Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 37. část

no tak další kapitolka. Nevím kolik to bude mít ještě dílů ale myslím, že už se blížíme ke konci. Tak hezké počtení a budu moc ráda, když zanecháte komentář

Edward

Běželi jsme s Bellou bok po boku. Zbytek rodiny jsme nechali daleko za námi a hledali svoji kořist. Po chvíli jsme zavětřili a narazili na pach pumy. Dokonce byly dvě. Každý jsme si chytil jednu. Když už byla Bella po lovu tak se ke mně přitočila a políbila mě na tvář. Věnoval jsem jí jeden z mých pokřivených úsmevu, který tolik milovala, a přitáhl si ji blíž k sobě. Její blízkosti se snad nikdy nenabažím. Opřela si hlavu o mé rameno a já ji políbil do vlasů.

"Miluji tě." Zašeptal jsem jí. Zvedla ke mně oči. Na tváři měla nádherný úsmev, který mi vyrážel dech.

"Taky tě miluji." Topil jsem se v jejích krásných očích. Už jsem to více nedokázal odkládat a přitiskl se na její hebké rty. Přijde mi to jako věčnost co jsem ji směl naposledy políbit. Zřejmě na tom byla stejně, protože vší silou tiskla své tělo na to mé a její polibky začaly nabírat na intenzitě. S velkým sebezapřením jsem se od ní odtáhl. Dnes jsem měl trochu jiné plány.

"Stalo se něco?" Zeptala se nechápavě. Musel jsem se usmát.

"Samozřejmě, že ne. Jen nepůjdeme se trochu projít?" Políbil jsem ji do vlasů.

"Klidně." Usmála se na mě. Chytil jsem ji kolem pasu a vydal se na cestu. Doufám, že Alice stihne připravit vše co jsem po ní chtěl.

Procházeli jsme lesem a povídali si o všem možném. Vzpomínali jsme na to jak jsme se poznali. Jak jsme se poprvé políbili na naší louce. Bella mi vyprávěla o svém předešlém životě. O tom jak vyrůstala na Atlantidě a co všechno se sestrou prováděli. No nebyla to zrovna zlatíčka.

Pomalu jsme se blížili k cíli naší cesty a já začínal být čím dál tím víc nervózní. Co když mě odmítne? Po tom všem co jsem jí udělal, bych se ani nedivil. Zřejmě vycítila moji nervozitu, protože na mě upřela své nádherné oči a já se v nich po chvíli topil stejně jako ona v těch mých. Něžně jsem jí zastrčil pramínek vlasů za ucho. Vím, že už není tak křehká jako, když bývala člověk, ale pro mě je stále to nejcennější v mé existenci. Nedovedu si představit, že by odmítla.

Naklonil jsem se k ní a políbil ji na čelo. Zapředla jako kočka. Musel jsem se nad tím pousmát a odolat touze jí políbit. Znovu jsem se jí zadíval do očí. Jak já ji miluji. Věnovala mi jeden ze svých zářivých úsmevu. Prsty jsem zkoumal strukturu její alabastrové pleti. Povzdechl jsem si a raději se vydal opět na cestu.

"Kam to jdeme?" Rozezněl se mi u ucha její zvonivý hlas.

"Uvidíš."

"Edwarde! Kam jdeme a proč se chováš tak divně?" Samozřejmě, že si toho všimla. Vždy byla velice všímavá.

"To ti nemůžu říct. Je to překvapení. Vydrž ještě chvíli už tam budeme." Usmál jsem se na ní. Zřejmě jí to moc neuklidnilo, protože mě stále zkoumavě sledovala. V jejích očích jsem zahlédl něco jako strach. To mě trochu zarazilo. Snad si nemyslí, že bych? Ne tohle si nemůže myslet. Pevněji jsem si ji přitáhl k sobě.

"Víš, že jsi nádherná?" Zašeptal jsem jí do ouška. Překvapeně zamrkala. Copak si nikdy nezvykne na to, že jí tohle říkám?

"A naprosto dokonalá?" Sklopila oči k zemi. Věděl jsem, že kdyby byla ještě člověk tak by se na její tváři právě rozléval ten nádherný ruměnec. To už jsme byli téměř na místě. Uslyšel jsem ještě myšlenky Alice jak mně přeje hodně štestí.

Bella

Vážně jsem nevěděla co si mám myslet. Proč se dnes chová tak...tak nervózně? Pevně mě svíral kolem pasu a já se k němu ještě víc tiskla. Zhluboka jsem vdechovala jeho vůni a snažila se zamaskovat strach, který mě svíral. Naposledy se semnou šel projít do lesa když.... Ne na tohle nebudu vzpomínat! Přeci mě miluje. To říkal, ale i před tím a opustil mě.

Panika mě začala zasahovat čím dál tím víc. Sledovala jsem jeho zamyšlený obličej. Jak moc jsem si přála mýt jeho schopnost a vědět na co myslí. Už jsem ho déle nevydržela sledovat a raději těkala pohledem po lese. Lidská chůze mi začínala lézt na nervy. Nejraději bych se rozeběhla někam pryč.

To jsem vážně tak paranoidní? Myslela jsem si, že už jsem na to zapomněla. Na tu díru v hrudi. Ale její okraje se opět probíraly k životu. Nemůžu se přeci hroutit při každém náznaku toho, že mě opouští. Znovu můj pohled spočinul na jeho tváři. Vycítil to a stočil svou tvář ke mně. Pohladil mě po lícní kosti a políbil do vlasů.

Ve vzduch jsem najednou ucítila vůni vonných svíček a jemné praskání malých plamínků. S otázkou v očích jsem pohlédla na Edwarda. Ten se na mě zářivě usmál a vedl mě dál. Prošli jsme přes poslední větve lesního porostu a objevili se na louce, na které jsme se dali znovu dohromady.

Nevěřila jsem vlastním očím. Celá louka byla osvětlená svíčkami a nádhernými lampiony. Uprostřed byla rozložená deka se spoustou polštářů. Po louce byly rozházené růže a lilie. V jezírku se odrážela noční obloha a světla svíček. Na jeho hladině plavaly okvětní plátky růží. Bylo to tak nádherné, tak kouzelné. Připadala jsem si jako v pohádce. Zasněně jsem hleděla na tu krásu přede mnou.

"Edwarde to je...to je..." Nedokázala jsem najít ta správná slova. " Je to nádherné lásko." Konečně jsem se vymáčkla a pohlédla na svého anděla. Jak jsem jen mohla pochybovat?

Pokřiveně se na mě usmál a vedl mě k té dece. Posadili jsme se na ní. Edward něco zvedl z polštářů a začala hrát hudba.

Nádherné, líbezné tóny se nesly mýtinou. Hloubka té písně mě šimrala v podbřišku jako záchvěvy motýlích křídel. Kdybych byla člověk asi bych se neubránila slzám dojetí. Láska, o které vyprávěla píseň mě zasahovala každým dalším tónem. Nedokázala jsem ani dýchat. Nechtěla jsem svým dechem kazit tu nádhernou souhru zvuků. Poslední tón visel ve vzduch ještě chvíli po tom co utichla píseň. Ještě chvíli jsem se zavřenými víčky vychutnávala pocity, které ve mně vyvolala hudba. Ucítila jsem Edwardovi rty na šíji. Slastně jsem si povzdychla. Jeho dotyky mi tolik připomínaly tu píseň.

"Co to bylo za skladbu?" Zeptala jsem se nakonec. Můj hlas mi připadal hrubý oproti tónům jež se před chvílí nesly vzduchem.

"Tu jsem pro tebe složil. Je o lásce, kterou k tobě cítím. Jmenuje se Bella. Bylo to jediné vhodné jméno, které padalo v úvahu." Pošeptal mi do ucha. To už jsem nevydržela, otočila se k němu a stulila se v jeho náručí. Pevně jsem se k němu tiskla. Rty jsem vyhledal ty jeho a spojila je v polibku, kterým jsem mu chtěla říct jak moc ho miluji. Z jeho strany jsem ucítila stejnou snahu. Něžně okupoval mé rty, což mě dostávalo do naprostého šílenství. Nakonec se odtáhl. Nechápala jsem to. Posadil se přede mne na kolena. Tak jsem ho napodobila. Znovu se mu ve tváři usadil ten nervózní výraz. Klečeli jsme na dece obličeje jen pár centimetrů od sebe. Jemně uchopil mé ruce a políbil mě do dlaní. Potom se mi hluboce zadíval do očí.

"Jsi to nejkrásnější stvoření jaké jsem kdy potkal. Jsi smyslem mé existence. Jsi to bez čeho nedokáži žít. Jsi pro mne jako vzduch pro lidi, jako slunce pro rostliny. Každý tvůj pohyb mě okouzluje a každá molekula mého těla netouží po ničem jiném, nežli smět se tě dotýkat. Miluji tvůj úsmev, miluji tvou nesobeckou povahu, miluji tvou všímavost, miluji hloubku tvých očích. Miluji vrásku, jež se ti utvoří na čele, když se zlobíš. Miluji tebe a nikdy nebudu schopen milovat kohokoliv jiného. A proto se tě Isabello Marie Swann Linwood ptám staneš se mou ženou a učiníš mě tak tím nejšťastnějším upírem na věčnosti?" Při těch slovech pustil mou ruku a z kapsy vytáhl černou saténovou krabičku. Otevřel ji. Zalapala jsem po dechu. Tohle se mi musí zdát. Ale upíři přece nesní? A co když je to celý jen sen? Co když se vzbudím opuštěná ve svém pokojíku ve Forks.

Znovu jsem pohlédla do jeho úžasných jantarových očí. Tohle musí být sen! Čekal na odpověď. Co mám odpovědět? Jak se na tohle vůbec můžu ptát. Miluji ho odpověď je přeci jasná, i když je to jen sen.

"Ano." Vysoukala jsem ze sebe. Jeho oči se rozzářily a tvář se roztáhla do širokého úsmevu. Vytáhl prstýnek z krabičky a navlékl mi ho na prst.

"Je krásný." Vydechla jsem.

"Je po mé matce." Vysvětlil mi a já věděla, že ho budu opatrovat do konce věčnosti. Rychle jsem ho objala.

"Řekni že se mi to nezdá." Požádala jsem ho šeptem.

"Nezdá lásko. Miluji tě a jsem tu s tebou a navždy budu." Políbil mě na čelo, víčka, nos až se konečně dostal k ústum. Hladově jsem se na něj přisála. Naše jazyky se poplétaly v milostném souboji. Ruce jsem mu zapletla do vlasů. Položil mě na polštáře a rty začal přejíždět po krku až ke klíční kosti. Jako vždy to na mě mělo dokonalý úcinek a já cítila jak touha pohlcuje mé tělo.

Opět se začal věnovat mým rtům. Vycházela jsem vstříc jeho tělu a mezitím ho zbavila košile. Knoflíčky se rozletěly po louce a my se oba lehce pousmáli. Překulila jsem se nad něj a začala líbat jeho dokonalou hruď. Z úst mu vyšlo za sténání. Najednou jsem se ocitla opět pod ním. Roztrhl mi triko a věnoval se mému dekoltu. Najednou se odtáhl. Proč se dneska pořád odtahuje?

"Nechceš si zaplavat?" Zeptal se mě se šibalským úsmevem a stočil pohled k jezírku. Lehce jsem se usmála nad jeho plánem. Dělala jsem, že přemýšlím. Jeho pohled začínal být netrpělivý. Zarýval se mi do tváře a čekal na odpověď. Přitáhla jsem si jeho tvář a políbila ho na ústa. Potom jsem rty přesunula k jeho uchu a tiše zavrněla.

"Ano." Jeho tělo se napjalo a rychle nás postavil. Stále v objetí a se spojenými rty nás přesouval k jezírku. Strhl ze mě zbývající oblečení a já udělala to samé. Neubránila jsem se a chvíli se kochala dokonalým tělem mého snoubence. Než mě vyzvedl do vzduchu a já mu obmotala nohy kolem pasu. Opět jsme spojili naše ústa. Edward nás pomalu odnášel k vodě. Tiskla jsem se k němu a snažila se tak zničit jakýkoliv prostor mezi námi. Konečně jsme se dostali do vody.

Edwardovi rty opět začali bloudit po mém krku a dekoltu. Jeho ruce klouzaly po mém těle a dráždily mne na těch nejcitlivějších místech. Mé tělo vycházelo vstříc jeho pohybům. Hlasitě jsem vzdychala a nehty zarývala do jeho hrudi.

"Edwarde..." Vyšlo mi naléhavě z úst. Pochopil. Přestal dráždit mé tělo a divoce mě políbil. Vnikl do mne a začal přirážet. Záhadným způsobem jsme se dostali ke břehu, kde jsme pokračovali v našem milování, které probíhalo ještě několik hodin.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 37. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: