
„Tak pojď.“pobídla mě Alice. Šla jsem první. Zastavila jsem se před dveřmi.
„Co ráda lovíš??“zeptala se mě Alice.
„Medvědy.Hlavně v době zimního spánku. To je s nimi zábava.“odpověděla jsem.
V tom se přiřítil ten veliký s úsměvem.
„Jé. Můžu taky??Taky rád medvídky.“odpověděl s úsměvem.
„Emmette!!!“zavolal na Emmetta někdo. „ty mě necháš samotnou a půjdeš s nimi??“ozvalo se ze srubu. Blížila se k nám blondýna. Byla velice krásná. Ta by vždycky vyhrála miss.
„Promiň zlato, ale Bella je jediná holka, které baví lov medvědů.“odpověděl Emmett.
„Dobře. Dneska máš útrum.“odpověděla naštvaně a vešla do srubu.
Blonďák vedle mě s Alicí se dusili smíchy. Emmett trochu zesmutněl, ale za pár sekund se mu vrátil ten starý úsměv.
„Tak už půjdeme???“zeptal se nedočkavě Emmett.
„Jsi netrpělivý jak malí dítě.“odpověděla Alice a rozeběhla se do lesa.
Dusila jsem se smíchy, protože jsem to nechtěla dát najevo, aby se Emmett neurazil.
Rozeběhla jsem se za Alicí. Doběhla na louku kde se zastavila. A já taky. Kluci byli u nás za pár sekund.
„Emmette. Běž s Bellou. My půjdeme na srny.“odpověděla Alice a zmizela s blonďákem. Zůstala jsem na louce s Emmett. Ten si mě jenom prohlížel.
„Máš ráda sázky???“zeptal se mě Emmett.
„Ty mám po medvídkách nejradši.“odpověděla jsem a Emmett se rozesmál.
„Dobře. Kdo chytí největšího medvěda. Vyhrává.“odpověděl Emmett.
„Skvěle.“odpověděla jsem a usmála se.
„Odpočítáváš ty.“odpověděl Emmett.
Připravili jsme se k běhu.
„Tři, dva, jedna, teď“odpočítala jsem s vyrazili jsme.
Sázku jsem vyhrála. Emmett byl na mě naštvaný. Když se to dozvěděl blonďák, rozesmál se.
„Koukám Emí, že máš konkurenta. Nikdo tě ještě neporazil a porazí tě holka.“odpověděl rozesmátě.
„No dovol.“odpověděla jsem uraženě.
„Klid Bello.“odpověděla Alice.
Běželi jsme zpět ke srubu. Blonďák se pořád smál. Emmett byl naštvaný. Jediná Alice byla v klidu. Když jsme se dostali ke srubu, uslyšela jsem velice krásný smích.
„No jo. Tak mě porazila holka. A co??!!“zařval Emmett a vešel do srubu a mi za ním.
Byl to Edward, který se smál, ale teď se smáli všichni kromě Emmetta, který byl uražený.
„Jsi jak dítě.“konstatoval Edward.
„To už jsem slyšel. No a??Tak jsem jak dítě.“odpověděl uraženě Emmett, který teď seděl na pohovce vedle blondýny.
„Bello, posaď se prosím. Rádi bychom se o tobě něco víc dozvěděli.“odpověděl Carlisle.
Sedla jsem si do křesla. Všichni se na mě dívali. Začala jsem vyprávět můj příběh. Asi po půl hodině mého vypravování jsem skončila.
„Tobě je 17 let?? Koukám Edwarde, že nejsi jediný. Budete si aspoň rozumět.“odpověděl Emmett a rozchechtal se. Najednou na něj přistál polštář.
„Hej. Nech toho!!“odpověděl Emmett a hodil po něm polštář.
„Kluci!!Nechte toho!!Esme by nebyla zrovna ráda, abyste tu něco rozbili.“odpověděla Alice a podívala se na Esme.
„Děkuji Alice.“odpověděla s úlevou Esme.
„Bello. Pokud chceš můžeš s námi zůstat.“odpověděla Esme.
„Prosím Bello. Bydli s námi. Prosím.“prosila Alice.
„Já nevím. Nechci vám překážet.“odpověděla jsem.
„Nebudeš sestřičko.“odpověděla Alice a skočila na mě a objala mě.
Všichni se rozesmáli.
„Alice bude mít dalšího na hraní.“odpověděl Emmett a dostal od blondýnky pohlavek.
„Co je?“zeptal se Emmett
„Nic. Jen to, že urážíš Alici.“odpověděla blondýna.
„Dík Rosalie.“odpověděla Alice.
A tak jsem zůstala s rodinou Cullenovi. Esme s Alicí mi chtěli přistavět pokoj, ale odmítla jsem. Trošku z toho byli smutní, protože Esme ráda zařizovala interiér. Pořád jsem učila na škole akorát přišli nový žáci Cullenovi. Všichni, hlavně Alice chodila na všechny moje přednášky. Carlisle mě učil o upírech, protože Aro do takových detailů jako Carlisle neučil. Rosalie si mě moc neoblíbila. V noci jsem si četla nebo studovala.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta života -13díl-Setkání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!