Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta k ráji - 6. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cesta k ráji - 6. kapitolaTento díl je popravdě o ničem, ale pomůže mi v další tvrobě. Potřebuji se pohnout v povídce dál, a tak musím nějaký díl napsat oddychově, jen aby mi pomohl dál. Snad se bude líbit i tak.

05.02.2010 (13:45) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 707×

To snad ne, třemi slovy se dalo vyjádřit to, co právě cítila. Po očku se podívala po náhle ztichlém sále, dokonce i Ryotova matka zmlkla a nevěřícně zírala na pár stojící na vyvýšeném stupínku.

Ryota jí lehce špičkou boty nakopl, aby dávala pozor. Vyplašeně se na něj podívala, stále měl v očích ten podezřelý výraz a tázavě krčil obočí. Zhluboka se nadechl a chtěl opakovat otázku.

Rychle popadla nedaleko ležící ubrousek a bezmyšlenkovitě mu ho nacpala do pusy. Pokud všichni v místnosti byli doteď dokonale zmatení, teď už nikdo nepochyboval o jejím pohnutém duševním zdraví.

Splašeně seskočila ze stupínku a kličkovala mezi překvapením ztuhlými příbuznými. Při zbrklém útěku si, ale stačila vyzout nenáviděné boty, které její ústup nijak neusnadňovaly. Odhodila je do místnosti, alespoň na památku a už se nestarala, jestli její podpatek náhodou neusmrtil jakéhosi důchodce .

Útěk byla její typická obrana, ale teď litovala, že Ryotovi zplna hrdla neřekla, co si myslí. Zachovala se jako malá holka, která má strach z odpovědnosti.

Tiché dopady jejích nohou na písčitou cestu vedoucí z vesnice jí pomáhaly zachovat si aspoň kousek zdravého rozumu. Nestarala se jestli si potrhá drahé šaty a rozcuchá pracně sčesané vlasy. Teď se jen snažila dostat co nejdál.

Docházel jí dech na tak zběsilý běh nebylo její tělo zvyklé. Otočila se, aby zjistila, jak daleko se dostala. Ten pohled ji uspokojil. Světla posledních domů vesnice se ztrácela v nedohlednu.

Znaveně si sedla na velký balvan vedle cesty, jak na ní dopadla tíha dnešní noci.

„Neměla by jsi chodit tak daleko,“ ozvalo se jí za zády. Vyděšeně ztuhla, ale s malým zpožděním si uvědomila, že tento hlas zná.

Kvapně se otočila, hnala ji touha znovu vidět tu bledou, nádhernou tvář s otře řezanými rysy. Zalil jí pocit bezpečí a jistoty, když se znovu a znovu dívala na toho cizince s půvabným přízvukem a gentlemanským chováním.

Přišel blíže a přisedl si vedle ní na velký kámen.

„Proč jsi utekla tak daleko od vesnice?“ zeptal se tiše po chvíli příjemného ticha. Těžko přemáhala touho dotknout se ho, a tak seskočila z kamenu a usadila se v rosou navlhlé trávě.

„Instinkt,“ zamumlala v odpověď. Nechtěla nijak podrobně popisovat to, co prožila, ale věděla, že se neubrání jeho prosbám a výmluvným očím.

„Nesnaž se to zamluvit,“ prohrábl si rozpačitě krátké vlasy a pohled upřel k měsíci v novu. „Musím se předem omluvit, ale špehoval jsem tě. Nedokázal jsem si pomoci po té dnešní hádce. Tolik mě zmátlo, že nevím, proč jsi v kuchyni, tak nesmyslně porážela nábytek a matka na tebe křičela, že máš jít na večírek. Jsem od přírody tvor zvědavý a instinkt,“ při tomto slově na ni pohlédl a usmál se. „Mi nedovolil o něco přijít. Nenápadně jsem se protáhl do jejich domu a sledoval tě, jak si tančila s tím neschopným mužem, jak jsi odešla s Ryotou na terasu. Jak tě Ryota požádal o ruku, to mě zaskočilo. Netušil jsem, jak mu odpovíš, ale bůh ví proč, jsem si přál, abys řekla jasné ne. Nevím, jestli nacpání kapesníku do jeho úst je dostatečná odpověď, ale potěšila jsi mě.“

Mlčela, jak vstřebávala všechny informace, které dostala.

„Takže ty jsi mě celý večer sledoval až sem?“ ujišťovala se.

„Vlastně ano,“ potvrdil jí informaci.

„Odkud popravdě jsi?“ zeptala se náhle po chvíli, kdy si beze slov dívali do očí.

„Z Anglie, z města Londýn. Znáte to tu?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou, neměla nejmenší ponětí, kde to může být. „Upřesníš mi to?“

Pousmál se. „Je to v Evropě, odtud daleko, předaleko na západ. Je to ostrov, jako Japonsko. Často tam prší, mám rád britský venkov.“

Přikyvovala, ale pořád neměla ani špetku potuchy, odkud její milý pochází.

„A líbí se ti tu?“ nechtěla, aby mlčel, jeho hlas ji uklidňoval.

„Jedna malá Japonka mi tu ukázala skvělý svět,“ pohlédl na ní, aby nebylo pochyb, že ona je ta Japonka.

„Můžu tě o něco požádat?“ nejistě se zeptala.

Přikývl.

„Pomůžeš mi utéct?“

Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta k ráji - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře