Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 31. část

tak a je tu 31. díl mé povídky. všem moc děkuji za úžasné komentáře a jsem ráda, že si někdo v tom množství krásných povídek najde i čas na to přečíst tu moji.

Bella

Tak tohle jsem nečekala, ale možná je to tak lepší. Nikdo se nad nikoho nemůže povyšovat. Šťastně jsem se vrhla do Edwardova náručí. Pevně mě objal a políbil.

"Pojď provedu tě po domě." Řekla jsem mu a vedla ho do domu. Prošli jsme ho skoro celý, už zbýval jen můj pokoj.

"A tohle je můj pokoj." Otevřela jsem dveře. Edward vešel spolu se mnou a chvíli se rozhlížel.

"Máš to tu moc hezké."

"Děkuji. To zařizovala Vanessa. Skoro stejný jsme měla i v Chicagu." Dovedla jsem ho k pohovce a posadila se. Sedl si vedle mě a položil si hlavu na mé rameno. Zatím jsem vlastně ani nepomyslela na to jak to bude dál. Jestliže půjdu ke Cullenovým tak budu moct být každou volnou chvíli s Edwardem. To ovšem znamená odejít od sestry a to pomyšlení mě velice bolelo. Když tu naopak zůstanu, znamená to, že strávím méně času s Edwardem. Pokud se ovšem nepřestěhuje on sem. To bych ho, ale připravila o jeho rodinu a určitě by ho to bolelo. Jak z toho ven?

"Nad čím přemýšlíš lásko?" Zazněl mi u ucha sametový hlas mého anděla.

"Nad ničím."

"Vidím jak se něčím trápíš. Řekni mi co to je. Prosím." Jeho nikdy nepřestane bavit snažit se zjistit co se mi honí hlavou. Co, ale teď? Jak se z toho vymluvit? V tom se ozvalo spásné zaklepání na dveře.

"Ahoj, nerušíme?" Strčila Vanessa hlavu do dveří.

"Ne, pojďte dál." Pozvala jsem je hned jen, abych nemusela zatěžovat Edwarda svými myšlenkami.

"Za chvíli už nás tam snad Alice pustí tak mě napadlo, že budeš chtít pomoct. Kluci si zatím můžou zahrát šachy nebo tak něco." Mrkla na Edwarda.

"Jo jasně." Odpověděla jsem hned. Věděla jsem, že jakmile si mě Vanessa vezme do parády tak budu vypadat nádherně a já se chtěla Edwardovi líbit. Ještě naposledy jsem ho políbila a potom už odešel za svým bratrem.

Vanessa mě odtáhla do koupelny. Umyla mi vlasy a začala mi je nějak upravovat. Přes zrcadlo hodila samozřejmě prostěradlo, abych se neviděla. Potom mi začala štetci přejíždět po obličeji a nakonec mi donesla nějaké oblečení. Byla to dlouhá tmavě modrá tunika, která byla do půli stehen a její spodní část těsně obepínala mé boky. Kdežto horní byla volná a ledabyle odkrývala jedno rameno. K tomu černé legíny a nádherné modré střevíčky. Ještě mi podala modro-černé korále a náušnice.

Sama si oblékla jemně fialové koktejlky a do vlasů si dala fialový šátek místo čelenky. Vypadala vážně úchvatně. Trochu roztomile a přesto ďábelsky. Konečně strhla látku ze zrcadla. Páni!! Tohle se jí vážně povedlo. Přede mnou se v honosném rámu zračily dvě nadpozemsky krásné bytosti. Jedna z nich byla Vanessa. A ta druhá jsem byla já. Vážně můžu být takhle krásná?

"Děkuji sestřičko." Vzlykla jsem a objala ji. "Mám tě moc ráda." Dodala jsem ještě.

"To já tebe taky Bells." Odpověděla mi. Ještě jsme se chvíli objímaly, ale nakonec jsme se vydaly do obýváku za svými drahými polovičkami. Zastihly jsme je jak po sobě hází šachové figurky a postupně přecházejí na polštáře. U toho se zalykali smíchy a dohadovali se kdo podvádí tím, že čte tomu druhému myšlenky. Po pár sekundách si nás všimli a zmrzli na místě. Oba nás fascinovaně pozorovali.

"Pááni." vydechli současně a už stáli u nás.

"Jsi překrásná." Pošeptal mi do ucha Edward. Sklopila jsem hlavu k zemi. Jako vždy, když mě uvedl do rozpaků. Jemně mě uchytil za bradu a políbil na ústa.

"Tak půjdeme? Alice už začíná být netrpělivá." Zeptal se Will.

"Může si za to sama. Neměla nás vyhazovat." Řekla jsem bojovně. Nakonec jsem se stejně vydala ke dveřím, protože jsem se na Cullenovi moc těšila. Překvapilo mě, když jsem viděla jak se na tváři mé milované sestřičky mihl stín smutku. Hned ho však zamaskovala. Nikdo jiný si toho nevšiml a já to taky neřešila. Zatím. Zeptám se jí na to až budeme spolu samy. Kdyby to chtěla probírat před ostatními tak to řekne.

Doběhli jsme k prosklené osvětlené vile a zdráhavě vešli do dveří. Vše bylo nádherně vyzdobené a nábytek byl odtažen na stranu, aby se tak vytvořil taneční parket. Všemu dominoval veliký barevný nápis VÍTEJTE DOMA.

Vanessa Linwood

Byla to nádherná oslava. Všichni se skvěle bavili. Tancovali jsme povídali si a smáli se až do rána. A já se bála toho co přijde. Věděla jsem, že Bella bude chtít zůstat s Edwardem a to znamenalo tady. I já bych tu nejradši zůstala a každý den snášela Emmetovi vtípky a Jasperovo pošťuchování. Každý den bych si mohla povídat s Alice, s kterou toho máme tolik společného, a s Rose. A mít tak skvělé rodiče jako je Carlisle a Esme. Nikdy bych nemohla mé milované sestřičce zazlívat, že by se pro tohle rozhodla. Jen jsem se bála samoty, která by po ní zůstala.

Samozřejmě mám Williema, mou jedinou lásku. Ale Bella mi dala pocit rodiny, který jsem už tak dlouho nezažila.

"Copak je s tebou?" Přisedla si ke mně Esme.

"Nic jen jsem se zamyslela." Věnovala jsem jí úsměv.

"Myslím, že to byl velice dlouhý den a všichni si potřebujeme odpočinout." Řekla už všem. Tak brzo? Ne, prosím ještě ne! Zděsila jsem se. Všimla jsem si jak po mně Jasper střelil překvapený pohled. Asi zachytil to zoufalství, které se mě zmocnilo.

"Bello, přestavěli jsme vám s Edwardem pokoj, aby jste tam mohli být spolu." Oznámila Alice Bells. Ta se na chvíli rozzářila, ale potom střelila pohledem ke mně. Nemůžu jí přeci kazit štestí. To bych nebyla moc dobrá sestra. Rozhodla jsem se nakonec.

"Tak mi už asi půjdeme." Řekla jsem a s úsměvem vstala z pohovky. Nechtěla jsem to Belle nějak stěžovat.

"Vy nechcete vidět svůj pokoj?" Zaslechla jsem Alicin překvapený hlas.

"Náš pokoj?" Zeptala jsem se s údivem. Williem mezi tím ke mně přistoupil a objal mě.

"Ano váš pokoj. Jste přeci součástí rodiny. Samozřejmě jestli tu s námi nechcete zůstat tak to pochopíme." Odpovídala mi Esme. Zbytek se jen pobaveně culil. Koukla jsem po Willovi. Neznatelně mi kývnul a usmál se na mě.

"Samozřejmě, že tu chceme zůstat. Ach děkuji Esme, děkuji." Skočila jsem jí kolem krku.

"Nemáš za co holčičko." Opáčila mi a já ji ještě pevněji objala. A tak jsem putovala z objetí do objetí a vítala se se svými novými sourozenci.

"Páni to bude sranda mít tu zas někoho nového." Ozval se Emmet.

"Na to ani nemysli." Napomenul ho Will.

"Ale ona mi to slíbila." Bránil se. Můj anděl na něj vytřeštil oči a potom se podíval na mě.

"Princezno ty jsi mu slíbila, že si sním dáš zápas?" Zeptal se mě.

"No vlastně ano slíbila. Ty mi snad nevěříš, že bych ho porazila lásko?" Vrátila jsem mu a nasadila nevinný kukuč. Chvíli si mě ještě měřil nazlobeným výrazem, který nakonec stejně zněžněl a on mě ochranitelsky objal.

"Věřím lásko, ale nerad bych tě viděl s někým se prát."

"Když já už to slíbila tak to musím dodržet." Nasadila jsem ještě nevinnější kukuč. Vím, že tohle na něho platí.

"No dobře, ale ne dneska." Svolil nakonec. Emmet si výskl a ukázal na mě, že jsem jednička. Rose ho však zklidnila pohlavkem´.

"Co je? Vždyť jsem nic neřekl." Urazil se.

"To jen tak pro jistotu lásko." Odpověděla mu Rosalii a políbila ho.

"A nechceš jen tak pro jistotu jít do našeho pokoje?" Mrkl na ní a už jí nesl pryč. Ještě ze schodů nám všem popřál dobrou noc a hrozně se tomu smál.

"Tak pojďte ukáži vám pokoj." Vyskočila Alice a táhla nás s Willem ke schodům. Edward už odváděl Bellu, která celá zářila, a Carlisle s Esme se taky zvedali k odchodu.

Alice nás odvedla do třetího patra a zastavila se u druhých dveří napravo. Edward s Bellou byli hned v závěsu za ní.

"Byl to původně pokoj pro hosty, ale teď bude váš. Trochu jsme ho předělali, ale samozřejmě si ho můžeš dodělat jak chceš." Povídala Alice, když otevírala dveře. Otevřel se mi výhled na nádherný prostorný pokoj. Jedna celá stěna byla prosklená a byl z ní úžasný výhled na les. Celému pokoji dominovala veliká postel. Alice mi hned ukazovala prostornou šatnu, která byla u pokoje a velikou koupelnu.

"Je to nádherné Alice děkuji." A objala jsem ji.

"Nemáš zač. Jo a pozítří pojedeme za Derenem."

"Vážně to je super!!"

"Tak ahoj. Zítra ještě bude svítit sluníčko, takže do školy se jde až v pondělí." A už za sebou zavírala dveře. Edward s Bellou už taky zmizeli do vedlejšího pokoje.

"Kdo je Deren?" Zeptal se Will s vážnou tváří. On snad žárlí.

"Lásko Deren je módní návrhář. Bude mi šít svatební šaty." Celý se rozzářil.

"Aha. Těšíš se až z tebe bude paní Masenová?" Vyzvídal.

"Hrozně moc se na to těším." Přistoupil blíž ke mně a políbil jemně na ústa.

"Nevadí ti, že tu budeme teď bydlet?" Strachovala jsem se ještě.

"Ne vůbec ne." Odpověděl hned a znovu mě políbil.

"A víš, že budeš muset snížit počet svých aut. Pochybuji, že tady mají dostatečně velkou garáž."

"To nějak přežiji." Zeširoka se na mě usmál a svrhl na postel.

Edward Cullen

Zavedl jsem Bellu teď už do našeho pokoje. Alice odsud vyhodila můj gauč a teď tomu tady vévodila veliká postel. A ještě všechno sladila do jemně zelené a kávové, jako měla Bella u Vanessy a Willa.

"Nemrzí tě to, že už nebudeš mít svůj pokoj?" Zeptala se mě. Udiveně jsem se na ní podíval. Proč by mě to mělo mrzet, když tady budu s ní? S mým nádherným andělem.

"Samozřejmě, že ne lásko." Vyvrátil jsem jí to hned a políbil její úžasné rty. "Řekneš mi už na co jsi to myslela, než nás přerušila Vanessa?" Snažil jsem se z ní dostat.

"Teď už to stejně není důležitý." Ještě víc se ke mně přitiskla.

"Tak mi to řekni." Podíval jsem se jí do očí. Vím, že tohle ji vždycky přesvědčí. Jen ona neví, že má na mě úplne stejný účinek.

"Jen jsem přemýšlela jak to bude dál. Jestli zůstanu s Vanessou a nebo budu tady. Chtěla jsem obojí. A teď se to tak krásně vyřešilo. Mám celou svou rodinu pohromadě." Tak tohle ji trápilo.

"Myslím, že by Alice nepřežila, kdyby tu Vanessa nebyla. Velice si jí zamilovala stejně jako zbytek rodiny a Willa si každý taky oblíbil. Ani nevíš jak se Emmet těší, že bude mít s kým trénovat." Vysvětlil jsem jí jak to cítí zbytek rodiny.

"Není těžké ty dva milovat." Odpověděla mi.

"To vážně není. Williem to s lidmi uměl už jako člověk. Bylo až neuvěřitelné jak si ho každý hned oblíbil. Hrozně mi chyběl. Jsem rád, že žije." Zavzpomínal jsem se trochu. Bella se ke mně jemně přivinula a políbila. Jak nádherný pocit to je smět ji líbat, držet v náručí. Smět něco tak krásného milovat. Posadili jsme se na postel.

"Miluji tě." Pošeptal jsem jí do ucha a při tom polibky zahrnoval její šíji.

"Taky tě miluji." Zavrněla. Vrátil jsem se na její ústa a vychutnával si jejich sladkou chuť. Pomalu jsem si s ní lehl a líbal ji po celém těle. Tohle mi teď stačí. Nechci na ni spěchat. Jenže, když jsem se jí podíval do očí, tak jsem tam spatřil stejnou touhu jakou jsem pociťoval a stejně jsem to nevydržel.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 31. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: