Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas zapomnění - 3. Kapitola

02.06.2010 (20:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1093×

Doma jsem vše uložila do skříně, a protože už byl večer, zamířila jsem si to do koupelny. Konečně jsem se dokázala uvolnit, soustředila jsem se jen na ty kapky, které pomalu stékají po mém těle. Když najednou začala téct studená voda, opět jsem si na něj vzpomněla a poprvé v životě jsem ho nenáviděla. Ne proto, že mě opustil, to jsem v jisté míře chápala, ale proto, že mě jeho odchod donutil taky odejít. Ale i přesto jsem ho milovala.
Vypnula jsem vodu a vzpomínky na něj přestaly. Ale jako by s nimi odešlo ještě něco. Nevěděla jsem přesně co, ale nechtělo se mi zabývat se tím.
Vlezla jsem do postele a poprvé od jeho odchodu jsem se opět pořádně vyspala. Ráno jsem se konečně cítila normálně. Podívala jsem se do zrcadla a to co jsem viděla, mě překvapilo. Žádný kruhy pod očima, trochu narudlé tváře, ale moje oči, jako by se vůbec neleskly. Chvíli jsem se ještě prohlížela, ale pak jsem zamířila do kuchyně. K snídani jsem si dala jen vločky s mlékem.
Vyběhla jsem nahoru a zamířila si to ke skříni. Vytáhla jsem světlé džíny a k tomu bílé triko s dlouhými rukávy a šedou vestu. Nalíčila jsem se a mohla vyrazit do školy. Pro jistotu jsem si vzala mapu, ale bydlela jsem kousek od školy a tak ji nebylo těžké najít. Škola byla veliká, oproti Forks nezvyk, ale líbilo se mi to. Vstoupila jsem do haly a musela se pořádně rozhlédnout. Na stropě byly různé obrazce a na stěnách různé nápisy.
Když jsem si vše prohlédla, šla jsem hledat kancelář. Nemohla jsem ji najít, tak jsem se zeptala kluka, co šel proti mně. Byl velice pohledný, na člověka. Světle modré oči, blond vlasy, svalnatá postava a asi o hlavu vyšší než já.
„Promiň, ale hledám kancelář. Nemohl bys mě nějak nasměrovat?" zeptala jsem se s úsměvem. Podíval se mi do očí a usmál se taky. Ale jeho úsměv byl na rozdíl od toho mého krásný.
„Jasně, tak pojď," řekl a naznačil rukou, ať ho sleduju. „Takže," začal, „ty jsi tu nová?"
„Jo," odpověděla jsem, zatímco jsme kličkovali po škole.
„Já jsem Kevin."
„Isabella, ale raději mi říkej Bella."
„Moc mě těší. No jsme tu," ukázal na malé dveře, kolem kterých jsem jistě musela procházet. „Doufám, že se ještě uvidíme," mrkl a odcházel.
Vstoupila jsem do těch dveří, které mi ukázal, a ocitla jsem se ve velké místnosti plné kartoték. Za pultem seděl muž ve středních letech. Došla jsem k němu a představila se. Dal mi rozvrh, mapku školy a naznačil, ať odejdu. Já ho s radostí poslechla, nevypadal zrovna na nejmilejšího muže.
Podívala jsem se na rozvrh, první hodina matika. Podle plánku jsem našla učebnu, ale jen těsně před zvoněním. Vstoupila jsem a pár jedinců, hlavně kluků si mě hned prohlíželo, ale zbytek jako by si mě ani nevšiml. Pořádně jsem se rozhlídla po volném místě. Bylo v řadě u okna vedle nějaké dívky. Sedla jsem si tam a chtěla jsem si nachystat učebnice, když mě vyrušilo zaklepání na rameno. Když jsem se otočila, koukala jsem se do těch světle modrých očí. Kevin se zase usmál. Chtěl něco říct, ale zazvonilo.
Podívala jsem se na svou sousedku, která se koukala na nějakého kluka. Nevypadala, že by si chtěla povídat, tak jsem ji nechala.
Do třídy vstoupil učitel a začal s výkladem. Chtěla jsem se soustředit, ale cítila jsem pohled v zádech, který mě rozptyloval.
Konečně konec hodiny. Chtěla jsem se zeptat Kevina, co chtěl, ale ke mně si to zamířil jiný kluk.
„Ahoj. Já jsem Nick. Tak mě napadlo, že když si tu nová, tak jestli by si nechtěla ukázat město," ztuhla jsem. To mi připomnělo první den ve Forks.
„Promiň, ale ne. Možná někdy jindy." Sakra, proč vždycky řeknu tohle, dávám jim zbytečné šance. Nick odešel a tentokrát přišel Kevin.
„Tak co? Jaká byla první hodina?" zeptal se.
„Ale jo, šlo to," odpověděla jsem.
„Víš, já nechci být otravnej, takže klidně řekni ne, ale nechtěla by sis někam vyrazit?" Chvíli jsem uvažovala, Kevin je milej kluk, a jestli chci zapomenout, musím začít randit. Usmála jsem se a souhlasila. Kevin se usmál tak sladce a nadšeně, že jsem za sebou slyšela zalapání po dechu.
„Dobře. Tak mi řekni, kde bydlíš, v kolik se mám stavit." Vše jsem nadiktovala, domluvili jsme se na šestou večer.

Oběd, konečně! Musela jsem si protrpět ještě pár hodin, kde se mě pokaždé nějaký kluk zeptal, jestli s ním někam nechci.
Při vstupu do jídelny jsem si všimla Susan. Vzala jsem si jídlo a zamířila si to k ní. Neseděla však sama, ale byly s ní ještě dvě dívky. Jedna blondýna si mě prohlížela, druhá bruneta se na mě přátelsky usmívala. Když jsem se podívala po jídelně, každý na mě koukal, nebo si něco šuškal se sousedem.
Susan mi obě představila a řekla, že jsou něco jako spolek nejkrásnějších holek na škole, a že jestli chci tak mě přijmou. Slova se ujala ta blondýna, Casandra. Bruneta, Amy se jen usmívala a občas něco dodala. Jejich nabídku jsem přijala, a tak se ze mě stala jedna z nich.
Po obědě jsem měla jen jednu hodinu, a tak jsem brzy vyrazila domů.

Čas běžel rychle a už za půl hodiny tu měl být Kevin.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čas zapomnění - 3. Kapitola: