Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta za svobodou 9. kapitola

24.03.2010 (12:00) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9709×

„To ti udělal on?“ zeptal se a v jeho hlase byla slyšet starost. Takže si té jizvy všiml… Opatrně jsem přikývla a odvrátila jsem pohled do zdi. Bála jsem se jeho reakce. Ale on mě jako vždy naprosto překvapil.

Nahnul se nade mě a své studené rty o tu jizvu lehce otřel… Překvapilo mě, kolik vzrušení ve mně ten dotyk vyvolal. Jako by uvnitř mě praskla nějaká hráz a v břiše se mi rozvlnilo hejno motýlků. Edward to nejspíš cítil stejně. Políbil můj hrudník znovu, ale tentokrát vášnivěji…

Rychle vyhledal mé rty, naléhavě mě políbil. Stejně naléhavě, jak jsem to cítila i já. Potřebovala jsem se ho dotýkat. Být mu na blízku. On byl jako moje droga, už jsem si nedokázala představit život bez něj. Lehce mi začal rukou přejíždět po holém stehně. Pod jeho prsty zůstávala na mém těle ohnivá čára plná vzrušení. Edward mě chytil kolem pasu a co nejvíc se ke mně přitiskl. Na malou chvíli opustil mé rty, abychom mohli popadnout dech. Potom se přesunul na mou klíční kost a opatrně mi sundal župan, aby mi dosáhl na rameno. Rukama laskal mé tělo. Přejížděl mi po bříšku a já jsem nezůstávala pozadu. Vychutnávala jsem si dotyky, každý jeho sval, každou křivku jeho těla.

Naprosto jsme se nechali unést vášní. Vášní, která nás oba spalovala a která nás tolik táhla k sobě. Cítili jsme potřebu být spolu. Pokojem se rozléhalo naše těžké oddechování. S každým jeho dotykem jsem toužila zažít víc. Naprosto jsme odbourávali hranice bezpečnosti. Tedy, bezpečnosti pouze pro Edwarda, mně na tomhle nepřišlo nebezpečného nic. A zdá se, že jemu v téhle chvíli také ne.

Tohle bylo to po čem jsem toužila. Toužila jsem, aby se mě dotýkal někdo, kdo mně miluje a koho miluji já. Někdo, kdo se mně dotýká s citem a něžností… Někdo, jako byl Edward.

EDWARD

Slyšel jsem splašený tlukot jejího srdce. S každým jejím dotykem jsem toužil po větším uspokojení. Ale musel jsem být opatrný. Za prvé proto, že jsem byl upír a kdybych se nechal moc unést vášní, mohl bych ztratit sebekontrolu a nějak jí ublížit. Za druhé proto, že je to teprve včera, co se přesně o tohle pokusil ten Zac. A za třetí… Protože možná by své poprvé chtěla zažít s někým jiným, než jsem já. S někým, kdo má srdce, teplou kůži a od koho jí nehrozí smrt...

Ačkoli mě to stálo všechno přemáhání co jsem měl, donutil jsem se od ní trochu odtáhnout. Zmateně se na mně podívala.

„Bello… Miluji tě, ale víš jistě, že to chceš? Vím, že tohle je pro tebe nejspíš poprvé. Doopravdy to chceš prožít s někým, jako jsem já?“ zeptal jsem se jí.

Podívala se na mě s obrovskou něžností. „Edwarde, nechci to prožít s nikým jiným než s tebou,“ řekla a dívala se mi do očí, které navzdory dnešnímu lovu byly černé. Černé touhou, nýbrž ne po krvi. ale po jejím těle.

Chvíli jsem se jí díval do očí a přesvědčoval se, že to myslí vážně. Její oči prozrazovaly vše. Dívala se na mě s láskou... Naklonil jsem se zpět k jejímu obličeji, ale těsně nad ním jsem se zastavil.

„Bello, kdyby tě cokoliv bolelo nebo jsi chtěla přestat, musíš mi to říct,“ pošeptal jsem jí do tváře.

Bella přikývla a já jsem se opět vrátil k jejím horkým rtům. V tu chvíli mnou projela nová vlna vášně a vzrušení. Z úst se mi vydral hlasitý sten a já jsem se musel přemáhat, abych se na Bellu nevrhnul hned. Chtěl jsem, aby se jí to líbilo. Chtěl jsem, aby to bylo dlouhé a z opravdové lásky. Pomalu jsem já odhrnul ramínka, abych se dostal k jejím ňadrům. Lehce jsem je uchopil do svých rukou a Bella slastně zavzdychala. To mi přidalo odvahu a já jsem ji začal její košilku opatrně svlékat celou.

Bella mezitím rozepla knoflíčky od mé košile a já ji sebe rychle strhl, abych jí pomohl. Bella už pode mnou ležela nahá a já jsem si vychutnával její krásu. Byla tak líbezná. Sklonil jsem se k jejímu bříšku a políbil jsem jí na pupík.

Pomalu a opatrně jsem své polibky přesouval níž. Oba jsme dýchali zrychleně. Přesunul jsem se na její nohy a zasypával polibky její drobná stehna.

Přitiskl jsem se tělem k Belle ještě blíž a vrátil jsem se k jejím pootevřeným rtům.

Rychle jsem se zbavil mých posledních zbytků oblečení a naposledy jsem se Belle podíval tázavě do očí. Viděl jsem v nich vášeň a odhodlání, to mě povzbudilo. S největší opatrností jsem do ní vniknul a v tu chvíli mým tělem projel takový pocit vzrušení a slasti, jaký jsem ještě nikdy nezažil. V jejích očích se objevila první slza, ale já už jsem se nedokázal ovládat. Nedokázal jsem přestat, ačkoli ji nadevše miluji. Z různých studií a četby jsem věděl, že ji bolest v prvním milování brzy přejde.

Přitiskl jsem své rty na její a velice opatrně jsem se v ní začal pohybovat. Slzy se jí začaly kutálet po tvářích a já jsem je slíbával. Byl jsem sobec… Strašný sobec, ale nedokázal jsem přestat!

Najednou jsem však poznal, že Bellu počáteční bolest už přešla. Pohyby mi začala vycházet vstříc. Pokojem se rozléhalo naše slastné sténání, které jsme se snažili dusit polibky. Byli jsme v sedmém nebi. Věděl jsem, že Bella už musí být unavená. Naposledy jsem zrychlil tempo a oba jsme společně vylétli k výšinám.

Lehl jsem si vedle ní a naposledy ji políbil. Oba jsme stále těžce oddechovali.

„Děkuji,“ zašeptal jsem jí do ucha a Bella se usmála.

„Ne. Já děkuji.“ Stulila se ke mně do náručí a za chvíli spokojeně usnula.

BELLA

Ráno mně probudily studené dotyky na mé tváři. Usmála jsem se a otevřela jsem oči. Vedle mě ležel Edward a zářivě se usmíval. Prsty mi přejížděl po obličeji.

„Nerad tě budím, ale musíme do školy,“ pousmál se a potom se ke mně naklonil a lehoučce otřel své rty o mé. Moje srdce začalo nebezpečně zrychlovat a z vedlejšího pokoje se ozval Emmettův povzdech a Jasperovo radostné výskání.

Tázavě jsem se na něj podívala a on zkřivil obličej do grimasy tipu: ‚Bože, to jsou magoři.‘

„Omluv je. Oni se vsadili, jak rychle tvé srdce potluče, když tě políbím. Emmett prohrál…“

Zasmála jsem se a začala jsem se zvedat. Hodila jsem si přes sebe župan a chtěla jsem si najít v kufru něco na sebe. Ale Edward se jen zasmál.

„Alice ti tvoje věci schovala, máš si obléknout to, co je na křesle,“ řekl se smíchem.

Opatrně jsem se k tomu křeslu otočila a podívala jsem se tam, jako by tam nemělo ležet oblečení, ale přinejmenším atomová bomba. A taky že jo!

Byla tam džínová mini sukně! Bude dosahovat těsně pod zadek! Ach můj Bože! K tomu světle modré tričko s dlouhým rukávem. Dále tam ještě ležely obyčejné silonky barvy mojí pleti. Ty byly v pohodě, ale potom tam ještě byly boty na dobrém osmi centimetrovém podpatku. Tak fajn, tu sukni ještě vydýchám, ale tohle už ne!

„Já ji doopravdy jednoho dne zabiju,“ zanadávala jsem si tiše, ale v tom Alice stála vedle mě a strkala mě i s oblečením do koupelny.

„Hele, já tě sice slyšela, ale stejně se z toho nevyvlíkneš!“ Dostrkala mně dovnitř a já jsem si poraženě oblékla tu blbost. Najednou mně napadl skvělý plán, že bych těm botám ‚náhodou‘ urvala podpatek a řekla bych jí, že jsem zakopla…

„Jestli to uděláš, tak dostaneš boty s podpatkem, který je pětkrát větší!“ Ozvala se Alice za dveřmi a já jsem slyšela Edwardův tichý smích.

Mučednicky jsem si ty boty obula, rozčesala jsem si vlasy, umyla zuby a vyšla jsem ven. Za dveřmi už čekal Edward, kterého také šňořila Alice. Jenže on byl chlap. Jemu podpatky nehrozily!

Povzbudivě mě chytil za ruku a odváděl pryč. V ruce už držel můj batoh s věcmi do školy a nějakou bundu.

„Esme ti nachystala snídani,“ řekl tiše, když jsme sešli do kuchyně.

A opravdu. Na stole byla nachystána hromada jídla, snad od všeho jídla něco a já jsem se na Edwarda tázavě podívala.

„No nevěděla co ti chutná…“ řekl výmluvně a já jsem se zasmála.

„Díky Esme,“ zavolala jsem směrem k obýváku.

„Není zač,“ zavolala nazpět a já jsem se podívala na tu horu jídla. Vedle mě už stála téměř celá rodina a všichni mě zvědavě pozorovali. Ani se jim moc nedivím. Řekla bych, že je to snad poprvé,  co mají vdomě někoho, kdo doopravdy bude něco takového požívat.

Všichni na mě valili nevěřícné pohledy, když jsem si z té hromady všeho možného, lahodného jídla vybrala pouze jogurt. Na to jsem byla zvyklá. Ale nechtěla jsem Esme urazit a tak jsem si vzala ještě koblihu.

„Bylo to moc dobré, díky Esme,“ usmála jsem se a uháněla za ostatními, abychom byli včas ve škole.

Nastoupila jsem do svého volva a Edward si sedl na místo spolujezdce. Opatrně jsem vycouvala z garáže. Byl to úžasný pocit sedět po dlouhé době na místě řidiče. Strýc s tetou mi sice řidičský průkaz vyřídit nechali, ale potom už jsem neměla možnost se k řízení dostat.

Za veselé diskuze jsme dorazili až na školní parkoviště. Vystoupila jsem ven a všechny pohledy se s úžasem stočily na mě. No jo… Nejspíš jsem jim musela připadat trochu… jiná? Možná, rozhodně v takovémhle malém kousku oblečení mě ještě neviděli.

Zrovna jsme procházeli kolem partičky místních playboyů, když Edward tiše zavrčel a majetnicky mě objal kolem pasu. Takhle jsme vešli i do třídy a vesele jsme se smáli. Ale jakmile jsem uviděla, kdo ve třídě je, úsměv mi viditelně pohasl. Edward se tvářil – pro změnu – rozzuřeně a ještě pevněji mě k sobě přitiskl.

Došli jsme do naší zadní lavice a posadili se. Židle jsme měli těsně vedle sebe a Edward mě pořád jednou rukou objímal.

Nepatrně zavrčel, když se ten nový a nevítaný spolužák - se kterým už jsme oba měli tu čest se poznat – přesunul a posadil se přes uličku vedle mě.

Zac po mně hodil takový zvláštní výraz. Bylo to odhodlání? Pomsta? Nedokázala jsem to poznat… Každopádně jeho myšlenky musely být docela oplzlé, protože Edward vedle mě nejprve ztuhnul a potom mě objal i druhou rukou, jako by už mě nikdy nechtěl pustit...

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta za svobodou 9. kapitola: