Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas zapomnění - 6. kapitola

21.06.2010 (21:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1135×

„Jaku!" zařvala jsem a už jsem k němu běžela. Chytl mě do náruče a zatočil se se mnou.

„Tys' zase vyrostl," vytkla jsem mu. Až teď jsem si ho pořádně prohlídla. Byl mnohem větší, než co si ho pamatuju a navíc jeho tílko přesně obepínalo svalnatou hruď. „Bereš steroidy nebo co?" rýpla jsem si.

„Ne, to jsou geny." Zářivě se usmál. „Tak co, jak se ti tady líbí?" zeptal se.

„Jo, je to tu skvělý."

„To jsem rád. Vypadáš mnohem líp, než když jsi odjížděla." Chvíli mlčel, ale nakonec zase promluvil. „A co bys řekla na to, že by ses ulila ze školy?"

„Dobře, tak chvilku počkej, jenom to vyřídím kámošce a jsem hned zpět." Utíkala jsem za Susan. Poprosila jsem ji, jestli by mě neomluvila a vrátila jsem se za Jacobem. Domluvili jsme se, že mě bude sledovat ke mně domů. Při řízení jsem ještě zavolala Kevinovi, že dnes nejdu do školy. Když jsem řekla, že mě přijel navštívit kamarád, něco si zabručel, ale nechal to tak.

Zastavila jsem před domem a vedla Jaka ke mně.

„Máš to tu docela hezký." A sedl si na pohovku. I když ta pohovka nebyla zrovna největší, tři lidi se na ni vešli. Tedy normální lidi, protože Jake se tak rozvalil, že na mě zbyl jen kousek.

Opřela jsem se mu o rameno a odpočívala. Po chvíli mi ale začalo být hrozné vedro.

„Nemáš horečku?" zeptala jsem se ho. „Jsi hrozně horkej."

„Ne, cítím se fajn," odpověděl a začal se mě ptát na celou dobu, co jsem tady.

„To je fajn, že sis našla kluka," řekl, ale někde hluboko v jeho hlase jsem slyšela zklamání. „Ale hlavní je, že už se netrápíš."

Přepadla mě únava, pohodlně jsem se o něj opřela a začala dřímat.

„Jsem ráda, že jsi tady," zašeptala jsem mu do hrudi.

Probudila mě rána. Otevřela jsem oči a zamžourala na Jaka. V obýváku nebyl, tak jsem šla hledat do kuchyně. Jake stal u plotny a snažil se něco uvařit.

„Nechceš pomoct?" zeptala jsem se.

„Ne, ospalče. Tak rychle někoho vytuhnout, navíc ráno, jsem ještě neviděl." Zasmál se a zase pokračoval ve vaření. Sedla jsem si ke stolu a čekala, co připraví.

„Mám ti vzkázat od Charlieho, že ses mu dlouho neozvala. Nechce ti volat, aby neotravoval, tak mu potom zavolej," řekl a už mi podával něco na talíři. Sám si vzal taky, ale třikrát větší porci. Byly to špagety. Nikdy bych nečekala, že zrovna on umí tak dobře vařit.

„Je to výborný," pochválila jsem jeho výtvor.

„Dík, taky je to jediný jídlo co umím, ale zato skvěle," zakřenil se.

Když jsme dojedli, šli jsme se projít do města. Vyprávěl mi, co je nového v La Push. Při jeho vyprávění jsem vzpomínala na to, co mi říkal právě tam.

„No, existuje spousta legend, některé se údajně datují až k potopě světa - staří Quileté prý přivázali své kánoe k vrcholkům nejvyšších stromů na hoře, aby přežili, jako Noe se svou archou. Jiná legenda tvrdí, že pocházíme z vlků - a že vlci jsou pořád naši bratři. Je proti kmenovému zákonu je zabíjet."

Takže, ten vlk měl být Jacob? Ale co je to za kravinu, on přece nemůže být vlk. Ale existují upíři, proč by nemohl být Jake vlk? Spousty otázek a málo odpovědí.

Jacob změnil téma a tím mě vytrhl z úvah. Ptal se mě na moje kamarády tady. Řekla jsem mu o Susan i o klubu, do kterého patřím. To ho zarazilo.

„Hodně ses změnila," podotkl, „ale pořád jsi to ty."

Čas uběhl rychle a byl večer. Nemohla jsem Jaka nechat jet tak pozdě domů, tak jsem mu navrhla, ať přespí u mě. Souhlasil, ale zítra prý už pojede domů. To mě trochu zklamalo, myslela jsem, že tu bude déle.

Bylo asi osm hodin, když někdo zazvonil. Jake šel otevřít, zatímco já chystala DVD.

„Ehm, promiň," zaslechla jsem, „můžu mluvit s Bellou?"

„Jasně pojď dál," řekl Jake a vedl hosta dovnitř. „Já se půjdu umýt."

„Ahoj krásko," přivítal mě Kevin.

„Ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se.

„Jdu navštívit dívku, kterou miluji," řekl a upřeně se mi díval do očí. Řekl mi to poprvé, ale já teď nevěděla co říct. Místo toho jsem ho začala líbat. Byl to jediný únik. Ráda jsem ho měla, to ano, ale láska… bylo přehnané.

„No, koukám, že máte co dělat, tak já zase půjdu," a odcházel. Celá zmatená jsem si sedla do křesla a čekala, až se vrátí Jake. Po chvíli přišel jen v kalhotách a mně se naskytl jedinečný pohled na jeho obnaženou hruď. Ještěže se mi nevrátilo červenání, byla bych teď rudá jako rak.

Někdy během filmu jsem usla a zase se mi zdál ten sen, ale tentokrát tam nestál vlk ani Edward, ale jen Jake, Kevin a já.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čas zapomnění - 6. kapitola: