Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celý život spolu?! 13. kapitola

26.08.2010 (07:15) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3127×

„Jo, ale tady panu Cullenovi se plaší hormony a tak by nejradši byl pořád jen v posteli, ale rodiče jsou zpátky tak má útrum,“ zasmála jsem se a Ed zakňučel.

„Nějak brzo, ne?“ mrknul na nás Josh.

„A jak na tebe použil čokoládu, šlehačku a ovoce?“ zeptala se Angela.

Najednou se ozvala hromová rána. Všechny pohledy se stočily ke dveřím do jídelny a tam v záchvatu smíchu ležel…

… Emmett.

„To si ze mě děláš prdel,“ řehtal se. Slezla jsem Edwardovi z klína a rozhlédla se po poloprázdné jídelně. Většina lidí byla totiž už pryč.

Pomalým krokem jsem se vydala k Emmettovi ležícím na podlaze.

„Uklidni se,“ vytáhla jsem ho za ucho nahoru. Jen co si pevně stoupl na nohy, jsem ho pustila.

„Tak proto si měla tu čokoládu na krku,“ popadal se za břicho. Nikdo nechápal, jen já a Edward.

„Nevšímejte si ho,“ mávnul Ed rukou.

„Emme, proč tu jsi?“ zeptala jsem se ho.

„Pro vás,“ řehtal se pořád.

„Aha,“ chytla jsem Edwarda za ruku a Emmetta taky.

„Čáu, zejtra,“ zavolala jsem na ostatní u stolu a táhla ty dva ven.

„Ahoj,“ stihl Ed zavolat před tím, než se dveře zabouchly. Slyšela jsem ještě ostatní zavolat pozdrav. Emm nastoupil na místo řidiče a chvíli se vydýchával. Ed si sedl na místo spolujezdce a já si stoupla do zadu.

„Jak si věděl, že nemáme odpoledku?“ zeptala jsem se na otázku, která mě už chvíli vrtala v hlavě.

„Alice,“ prohodil a dál s Edem diskutovali o autech. Vůbec jsem je nevnímala. Ty jo, co budu dělat?

„Edie, co budeme dělat?“ zeptala jsem se při vystupování. Při pohledu do jeho očí, mi přišlo jako by mu tam proběhl záblesk, ale potom posmutněl.

„Nevím, můžeme se naučit vařit,“ pokrčil rameny. Zasmála jsem se a vběhla do domu.

„Ahoj!“ Zakřičela jsem na celý dům.

„Ahoj, děti,“ usmála se mamka sedící v křesle. V ruce držela katalog s nábytkem.

„Co děláš?“ koukla jsem jí přes rameno.

„Ále, přemýšlím jak předělat tu zimní zahrádku,“ ukázala přes okno na naší zimní zahradu za domem.

„Aha,“ nafoukla jsem tváře. „Jdu se převlíct,“ vyfoukla jsem a vyběhla do schodů. Tašku jsem hodila do kouta a navlíkla si na sebe domácí oblečení. Edward se šel taky převléct. Oba jsme vběhli do kuchyně zkusit tedy něco upéct.

„Mamí kde máš kuchařku?“ zavolala jsem.

„Máte hlad?“ strachovala se.

„Neee. Jen se nudíme tak chceme zkusit něco upéct,“ řekl Ed a z háčku vzal dvě zástěry. Jednu s mužským tělem dal mě a na sebe uvázal tu se ženským tělem. Uchichtla jsem se a zástěru si uvázala.

„Aha, tak v té poličce pod barem,“ usmála se a šla do obýváku zase k časopisu.

„Ok,“ šeptla jsem a vytáhla kuchařku.

„Takže… co makový buchtičky?“ zeptala jsem se. Kuchařku jsem položila na bar a opřela jsem se lokty o desku a listovala.

„Ne, něco jednoduchýho, sem chlap, tak po mě nic složitýho nechtěj,“ zasmál se Ed a opřel se vedle mě.

„Dobře, a co… Jablečný koláč?“ zapíchla jsem prst na recept.

„Dobře,“ přitakal Ed. 

„Tak já ti budu diktovat, co potřebujeme a ty mi to sem doneseš,“ ukázala jsem na linku.

„Ok, zlato,“ usmál se.

„Takžeee… Vanilkový cukr… skořice… vanilkový puding… prášek do pečiva,“ začala jsem. Všechno stálo na stole až na puding.

„Mami, kde máme puding?“ zakřičel Ed.

„Ve skřínce nad myčkou,“ zavolala zpět. Ed tam ihned zalovil a přede mnou ležel pytlík s vanilkovým pudingem.

„A dál… mléko… jablečnou šťávu a cukr,“ ukončila jsem říkání ingrediencí.

„Všechno?“ zeptal se Ed a ukradl mi tichý polibek. Vražedně jsem se na něj podívala.

„Jo!“ odsekla jsem a tentokrát mu polibek ukradla já.

„Tak navaž 250g másla, já navážim mouku,“ vzala jsem požadovanou surovinu do rukou a snažila se jí otevřít. Ed si přimhouřenýma očima přeměřil máslo a kus odkrojil a hodil na váhu. 200g.

„Trošku vedle, ale neboj, to se naučíš,“ poplácala jsem ho po zádech. S úsměvem jsem se otočila a otevřela mouku. Celá vylítla, jak jsem jí roztrhla. Bílý poprašek mě donutil zavřít oči.

„Ty pitomče! Já řekla polohrubou né hladkou,“ prskala jsem mouku z pusy.

„Promiň,“ zasmál se a něco hodil na stůl. Otřela jsem si mouku z očí a uviděla polohrubou mouku. Pomalu jsem jí otevřela a navážila 500g.

„Vyndej mísu,“ otočila jsem se na něj. Jakmile viděl můj obličej, stále od mouky, potichu se zasmál.

„Sluší ti to lá… Bello,“ opravil se rychle. Vrhla jsem na něj nasupený pohled a vlepila mu malý pohlavek. Kajícně se na mě podíval.

„Vyndej mísu,“ přikázala jsem mu. Okamžitě stála přede mnou.

„Takže mouka, máslo,“ nastavila jsem ruku a Ed mi vložil požadovanou ingredienci do ruky. „Vanilkový cukr, prášek do pečiva, 2 lžíce vanilkového pudingu, 5 lžic mléka,“ přidávala jsem suroviny do mísy.

„Smíchej to, máš větší svaly,“ poplácala jsem ho po jeho mužných pažích. Zasmál se, ale začal všechno míchat do sebe. Za pár minut to bylo.

„Díky, zlato,“ vyndala sem těsto a podle oka ho rozřízla napůl.

„Udělej náplň, nastrouhej jablka, přidej lžičku skořice. Nezapomeň šťávu z jablek vymačkat,“ začala jsem jednu půlku těsta válet. Jen co to bylo, vložila jsem těsto do formy a pořádně ho vytvarovala podle tvaru formy. Začala jsem válet druhou půlku. Po chvíli jsem měla i tu. Ed už plnil koláč náplní, jen co to udělal, přiložila jsem těsto na vrch a okrájela jeho okraje.  Ed pomazal těsto rozpuštěným máslem a jablečnou šťávou. Zapálil troubu a já do ní vložila náš výtvor.

„Hotovo,“ plácli jsme si. Ed se ke mně přiblížil a políbil mě. Hladově jsem se zapojila.

„Ehm… ehm,“ odkašlal si někdo hlasitě. Okamžitě jsme od sebe odskočili a v tu chvíli do kuchyně vešla mamka.

„panebože, to je spoušť. Vypadá to tu jak po výbuchu,“ komentovala náš nepořádek.

Ve dveřích jsem uviděla Jaspera, který si odkašlal.

„Díky,“ naznačila jsem němě rty. Jen kývl. Najednou se ozval zvonek. Bez rozmýšlení jsem vyběhla ke dveřím a otevřela je.

„Ježiši, ty vypadáš,“ zasmál se Taylor.

„Taky tě ráda vidim,“ pronesla jsem ironicky.

„Sorry, Bells, ale si celá bílá, mimochodem jsem tu, abys mi pomohla,“ uchechtl se.

„Jo jasně,“ usmála jsem se a ustoupila ze dveří. Tay vešel dovnitř a zul se.

„Jo a sem bílá, protože s Edwardem pečeme,“ poplácala jsem po hrudi mojeho brášku, s přítelem v jednom, který přicházel k nám, po zádech.

„Aha, tak to jo,“ zasmál se. Vedla jsem ho do obýváku.

„Mami? Tohle je Taylor, můj kamarád,“ usmála jsem se. Ed po mě hodil nevraživý pohled.

„Dobřéé, náš kamarád,“ opravila jsem se a Edík se samolibě usmál.

„Těší mě, paní Cullenová,“ napřáhl k mamce ruku Tay.

„Říkej mi Esmé, také mě těší,“ usmála se a ruku přijala.

„Dobře, Esmé,“ uchechtl se Taylor.

„Běžte zatim do pokoje, já poklidím tu kuchyň,“ pobídla jsem kluky. Ed přikývl a i s Tayem šli nahoru. Všimla jsem si, jak se Ed zamračil na mamku, když se otáčel. Co mu je? Pokrčila jsem rameny a vlítla do kuchyně. Svojí rychlostí jsem všechno poklidila a zástěru odnesla do koupelny, do prádla. Když jsem procházela obývákem, mamka mě zastavila.

„Kamarád?“ usmála se potutelně a oči upřela na strop. Už vím, proč se Ed mračil.

„Jo, mami, nic jinýho v tom nehledej,“ bránila jsem se.

„Opravdu?“ zeptala se pochybovačně.

„Opravdu,“ potvrdila jsem a radši rychle zmizela nahoře.

„Opláchnu se a můžeme začít plánovat,“ proletěla jsem pokojem přímo do koupelny. Tam jsem se zhrozila. Mouku jsem měla ve vlasech a všude po obličeji. Radši jsem zalezla pod sprchu. Osušila jsem se, oblékla zpět do domácího, učesala, nalíčila a vyšla do pokoje.

Byla tu i Alice, s Rose a Emmett s Jasperem. Rose, Jazz, Ed a Emmett s Tayem diskutovali o motorkách a o autech. Al je s úsměvem pozorovala. Sedla jsem si vedle ní.

„Zajímavé, jak si Rose a Tay rozumí,“ zachichotala se Al. Emm se na ní vražedně podíval a z úst se mu vydalo temné, ale tiché zavrčení. Al na něj vyplázla jazyk.

„Rosie, pojď, potřebuju něco opravit na mojem miláčkovi, samozřejmě hned po tobě,“ bránil se hned, jak uviděl Rosin vražedný pohled.

„Dobře, Taylore, nechceš mi pomoct,“ otočila se na Taye. Emmettovi zčernali duhovky a ruce zaťal v pěst.

„Promiň, Lie, ale musim něco probrat se Bellou,“ omluvně se usmál.

„Jak jsi mi to řekl?“ zeptala se šokovaně Rose.

„Lie? Vadí ti to?“ obezřetně se na Rose podíval.

„Ne, je to milý,“ usmála se a Tay jí to s radostí oplatil.

„Tak pojď,“ chytila Emma za ruku a táhla ho pryč.

„Já jdu… jdu si něco přečíst,“ vypadl z pokoje i Jasper.

„Takže, máš nějakej nápad?“ zeptala jsem se.

„Ne, naprosto netušim, jak to mám udělat,“ složil hlavu do dlaní.

„Na něco přijdeme,“ položila jsem mu ruku na rameno.

„Čekej,“ ukázala jsem na něj prstem a skočila jsem pro čistý papír a tužku.

„Pojďte ke kuchyňskýmu stolu,“ pobídla jsem je a utíkala dolů. Posadili jsme se kolem stolu v kuchyni.

Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale přerušila mě vůně vycházející z trouby.

„Koláč!!“ vykřikla jsem a běžela ho vyndat.

„Au,“ vykřikla jsem a náš výtvor upustila. Ed popadl chňapky a za letu chytil padající formu s těstem. Edward s ránou spadl na zem, ale koláč žije.

„Bože, vy dva jste čísla,“ začal se smát Taylor.

„Málem si ho zabila,“ zvedl se Edward a vyčítavě na mě koukal.

„Ne, ne. Kdyby mě nespálil,“ popotáhla jsem nosem a foukala si spálené prsty. Ed rychle odložil chňapky a ruce mi foukal dokavaď se neuzdravili. Poté mě objal kolem ramen.

„Trdlo,“ políbil mě do vlasů.

„Děje se něco?“ přiběhla mamka.

„Ale nic, Bella se spálila o náš koláč, když se ho snažila zachránit před upálením,“ vysvětloval Ed.

„Ty si praštěná, to může napadnout jen tebe,“ zakroutila mamka hlavou.

„Hmm,“ zamručela jsem nešťastně.

„Dobrý?“ zeptal se Tay. Pomalu jsem přikývla a naposledy se nadechla Edwardovi vůně.

„Je to v pořádku?“ ozvala se zase mamka.

„Jo dobrý,“ kývla jsem a mamka zase odešla.

„Deme na to?“ zeptala jsem se a sedla si na odsunutou židli.

„Ok,“ přikývli kluci a Ed se posadil vedle mě.

„No, já bych za ní prostě přišla a zeptala se, jestli jde na rande,“ pokrčila jsem rameny.

„Já mám strach,“ přikrčil se Tay.

„Aha, no tak jí zkus poslat růže se vzkazem a tam napiš, že se ti líbí,“ uvažovala jsem.

„No… to by možná šlo,“ zakývali kluci hlavou.

„A co jí strčit lístek do kina na nějakou novou romantickou komedii, pod dveře? Nebo do skříňky ve škole. Přijde tam a nebudě vědět kdo to je, a tam se uvidí, až tě uvidí,“ navrhl Ed.

„To je ještě lepší,“ uznale jsem kývla hlavou.

„Ty jo Ede chtěla bych být tvoje holka,“ zasmála jsem se.

„Ale vždyť…“ začal Tay, ale přerušili ho naše ruce. Ed mu ucpal pusu a já si dala před pusu prst.

„Jóó… a jo,“ praštil se do čela.

„Tak teď ještě vymyslet na jakej film, kdy a kde, samozřejmě musíš přijít k nám, abych tě mohla upravit jako pořádnýho sexy boye,“ ukazovala jsem a házela rukama všude kolem sebe.

„Donesu notebook,“ vstal Ed a zmizel v patře.

„Dáš si koláč?“ zeptala jsem se Taylora.

„Neotráví mě to?“ zasmál se.

„Tss…“ pleskla jsem mu malý pohlavek, celou silou bych ho asi zabila.

„No dobře no,“ zatvářil se ublíženě. S radostí jsem přiskákala ke koláči a ukrojila 3 kousky. Všechny jsem položila na hranaté bílé talířky a vyndala k nim lžičky z mámina oblíbeného stříbrného servisu.

„Nech si chutnat,“ položila jsem mu talířek před nos a nezapomněla ho posypat moučkovým cukrem.

„Díky,“ usmál se. Ed právě přiběhl s notebookem pod paží.

„Díky,“ ukradl mi talířek z ruky.

„Tsss, jste takový drzý,“ prskla jsem a vzala si třetí talířek, který doufám zůstane můj.

Ed s Tayem se zasmáli a Edík zapl notebook.

„Je to dobrý, Bell,“ ozval se náš host.

„Díky,“ zasmála jsem se.

„Hej, já to pomáhal péct,“ ohradil se Ed.

„Hmm,“ pokrčil Tay rameny. Ed se zamračil, ale pak se začal samolibě usmívat.

„Jo, kámo, pomohl si dobře,“ uznal to.

„Díky,“ přikývl můj tajný ,milenec‘ a na internetu se podíval do místního kina.

„No, je tu pár romantických komedií, tak si vyber,“ otočil na něj Ed obrazovku.

„Jo, mám to… ještě dneska zajedu pro lístky a zejtra bychom mohli jít,“ uvažoval.

„Dobře, ale 2 hodiny před začátkem přijeď k nám a já tě načinčám,“ přikázala jsem mu. Tay se zatvářil vyděšeně a Edward soucitně.

„Pomůžeme ti, Bell,“ zavolali Rose s Alicí a náhle se objevili vedle mě.

„Dobře,“ usmála jsem se. Taylor jen hlasitě polknul.

„Je mi tě líto,“ poplácal ho Ed po rameni a se smíchem dojedl koláč.

Uklidila jsem po klucích a po sobě nádobí do myčky a vyprovodila Taye ke dveřím, protože prý už musí, aby to stihl. Taylor tedy odjel, Rose s Emmettem zmizeli v garáži, Alice a Jasper si skočili na noční lov a mamka jela něco koupit. Měli jsme dům pro sebe. Ale jen co se na mě Edward v pokoji vrhnul, zaparkovalo před domem auto a to znamenalo jediné. Táta je doma! S povzdychnutím jsme se od sebe odtrhli a já se odporoučela do sprchy.

***

Druhý den, 17:00

Celým domem se rozdrnčel zvonek. Á… je tu Taylor. Seběhla jsem dolů, ale mamka byla rychlejší.

„Ahoj, Taylore, co tě k nám přivádí?“ zeptala se.

„Dobrý den, Esmé, jdu za Bellou,“ ozval se přiškrceně a podivně nervózně.

„Čauky,“ přiskočila jsem k němu nadšeně.

„Jdeme na to,“ táhla jsem ho do společné koupelny v patře. Holky už tam stály připravené.

„Ahoj,“ pozdravily jednohlasně, jen co jsem za námi zavřela dveře.

„Čau,“ usmál se křečovitě.

„Přece nebudeš nervózní z jedný holky,“ pošklebovala jsem se mu a prudkým pohybem ho posadila na židličku před zrcadlem.

„Hmm…“ zamručel neutrálně. Pokrčila jsem rameny a my se pustily do zkrášlování. Já mu zakrývala nedokonalosti na obličeji, Rose mu upravovala vlasy (nagelovala a postavila, to co jí tam nesedělo, prostě ustřihla) a Alice se přehrabovala v šatníku.

„Co když tam ani nepřijde?“ fňuknul Tay.

„Přijde. Věř mi,“ vykoukla Aliciina střapatá hlava.

„Dobře,“ zhluboka se nadechl a vydechl.

„Obleč si to,“ podávala mu moje maniakální sestřička kupku oblečení.

Taylor se zvedl a oblékl se do bílých riflí, černé košile s jemnými bílými vzory, které skoro nebyly vidět, a přes košili si vzal tmavou, látkovou, ale slušivou, pánskou bundu. Na nohy mu Al podala bílé tenisky.

„Mrkej na to, chlape,“ odkryla jsem zrcadlo.

„Ó můj bože, vypadám jak šampón,“ zalapal Tay po dechu.

„Nee… vypadáš jako světová popová star,“ zasmály jsme se s holkama.

„Díky, holky,“ objal nás.

„No ták, šup, šup, kámo, ať nepřijdeš pozdě, je už půl 7,“ popoháněla ho Rose.

„Už?“ vykvíkl.

„Jo, už! Tak se vzmuž, bude to bezva, a Monica si z tebe klekne na kolena,“ povzbuzovala jsem ho. Ještě jednou se zhluboka nadechl a vyšel z koupelny ven. Se mnou po boku jsme seběhli dolů, kde na gauči seděli kluci a koukali na wrestling.

„Pááni, šikovný holky,“ pochválili ho.

„Sluší ti to, nebo jak to řeknete vy mladí, jsi sexy,“ zasmála se mamka.

„Mami! To slyšet táta,“ zasmála jsem se a pořád před sebou strkala červenajícího se Taylora.

„Užij si to a zítra budeš vyprávět, tak se připrav,“ zamávala jsem mu když odjížděl ve svém autě. Sice nemá řidičák, ale po městě jezdí normálně. Teď si ještě musí zařídit odvoz do Seattlu.

„Snad mu to vyjde,“ posadila jsem se vedle Edwarda na gauč.

„Jo, přeju mu to,“ chytil mě za ruku. Varovně jsem se na něj podívala a švihla pohledem k mamce, kreslící nějaké náčrty. Ed se jen usmál a poklepal si na hlavu. Stejně jsem mu tu svou vyvlíkla a složila paže na hrudníku. Ne že bych nechtěla, to já moc chci, ale je to nebezpečné.

„Lásko, chci se mazlit,“ zoufale se mi ozval Edwardův hlas v hlavě.

„Já taky, ale nemůžeme. Neřekneme jim to?“ zeptala jsem se.

„Zbláznila ses? Stačili my myšlenky Esmé, když si myslela, že máš něco s Taylorem. Sice se usmívala, ale nebyla zrovna nadšená. Prej u tebe nechce vidět kluka dřív jak v 16-ti,“ zakňučel znovu.

„Co že?“ vyjekla jsem vyděšeně – samozřejmě v myšlenkách.

„No jo,“ smutně pokrčil rameny.

„Edwardé! Belló!“ křičel Emmett a mával nám rukou před očima.

„Co je?“ ozvali jsme se jednohlasně a poplašeně.

„Co to s vámi je? Poslední dobou se chováte oba dva divně,“ řekla mamka. Oba jsme s Edwardem zkoprněli, když se najednou ozval…

DOUFÁM, ŽE SE LÍBILO. OMLOUVÍM SE ZA ZPOŽDĚNÍ, ALE MĚLA JSEM VÝPADEK. SKORO POLOVINA JE VYTLAČENÁ NÁSILÍM :-D ALE UŽ JSEM V POHO. DOUFÁM, ŽE VÁM OBSAH, LESPOŇ TROŠKU VYNAHRADIL TO ČEKÁNÍ. VAŠE PAWI.