Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý život otrokyně - 33. díl + Epilog

27.05.2011 (13:30) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2841×

Opatrně jsem postupoval vpřed. Záhy byla přede mnou křižovatka. Ale světlo, které se linulo z jedné cesty, mi napovědělo, kam se vydat. Docela mě překvapilo, že tu je křižovatka. To by znamenalo, že to tu upravili. A to znamená, že ten únos měli naplánovaný. Velice překvapující u těch hlubokomyslitelů.

Chtěl jsem se ještě zaobírat takovými nesmyslnými myšlenkami, ale následující okamžiky mě naprosto odrovnaly...

Pohled Belly:

Nevím, jak se jim to mohlo podařit. No jo, tak vím, byla jsem konsternovaná a velmi šokovaná z toho únosu, že jsem jim tolik práce nedala. Měla jsem se účinněji bránit. Určitě bych tu už nebyla a byla v bezpečí.

„Co ode mě chcete?!“ zoufale jsem mumlala pořád dokola. Vůbec mě neposlouchali, natož aby mi odpověděli. Zrovna teď mě dovlekli do nějaké jeskyně u vody. Bylo to zapšklé místo, které jsem jen od pohledu nenáviděla.

„Pusťte mě,“ zakřičela jsem rozzuřeně a snaživě okolo sebe kopala. Ale moc mi to nepomáhalo, protože mě pevně drželi oba dva.

„Budeš zticha!“ osopila se na mě Caroline a prudce mě hodila na zem.

Okamžitě jsem se postavila a vyděšeně těkala očima mezi Caroline a Billem.

„Radši se ani nebraň. Dopadlo by to ještě hůř, než to dopadne,“ varoval mě Bill s výhružným úšklebkem přisátým na tváři.

„Co ode mě chcete?! Pusťte mě... Prosím.“

„Promiň, zlato, ale to nemůžeme dovolit. Mám s tebou nevyřízené účty,“ výhružně zasyčela. „Kvůli tobě a kvůli tvýmu Edwardovi jsme jako štvaná zvěř.“

Chvilku mi to nedocházelo, ale pak jsem to pochopila. Edward přeci říkal, že se postaral o ty dva, avšak asi ne dostatečně. No jo, holt dát něco chlapovi na starost.

„Dostali jste to, co jste si zasloužili,“ prskla jsem na ně bez přemýšlení. Vzápětí jsem pocítila, že jsem něco takového říkat neměla. Bill mě prudce přirazil ke zdi a přidržoval mě v té pozici za krk. Caroline v roli divoké kočky prskala různorodé nadávky, až jsem se podivila nad jejím slovníkem.

„Nejsi v pozici, abys sis mohla vyskakovat,“ zavrčel mi Bill do ucha a tím mi vrátil pocity, které jsem se vědomě pokoušela odehnat. Strach, úzkost a zoufalství. Opět jsem je viděla v mých trochu rozmazaných vzpomínkách, jak mě poprvé oddělili od Edwarda. Pod návalem vzpomínek (až moc živých) jsem se začala nesmyslně klepat. Chtěla jsem být konečně šťastná. A jak to dopadlo? Jsem tu schoulená na špinavé zemi poté, co mě Bill milostivě pustil a se štěstím v nedohlednu.

„Všimla jsem si, že tě přeměnil v upíra. Máš nějaký dar?!“ štěkla na mě Caroline, když se uklidnila a hloubavě si mě prohlédla.

To jsem byla celá já. Místo, abych zalhala a utajila svůj dar, tak jsem promluvila pravdu.

Nejdříve vyjeveně a možná trochu závistivě na mě zírala, ale pak nad tím mávla rukou.

„Dobře, tak snad budeš Volturiům stačit,“ rozhodla Caroline a lehce si oddychla, přičemž pokývala Billovi.

„Počkat, počkat, vy mě chcete zase někam prodat? A to těm, kteří vás měli odstranit?“ kvičela jsem žalostně se s skrývanou rozhořčeností. Bez přemýšlení jsem se znovu vyhoupla do útočné pozice. Ihned se proti mně postavil Bill v též takové pozici.

„Ano a ano. Prodáme tě za naši svobodu, ale tak lehce z toho nevyvázneš,“ zasmála se Caroline divoce, až poněkud hystericky. „Přeci si nenechám ujít příležitost se pomstit.“

Ztuhla jsem a pak se nenápadně rozhlédla po nějakém východu, ale k mé smůle Caroline úspěšně blokovala moji jedinou cestu ven.

Znovu se otočila k Billovi a dala mu nějaký neviditelný pokyn, té chvilky jsem chtěla využít, jenže než jsem stihla vystřelit ven, tak mě Bill znovu chytil. Přehodil si mě tak šikovně, že jsem byla teď v té nejzranitelnější pozici.

„O jaké končetiny chceš přijít?“

Nejdříve jsem znovu ztuhla, ale potom jsem se úspěšně oklepala a té prostopášnici plivla do obličeje.

„Nedalas mi jinou příležitost,“ zavrčela Caroline sinalá vzteky. Vrhla se na mě a tím pádem i na Billa, který tento skok absolutně nečekal. Uhla jsem před jejími pařáty a její pařáty chytily Billa za paži, kterou v návalu vzteku utrhla. Před rozzuřenou Caroline byl Bill naprosto bezbranný.

Co nejdál jsem se odplazila od těch dvou, pronásledována tím skřípavým zvukem. Stačilo by jen málo a už bych byla na Billově místě.

„Ty budižkničemu, neuděláš nic správně!“ řvala na něj jako pominutá a mrskla po něm jeho rukou. „Kdybys nebyl vystrašená bábovka, tak bysme si teď žili mnohem líp.“

Zatímco Caroline ječela, tak si Bill v předstíraném klidu nasazoval ruku. Byla to strachnahánějící scéna, kterou jsem vyjeveně pozorovala nemohouc odtrhnout oči. Namáčla jsem až k rohu.

„Moje krásná upírko, dovoluju si ti připomenout, že je to taky tvoje vina,“ začal klidně se s topou svůdností. „Kdybys nebývala pořád taková štětka, taky by se mnoho věcí nestalo,“ zvyšoval hlas a už navzájem křičeli bez špetky svůdnosti.

Tušila jsem, že se mi znovu naskytla příležitost a já i tuto chtěla využít. Roztřeseně jsem se plazila k východu a neodvažovala se zdvihnout zrak. Předešlé chvilky mě rozhodně šokovaly.

„Bille, zlato, nebudem už se hádat, dobře?“ navrhla Caroline smířlivě, když se ta hádka začala vymykat kontrole. „Uniká nám ta Cullenovic štětka.“

Už zase jsem byla v hrubé náruči toho surovce a Caroline už se ke mně nakláněla, aby mi ublížila.

„Bille, Caroline! Vylezte, víme, že tam jste! Pojďte bojovat jako praví upíři, takovou dobrou příležitost, jak Edwardovi ublížit už pravděpodobně nedostanete!“ Křik mé záchrany přerušilo syčení Caroline a Billovo hrubé zacházení. Už jsem se loučila s mou rukou, když se Jasperova slova rozléhala tmavou jeskyní. Byl to zázrak. Edward přišel s Jasperem, aby mě zase zachránil.

Oba na sebe až vyděšeně koukli.

„Co budem dělat?“

„Jestli tady je Jasper, tak tu musí být i on,“ spekulovala Caroline přičemž začala okolo nás rázovat. „Musíme se vykoupit k svobodě a to znamená, že někdo z nás musí odlákat Cullenovy, zatímco ta druhá předá tuhle otrokyni Volturiovým jako dar za naši svobodu.“

Bill mě k mému překvapení pustil a přiklusal ke Caroline. Nemyslela jsem si, že mi dají další možnost k útěku, a ani že se budou navzájem tulit poté bouřlivé hádce.

„Ale, upírko moje, co bude s námi? Nemůžu tě pustit samotnou do Volterry.“

Sladce se na něj usmála a nechala se hladit po tváři. I mezi takovou dvojicí tkvěla rozkošná láska. Aspoň na jeho straně.

„Půjdeš za mnou. Budu čekat a jsem si jistá, že se znovu shledáme. Mimochodem... já se o sebe dokážu postarat,“ svůdným tónem pronesla, přičemž se k němu nahnula a lehce se otřela rty o jeho rty.

To už bylo pro mě moc, zavřela jsem oči a doufala, že tenhle zlý sen přejde.

„Brzy se uvidíme,“ rozloučil se Bill konečně a už klusal jeskyní pryč. Pomalu jsem otevřela oči a pozorovala Caroline, jak si bere několik věcí poházených ledabyle po zemi.

„Miluješ ho?“ zeptala se má pusa. Chtěla jsem být nenápadná a čekat na vhodnou příležitost, ale jejich vztah mi nedal pokoj. V jednu chvíli by se nejraději zabili a pak by se nejraději pomilovali.

Ztuhla uprostřed pohybu a překvapeně se ohlédla, jako by zapomněla, že tam ještě jsem. „Je to jen o spolupráci,“ spěšně zamumla. „Počkat, ty věříš na lásku? Jaká pošetilost. Holka, s tímhle daleko nedojdeš.“

„Myslím, že tu bude někdo jinej, kdo daleko nedojde,“ odfrkla jsem si uražená jejím názorem.

„Ty mi vyhrožuješ?!“

„A co když jo?“ odpověděla jsem neohroženě a přesunula se do útočné pozice. Okamžitě jsme okolo sebe kroužily.

„Nebuď bláznivá, proti mně nemáš šanci,“ zavrčela posměšně, když provedla svůj první výpadek. Jen tak tak jsem uhla. Jenže abych nenarazila do stěny, tak jsem se na chvíli otočila zády ke Caroline, čehož využila. Povalila mě na zem, avšak já se z jejího sevření úspěšně vykroutila a chmatem, kterým jsem byla též počastována Tanyou, jsem Caroline znehybnila. Možná mi pomohly i lekce Billovy hrubosti, když jsem se snažila utéci. Kdoví...

Snažila se mi také vykroutit, jenže já byla obezřetná a nedovolila jí to.

„Říkala jsem ti, že dostaneš to, co si zasloužíš,“ šeptla jsem jí do ucha, když mě pořád nechtěly opusit zvířecí instinkty, které mě pohltily po útoku Caroline.

„Prosím,“ zaúpěla Caroline mezi vzlyky, ale bylo pozdě. Mé upíří instinkty rozhodly za mě a já Caroline ukončila existenci. Odtrhla jsem ji hlavu od těla, potom přišly na řadu její paže, a až pak jsem si uvědomila svůj čin. Nebyla jsem ničím lepší než Caroline, možná i horší. Byla jsem vrah.

Zoufale jsem odběhla od kousků jejího těla a přitom nešikovně shodila svíčku z dřevěného stolu na zem. Okamžitě plameny pohltily nedaleko ležící hlavu mé sokyně. Nemohla jsem se dívat na tu usvědčující scénu, jež jsem způsobila svou upírskostí. Přeci jen nenávidím to, co se ze mě stalo. Klusala jsem pryč, až jsem narazila na křižovatku. Náhle jsem si uvědomila, jestli odejdu předním vchodem, tak s největší pravděpodobností narazím na něj.

Nedokázala bych se mu podívat do tváře.

Utekla jsem zadním vchodem s krvácejícím srdcem a doufala, že na něj nenarazím. Dvě poloviny mého já se hádaly. Jedna polovina se chtěla obrátit a prožívat svůj šťastný život a ta druhá polovina nad sebou tolik pohrdala, že si přála ukončit svůj život. Nebyla jsem to já už od chvíle, kdy jsem se stala upírem. Měla jsem tehdy při přeměně zemřít. Anebo už rovnou s rodinou v mé rodné vsi. Nikdy bych takové bolestné chvíle nezažila. Byl to můj osud a já se mu vzbouřila a teď za to musím platit.

Promiň mi to, Edwarde. To sis nezasloužil. Ale aspoň nebudeš mít po boku vražedkyni.

Epilog:

Poslední paprsky slunce dopadaly na mořskou hladinu až ke břehu. Nechala jsem se ukolébat přílivem a odlivem, přičemž jsem lenivě pozorovala tu oslnivou krásu okolo mě. Sedávala jsem tu každý den. Moje místo, které jsem dopodrobna znala. Místo, které mi dopřávalo cesty do minulosti. Každý kamínek, ba i každé smítko jsem bezpečně identifikovala.

„Hele, ty černá děvko! Pojď mi vyčistit boty.“ Tak zněla první věta, kterou mě počastoval. Sice náš vztah ze začátku nebyl ideální, ale potom když mě zachránil před ztrátou mého pannenství, se vše změnilo. Hlavně on. Než nás Bill a Caroline poprvé rozdělili, tak náš vztah již byl více než kamarádský.

Každopádně díky tomu rozdělení jsme si navzájem uvědomili, že bez sebe nedokážeme existovat. A díky Caroline jsem se dověděla, co je Edward zač.

Zatímco já utěšovala Angelu a snažila se přijít na nějaký únik z té proklaté lodi, přičemž jsem byla napálena darem Caroline, Edward se hnal neústupně za námi, postavil se proti všem a všemu, jen pro mou záchranu. Upřímně byl na tom bodově mnohem lépe ohledně mého vysvobození než já.

Po příjezdu k jeho domovu jsem si bláhově myslila, že už nás nic nerozdělí. Jenže na řadu přišla Tanya a následně znovu Caroline s Billem.

„Bellinko, to bude dobrý. Snaž se myslet na to, že se teď již má určitě líp.“ To byla jedna z vět, s kterými jsem byla od něj zásobována, když mi bylo tak, jak mi bylo, když Angela navždy odešla.

Druhý a snad již poslední únos, který jsem absolvovala, byl velice zásadní – prsty v únosu měla Caroline s Billem. Byla jsem vrahem. Doslova jsem se prozabíjela ven z té jeskyně. Jenže pak jsem se k němu už nevrátila. Nemohla jsem, i když jsem tolik chtěla. Někdy si to vyčítám, ale pak si představím jeho vyčítavý a odsuzovací pohled, který bych navždy vídala v jeho tváři.

Jestliže mě přepadne chmurná nálada (jako právě teď), tak si rozpomenu na naší společně strávenou noc. On byl zaslouženě můj první a poslední. Neumím si představit, jaké by to bylo s někým jiným než s ním. A ani nechci.

Každý den strávený na pláži se vracím ke své lásce. Časem se bolest mého krvácejícího srdce umírní, ale nikdy nezmizí...

„Zítra se opět setkáme, má lásko,“ zašeptala jsem ještě k zapadajícímu slunci.

předchozí

Než mě zabijete, protože to není vysloveně šťastný konec, tak chci říct, že k této povídce se mi více hodil tento závěr. A samozřejmě gratuluji všem, kteří se úspěšně dostali na konec. A moc se omlouvám za takovou délku adminům.

Tato povídka mě doprovázela skoro rok. Ani se mi s ní nechce loučit, moc mi přirostla k srdci. Těch úžasných 43 833 slov.

Když už jsme na konci. Poprosila bych o nějaký ten komentář.

Asi už má hlava nic nevyplodí, tak se loučím.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černý život otrokyně - 33. díl + Epilog: