Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta za svobodou - 13. kapitola

05.04.2010 (08:15) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7819×

Zrovna jsme přijížděli k domu, když jsem na příjezdové cestě zahlédla jeho.

Málem jsem ani nepočkala, až auto úplně zastaví a už jsem se hnala k němu. Na tváři se mu roztáhl jeho nejkrásnější úsměv. Skočila jsem do jeho napřažených rukou – a řekla bych, že jsem si přitom zlomila žebra. Ale to jsem nechtěla řešit. Pevně mě objal a já jsem byla konečně v bezpečí. Ne že by mi ho Jasper s Emmettem nemohli poskytnout, ale tady šlo o ten pocit, že Edward mě chrání nejen po fyzické stránce, ale hlavně po té duševní…

„Bello,“ vydechl šťastně a natočili si můj obličej k jeho. Naše rty od sebe byly sotva pár centimetrů, které Edward v příští vteřině přerušil. Cítila jsem, jak se mé srdce rozbušilo takovou silou, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi… A rozhodně k tomu nemělo daleko…

Stáli jsme tam takhle a vychutnávali si ty překrásné okamžiky, kdy jsme měli jeden druhého. A nejspíš bychom tam stáli ještě dlouho - nebýt Emmetta samozřejmě.

„Ehm – ehm…“ odkašlal si. Já ani Edward jsme nereagovali a tak to zkusil znovu a hlasitěji.

Opět žádná odezva, takže naštval, přišel až k Edwardovi a poklepal mu na rameno.

Edward se ode mě nedobrovolně odtáhl a obdařil Emmetta – no, ne zrovna pěkným pohledem.

„Hele, já vím, že ses nejspíš nemohl dočkat, až si s Bellou – ehm – popovídáte… Ale co kdybys nám nejdříve řekl, jak to dopadlo na té vaší malé výpravě, hm?“

Edward si povzdechl. „Procházeli kolem nějací upíři. Byli dva, Carlisleovi byl jejich pach povědomý. Říkal, že už se s nimi nejspíš setkal na jihu, když žil s Volturiovými. Tehdy se tam vystřídalo spoustu upírů, takže nedokázal určit o koho se jednalo. Stopovali jsme je, ale zmizeli v horách za hranicí se smečkou z La Push. Vyjednávali jsme s nimi, slíbili, že se o ně postarají a kdyby se něco dělo, dají nám vědět.“

Otočil se na mě. „A jak to probíhalo tady?“

Sklopila jsem zrak k zemi. Nechtěla jsem mu říkat, že mi stejně pořád nedal pokoj… Naštěstí mě vysvobodil Emmett.

„Včera byla pohoda. Bella mě konečně nakreslila,“ – pyšně se usmál – „taky přivezli nábytek, s Jasperem jsme ho nastěhovali do Bellina pokoje…“ Jasper se začal opět hihňat. Edward se na něj podíval nechápavým pohledem. Ale za chvíli vybuchl smíchy. Jasper mu nejspíš v myšlenkách ukázal Emmetta, jak tak stál ve zdi...

„No, pak jsme Belle chtěli uvařit večeři…“

Tentokrát následoval můj záchvat smíchu a zahanbené pohledy těch dvou. Edward se opět chvíli soustředil na jejich myšlenky a potom se ke mně přidal.

„Vidím, že jste tady měli veselo!" řekl, ale pak jeho výraz zvážněl. ,,A co dneska ve škole?“ zeptal se opatrně.

Emmett mu nejspíš zrychleně přehrál celé dnešní dopoledne, protože se Edward zamračil, až se jeho obočí stáhlo do jediné linky…

„No, tak já se jdu raději přivítat s Alici…“ řekl Jasper a nenápadně se vypařil. Emmett dlouho neotálel a zmizel taky.

Pořád jsme stáli s Edwardem na příjezdové cestě. Kolem nás se začal snášet déšť. No – déšť nebylo to správné označení. Tohle byl pořádný liják. Během dvou vteřin jsme byli mokří, jako kdyby na nás někdo vylil kýbl s vodou.

Edward mě hned popadl do náručí a rychle mě odnesl do domu. V obýváku mě opatrně postavil na zem. Kolem stála má nová rodina a všichni se na mě usmívali. Postupně jsem se se všemi přivítala a potom jsem se omluvila, že se jdu převléknout.

Když už jsem na sobě měla čisté a suché oblečení, tak se Edward tiše vplížil do mého pokoje a objal mě zezadu kolem pasu.

Spokojeně jsem se v jeho pažích otočila a opřela jsem si hlavu o jeho hruď. I on už byl převlečený a měl na sobě modrou, voňavou košili.

Šťastně si přivoněl k mým vlasům. „Už nikdy od tebe neodejdu… Bez tebe to bylo k zbláznění,“ řekl.

„Bez tebe taky.“

Cítila jsem, jak se pousmál. V tom ale tu překrásnou chvíli přerušil můj otravný mobil. Nedobrovolně jsem se od Edwarda odtáhla a podívala jsem se na displej. Tentokrát to nebylo Zacovo číslo a tak jsem zprávu bez váhání otevřela.

Jenomže to, že to číslo nepatřilo jemu, ještě neznamená, že zpráva nebyla od něj...

‚Party uz je v plnem proudu, cekam tu na tebe! Zac‘

Kdyby ten mobil nebyl tak drahý, nejspíš bych s ním právě hodila o zeď, aby se rozmlátil. Jenomže to jsem nemohla. Dostala jsem ho od Cullenových a tak jsem si pouze ulevila tím, že jsem ho hodila do polštářů na posteli.

„Co se stalo?“ reagoval Edward na okamžitou změnu mé nálady.

„Nic,“ řekla jsem, snažíc se potlačit mou zkaženou náladu. Ale moc se mi nedařilo...

„Bello,“ nedal se odbýt. Povzdychla jsem si. Opět jsem ten mobil zvedla, podala jsem mu ho a odešla jsem se zavřít do koupelny,  kde jsem si opláchla obličej pod studenou vodou.

Vytáhla jsem malý ručník. Osušila jsem se a podívala se do zrcadla.

Co na mě krucinál vidí? Prsa? To asi těžko. Nebyly moc velké, polovina holek ze školy je měla větší než já. Postavu i obličej jsem sice měla pěkné, ale taky ne nejhezčí. Proč se prostě nedrží těch zmalovaných barbie, které po něm slintají?

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. „Bello?“ ozval se Edward tiše za nimi. Naposledy jsem se na sebe podívala. Jakmile jsem ty dveře otevřela, už mě drtil v pevném objetí.

„Toho blba si nevšímej. On ti dá za chvíli pokoj. Přece si kvůli takovému primitivovi nebudeme kazit náladu…“ Konejšivě mi přejížděl po zádech. A to mělo větší účinek, než Jasperova moc…

„Já vím… Mě jen… Prostě už ho mám plné zuby!“

Tichounce se zasmál tónu, jakým jsem to řekla.

„Nedělej si s tím starosti. Jestli toho nenechá, tak se prostě přestěhujeme…“ uklidňoval mě.

„Neblázni… Přece se nebudeme stěhovat jenom kvůli jednomu pitomému klukovi, který nedokáže dát pokoj…“

„Proč ne? Jestli tady budeš nešťastná, tak nebudu chtít, aby ses trápila. A stejně bychom se na konci tohohle ročníku přestěhovat museli. Naše rodina už tady žije tři roky. Lidem by mohlo začínat být podezřelé, že nikdo z nás nestárne… Nebo bychom mohli někam odjet jen my dva… Můžeme jít na nějakou vysokou školu nebo tak… Kam jen budeš chtít.“

Koutky se mi vytáhly do malého úsměvu. „Já budu chtít tam, kde budeš ty… Musíš se smířit s tím, že mě už se jen tak nezbavíš.“

„Hm… To není špatná představa…“ hrál si na zamyšleného, ale potom se mi podíval do očí a spaloval mě tak láskyplným pohledem, že to bylo k nevydržení.

Pomalu a s něžností se sklonil k mým pootevřeným rtům. Ten polibek začínal přesně tak, jako vždycky - naprosto nevinně. Ale postupně nabíral vášeň. Ruce se mi samy od sebe zapletly do jeho vlasů a on své studené dlaně pomalu přesouval pod lem mého trička.

Asi by to pokračovalo dál, ale v tom se z prvního patra ozval Emmettův výbuch smíchu a my jsme si museli uvědomit, že se nacházíme v domě plném upírů, se sluchem lepším než pět hlídacích psů dohromady...

Nedobrovolně jsme se od sebe odtáhli a já jsem cítila, jak se mi krev hrne do tváří… Edward mi věnoval svůj nádherný úsměv a chytil mě za ruku.

Společně jsme sešli až do obýváku. Jasper s Emmettem hráli nějakou hru. Vypadalo to jako šachy, ale měli takové zvláštní figurky…

Alice s Rosalie plánovaly další nakupovací maratón. Vážně nechápu proč… Není to ani dva dny, co domů přivezly další vykoupený obchod…

Přejela jsem pohledem k dalším členům rodiny. Esme si něco čmárala do sešitu a nepřítomně si něco pobrukovala a Carlisle držel u ucha telefon a přecházel přitom po místnosti. Prostě taková normální, rodinná idylka.

Najednou Carlisle telefon odložil a zářivě se usmál.

„Mám pro vás skvělou zprávu, rodino!“ prohlásil a všechny pohledy se v tu ránu upřely na něj.

„Můj právník právě vyřídil všechny formality a,“ - podíval se při těch slovech na mě – „Bella už je oficiálně naše!“

Ani nevím jak, ale najednou jsem byla v něčím objetí. Podle vlasů, které mi spadaly do obličeje, jsem usoudila, že to bude nejspíš Esme. Potom se mě ujala Rosalie a tak jsem putovala, až jsem skončila zpátky u Edwarda, který mě místo objetí políbil…

„A mám ještě jednu dobrou zprávu,“ dodal ještě Carlisle a jeho pohled se opět zastavil u mě...

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta za svobodou - 13. kapitola: