Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - 17. kapitola

11.08.2010 (08:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4736×

17. kapitola – Magie je skvělá věc!

(pohled Rose)

Tak tohle je můj táta? Asi už chápu, co na něm máma viděla. Je to opravdu fešák! A skvěle se k sobě hodí. Jen škoda, že táta už je mrtvý. Ale to už je život/smrt.

Právě jí chtěl prozradit schopnosti, tak jsem zpozorněla.

„No… jako člověk jsi uměla ovládat živly… a… nevím, co to bylo, ale fungovalo to jako štít… Uměla ses zabalit do takové bubliny a nikdo k tobě v tu chvíli nemohl…“ Mírně se mračil táta.

„Páni,… tak živly?“ ptala se máma.

„Ano, co já vím, tak si uměla ovládat zemi, vodu, oheň a vítr. A to jsou živly. A ten štít uměl být také velmi nápomocný.“

„Tak… proč jsem nás do něj tenkrát nezabalila?“

„Byla jsi po porodu… byla jsi vyčerpaná,“ řekl táta a smutně se usmál.

„To je mi líto…“

„To nemusí. Já jsem šťastný. Teď už ano. Když už nežijete v té směšné iluzi.“

Na to  se máma jen smutně usmála.

„Ale vzpomínky se mi nevrátily!“

„A taky nevrátí, dokud nenajdete toho démona, co ti je vymazal.“

Táta toho o čarodějkách opravdu věděl mnoho. Celý zbytek dne jsme strávili polemizování a rozebíráním máminých darů. Také ale toho Nessiina. Měla by mít dva. My však známe jen jeden…

No, bude to asi ještě zajímavé. Když pak přišel Carlisle, moc nadšeně se na tátu netvářil, ale táta je tu jen na pár dnů. Nemůže tu zůstat natrvalo. To prostě nejde. Bohužel…

(pohled Jaspera)

Bylo zajímavé sledovat kouzlení. Přesto jsem se o Alici neskutečně bál. Řemeslo čarodějky není zrovna bezpečné a teď máme v rodině rovnou pět čarodějek! Ale s tím už se musím smířit.

Nejzvláštnější, co jsem zatím viděl, byl mrtvý otec holek, promenádující se po našem obýváku. Když jsem ho viděl, málem mě trefil šlak! Ne proto, že by byl mrtvý, ale protože jsem přišel domů a nám se nějakej chlap procházel po domě a všechno sledoval a zkoumal. Myslel jsem si, že to je démon. Naštěstí nebyl a dřív, než jsem stihnul něco udělat, mě zastavila Alice, která měla - jak, jinak – vizi o tom, jak jí cupuju tatínka na kousky. To by mi asi dala. Musely by ho vyvolávat znovu.

Esme se v následujících dnech snažila přijít na to, jak ovládat svoje schopnosti. Moc jí to nešlo. Holky jí radily, ať se na to pořádně soustředí a živě si vybaví, co chce udělat. Mělo by to prý fungovat na bázi Rosiiných možností.

*      *      *

Právě jsme všichni seděli na zahradě. Holky s Nessie si udělaly piknik a my jsme tu byli s nimi. Dnes večer hodlají nechat otce odejít. Byl tu už pátým dnem. Zdálo se mi, že Carlisle má poněkud radost, že Nick zase odejde. Nedivil jsem se mu. Kdyby se tu objevil někdo z Aliciny minulosti, asi bych také nebyl zrovna nadšený.

V tom se to stalo. Rose nechtěně zavadila o hrnek s limonádou a ten se měl převrhnout na Esme. Bella zastavila čas, tak voda Esme nepolila, ale moji pozornost upoutalo něco jiného. Esme dala ruce, instinktivně před sebe a voda - již zastavená v čase - zmrzla.

Všichni na ten výjev před sebou nevěřícně zírali. Až Emmett, který se probral jako první, popadl zmraženou limonádu do ruky a hodil ji na trávník vedle sebe, aby nerozbila porcelánovou sadu, až tok času zase začne působit.

Esme se pokusila něco říct.

„T-t-to j-já?“ koktala.

„Ano… všechny ty živly si uměla ovládat, jak jen to bylo možné. Vodu si uměla zmrazit, ale také ji přeměnit v páru, nebo ji libovolně tvarovat do útočných zbraní ve vzduchu a podobně. Silnější jsi byla, když jsi měla přímý kontakt s vodou.

Dále pak vítr… přivolat vichřici pro tebe nebyl žádný problém.

Země… pohybovat kameny a třeba, když jsi sázela kytky, neryla jsi, vyráběla sis díry na ně svou mocí. Také jsi dokázala uspíšit růst květin stromů a všeho, co bylo v zemi.

Poslední byl oheň… s tím bych si, být tebou, teď moc nezahrával. Na démony stejně neplatí. Ale dokázala jsi zapálit všechno, co bylo hořlavé. Nikdy ses nenamáhala zapalovat dříví v krbu klasickým způsobem…

A teď si představ, že potom, co jsi teď upír, se tvoje schopnosti zdvojnásobily. Možná ztrojnásobily.“ Nick ukončil řeč a všichni hleděli na, teď již malou louži, vedle Emmetta.

„Magie je prostě skvělá věc! Nevíte, ale, co já bych mohla mít za tu druhou moc?“ zeptala se Nessie.

„Přemýšlel jsem nad tím. Esme mi jednou vyprávěla, jaké schopnosti se v naší rodině během věků objevily. Jsou tu všechny… až na jednu. Pokud tedy neumíš něco, co tvoje sestry, nebo matka, je tady ještě jedna možnost.“

„A jaká?“

„Jediná zbylá schopnost, o které vím a která se u nikoho z vás neprojevila, je dost vzácná a objeví se vždy jen u výjimečných čarodějek.“

„Co tedy ta čarodějka umí?“ Teď to byla Esme, kdo se ptal.

„Taková čarodějka má obrovskou výhodu. Umí se stát neviditelnou. A to se náramně hodí v boji s démony. Pokud se umí i tiše pohybovat, neexistuje démon, který by ji dokázal najít, pokud svůj dar použije.“

„A… vy si myslíte, že se umím stát neviditelnou?“ ptala se Ness.

„No… pokud vím, tak nic podobného, jako sestry, nebo tvoje matka neumíš. Zbývá tedy poslední možnost. “ Usmál se Nick.

„Páni.“

Tak to už je na mě moc… už takhle v téhle rodině není žádné soukromí a teď nám tady bude ještě pobíhat neviditelný poloupír!

Pak všichni zase začali debatovat na tohle téma a já se radši, do toho moc nemotal. Přitáhl jsem si Alici blíž k sobě a koukal na hvězdy, které už pomalu začaly vycházet…

(pohled Esme)

Nemohla jsem tomu všemu uvěřit. Já a ovládat živly, a jak to pojmenovala Bella, ovládat fyzický štít? Páni. A moje nejmladší dcera zase umí oživovat mrtvé, léčit a zřejmě i být neviditelná. Můj život se převrátil na ruby.

Za těch pár dnů, co tu Nick byl, jsem si ho docela oblíbila a asi jsem i pochopila, co se mi na něm dřív líbilo. Ale teď miluji Carlislea. Celým svým životem.

Začaly vycházet hvězdy. Padla tma.

To byl signál pro nás všechny. Nick měl dnes odejít. Pomalu jsme se všichni zvedli a posbírali věci, které jsme sem na piknik přinesli.

V hale se pak Nick rozloučil se všemi muži v rodině. Vyřešili to krátkým podáním ruky. Pak jsme se vydali do kumbálu. Sledovat, jak se moje dcery těžko loučí se svým otcem, bylo hrozné. Dokonce i Ness ho krátce objala a projevila přání, ať toto není jeho poslední návštěva u nás. Asi si ho docela oblíbila.

Pak přišla řada s loučením na mně. Nevěděla jsem, co udělat. Přišel až ke mně a díval se mi do očí.

„Postarej se o naše dcery, prosím,“ projevil přání.

„Postarám se.“ Bylo na něm vidět, že váhal. Vyřešila jsem to za něj a krátce ho objala. Být člověk, mám teď oči plné slz. Otočil se na holky.