Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černý život otrokyně - 31. díl

11.05.2011 (21:00) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2169×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Brzy nashledanou. Musím si jít balit,“ odvětil po chvíli také s úsměvem. Už ho nic nebrzdilo a klusal pryč. Ani já ho teď nemínila zdržovat.

Naposledy jsem se zhluboka nadechla a kráčela k Tanye.

Brada hrdě vystrčená, ladná chůze, lehké pohupování boků. To jsem vše chtěla zvládnout, ale brzy jsem pochopila, že to pořád vypadá nešikovně. Stres mě příšerně ovlivňoval.

Zanedlouho jsem konečně spatřila můj cíl. Elegantní šaty obkreslovaly útlý pas a hluboce nasazený kloubouk dodával celému oděvu korunu. I těch několik tašek povalující se na zemi vedle Tanyi, byli vkusné. Chudáci ti, kteří toto vše budou muset nosit, povzdychla jsem si. A na to se Tanya konečně otočila čelem ke mně.

Vypadala úchvatně samozřejmě i vepředu.

„Bello, nečekala jsem, že opravdu přijdeš,“ laskavě promluvila a nahodila menší úsměv. Opakovala jsem její činnost a ještě mírně nadzdvihla obočí.

„Já jsem taky nečekala, že opravdu přijdu. Ale byla jsem moc zvědavá, co ode mě chceš,“ neochvějně jsem ze sebe vypravila a připravila se na nějaký hysterický záchvat z její strany. Nepřišel.

„Máš pravdu, moc se vybavuji... Nechtěla bys jít se mnou na menší procházku?“ Rovnou ke mně vykročila. S menší nevolí jsem souhlasila. Vydaly jsme se tedy ven k lesu. Znovu, jako vždy, když jdu kolem jsem v duchu básnila o té všudepřítomné kráse.

„Myslím, že je načase, abych si s tebou promluvila o mým chování a tak dále. Asi ti to řeknu od začátku a pěkně polopatě,“ navrhla mi se zadumčivým výrazem.

„Žila jsem s Carlislem a Esmé daleko odsud. Starali se o mě, protože jsemtehdy nějakou péči potřebovala. Potřebovala jsem najít lepší cestu než lidem propíchávat krky a lačnit po jejich krvi. Tu lepší cestu mi právě ukázali oni.

Zanedlouho jako polepšená Tanya jsem se seznámila s Edwardem. Okamžitě se mi zalíbil a i mým rodičům. Doslova nás k sobě strkali. Nemuseli moc nebo dlouho, neboť nás to k sobě přirozeně táhlo. Ale myslím, že by podoporovali i tebe. Mají tě moc rádi. Možná raději než mě. Avšak nebyla to asi láska, nýbrž sympatie. Aspoň z jeho strany u mě to byla upřímná láska,“ vylévala si srdce a bylo na ní opravdu vidět, že trpí.

Z nějakého neznámého důvodu jsem ji objala a ukázala jí soucit. Trpěla kvůli mně, protože já byla ta, kterou upřednostil Edward. Vděčně a možná trochu překvapeně se na mě usmála. Rozpačitě jsme se od sebe odtrhly.

„Byla jsem tehdy zaslepena láskou, proto jsem neviděla, co pro jiné bylo zřejmé. Pak jednoho dne vyplul na svou obvyklou projížďkou, aby schromáždil různé ženy, a aby je následně prodal za velmi velkou sumu. Jenže to nebyla tak nevinná plavba, jak by se zdálo. Objevila ses ty. A změnila jsi ho od základů. Začala jsem zuřit, protože má velká láska se zamilovala do... někoho jiného. Nicméně neměla jsem tolik vyšilovat, a proto se ti omlouvám,“ vychrlila ze sebe jedním dechem. Ani jedné z nás nebyl tento rozhovor příjemný, ale byl nutný.

„Mrzí mě to, ale proč jsi najednou změnila svůj postoj?“ špitla jsem potichu. Byla jsem velmi dojatá tou řečí, stálo to velké úsilí přiznat tohle vše. Ale stejně jsem si lámala hlavou, proč změnila své chování vůči mě.

Zhluboka se nadechla a dala se opět do důstojné chůze, okamžitě jsem se k ní přidala.

„Víš, zmoudřela jsem. Spatřila jsem tu lásku, kterou jsem tolik vyžadovala, a kterou jsem od něj na rozdíl od tebe nedostala. A ani nikdy nedostanu. Byla bych opravdu zlá, kdybych druhým nepřála štěstí. A hlavně, když je Edward šťastný, tak budu i já,“ vyjádřila se s nemalými obtížemi. Bylo to takové zmatené, ale šlo to od srdce. Spíš v mé hlavě to nesnesitelně bzučelo a já se nemohla tolik soustředit.

„Ach, Tanyo, to muselo být hrozné. Je mi to moc líto, že kvůli mně jsi trpěla,“ šeptala jsem v náhlé vlně pochopení. Kdybych... Kdybych byla na jejím místě a musela se koukat na prostou dívku, jak mi bere Edwarda, tak bych byla ještě horší než ona. Teď jsem konečně pochopila tu nenávist.

Rychle se ke mně otočila a já spatřila záblesk hněvu v jejích očích. „Ještě se omlouvej! Ty nemáš za co, ale já ano,“ vydechla protestujíc nad mojí přílišnou empatií. „Bello, tím se ti chci omluvit za své chování. A chci ti říct, že vám už nebudu a ani nechci překážet,“dodala s malým, smutným úsměvem. Nevím, kde se to ve mně pořád bralo, ale tohle mi trhalo mé zkamenělé srdce. I když, co já se pořád divím, jsem prostě moc hodná, naivní černoška.

Udržela jsem sice vzlyky, ale ztěžka jsem se posadila na blízký kámen, aniž bych věděla, kdy se tam ocitl.

„Tanyo, poslyš, nemusíš odcházet. Dům je přeci dostatečně prostorný pro nás všechny,“ navhla jsem nenuceně.

Zakroutila hlavou. „Jseš moc milá, ale já sem nepatřím. Není to můj domov,“ zavrhla můj dobrosrdečný nápad a posunula se ke mně blíže. Najednou jsem z dálky uslyšela divný zvuk, avšak moc jsem si toho nevšímala.

„Ale Carlisle s Esmé tu přeci taky zůstávají, tak proč ne ty?“ zeptala jsem se naléhavě. Chtěla jsem jí pomoct, tak jsem jí nabídla ubytování. Ale také jsem věděla, že by to žádnou dobrotu nepřinášelo. A proto se ve mně dmýchaly dvojsečné emoce.

Trpce se zasmála. „Chtějí dát pozor na ty vyvedený bratry. Kdoví, co můžou ještě provést. A koneckonců to pro mě bude lepší, budu v klidu sama a sesumíruji si život.“

Mírně jsem nadzdvihla obočí. „Co by mohli udělat?“

„Nikdy nikoho nepodceňuj,“ poradila mi a vesele na mě mrkla. „Asi už jsem řekla vše, co jsem chtěla. Tak se půjdu ještě rozloučit a pak odejdu. A s tebou začnu,“ přemítala nahlas a pomaloučku mě objala, kdybych si to asi náhodou rozmyslela. Oplatila jsem jí její objetí. Bylo to nečekané a o to příjemnější.

Nikdy jsem nevěřila, že bych se s Tanyou tolik sblížila. Ale za jeden den se mi to podařilo.

„Ještě jednou se omlouvám. Jsem ráda, že jsem tě poznala,“ sykla mi do ucha a zároveň se ode mě odtáhla.

„Já jsem tě taky ráda poznala,“ oplatila jsem jí, avšak Tanya se už otočila a hrdě kráčela tím zeleným porostem.

Dlouho poté, co obrys Tanyiny postavy zmizel, jsem seděla na tom oblém kameni a hypnotizovala zeleň pode mnou. Nevěřila jsem svým uším, vždy jsem ji měla za nenávistnou mrchu. A teď? Teď jsem s ní soucítím. Je toto normální?Nevím. Ale zrovna teď odchází, když jsem se usmířily. Odchází a já budu s Edwardem navždy. Konečné štěstí, láska tedy zvítězí. A už nic nás nerozdělí, ale radši to nebudu říkat nahlas.

Nedaleko ode mě křupla větvička. Nonšalantně jsem pozvedla zrak a spatřila jsem Edwarda.

„Edwarde?“

„Bello, všude jsem tě hledal,“ pokáral mě a rovnou přišel ke mně. Šibalsky jsem se na něj usmála a našpulila pusu ve znamení - očekávání polibku. Jenže Edward sebou trhl a vzal mě za ruku, přičemž mi zabránil mu dát pusu.

Bylo tu něco hodně divného. Zraněně jsem se na něj zachmuřila. „Proč, Edwarde?“

„Není čas, Bello,“ zarazil mě a táhnul někam do lesa.

„Můžeš mi to vysvětlit?!“ zhurta jsem na něj spustila, když mě konečně pustil.

„Můžu. Potřebovala jsem tě dostat dál od Cullenů,“ vydechl, ale zároveň se mi začal rozostřovat zrak a najednou přede mnou nestál Edward, nýbrž Caroline...

„Jak je to možné,“ zamumlala jsem a dala se do zběsilého úprku. Edward mě přeci ujišťoval, že se o ni postaral.

Těsně za sebou jsem zaslechla zlověstné chechtání, které nemohlo nikomu jinému patřit než-li Caroline. Neodvažovala jsem se ani ohlédnout, takový strach ve mně vyvolala. Nebo především lidské vzpomínky, které nebyly zrovna pozitivní.

Náhle mě něco velkého, silného povalilo na zem. Bill. Nedaleko té velké hroudy živoucího kamene ležící na mně, se objevila Caroline.

„Sis myslela, že nám utečeš, co,“ zakvokala Caroline klečíc u mé hlavy.

předchozí * další

Co říkáte na navrácení záporňáků? A co asi na to bude říkat Eda, když to zjistí. To se dovíte v příštím díle. Bude totiž z Edwardova pohledu. =)

A ještě něco. Díl je věnován všem, kteří ještě mou povídku čtou. =)

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černý život otrokyně - 31. díl: