Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-24. kapitola-1. část

21.07.2009 (08:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1872×

24. kapitola-1. část

Všechno bylo už na zítřek připravené. Šaty jsem měla schované ve skříni v bílém vaku. Doufala jsem, že Edward ty šaty v něčí mysli, ještě neviděl. Bylo to zvláštní. Stála jsem ve svém pokoji a dívala jsem se z okna a přemýšlela nad tím vším. Pozvali jsme všechny možné upíry. Měli přijet Denálští. Bydleli na Aljašce a byli vegetariáni. Některé upíry, co jsme pozvali, vegetariáni nebyli. Volturiovi byli mezi nimi. Měla jsem z toho všechno smíšené pocity. Nevěděla jsem, jestli je dobré pozvat královskou upíří rodinu. Ale Alice na tom trvala. Nevěděla jsem proč. Nechtěla mi to prozradit, ale bez nich nebude prý svatba dokonalá. Právě proto jsem nakonec souhlasila. Edwardovi se to taky moc nezdálo. Nebyl z toho právě nadšený. Alici jsme však všichni bezmezně důvěřovali.

Byla pravda, že Alice se na mé svatbě opravdu vyřádila. Bylo neuvěřitelné, jak bylo všechno dokonale připravené. Svatbu jsme měli mít na naší zahradě, kde byl postavený malý altánek, který byl ověšený stuhami. U altánku stáli postavené židle, které byli taky ovázané stužkami. Celá svatba byla sladěná do bílo modré. Byl to Alice nápad. Odvíjelo se to od mých šatů. Alice s Ros měli, jako družičky, také bílo modré šaty. Edův oblek jsem neviděla. Alice mě nechala napínat stejně, jako Edward neviděl moje svatební šaty. Usmála jsem se nad myšlenkou, že už navždy budu paní Cullenová.

Najednou mě kolem pasu objali silné paže. Usmála jsem se a opřela jsem se o něho. „Edwarde.“ Šeptla jsem. Ten se jen usmál a otočil mě čelem k sobě. Vtisknul mi na nos malý polibek. „Tak co slečno Swanová jste připravená se nadobro stát paní Cullenovou?“ „Jistě pane Cullene. Už se nemohu dočkat.“ V jeho očích se v tu chvíli zablýsklo a já se tomu musela zasmát. „Tak ti nevím, jestli se více těšíš na to až se stanu tvojí manželkou, anebo na svatební noc?!“ řekla jsem a políbila jsem ho, než mi stačil odpovědět. „No před chvílí bych ti řekl, že na to až se staneš moji manželkou, ale po tom polibku se nemůžu dočkat svatební noci.“ A znovu mě krátce políbil. Jen jsem tázavě pozvedla obočí. „Ne lásko. Nemůžu se dočkat, až budeš už oficiálně moje. Na věčnost. Ale musím přiznat, že svatební noci se nemohu dočkat. Toužím po tobě čím dál tím víc.“ Usmála jsem se na něho a on mě úsměv oplatil. „Lásko, nemáš teď být náhodou na rozlučce se svobodou?“ zeptala jsem se. „Pšt!“ dal mi Edward prst přes pusu. „Utekl jsem jim. Kvůli tobě chtěl jsem si to ještě s tebou užít. Zítra se téměř celý den neuvidíme.“ Řekl tak nešťastně, že jsem ho musela potěšit. „Neboj se, Edwarde. Užiješ si mě celou noc!“ pohladila jsem ho po tváři a jemu se v očích objevil opět ten plamínek touhy.

„Koukám, že se ti na loučení se svobodou moc nechce, když trávíš čas se svou budoucí manželkou.“ Ohlédla jsem se a o dveře se opíral Jasper a lehce se usmíval. Edward jen protočil očima. „Ale tomu se chlapče, nevyhneš!“ dopověděl a zapískal. Odněkud se přihnal Emmet a společně vzali Eda pod paží a odváděli ho z místnosti. Ed na mě vrhl mučící pohled a já mu poslala vzdušný polibek. „Promiň Bell, ale pro tebe má připravený program Alice.“ Jen jsem se ušklíbla a šla jsem se podívat k Alici do pokoje. Ještě než jsem k ní došla, tak už stála přede mnou. „To je skvělí Bello, že tě nemusím tahat násilím! Jasper je prostě zlatíčko. Ale ty si ještě lepší, že si přišla za mnou sama.“ Řekla a objala mě. „Neboj se Bell, užijeme si to, rozlučku se svobodou potřebuješ i ty!“ usmála se na mě a vzala mě do pokoje, kde už čekala Esme a Ros.

Celou noc jsme se bavili přímo perfektně. Povídali jsme si a popíjeli jsme krev z jelenů, co nám nachytali kluci před tím, než odešli. Byl to vážně úžasný večer. Ros mi vyprávěli o svých svatbách a pouštěli jsme si je na DVD. I Alice a Esme svatbu jsme vzhlédli. Ukazovali mi také fotky Edwarda. Musela jsem uznat, že byl opravdu bručoun, než jsem mu přišla do života.

Ani jsem se nenadála a bylo ráno. Začali přilétat první hosté a Esme s Ros se o ně začali starat. Alice si mě mezitím vzala do parády. Svatbu jsem sice měla až v sedm hodin večer, ale Alice chtěla, abych byla na svatbě ta nejkrásnější. „Jako bych se mohla vyrovnat Ros.“ Řekla jsem jí na to naštvaně a zavrtala jsem se hluboko do židle, na které jsem seděla. Alice mě lehce pleskla. „Mlč. Počkej, až s tebou skončím, tak si to myslet nikdo nebude! Nezapomeň, že jsi dneska ty, ta hvězda.“ „A toho se právě bojím.“ Špitla jsem. Alice dělala, že to přeslechla. „Bell smím tě o něco požádat.“ Zeptala se najednou Alice. „O cokoliv chceš.“  Řekla jsem. Byla jsem vážně zvědavá, co po mně může chtít. Doufám, že nechce jít ještě teď na nákupy. Alice se zasmála. Zřejmě slyšela moje rozhodnutí, nejít s ní na nákupy. „Neboj se Bell. Nákupy teď vážně nemám v plánu. Zajdeme si na ně až po vašich líbánkách. Potřebuju jen od tebe, abys přes nás přehodila svůj štít. Chtěla bych se soustředit jen na tebe a ne si hlídat myšlenky.“ Usmála jsem se a vytvořila jsem okolo nás štít. „Edward je už doma?“ zeptala jsem se zvědavě. „Ještě ne, ale za 2 minuty bude. A pochop Bell, že mu nechci zkazit překvapení.“ Jen jsem smutně kývla. Moje myšlenky se nyní honily kolem toho, že Edward bude kousek ode mě a já za ním nebudu moc jít. Alice jen zakroutila hlavou a začala mě česat. Zavřela jsem oči a představovala jsem si Edwarda. Slyšela jsem přesně, kdy přišel domů. Najednou se Alice napnula. „Edwarde Cullene, ať tě to ani nenapadne!! Přináší to smůlu!“ zařvala Alice na celý dům. Ozvalo se povzdechnutí za dveřmi a potom vzdalující se kroky od nich. Také jsem si povzdechla. „Neboj se Bell. Budete spolu trávit celou noc. Tato noc patří jen Vám dvěma.“ Věnovala jsem jí úsměv.

Alice byla vcelku rychlá, bylo čtvrt na sedm a já jsem byla už nalíčená a učesaná. Vlasy jsem měla stáhnuté do složitého drdolu. Uprostřed se tyčila malá korunka, na kterou se připevní závoj. Stíny jsem měla světle modré, až bílé. Měla jsem hodně výrazné řasy. Alice na mě použila hodně dobrou řasenku. A tváře jsem měla lehce narůžovělé. Právě mi Alice pomáhala do šatů. Celkový dojem vypadal úžasně. Teď už jsem pochopila, jak to myslela Alice s Ros. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem se na sebe dívala do zrcadla. Podívala jsem se na Alici, která se dívala na můj odraz v zrcadle a pyšně si ho prohlížela. Najednou přišla Ros, která byla už oblečená a nalíčená. Chtěla něco říct, ale zastavila se v půlce slova. „Teda Bello ty vypadáš úžasně.“ Řekla jenom. „Díky Ros, ale hlavní díky patří tobě Alice. To ty si ze mě udělala takovou princeznu. Děkuju za všechno.“ Alice se na mě usmála a opatrně mě objala, aby mi nepomačkala šaty. „To nic Bell.“ Řekla. „Tak pojď Ros, musíš mě taky připravit.“ Ros přikývla a Alice si sednula na stoličku, kde jsem před chvílí seděla já. „A co Edward, už si ho připravila?“ zeptala se Alice. Tohle téma mě opravdu hodně zajímalo. „Ovšem. Nechtěl se nechat učesat. Stejně si podle mě nechá ten svůj rozcuch.“ Alice se zasmála a přikývla, jako že určitě si ho nechá. Musela jsem se taky usmát. V tom rozcuchu mu to slušelo opravdu nejvíc.

Nezabralo to ani půl hodiny a Alice už byla také připravená. Vypadala velmi krásně, ale jak mi řekla: „Dneska na tebe nikdo nemá!“ musela jsem se usmát. Tentokrát měla pravdu. Pomalu jsem se už připravovala na obřad. Nezbývalo už mnoho času. Už za několik málo okamžiků se stanu Edwardovou ženou. Připadalo mi to, jako sen.

Najednou se rozezněla hudba a já jsem věděla, že nyní musím sestoupit ze schodů. Alice se na mě povzbudivě usmála a šla s Ros první. Počítala jsem do deseti a potom jsem pomalu vyšla za nimi. Jakmile jsem vstoupila na schody, tak se kolem mě rozlehl šum a obdivné výskání. Obývák byl plný lidí. Opatrně jsem sestoupila ze schodů a připojila se ke Carlisleovi, který mě místo mého otce měl vést k oltáři. Pověsila jsem se do něho a ostatní nám udělali uličku, abychom mohli projít. Šlapala jsem opatrně na modrý koberec, který vedl až na zahradu k altánku, kde stál můj vyvolený. Jakmile mě uviděl, tak na tváři vykouzlil ten nejkrásnější úsměv. Esme stála vedle něho a čekala tam na nás. Šťastně se usmívala.

Carlisle mě dovedl až k němu. V očích mu hráli neposedné jiskřičky a vypadal naprosto božsky. Na sobě měl modré kvádro s bílou košilí a bílím motýlkem. Ohromně mu to slušelo.

Kněz začal svojí řeč a všichni se posadili. Chtěli jsme mít tradiční a právoplatnou svatbu. „Jsi dokonalá.“ Špitl mi do ucha Edward. „Jsem velmi šťastný, že tě budu moc nazývat svou ženou.“ Věnovala jsem mu velký úsměv a on mi ho oplatil. Na ruku mi navlékl přenádherný prstýnek, na kterém bylo napsáno: You are my life forever. Málem jsem se tam složila. O tomhle vylepšení jsem nevěděla. Jakmile nám kněz dovolil se políbit. Vtisknula jsem mu ten nejvášnivější polibek, který jsem jen dokázala. A on mi ho samozřejmě opětoval.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-24. kapitola-1. část: