Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-15. kapitola

30.05.2009 (09:30) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2308×

15. kapitola

Díval se na mě svýma zlatýma očima a v nich se mu zobrazovala radost. Taky jsem v nich viděla, že má něco za lubem. Byla jsem hodně napnutá. Najednou se ozvalo Emmet. „Edwarde, nebuď sobecký a nech jí udělat striptýz, ať z toho máme něco všichni!" V tu chvíli se v Edwardových očích objevili ohníčky a já ho varovala pohledem. „No já si myslím, že to není zas až tak špatný nápad Bello, co myslíš?" zeptal se mě a oči mu zahořeli podivným žárem. „To nemyslíš vážně, že ne Edwarde. Odmítám tu dělat striptýz. To nebylo součástí dohody!" Edward se jen zasmál a Emmet se pořád jenom culil. Asi mu naskakovaly myšlenky, jak mě vidí u tyče a to ve spodním prádle. „Ale Bello, my jsme se nedohodli o žádných podmínkách. Řeklo se, že mi splníš, jakékoliv přání. A žádné omezení dáno nebylo." Řekl se šťastný úsměvem Edward. Přivřela jsem oči do uzounkých škvírek a pohrdavě jsem se na něho dívala. Edward se evidentně pásl na mém hněvu a koutky úst mu neustále cukali. „Jsi mrtvý, Edwarde Cullene!!" Zasyčela jsem na něj. „Pochybuju." Ucedil mezi smíchem. Měla jsem, co dělat, abych po něm neskočila. Najednou si ke mně stoupla Alice a objala mě kolem ramen. „Tak už jí netrap." Řekla Edwardovi. „Máš pravdu Alice. Bella si zaslouží mnohem drsnější trest, než striptýz." Řekl a ďábelsky se usmál a mrknul na mě. Jen jsem si ho měřila naštvaným pohledem. Co může být ještě horšího? Edward jen mlčel a bavil se evidentně tím, jak se snažím něco vymyslet. „Edwarde Cullene!" zařvala už pěkně zostra Alice. „No jo no taky hned zkazíš všechnu srandu." Zabručel na oko naštvaně Edward. „Takže Bello, chtěl bych po tobě, abys strávila jeden celý den se mnou." Pověděl pomalu Edward. „Cože?" vypadlo ze mě. A Emmet si jen povzdychl, a potom dodal: „Brácho říkal jsem ti, že nemáš být sobec a máš se o ni podělit." Všichni se nahlas zasmáli, jenom já na Edwarda koukala, jak vyoraná myš. Obrátila jsem se na Alici. „To nemyslí vážně, že ne?" šeptla jsem. Alice se na mě přátelsky usmála a pošeptala mi do ucha. Neboj se Bello, bude to fajn, viděla jsem to. A navíc mám pak pro tebe sázku, kterou vyhraješ ty, jestli mu to budeš chtít oplatit." A hned se na to zasmála. V tu chvíli, jak jsem uslyšela o té výhře, se mi zvedla nálada. Jazz jen zakroutil hlavou a já jsem se na něho omluvně usmála. Potom jsem se znovu podívala na Edwarda, který si mě zvědavě prohlížel a pořád čekal na to, jak se rozhodnu. Líbezně jsem se na něho usmála, až sebou trhl a povídám: „Dobře Edwarde. Na tohle to přistoupím. Jen potřebuji vědět, na jaký den tohle plánuješ?!" Edward se na mě šťastně usmál. „Co třeba pozítří. Co ty na to?" „Jo myslím, že pozítří bych měla mít volno." A znovu jsem se na něho usmála. Všichni okolo se usmívali. „To je super!" Vykřikla najednou Alice. Všichni se na  ní podívali s nechápajícími výrazy. „Zítra můžeme jít na nákupy." V tu chvíli se začali všichni strašně smát. I Alice se za chvíli přidala.

Šla jsem do svého pokoje hned, jak jsem přišla domů. Musela jsem se osprchovat a alespoň na chvíli přemýšlet. Všichni šli dělat "něco" do pokoje. Ve sprše jsem byla opravdu dlouho. Sice jsem teplotu vody necítila, ale moc ráda jsem se cachtala. Po té jsem se zabalila do velké bílé osušky a vyšla jsem ze sprchy. Stoupla jsem si před skříň a vybírala jsem si, co si vezmu na sebe. Měla jsem tam ještě jedno moderní tričko a potom samé, teď už staromódní věci. Najedno někdo zaklepal na dveře. A v zápětí dovnitř vběhla Alice. „Ahoj, promiň, že tě ruším, ale měla jsem vidění, jak nevíš, co si máš vzít na sebe. Tak jsem ti přišla trochu pomoc!" Ani jsem nic nestačila říct a Alice začala vyhazovat všechny moje věci do černého pytle, který si přinesla sebou. U Lucasových věcí se na okamžik zastavila, ale nakonec je nechala ležet na svém místě. Když byla skříň úplně prázdná, tak vystřelila do svého pokoje a za okamžik byla zpět a v ruce držela nějaké věci a boty. Podala mi je. „Na, vezmi si tohle na sebe. Při nákupech ti dokonale vybavím skříň. Až budeš oblečená, tak přijď ke mně. Já tě trochu upravím. Společně s Rosalie. Tak si pospěš." S těmi to slovy vyběhla z pokoje. Ještě chvíli jsem tam jen, tak koukala do zdi, než jsem se vzpamatovala a pohlédla jsem na oblečení, co jsem držela v ruce. Byla to bílá sukně a k ní světle modré upnuté triko. K tomu byli modré boty na jehlových podpatcích a bílá kabelka. Chvíli jsem ještě uvažovala, jestli to bude vhodné, protože jsem si na sebe měla poprvé obléct minisukni. A to v době, v které jsem se narodila, bylo naprosto nepřípustné. Byli byste považováni za prostitutku. Nakonec jsem si to, ale na sebe oblékla a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Nevypadala jsem tak moc zle. Až na tu sukni. Na můj vkus byla trochu moc krátká. „No dobře. Teď se takhle chodí, tak se musím přizpůsobit, abych nebyla moc nápadná." Řekla jsem si odvážně a vyšla jsem po Alicině vůni k jejím dveřím.

Než jsem stihla zaklepat, tak mě Alice pozvala dál. Právě dodělávala účes Rosalie. Rosalie se na mě dokonale usmála a pozdravila mě. „No konečně Bello! To ti to trvalo, než si přistoupila na to oblečení. A neboj se, ta sukně opravdu není moc krátká." Vychrlila ze sebe Alice na přivítanou. „Tak tady se posaď a dej hlavu rovně. A nehýbej se. Za chvíli budeš hotová." Přikázala mi Alice, když Rosalie vstala ze židle. Cítila jsem tahání za vlasy. „Zavři oči Bello, ať ti je mohu nalíčit." Ozvala se mile Rose. Poslechla jsem ji. Za okamžik jsem slyšela Alicin nadšený hlas. „Hotovo" zazpívala. Otevřela jsem oči a podívala jsem se do zrcadla, které bylo přede mnou. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Tohle, že jsem já? To snad není možné. „No tak co tomu říkáš?" ptala se Alice s Rose dohromady. „Je to nádhera moc se vám to povedlo." Pochválila jsem jejich práci a znovu jsem se podívala na ženu v zrcadle. Měla dlouhé mírně vlnité vlasy, chycené do jednoduchého účesu. Měla jemné stíny, které postupně mizeli do bílé. Oči měla zvýrazněné a měla na sobě pudr. „Budete mě potom muset na učit, jak se co používá." Poprosila jsem. Obě se na sebe podívali a potom nadšeně přikývli. „Tak a teď když je Bella připravená, tak můžeme jít konečně nakupovat! Půjdu se zeptat Esme jestli pojede s námi. Sraz dole u auto." Ozvalo se ve chvíli, kdy Alice proběhla dveřmi. Upíří rychlostí jsem seběhla dolů do obýváku, kde mě čekalo překvapení. Seděla tam celá mužská upíří populace a zírala na mě s otevřenou pusou. Cítila jsem se trochu nejistě. Já si říkala, že mám tu sukni příliš krátkou. Jazz asi zaznamenal moji nervozitu, a tak se ozval jako první. „Moc ti to sluší Bello. Jak koukám tak má moje žena vážně vkus!" „To si piš!" ozvalo se s patra. Druhý se vzpamatoval Emmet. „Bello dal bych si s tebou říct a to hned." Ovšem za zády si mu odkašlala Rose a tak rychle dodal. „Kdybych už ovšem nebyl ženatý a neměl jsem lásku své existence." Všichni se zasmáli. Carlisle mi ukázal vztyčený palec a já se na něj usmála. Jediný, kdo se ještě nevzpamatoval, byl Edward. Neustále se na mě díval, jako v transu. Jazz do něho šťouchl a Edward se na něho zmateně podíval. Jazz mu zřejmě poslal něco v podobě myšlenek, protože se na mě Edward otočil a zašeptal: „Jsi překrásná." A potom se odklonil a začal si o něčem velmi potichu, tak aby to ani upíří sluch neslyšel, povídat s Jasperem. Já jsem stydlivě sklopila hlavu. Naštěstí za chvíli přiběhla dolů Alice a oznámila nám, že můžeme vyrazit.

V obchodě jsme strávili celý den. Alice byla jako uragán. Vždy mě nejdříve zahnala v každém obchodu do kabinky, a potom mi nosila hromady oblečení na zkoušení. Pomalu mě to přestávalo bavit. Alice nakonec usoudila asi po deseti hodinách nakupování, že máme vše, co potřebujeme a jeli jsme domů. Doma na mě čekal Emmet. „Tak, co?" vyzvídal už ze dveřích. „Můžu ti říct, že jsem zažila i horší nakupování." Odpověděla jsem. A Alice se vítězoslavně usmála.

Pak mi dala všechny moje tašky, některé mi pomohla donést nahoru a společně je se mnou vybalila. Stoupla si před skříň, když už bylo vše vybalené a spokojeně se usmála. „Nechám tě teď odpočinout. Ale uvidíme se za dvě hodiny, abych tě na ten den s Edwardem mohla dostatečně dobře připravit. Tak zatím papá." Rozloučila se a odešla. Já jsem si lehla na pohovku a spokojeně jsem zavřela oči. Myslím, že tenhle den se vydařil.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-15. kapitola: