Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta naděje - 15. kapitola

03.11.2010 (13:00) • MSCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1621×

15. Pohodička

Aro

Vztahy ve Volteře se uklidnily. Byl jsem šťastný, že je tu zase zpátky ta dobrá nálada a pohoda. Když si vzpomenu, jak Is reagovala na Taylor, tak ještě teď cítím ten děs. Měl jsem hrozný strach. Co kdyby se kterékoliv z nich něco stalo. Měl jsem je obě rád.

Od té doby, co se Is stala jednou z nás, se tu pořád něco děje.

Netušil jsem, jak se bude vyvíjet vztah mezi Is a Taylor. Jenom jsem doufal v to, že se budou přehlížet a už vícekrát po sobě nevyjedou. Jenomže Is mě opět překvapila. Nejen, že se Is s Taylor usmířila, ale dokonce se z nich staly kamarádky. Myslel jsem, že to bude jenom povrchní kamarádství, ale to jsem se opět mýlil. Nečekal jsem, že by se Is postavila na stranu Taylor, ale stalo se. Přesně si pamatuju, jak to tehdy bylo.

„Aro? Můžeme s tebou mluvit,“ ptala se mě Is.

„Ale jistě,“ odpověděl jsem jí a nevěřícně přitom zíral na její doprovod. Byla to Taylor.

„Co potřebujete?“

„No víš, já jsem tě chtěla požádat, jestli bych se mohla dál živit zvířecí krví,“ ptala se Taylor.

V první chvíli jsem nevěděl, co mám na to říct. To se má další člen mé gardy živit zvířaty. To nejde. Vždyť je lidská krev mnohem chutnější. Nikdy nepochopím, co je vede k tomu, aby byli vegetariáni.

Dřív, než jsem stačil jakkoliv protestovat, tak promluvila Is.

„Chápu, že je to pro tebe nepochopitelné, ale Taylor si už zvykla a nechce znovu zabíjet lidi. Prosím, dovol jí to,“ říkala a udělala na mě psí oči.

Říkal jsem si, že budu neoblomný, ale ten pohled a hlavně to přátelství, které mezi nimi vzniklo, mě utvrdilo v tom, že bude lepší, když budu souhlasit. Přece jenom se to celkem hodilo do mého plánu.

„Dobře.“

Holky se na mě usmály a obě mě s radostí objaly.

Is

Čas pro upíry nic neznamená. Já si dál užívala svého upířího života.

„Is, zlatíčko, co máš dneska v plánu?“ ptal se můj milující manžel.

„Jdeme s Taylor na nákupy a pak nic,“ odpověděla jsem a usmála se na něho. „Proč? Potřebuješ něco?“

„Ne, jenom se ptám. Chceme jet odpoledne s klukama na lov.“

„Is! No tak pospěš si!“ vtrhla do pokoje Taylor.

„Můžeš mi vysvětlit, proč musím vždycky na tebe čekat?“ pokračovala.

„Však už jdu. Neboj, obchody ti neutečou,“ řekla jsem se smíchem a políbila Dema na rozloučenou.

„Obchody neutečou, ale já dřív zestárnu, než se konečně rozloučíš. Vždyť se za chvíli uvidíte,“ mluvila dál.

Dala jsem své lásce poslední pusu a mohly jsme s Taylor vyrazit.

S Taylor jsme jednou za čas jezdily na nákupy, ale dnes jsem k tomu měla speciální důvod. Dnes totiž slavíme s Demetrim výročí. Už 10 let jsme manželé a stejnou dobu jsem upír. Tolik let uběhlo do doby, kdy jsem naposledy viděla Culleny. Smířila jsem se s tím a teď jsem šťastná. Taylor jsem s sebou vzala proto, aby mi pomohla něco vybrat pro mou lásku.

Procházely jsme různé obchody, ale nějak jsem si nemohla nic vybrat. Doufala jsem, že mi něco padne do oka, ale pořád nic. Míjely jsme jedno zlatnictví a vtom se mi zalíbil jeden krásný medailonek. Vešly jsme dovnitř a já se koukala na ten krásný kousek. Měla jsem vybráno. Ještě jsem dovnitř medailonku nechala vyrýt Navždy s láskou Is. Byla jsem se svým výběrem spokojená, dokonce se i Taylor líbil.

Prošly jsme ještě pár obchodů a pak jsme vyrazily na malou procházku městem. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko a my si užívaly ten krásný den. Byla jsem strašně vděčná za svůj dar. Jenom díky němu jsme se mohly v klidu procházet městem jako normální lidé.

Koukla jsem na hodinky a ty ukazovaly 5 hodin. Akorát čas se vrátit. A tak jsme vyrazily směr Volterra.

Demetri

Ráno jsem se ptal své lásky, jestli má nějaké plány na dnešek. Byla domluvená s Taylor na nákupy. Připravoval jsem pro svou lásku překvapení k výročí.

Přesně před 10 lety se ze mě stal ten nejšťastnější upír na světě. Vzal jsem si svou lásku. Nikdy jsem nevěřil tomu, že by mě kdy mohla milovat, ale stalo se. Jenom díky ní jsem začal konečně žít. Užíval jsem si každé minuty, kterou jsme mohli být spolu. Byla světlo mého života. Každý její úsměv, pohled nebo dotyk ve mně vyvolával neskutečný pocit štěstí a lásky. Kdykoli jsem ji viděl smutnou, tak ten smutek drásal i moje srdce. Chtěl jsem, aby se zase usmívala a byla plná života. Naše životy už byly navěky propojené. Existenci bez ní si nedokážu představit. Je to to nejbáječnější, co mě kdy potkalo a vděčím za to Arovi. Nikdy bych nevěřil, že mu budu za něco vděčný.

„Deme!“ volal na mě Alec.

„Vyrážíme. Jinak to nestihneme,“ informoval mě Felix.

„Jasně,“ řekl jsem.

„Nejdřív musíme zařídit výzdobu zahradního altánku, pak se vrhneme na šaty pro Is a pak ještě dárek,“ shrnul jsem náš program.

„Já s Alecem uděláme výzdobu a všechno kolem toho,“ nabídla se Jane.

„Dobře. A teď ještě zajedu pro dárek.“

„S tím ti můžu pomoc,“ nabízel se rychle Felix. Hlavně aby nemusel dělat výzdobu nebo něco takového.

„Ok. Málem bych zapomněl, někdo musí zajet Is pro šaty.“

„Já to udělám. Neboj, vyberu nádherné,“ řekla s úsměvem Heidi.

Takže úkoly rozdané, tak snad to vyjde.

Dárek už jsem měl vybraný, teď jsem ho jenom jel s Felixem vyzvednout. Museli jsme si pospíšit. Všechno musí být hotové, než se Is vrátí s nákupů. S Taylor jsme se domluvili, že se to pokusí prodloužit, jak nejdéle to půjde.

Když jsme se vrátili do Volterry, šel jsem se podívat, jak jsou všichni daleko.

Altánek byl krásně nazdobený a Jane se nad ním rozplývala. Musím uznat, že byl uchvátný. Heidi už měla vybrané šaty pro Is. Byly opravdu nádherné. Všechno bylo připravené. Hudba byla vybraná, dárek zabalený, teď už se jenom převléknout a počkat na moje zlatíčko.

Bylo kolem půl šesté, když jsem uslyšel Is a Taylor.

Is

Přijely jsme z nákupu a šly jsme ke mně do pokoje. Tam už seděly Jane a Heidi.

„Ahojte,“ pozdravila jsem je s úsměvem, i když mnohem radši bych tu viděla Dema.

„Ahoj,“ uculovala se Jane.

„To vám to ale trvalo,“ rozčilovala se Heidi. Koukala jsem na ně a nevěděla, co jim hrabe.

„No, nekoukej na mě tak a běž se osprchovat. Musíme z tebe udělat princeznu,“ přidala se k nim Taylor.

„Co to má znamenat?“

„Nic, Is, věř nám. Je to pro tvoje dobro,“ říkala Jane.

Co mi jiného zbývalo, než je poslechnout. Vydala jsem se do koupelny. Byla jsem strašně zvědavá, co to má znamenat a tak jsem si dala jenom rychlou sprchu. Vylezla jsem s koupelny a holky se na mě vrhly. Jane mi kouzlila na hlavě účes, Taylor mě malovala a Heidi stála a koukala. Když už jsem byla namalovaná a učesaná, tak Heidi přinesla nádherné šaty. Měly barvu letní oblohy. Byly s velkým dekoltem. Zvýrazňovaly moji dokonalou postavu upíra. Vypadala jsem nádherně.

Holky byly spokojené a vedly mě do zahrady. U altánku už stál Demetri v obleku a strašně mu to slušelo.

„Vypadáš nádherně, zlatíčko,“ lichotil mi. Objal mě a políbil.

„Dnešní den je významný. Už 10 let jsi moje žena. Díky tobě jsem prožil 10 let plných lásky a štěstí. Už nikdy jsem nedoufal, že budu šťastný, až do toho dne, kdy jsi mi řekla, že mě miluješ. Udělala jsi ze mě toho nejšťastnějšího manžela pod sluncem. Miluji tě, Is, a nikdy nepřestanu.“

Po těch slovech jsem ničeho nebyla schopna. Všechno kolem bylo nádherné. Připadala jsem si jako ve snu.

„Taky tě miluju, Deme. Víš, jak moc pro mě znamenáš. To ty jsi mě vrátil zpátky do života. Strašně tě miluju a to se nikdy nezmění.“

Víc už jsem toho nestačila říct. Dem mě drtil v náruči a líbali jsme se.

„Nechceš si zatancovat?“ navrhl a pustil hudbu. Byla to krásná a pomalá skladba. Přitulila jsem se k němu a užívala si jeho blízkost.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekla jsem.

„Já taky.“

Podala jsem mu krabičku s medailonkem. Otevřel ji a koukal na medailonek.

„Děkuji,“ řekl a koukal na mě zamilovaným pohledem.

Potom jsem otevřela jeho dárek. Nevěděla jsem, co mám čekat. Rozbalila jsem papír a koukala se na krásné fotoalbum. Otevřela jem ho a uvnitř byly naše společné fotky. Bylo to nádherné. Byla jsem z toho v šoku. Dem mi podal ještě jednu malou krabičku, ve které byl překrásný náhrdelník.

Vrhla jsem se mu kolem krku a začala ho líbat. Nebyl to jen tak ledajaký polibek. Stával se čím dál tím víc vášnivější. Moje touha se stupňovala a Dem na tom byl stejně. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu a my mířili do našeho pokoje.

<<< Shrnutí >>>

Autor: MSCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta naděje - 15. kapitola: