Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černovlasá potvora - 4. kapitola

03.06.2014 (20:00) • Sarafine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 987×

„Můžeš mi říct, kde se právě nacházíš?“ zařve mi do ucha hlas mojí milované maminky.

„Před kluzištěm,“ hlesnu tak, že člověk by to neslyšel, ale Nessie není člověk.

„A že bych o tom věděla?“ zvedne intonaci.

„Mami, není mi deset!“ Trošku ztiším hlas, nemusí celé Forks vědět, že Nessie a Jacob jsou moji rodiče.

„Bohužel je ti šestnáct. Být ti deset, tak ti dám domací vězení a víc s tebou nediskutuji. Takhle je mnohem těžší tě ohlídat.“

„Za chvíli jsem doma. Sbohem.“

„Char –“ ozve se její hlas, ale víc toho říct nestihne, protože ukončím hovor. Po minutě mobil otráveně lovím znovu. Mamka se jen tak nevzdává. Na displeji ale svítí jiné jméno. Jake.

„Tati?“ ohlásím se naštvaně. Už předem se děsím, co řekne.

„Charlie!“ zavrčí. „Ihned pojď domů a nikde, rozumíš nikde, se nezdržuj.“ A típne mi to. Ach jo. Nezbývá mi nic jiného, než najít les a vzhledem k tomu, že jsme ve Forks, nebude to tak težké.

Jacob

„Nessie, drahoušku. Uklidni se, tak šla bruslit.“

„Já vím, Jaku. Mám o ni strach. Co kdyby ji ucítil?“

„Ona to zvládne. Je silná. A běž, slíbil jsem Belle, že dorazíme včas. Charllotte tu brzy bude a my tě doženeme. Jsme přece metamorfové.“

Chelle

„Tati!“ zavolám v domě. „Jsem doma.“

„Tady, Lotte.“ A do háje, takhle mi říká, jen když se zlobí.

„Co se děje?“ optám se opatrně.

„Nessie se o tebe bojí.“ A je tu vyčítání.

„Já vím, ale v šestnácti je to trochu přehnané.“

„Jdeme,“ pobídne mě.

„Kam? A co mamka?“ optám se.

„Za ní.“ usměje se. „Ke Cullenovým.“

Aro

„Kde je tvá dcera, broučku?“ Pohladím po tváři Renesmé Blackovou. Pamatuji si ji, když ještě byla dítě. Malá hybridka Cullenová, obviněna jako nesmrtelné dítě, má dítě, které přede mnou šestnáct let ukrývala, ale můj věrný syn, chlapec, kterého jsem ztvořil, mi o ní pověděl, když se s ní před rokem zapletl a teď ji konečně poznám.

„Už jde. Jsou na cestě,“ prozradí mi má favoritka, Sibyla Cullenová – Alice. Ceelá rodinka sedí kolem stolu. Láskyplná Esmé a čistý Carlisle, milující rodiče. Krásná Rosalie a silný Emmett, věrní sourozenci. Vševědoucí Alice a citlivý Jasper, zvláštní pár. Čtenář Edward a tajemná Bella. Maličká Renesmé čekající na svého metamorfa Jacoba a dcerku Charllotte Elle Blackovou, které můj syn říká potvora. Celý klan z Forks, ať utečou kamkoliv, vždy se sem vrátí. A u stěn Jane, Alec a můj syn Regir, budoucí trojice a dále Santiago, Corin s drahou Sulpicií a nový přírůstek Lima, kterou proměnil zamilovaný, ale stále věrný Alec.

„Mrzí mě tvá ztráta, Aro.“ Carlisle tím myslí asi věčný odchod Marca, který se rozhodl následovat svou Didyme, a smrt Caiovu poté, co Anthenodora utekla a zemřela. Pokoj jejich duši.

„I nás,“ podotkne Bella a chytne Edwarda za ruku.

„Nemusí,“ odseknu, „jednou je i já budu následovat a pak se vlády ujme Regir spolu s věrnou dvojicí Jane a Aleca.“ V tu chvíli dovnitř vpadne Jacob i s očekávanou Charllotte Elle.

Lima rozšíří nozdry. „Pane,“ vrhne se ke mně a ukazuje na nejmladší členku klanu. „Ona je mocná, mocnější než kdokoliv v této místnosti.“ Říkal jsem, že má Lima dar? Vycítí dary druhých.

Chelle

Všichni na mě zírali. Cítila jsem se jako exponát. Extrémně zajímavý exponát.

„Co tím myslíš, broučku?“ zeptal se ten chlap s dlouhými vlasy. To musí být slavný Aro Volturi.

„Má pět, teoreticky šest darů,“ odpověděla mu jedna z blondýnek, ta starší.

„Hloupost,“ ozval se Carlisle. „Jak by mohla mít tolik darů a my to nezjistili po celých šestnáct let? Navíc Charlie je metamorf.“

„To je první dar,“ ozvala se ta bloncka.

„A jaké jsou další? Pověz mi to, Limo!“ vyzval ji Aro. Lima?! Ona se vážně jmenuje Lima? A já myslela, že moje jméno je hrůzný.

„Má schopnost empatie.“

„Tu mám já.“ Jazz si stoupne a ukáže si na hruď. „Pleteš se.“

„Ano, ty taky, ale věř mi, že se nepletu, jen ta její je zakrnělá,“ usadí ho. Zakrnělá? To slovo, kromě Edwarda a Carlislea ještě někdo používá?

„Velmi vtipné.“ Stoupne si i Emm. „Tak mi změň náladu. A Jaspere, smím-li tě poprosit, vypadni?“ Jazz se neurazil, chápal to, je třeba jim dokázat, že se mýlí. Tak jdeme na to. Představila jsem si mrtvou Rose a Em se zachvěl.

„Funguje to,“ hlesl Edward, který si to přes myšlenky přečetl. Rychle jsem tu představu zahnala a Emmett se zase usmíval.

„Druhým darem je telepatie, po něm,“ ukázala na Eda. „Něco jako opačný štít a i normální štít, jako vy dvě,“ ukazuje na mamku a babičku.

„No, dobře, to je... Jake, Jazz, Edík, Bella a Nessie. Pět, pět darů,“ počítá Emmett na prstech.

„Vize,“ zašeptá Aro a pohlédne na Alici.

„To je všechno sice strašně hezké, ale také úplná hloupost. Nic takového se nikdy nestalo,“ ozvu se... No, řekněme nesměle a ignorujme pocit nuzoty.

„Nelže,“ šeptla Alice. „Vím, to už dlouho, ale je lepší, že to nevíš. Věř mi.“

Tak, a já zase chci poděkovat třem osobám. První z nich je osoba, které jsem děkovala i minule. Děkuji ti, že jsi mě nechal jít dál a teď mi posíláš úchylné zprávy o svých denních zážitcích a jsi pro mě kámoš, se kterým jsem něco už zažila, celkem mi rozumíš. :D Druhá osoba je můj nejlepší kámoš, kterého zbožnuji. Jsi pro mě jako mladší, ale vyšší brácha. A ta třetí je můj nynější přítel. Když jsem četla jeho knížku, myslela jsem, že se propadnu. Díky, D., miluji tě. :*

Autor: Sarafine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černovlasá potvora - 4. kapitola: