Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas je jen slovo - 12. kapitola

25.04.2012 (17:00) • AlliceVolturiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1278×

Polila mě hrůza. Zrzka? Victoria? Stála jsem neschopna slova a s otevřenou pusou zírala na Jaka. Po chvilce ticha jsem se vzpamatovala.

„Počkej. Počkej. Počkej!“ Otočila jsem se na Edwarda. „Tohle není důležité?! Ty si děláš srandu!“ vyjekla jsem. Nevšímal si mě a s kamenným výrazem dál hleděl na Jaka.

„Není sama?“ zašeptal. Jacob kývl. „Kdo je s ní?“

„Nevíme,“ odvětil Jacob. „Ještě jsme neměli tu čest.“

„Kolik vás je?“

„Polovina smečky. Ti nejlepší z nás.“ Edward nadzvedl obočí. „Osm,“ upřesnil Jacob.

„Musíme spojit síly – jen tak jí dokážeme poskytnout spolehlivou ochranu,“ plánoval. „Je tu kvůli ní. A kvůli mně. Takže jediná další možnost by byla odsud vypadnout,“ zvažoval další možnosti. „Ale nemůžeme donekonečna utíkat…“ Zvedl hlavu a pohlédl opět na Jacoba. „Musíme spolupracovat.“

Jake kývl. „Zajdu za smečkou a –“ Nenechala jsem ho domluvit.

„Můžete se tu přestat domlouvat, jako bych tu nebyla?!“ vyjela jsem. Edward mi věnoval omluvný pohled a zašeptal:

„Promiň, krásko.“

Jake mě ignoroval. „Zajdu za smečkou a všechno to projednáme,“ rozhodl.

„Dobře,“ kývl na to Edward. „Přijďte dnes večer k našemu domu. Vím, že dokážete najít cestu. Vše dohodneme.“

Jacob se beze slov otočil a vyběhl z domu. Obrátila jsem se k Edwardovi.

„Co sis kčertu myslel, když jsi mi nic neřekl?!“ Chytl mě za ruce a vedl mě do kuchyně, kde mě donutil se posadit, a sám přešel ke kuchyňské lince. Nechal vařit vodu na čaj. O minutku později přede mě postavil sladce vonící hrneček. Odstrčila jsem ho.

„Proč jsi mi nic neřekl?“ Posadil se vedle mě, chytl mě za ruku a usmál se.

„Nechtěl jsem ti přidělávat starosti. Za posledních pár let toho na tebe bylo moc. Doufal jsem, že to vyřešíme, aniž by ses o tom dozvěděla.“

„Co kdyby se ti něco stalo? Ach bože! Co kdybych o tebe přišla?!“

„I to jsem musel risknout. Pro tvoje bezpečí udělám cokoliv!“ Do očí se mi nahrnuly slzy.

„Ale to já nechci! Raději budu v nebezpečí než riskovat tvůj život!“ vzlykla jsem. „Slib mi, že už to neuděláš! Že mi vždycky všechno řekneš!“

Zaváhal. „Teď už to není potřeba – jsou tu vlci a s nimi to zvládneme – navíc oni jsou jen dva.“

„I dva je dost – slib mi to!“ Objal mě.

„Slibuju.“ Odtáhla jsem se a on mi z tváře setřel slzy. Usmála jsem se.

„Zvládneme to, ale jedině když vám budu pomáhat.“

Zavrtěl hlavou. „Ne!“ rozhodl. „Nedokážeš se ubránit. Nemůžeš nám pomoct.“

„Můžu!“ Vstala jsem. „Musím! A… panebože – chci!“ Rozhodně jsem na něj pohlédla. „Nemůžeš se o mě starat jako o malé dítě! Jsem dospělá! Chci pomoct!“

„Jak?“ nadhodil.

„Jakkoliv. Třeba návnada!“ Také si stoupl.

„Nikdy!“ zasyčel.

„Já nebudu stát opodál, zatímco vy budete riskovat životy!“ Opět se mi do očí nahrnuly slzy.

„Už jsem řekl!“

Dupla jsem si – bylo to dětinské, ale já prostě nevěděla, jak jinak zareagovat. Vzdorně jsem na něj pohlédla přes clonu slz a pak se obrátila na patě připravená odejít. Chtěla jsem za Jakem – bylo mi jasné, že on by mě do svých plánů započítal, nebo by to alespoň zvážil. Problém byl, že jsem nevěděla, kde Jacoba hledat.

„Kam jdeš?“ zavolal za mnou Edward a aniž bych to stihla zaznamenat, objevil se před vchodovými dveřmi.

Pokusila jsem se kolem něj protáhnout, ale marně.

„Za Jacobem! On by mi vyhověl!“ Stiskla jsem kliku a snažila se otevřít, bránila mi v tom však jeho ruka, která byla položena na dveřích. „Pusť!“ přikázala jsem.

„Ne,“ zašeptal.

„Nemůžeš mě tu držet!“

„Je to pro tvoje bezpečí.“

„Chm! Bezpečí – s tím si jdi někam. Pusť. Mě. Ven!“ Zavrtěl hlavou.

„Za Jacobem teď nepůjdeš. Má práci. Uvidíš ho večer.“

„Ano, otče!“ Posměšně jsem se zašklebila. „Teď pusť ty dveře!“ Chtěl opět něco namítnout, ale zazvonil mu mobil.

„Ano, Alice?“ Tichá odmlka. „Dobře.“ A položil. „Vlci tam budou za dvacet minut,“ oznámil mi. „Jedeme.“ Zatvářila jsem se vítězně a prošla dveřmi, které konečně pustil.

Autor: AlliceVolturiCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čas je jen slovo - 12. kapitola: