Popravdě jsem již v téhle kapitole chtěla zveřejnit okem kolemjdoucího Ryotovu oslavu, ale kapitola by byla zbytečně zdlouhavá, a tak jsem to raději ještě trochu protáhla. Sakura s Carlislem tu mají menší spor, který Sakuru opravdu vytočí do ruda. Ať se líbí:)
31.01.2010 (17:45) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 559×
Přiblížila se dosti blízko, aby poznala jeho obličej. Ležérně se opíral o kmen stromu a byl ještě krásnější než si pamatovala. Jemně se usmíval a v karamelových očích mu poskakovaly jiskřičky.
„Dobrý den,“ pozdravila ho zmateně, když mlčel a pozoroval každý její pohyb.
„Tykej mi,“ jeho hlas byl tichý a trochu ochraptělý. „Ani nevím, proč jsem přišel. Neměl jsem přijít, ale touha tě vidět byla silnější.“
Nevěděla co říci, zaskočil jí. Očividně mluvil pravdu, ale proč by jí něco takového řekl, když se vůbec neznali? Ale proč ne, vždyť i on jí byl tak blízký. Všechno s ním působilo tak přirozeně, nemusela se přetvařovat, nemusela se usmívat, když jí do smíchu nebylo.
Stála naproti němu a překvapeně mu zírala do té překrásné tváře. Neměla sílu v překvapení otevřít pusu a něco říci, stejně cokoli by řekla, zkazilo tuto atmosféru. Ona neměla tak vybraný slovník, neuměla si hrát se slovy.
„Jsi v těchto šatech překrásná,“ zašeptal a vztáhl k ní ruku. Nerozhodně se jí chopila, zajímalo jí jestli bude tak ledová, jak si pamatovala jeho večerní stisk. Byla, možná i o trochu chladnější než si pamatovala.
Přitáhl jí k sobě do stínu pod strom. Dívala se na jeho zamračenou tvář. Mezi obočím a na čele mu soustředění tvořilo hluboké vrásky.
„Starosti?“ zeptala se tiše, nechtěla porušit atmosféru, která tu panovala.
Hlasitě si povzdechl. „Měl bych odejít.“
„Nechoď, prosím!“
Smutně se usmál a zavrtěl hlavou. „Ruším tvé plány. Musíš se připravit na večírek. Budeš zářit, Sakuro.“
„Ale já… já tam nechci,“ prudce rozhodila ruce. „Chci být s tebou! Nevím, proč to nechápeš.“
Styděla se za svůj hysterický výstup, ale Carlisle nevypadal, že by si z ní chtěl utahovat kvůli tomu, že si neumí udržet nervy. Přiložil si ruce ke spánků a nervózně si je mnul.
„Právě proto musím odejít, tohle se nemělo stát.“
„Co se nemělo stát?“ nechápala.
„Tohle. To, že ty chceš být se mnou a já s tebou. Není to správné, měla bys odejít.“
Uraženě pokrčila rameny. „Jak myslíš, sbohem, Carlisle.“
Stála před zrcadlem a kriticky si prohlížela odraz samy sebe ve skle. Přimhouřenýma očima si prohlížela každý záhyb, lem šatů, který by se dal považovat za chybu, aby je mohla Ryotovi vrátit, že ona si nebude oblékat poškozené šaty.
Šaty byly dokonalé, bez jakýchkoli poškození. Nemohla na nich najít jedinou chybičku, byly bezchybné. Tak proč už téměř hodinu postávala před rozbitým a zašedlým kusem skla u nich v kuchyni a hledala jakoukoli drobnosti kvůli, které by mohla oslavu odmítnout.
Vztekle odhodila botu připravenou k obutí do rohu místnosti. Její podpatek vyhloubil do dřevěné podlahy jemný, ale znatelný důlek.
„Kruci,“ zaklekla pro sebe a snažila se v úzkých šatech sehnout k zemi a potáhnout kus pleteného plédu, který na zemi zastupoval roli koberce. Šíleně barevný hadr na místě držel ztrouchnivělý stůl a šest židlí. Sebrala všechnu sílu a trhla.
Získala potřebný kus látky na zakrytí díry do podlahy, ale rychlým pohybem podtrhla všem židlím a stolu pevnou plochu pod nohama. S hlasitým "Prásk" se všechen nábytek po babičce zřítil, jako domeček z karet.
Zaklela v tolika jazycích, v kolika uměla. Popravdě uměla jenom japonsky, ale pár nadávek si ve vzteku stačila vymyslet. Vyskočila na nohy a snažila se urovnat, co všechno ztropila.
Hluk přilákal domů matku, která si byla povídat s přítelkyněmi. Pro pochopení byla drbat, probrat všechno v okolí a nenechat ani nit suchou. Přítelkyně, jak je uctivě matka nazývala byla jen parta ukdákaných slepic nemajících nic na práci.
„Za to můžeš ty, Carlisle,“ hudrala si Sakura pod vousy při stavění židlí na všechny čtyři. „Já bych-“ její rozčilený šepot přerušila zběsilým výkřikem matka.
„Týý, ááá ééé zzzůůů! Zííí syyy“ Tak zněl přehnaný křik podle Sakury. Ve skutečnosti znamenal něco jiného než změť písmenek bez významu.
„Já tě zabiju! Zničíš si šaty!“ Tentokrát mluvila matka pomalu a zřetelně vyslovovala každé slovo. Možná moc otevírala pusu, Sakura měla pocit, že jí zahlédla mezi zuby kousky snídaně.
„Vstaň a běž na večírek. Máš nejvyšší čas!“ rozmáchla se prudkým gestem a vztyčeným prostředníčkem ukázala k otevřeným dveřím.
Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta k ráji - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!