Odcizí se Bella od Edwarda, nebo Edward od Belly? Prosím napište jakýkoliv komentář, třeba jenom smajlíka.
20.09.2010 (08:00) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1536×
2. Odcizení
Druhý den nebyl Edward ve škole. Co má tohle znamenat? Proč mi zase nic neřekl? A nejen Edward, ale i všichni Cullenovi dneska chyběli.
Šla jsem na hodinu, kterou jsem měla mít s Emmettem a Jasperem a hlavně s Edwardem. Přemýšlela jsem, co se mohlo stát, proč nikdo z nich nepřišel a hlavně proč mi nic neřekli.
Z mých úvah mě vytrhlo až zaklepání. Nechtěla jsem tomu věnovat pozornost, ale když jsem ve dveřích viděla Emmetta a Jaspera, tak jsem se nestačila divit.
„Promiňte, pane profesore, ale zaspali jsme,“ omlouval se Emmett.
Profesor je napomenul, ale dál to neřešil. Když si Emmett s Jasperem sedali, nedalo mi to. Musela jsem se dozvědět, co se to tady děje.
„Kde jste byli a kde je Edward?“
„Však jsem říkal zaspali jsme a...“
„Emmette, přestaň s těmi tvými vtípky. To si myslíš, že ti to uvěřím.“
„Promiň, Bello, však znáš Emmetta,“ omlouval se Jasper.
„Edward byl večer na lovu s Taylor a Alice na ně chtěla počkat. No, a když se pořád nevraceli, tak to vzdala. Ale do školy jsme to už včas nestihli.“
„Co? Proč byl Edward s Taylor na lovu sám?“
„No, nikdo neměl čas,“ uchichtl se Emmett.
„Taylor nemá tak dobré sebeovládání, tak potřebuje častěji na lov,“ vysvětloval Jasper.
„A kdy se vrátí?“
„Alice měla vizi, že za chvilku dorazí.“
„Aha...“ Na víc jsem se nezmohla. Další podpásovka. Edward mě vyměnil za ni. Nikdo z rodiny nechtěl s ní jít, všichni zůstali se svými láskami, ale Edward ten ne. Co to s ním je. Z úvah mě vytrhl až zvonek oznamující konec hodiny.
Na chodbě jsem uviděla Edwarda, jak se baví s Taylor. Jakmile mě uviděl, tak mě objal a políbil. Ale nevím proč, cítila jsem, že ten polibek nebyl až tak upřímný. Už asi vážně začínám být paranoidní a ještě k tomu mi od rána není dobře. Další hodinu jsem měla matematiku s Rose, takže zase bez Edwarda. Zatímco on měl dějepis s Alice. Aspoň že nemá hodinu s ní.
Když jsem přišla do třídy, ke které mě Edward dovedl, Rose už seděla uvnitř. Edward se mi celou cestu omlouval za ten včerejšek. Nejdřív jsem ho chtěla potrápit, ale copak to jde. Stačí jeden pohled do jeho překrásných očí a jsem ztracená, utápím se v jeho pohledu a odpustím mu cokoli.
Hodinu matematiky jsem začala s dobrou náladou, které si samozřejmě všimla i Rose. Uprostřed hodiny se mi udělalo zle. Rose to samozřejmě neušlo a měla strach, jestli mi něco není.
„Nic mi není. Jenom jsem trochu unavená, v noci jsem toho moc nenaspala.“
Rose mi uvěřila a už se v tom nevrtala. Hodinu jsem přečkala bez jakékoli újmy. Po hodině na mě opět čekal můj anděl.
Byl nervozní a chtěl mě okamžitě odvézt k doktorovi. Jenom stěží jsem ho přesvědčila, že to vážně nic není, přeci jsem jenom člověk a nemocná můžu být kdykoli. Viděla jsem, že ho to trápí, ale souhlasil se mnou.
Zbytek školy i dne uběhl jako voda. Edward se večer stavil, ale brzy mě opustil. Říkal, že musí něco vyřešit s Carlislem.
Další den mi nebylo zrovna nejlíp. Vypadala jsem opravdu hrozně, a když mě ráno uviděl táta, tak mě ve škole omluvil. Měla jsem celý den před sebou. Vůbec jsem netušila, co budu dělat. Charlie rozhodl, že budu v posteli, aby mi bylo co nejdřív dobře, dokonce si chtěl vzít v práci volno a zůstat se mnou doma. To jsem ale rychle odmítla.
Čekala jsem, až budou konečně tři hodiny a Edwardovi skončí škola. Když jsem se ráno neukázala ve škole, tak měl o mě strach a okamžitě mi volal. Vysvětlila jsem mu, jako už tolikrát, že to není nic vážného, jenom jsem se nejspíš nachladila.
Bylo asi pět minut po třetí a Edward už tu byl. Spolu s ním přijela i Alice, že prý si s ní budu chtít promluvit. Ale vůbec jsem to nechápala. To je jedno. Teď jsme s Edwardem a Alice mě nemůže vytočit. Alice ne, ale Edward to v pohodě zvládne sám. Jenom se mě zeptal, jak je, chvilku jsme si povídali a asi po půl hodině se zvedal k odchodu. Že prý musí ještě něco zařídit. To by mě zajímalo co. Na povrch jsem nedala znát, jak moc mě vytočil, ale uvnitř mě to bublalo. Krátce se se mnou rozloučil a odešel.
„Myslím, že je čas na ten rozhovor,“ řekla Alice.
Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta naděje - 2. kapitola:
no to som zvedavá čo z Alice vypadne ...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!