Je tu další díl povídky. Je trochu o ničem, ale přirovnala bych to k tichu před bouří. Další kapitolu očekávám mnohem zajímavější, plnou zvratů. Ale přesto si ji užijte.
25.01.2010 (18:30) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 796×
Den na to brzy ráno se u nich v domě objevil Ryota i se slíbenými šaty. Slunce teprve vycházelo nad obzor a ona nechtěla věřit, že by tak rychle někdo dokázal ušít šaty, určitě je měl předem připravené, podvodník.
„Dobré ráno, nechtěl jsem vás vzbudit, ale přinesl jsem Sakuře šaty na dnešní oslavu,“ seděla na nepohodlné posteli a poslouchala tichý rozhovor její matky s Ryotou.
„Dobré ráno, Ryoto,“ hlas její matky byl zmatený, otec jí očividně o žádné oslavě nic neřekl. „Sakura ještě spí, ale ráda jí je předám.“
Sakura vstala a vydala se do kuchyně, kde probíhal jejich rozhovor.
„Ahoj, Sakuro,“ Ryotův úsměv byl téměř oslepující, asi se rozhodl, hrát divadlo nejen před otec, ale i matkou.
Kývla na pozdrav, nebyla v dobré náladě a Ryota jí náladu dokázal ještě o kapku zhoršit.
„Tady jsou tvé šaty, v pět budeš očekávána v mém domě.“ Usmál se Ryota znovu a podal jí velký balík zabalený v papírovém obalu.
„Díky, budu tam.“ Zamumlala Sakura naštvaně. Vyvedlo ji z míry to, že rodiče nic nenamítají na Ryotovu oslavu.
Ryota nadšeně poděkoval za tak ranní přijetí a odešel. Její matka při přípravě snídaně mluvila jen o tom, jak je Ryota působně vychovaný. To ona znala vychovanějšího muže, ale nic matce nemohla říci, byla totiž jedna z největších drben v okolí. A ona se zavázala, nevysloveným slibem Carlisleovi, k mlčení.
„Oblékni si ty šaty, chci je vidět.“ Otočila se náhle matka od plotny.
Sakura neodpověděla a zůstala sedět. Ticho ovládlo celou skromnou kuchyň.
„Tak, něco jsem snad řekla!“ zašermovala Sakuře před obličejem vařečkou.
„Mami, já tam nechci jít,“ zašeptala tiše a přikrčila se na židli.
Matka zvýšila hlas. „Jak nechceš, přinesl ti zadarmo šaty a ty - “ přerušily ji jemné kroky bosých nohou po dřevěné podlaze. Kaya, její mladší sestra, přiběhla do kuchyně. Velké tmavé oči jí zářily a tváře měla zrůžovělé spánkem.
„Dobré ráno,“ pozdravila vysokým, jasným hláskem. Před Kayou se matka nikdy nehádala. Možná to bylo dobré možná si, ale Kaya udělala mylnou představu o tom, jak je její rodina naprosto bez hádek a problémů, přestože se rodiče se Sakurou nebo mezi sebou hádali skoro každý den.
Kaya se vmáčkla Sakuře na klín a zašeptala jí do ucha: „Včera ti pán se světlými vlasy hodil na postel větvičku třešní. Měla jsem mu slíbit, že to nikomu neřeknu, ale já to nedokázala.“ Zachichotala se dětským smíchem plným radosti.
„Mamince, ale nic neříkej,“ pošeptala jí Sakura zpět. „Ano?“
Kaya přikývla a vyběhla z domu na dvorek. Dívala se za ní. Za jejími mírně zvlněnými vlasy, se kterými si pohrával vítr. Za jejími našpulenými rty na důkaz nepřátelství s jakousi dívkou bydlící v nedalekém domě. Za jejíma očima, které se jemně přimhouřily při pohledu na zářící slunce.
„Tak obleč si ty šaty, chci je na tobě vidět, prosím,“ matka se uklidnila a zkusila jinou taktiku. Neměla chuť vzdorovat, popadla krabici a odešla s ní v podpaží do pokoje.
Položila neforemný dar na postel a pomalu ho rozbalovala, při každém zvuku trhajícího se papíru ji zachvacovala větší panika. Otevřela krabici a vytáhla šaty. Byly dlouhé, tmavomodré se stojáčkem a bíle vyšitými japonskými znaky. Překvapivě se jí líbily. Oblékla si je. Skvěle jí padly, ale byly na její vkus moc upnuté.
Vešla do kuchyně.
„Sakuro,“ spráskla matka ruce. „Moc ti to sluší, pojď blíž!“
Udělala jeden nerozhodný krok, ale upřímný úsměv na tváři její matky jí uklidnil, že je nechce rozcupovat na tisíc kousíčků, kvůli předchozí neochotě si je obléci.
„Budeš hvězdou večera,“ rozplývala se.
„Sakuro?!“ zavolala na ni Kaya z venku. Šla za ní.
„Děje se něco?“ zeptala se, když došla k sestře na prašnou cestu.
„Támhle,“ ukázala rukou pod velký strom do stínu. „Tam stojí ten pán, který ti včera nechal ty květy.“
Přikývla a vydala se za tmavou postavou. Vysoká tráva jí dosahovala až ke kolenům, bála se, aby si nezašpinila šaty. Ryota by jí je dal určitě uhradit.
Přimhouřila oči, aby si pomohla při rozeznávání té postavy.
„Carlisle?“
Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta k ráji - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!