Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta k ráji - 5. kapitola


Cesta k ráji - 5. kapitolaJá vlastně nevím, co k tomu napsat. Je to, řekla bych, zlomová kapitola, všechny další kapitoly budou od této odvíjet, bude záležet především na poslední třech slovech. Přečtěte a uvidíte.

Její vysoké podpatky klouzaly po chůzí ohlazených kamenech zbarvených do temně zelena. Nejradši by si ty boty sundala a došla cestu k Ryotovu domu pěšky, ale chůzí na podpatcích riskovala výron kotníku, který by se jí nesmírně hodil, aby nemusela tancovat.

V dálce viděla lampiony a svíčkami osvícený dům. Světlo zapadajícího slunce se odráželo v oknech a pomocí lampionů oslepovalo.

Čím byl dům blíže, tím více se jí zmocňovala nervozita. Celá její mysl se věnovala jenom tématu, jestli mají v domě zadní dveře, kudy by se mohla nenápadně vytratit. Vzít do zaječích byla její taktika, kdykoli šlo o něco důležitého. Neuměla se problému postavit čelem a člověku zplna hrdla vyčíst, vše co jí leželo v žaludku. Uměla být nepříjemná, drzá, ale raději si udržovala vzhled andílka.

Na verandě domu stál Ryota ve slavnostních šatech, které až překvapivě ladily s těmi jejími. Cítila se uražená, zrazená. Teď s Ryotou vypadali jako siamská dvojčata.

„Ahoj, Sakuro!“ zaslechla jeho radostný výkřik a zahlédla, jak jí mává na přivítanou.

Zdálo se jí neslušné, neodpovědět na pozdrav, a tak nenápadně zvedla ruku, jako kdyby si objednávala dvě sody a rychle ji zase spustila zpátky k tělu. Všichni přeci nemusí vědět, že ta nespoutaná dívka jde na večírek rodiny, kterou tak veřejně pomlouvala.

„Máš zpoždění! Večírek už začal,“ ušklíbl se Ryota, popadl ji za zápěstí a vtáhl ji do podobně vyzdobeného vnitřku domu.

Večírek byl v plném proudu, nikdy nebyla uvnitř tohoto domu, a tak ji ohromila velikost a krása stavby. Ona byla zvyklá na skromnější poměry. Všechen nábytek byl sesunut ke stěnám a uprostřed místnosti se tak vytvořil prostor k tančení. Tanec - její noční můra ke všemu na vysokých podpatcích.

Na parketu se vlnilo několik párů, zbytek postával kolem a upíjel ze skleniček ozdobených různobarevnými deštníčky. Málokoho z příchozích znala, byli to převážně Ryotovi příbuzní odněkud… z daleka. Nikdo od nich z vesnice. Všichni se skvěle bavili, jen ona stála v koutě, aby jí všichni záměrně přehlíželi a upíjela ze skleničky.

Hudba ztichla, nastala asi výměna partnerů. Přikrčila co nejvíce mohla, když jí zahlédl postarší muž. Vyděšeně se schovala pod stůl, nejspíš v dojmu, že když zaleze do nory, nikdo jí neuvidí.

„Slečno?“ sklonil se k ní ten muž až mu v kolenech zapraskalo a nadzvedl ubrus. „Co taková dáma jako vy dělá pod stolem?“

Podal jí ruku a vytáhl ji zpod stolu. „Upadl mi deštník,“ snažila se rychle zamluvit svůj únikový manévr a zamávala mu papírovou napodobeninou před nosem.

Muž přešel její lež bez mrknutí oka. „Smím prosit?“

Dech jí zrychlil a zvlhly ruce. „A... ano,“ zakoktala a nechala se odvést na parket.

Muž se snažil o jakýsi energický tanec, který neznala. Snažila se mu nesesypat ke kolenům a zároveň stíhat jeho nesmyslným poskokům. V záchvatu tance ji odhodil stranou a dál bez povšimnutí tancoval zmutovaného kozáčka. Jednou rukou mával nad hlavou a tou druhou se snažil vyrovnávat rovnováhu.

„Ssst, Sakuro!“ otočila se po zvuku svého jména. Ryota stál za závěsem a pohnutky jí dával najevo, aby šla s ním. Nenechala se přemlouvat. Nechtěla zažít další hrůzný tanec. Protáhla se kolem zdi za Ryotou směrem k balkonu.

„Krásná noc, viď?“ zašeptal Ryota, když stáli u zábradlí balkonu a se zakloněnými hlavami zírali do nekonečné temnoty.

„Mhmm,“ zamumlala neurčitě. Užívala by si ji víc, kdyby mohla být s jiným mužem. S mužem s podivně vybraným slovníkem, s překvapivě půvabným obličejem, s přehnaně světlými vlasy.

Mlčeli, stáli v tichu na terase do té doby než se z útrob domu neozvalo ťukání lžičkami do skleniček. Následoval Ryotův proslov.

Ryota šel na vyvýšené místo v místnosti sloužící jako podium, ona se vytratila tou samou cestou, jakou přišli. Zařadila se do davu a chtě nechtě poslouchala Ryotovu matku, jak pěla ódy na svého vychovaného syna.

Potom přišel na řadu proslov Ryoty. Děkoval všem příchozím, rodičům. Bylo to zdlouhavé až únavné. Mluvil, mluvil, mluvil.

„Také vás to nudí, slečno?“ šťouchla Sakuru do žeber stará žena se šedivými vlasy.

„A jak,“ povzdechla si a nevinně se usmála na Ryotovu matku, která se na ni káravě podívala, protože rušila proslov jejího syna.

„Rád bych ještě vám všem něco oznámil,“ upoutalo po dlouhé době něco z jeho řečí. „Rád bych k sobě pozval Sakuru.“

Sakuru? Rozhlédla se po místnosti, ale žádná z přítomných dívek ani žen se nehnala k Ryotovi, ona asi byla v místnosti jediná Sakura.

„To jste vy?“ prskla dáma, se kterou před chvíli pomlouvala Ryotův vypravěčský talent. Zvedla se a nervózně vykročila k podiu, jestli se jí ty podpatky zdály nebezpečné před výstupem na podium, tak teď to byl adrenalinový sport.

Doklopýtala až k němu, Ryota měl v očích podivný výraz plný… pochopení? Mile se na ni usmál. Odkdy na sebe byli milí?

Poklekl. „Michiko Koto Hayashi,“ oslovil ji pravým málokdy používaným jménem. Děsila se, co přijde. „Vezmeš si mě?“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta k ráji - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!