Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta za svobodou 16. kapitola

13.04.2010 (07:15) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7045×

„Tak co? Líbí?“ zeptal jsem se s úsměvem.

Omámeně se rozhlížela kolem a přitom kývala hlavou na souhlas.

Dovedl jsem ji až k velkému gauči a zatlačil jsem ji do něj. Teď jí začínají prázdniny a ať se jenom opováží nějak protestovat!

Podal jsem jí ovladač na televizi a vydal jsem se do kuchyně, abych jí nachystal večeři. Přece jenom už několik hodin nejedla… Jenomže potom mi došlo, že tady v ledničce nejspíš nic nenajdu…

„Bello,“ nakoukl jsem zpět do obýváku.

„Hm?“ zvedla hlavu.

„Není tady nic k jídlu, musím zajet na nákup, vydržíš tady chvíli sama?“

Tázavě nadzvedla obočí. „Mně už není sedm.“

„Já vím, jen tě nechci nechávat samotnou.“ Přišel jsem až k ní a sehnul jsem se až těsně nad její obličej. Dech se jí zrychlil. Dívala se mi do očí a já ji pohled láskyplně oplácel.

Ale potom už jsem to zbytečné natahování nevydržel a nedočkavě jsem se vrhnul na její rty. Byly horké, naléhavé a plné vášně.

Jak moc bych chtěl pokračovat, ale musel jsem používat i tu rozumnou část mozku, která bohužel převládala. Musel jsem myslet na to, že Bella je člověk a musí jíst…

Nebylo možné se od ní odtrhnout. Vždy, když už jsem se odhodlal a na kousíček se vzdálil, nevydržel jsem to a přitiskl jsem se na její rty zpět.

„Bello,“ zamumlal jsem mezi polibky. „Jhá dhoopravdy mhusím jít…“

Zachichotala se mi do úst. „Nikdo tě nedrží,“ řekla a naposled mi svým jazykem objela rty. To bylo k nevydržení, takhle mě škádlit! Okamžitě jsem si ji přitáhl zase zpět k sobě…

„Ty jsi nemožná.“

Načež se zachichotání ozvalo znovu. „Já? To snad nemyslíš vážně!“

Povzdychl jsem si, posbíral jsem všechno dostupné sebeovládání (kterého mi doopravdy moc nezbylo) a odtáhl jsem se od ní.

„Miluji tě,“ řekl jsem procítěně a pohladil jsem ji po rozpálené tváři.

„Já tebe víc.“

Uchichtl jsem se. „To není možné, lásko.“

„Ale je.“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Hned jsem zpátky.“

Bella:

„Hned jsem zpátky,“ řekl Edward, věnoval mi poslední polibek a potom už jsem jenom slyšela startující auto.

Povzdechla jsem si. On mě jednoho dne omámí úplně…

Sáhla jsem pro ovladač a pustila jsem si televizi. Dávali nějakou reality show, která nevypadala zas tak špatně, a tak jsem to na tom programu nechala.

Neuběhla ani půlhodina a Edward už vcházel do dveří, ověšený taškami jako vánoční stromeček.

Vytřeštila jsem oči na tu haldu jídla, která čouhala z každé z nich a potom jsem svůj tázavý pohled obrátila na něj.

Všiml si ho. „Nechci, abys trpěla hladem,“ řekl a nevinně pokrčil rameny.

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a zmučeně jsem sebou práskla zpět do gauče. Řekla bych, že uběhly tak dvě vteřiny a Edward už stál vedle mě.

„Dáš si špagety, pizzu, čínu, polévku, pečivo -,“ vyjmenovával by tam asi donekonečna, a tak jsem se zvedla, přešla jsem do kuchyně a vzala jsem si vanilkový jogurt.

Edward mě trochu uraženě sledoval, ale potom se jeho obličej uvolnil do normálního úsměvu, sedl si na židli a mě si přitáhl na klín…

Vypravěč:

Všichni upíři, kteří momentálně obývali Forks, se vydali na společný lov. Z předchozí zkušenosti se rozhodli mít Tanyu pro jistotu na očích. Ta se bouřila, chtěla svobodu a ne mít v jednom kuse někoho za zadkem. Ale Emmett s Jasperem, kteří ji měli hlídat se jen tak odbýt nedali.

I s Tanyou běželi dále od ostatních, aby na sebe při lovu, kdy jsou zcela omámeni svými smysly, na sebe nenarazili.

Doběhli až hluboko do lesa. Jasper zkušeně nasál vzduch.

„Tady je to v pohodě,“ řekl a Tanya se okamžitě vrhla na ubohou, nicnetušící srnku, která po jejím výpadu vydala z hrdla nějaký zvláštní, přidušený zvuk, ale to bylo to poslední co udělala. Tanya se jí totiž přisála na krční tepnu a chudák srnka se skácela mrtvá k zemi.

„Fuj!“ postěžovala si Tanya, když se od ní odlepila. Rozhlédla se kolem, aby zhodnotila situaci. Emmett právě zápasil s velkým losem a Jasper se připravoval ke skoku na rozzuřenou pumu.

Tanya usoudila, že by se jim mohla na chvíli vzdálit, když v tom ji do nosu uhodila zvláštní vůně… Bylo to něco jako člověk, ale nebylo to tak silné. Z části to bylo cítit upířinou. Vydala se po čichu a o několik kilometrů hlouběji v lese ho spatřila… Chlapce, který se právě svíjel v bolestech a měnil se v upíra…

Bella:

Seděli jsme na gauči a plně se věnovali našim propleteným prstům. V pozadí hrála ztlumená televize, kde právě dávali večerní zprávy. Ne že bych věnovala pozornost něčemu jinému než Edwardovi, ale když jsem z televize zaslechla tři známá jména, zatrnulo ve mně a já jsem své oči vyděšeně upřela na obrazovku.

„…nejspíš je někdo unesl při návratu z večírku, kterého se toho večera všichni účastnili. Svědkové tvrdí, že Melissa a Brad Crowleyovi opustili párty krátce po půlnoci a pořadatel oslavy – Zac Hartley – šel s nimi, aby je doprovodil. Toho večera se však už nikdo z nich nevrátil domů. Vyšetřovatelé dnes pátrali v okolí města, ale bohužel nebyli úspěšní. Zastávají tedy názor, že byli všichni tři přepadeni a nejspíš uneseni neznámo kam. Kdyby jste spatřili někoho z těchto tří osob, prosím kontaktujte nejbližší policejní stanici, za jakoukoliv pomoc budeme vděční…“

Na obrazovce se objevily tři fotografie s popisy a já jsem na ně vyděšeně zírala. Edward nevypadal o nic lépe…

Tak proto dnes nebyli ve škole… Ne proto, že by se vyspávali z kocoviny…

I když bych měla být šťastná, že mě Zac už vlastně nemůže otravovat a Melissa s Bradem mi ničit život, tak jsem to nedokázala… Nedokázala jsem se těšit z cizího neštěstí…

Proti své vůli jsem doufala, že je brzy najdou…

Mezitím ve Volteře - Vypravěč:

Aro a jeho bratři seděli ve svých trůnech a netrpělivě čekali, až se jejich poddaní vrátí z mise. Díky vyspělé technice v podobě mobilních telefonů se už dozvěděli, že je našli. Konečně se jejich garda rozroste o nové dary…

Aro si nedočkavě mnul ruce, když v tom uslyšel z velké chodby tlukot dvou vyděšených srdcí. Velká brána se otevřela dokořán a za ní se objevily dva lidské obličeje s výrazem, který se k jejich splašeným srdcím skvěle hodil…

Aro s nadšeným úsměvem na rtech vstal a pomalu došel až k nim. Podíval se na lidskou dívku a s úsměvem zašeptal: „Rád tě konečně vidím, Melisso.“

Dívčiny oči se začaly nebezpečně klubat z důlků, že zde bylo vysoké nebezpečí, že vypadnou úplně.

„Tebe taky rád vidím, Brade.“ Otočil se na druhého vyděšeného, který byl teď své sestře podobný ve více věcech než obvykle.

„Co bude dál, pane?“ zeptal se Demetri oddaně.

„Toho kluka přeměňte ještě dneska,“ přikázal, lusknul prsty. Nepostřehnutelnou rychlostí se ho chopil nějaký cizí upír a vzpírajícího a křičícího Brada odváděl pryč.

Aro upřel své krvavé oči zpět na Melissu a pomalu a zákeřně se usmál.

„Myslím, drahá, že tvé lidské služby ještě budeme nějakou dobu potřebovat… Alecu?“ otočil se na upíra s tmavými vlasy

Ten se zářivě usmál a své karmínové oči upřel na vyděšenou dívku… Věděl, co po něm jeho pán žádá a ani v nejmenším mu to nevadilo…

Tahle Melissa sice nebyla zrovna nejkrásnější, ale byl si jist, že si to s ní užije… A až porodí jeho dítě, bude to pro něj velká událost…

Chopil se jí stejně, jako předtím neznámý upír jejího bratra a odváděl ji do svých komnat, kde spolu počnou dítě. Dítě, které bude nejmocnější z upíří společnosti. Protože spojením jeho daru a daru jeho budoucí manželky vznikne dar naprosto neslýchaný…

Když Alec s vyděšenou Melissou opustili sál, Aro se zákeřně usmál. Nemohl se dočkat toho, až se za tři týdny vyklube na svět dítě, které bude klenotem jeho sbírky…

Otočil se na své bratry a tázavě se na ně podíval. „Tak co si o našich drahých dvojčatech myslíte, drazí?“

Marcus si znuděně opřel hlavu o svou dlaň. „Měl jsi je nechat na pokoji, Aro…“

Ale Caius byl jiného názoru. Jeho úsměv byl snad ještě větší než Arův. On se těšil, až z pomocí nově nabytých darů konečně vyhladí rod Cullenových…

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta za svobodou 16. kapitola: