Tak, jelikož jste po mě chtěli každý pohled nějaké osoby, je tato kapča psaná z více pohledů...
18.07.2010 (08:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5218×
12. kapitola – Zajeté koleje?
(pohled Rose)
Vracela jsem se do svého pokoje u Cullenů, po neúspěšném pátrání po mámě. Prý ji najdeme, ale kdy? Slyšela jsem, jak za mnou běží Emmett, ale u mě si to tak snadno nevyžehlí! Nechápala jsem Alici, že tak brzo odpustila Jasperovi.
„No tak, Rose! Já se vážně omlouvám!“ ozvalo se za mnou.
„Na to už je pozdě!“ odvětila jsem naštvaně a zaplula do pokoje. Pro dostatečný efekt jsem ještě práskla dveřmi.
U Cullenů jsme zůstaly ještě dva dny, než Carlisle uznal, že Bella už je v dobrém stavu a může jít domů. Bylo vidět, že nejvíc líto, je to Alici, to, že jedeme domů. Myslela jsem si, že si to tu oblíbila, prvních pár nocí u nás doma mě však utvrdilo v tom, že si u nich doma neoblíbila něco, ale někoho.
Hned ten první večer se z Alicina pokoje – k mé smůle je hned vedle toho mého – začaly ozývat divné hlasité rány. Poprvé jsem se lekla. Díky bohu jsem měla dostatek soudnosti a přicupitala jen ke stěně, abych lépe slyšela, co ty rány vydává. Byla jsem ráda, že jsem nevtrhla k ní do pokoje, protože jsem uslyšela… vzdechy? Ano, vzdechy. To znamená, že má sestřička návštěvu a démon to asi nebude. I když i to už tady bylo, jenže to nevěděla o tom, že je to démon.
Uběhlo dalších pár dní a Alice se tvářila, jako by se nic nedělo. Asi si myslela, že o jejích nočních návštěvách nic nevíme, ale zjistila jsem, že ty rány slyšela i Bella, přes celou chodbu a taky se šla přesvědčit, jestli Alici nic není a taky uslyšela to, co já. Došlo mi, že to Alice s Jazzem asi myslí vážněji, než jsem si myslela. Přemítala jsem nad tím. Máme být přeci s upíry přirození nepřátelé, ne? A teď se s nimi přátelíme, v případě mé sestry i chodíme? Věděla jsem, že pokud to s ní Jazz bude myslet vážně, přemění ji. Vyvstávala tu však jedna otázka. Přežije to čarodějka, pokud ji kousne upír? Není pro ni ten jejich jed, opravdu jedovatý? Alice to ale zjevně neřešila. A tak jsem to nechala na čas jít.
Pomalu se všechno začínalo vracet do zajetých kolejí.
Sedaly jsem s kluky u stolu v jídelně, chodily s nimi ven a podobně. Já však brala Emmetta už jen jako kamaráda. Jemu to ale nestačilo a pořád mi posílal kytky, sem tam i nějaký dárek. Já mu však všechno vrátila.
Největší šok pro mě byl, když asi po dvou týdnech, spolu začali oficiálně chodit i Bella a Edward. Mám to ale sestry zrádkyně…
(pohled Belly)
Je to už dva týdny, co jsem byla zraněná. A právě včera jsem začala chodit s Edwardem. Alice už taky chodí s Jasperem, jen Rose to pořád s Emmettem odkládá, i když vím, že ho někde hodně hluboko, ve skrytu duše, také miluje. Nechtěla si to však přiznat. Emmetta mi bylo líto, on se tolik snažil! Každé ráno jí posla kytici růží. Došlo to tak daleko, že celý dům voněl růžemi. Pak se jí taky občas pokusil dát dárek, ale ona mu všechny hodila na hlavu – doslovně. Já a Alice jsme Emma uklidňovaly, že ho taky miluje, jenže on nám pomalu přestával věřit. Nedivila jsem se mu.
Sešla jsem dolů ze schodů, byl pátek, poslední den školy před vánočními prázdninami, které jsme měly strávit u Cullenů. Dokonce i Rose řekla, že pojede, ale myslím, že je to hlavně kvůli Nessie. Staly se z nich opravdu dobré kamarádky.
Došla jsem do kuchyně, popadla jablko a štrádovala si to i se sestrami do garáže. To, co však stálo před ní, mě zarazilo. Stálo tam červené Ferrari, ovázané růžovou mašlí, ke které byl přicvaknutý vzkaz. Došla jsem až k autu, abych si mohla přečíst ten vzkaz.
Stálo tam: Pro moji milovanou Rosie, od Emmetta.
P.S. – Ber to jako předčasný vánoční dárek.
Zírala jsem na to auto s otevřenou pusou a Alice taky. Rose si však jen přečetla vzkaz, odfrkla si a pokračovala dál ke svému mercedesu.
Hodily jsme na sebe s Alicí zoufalí pohled. Proč je proboha tak tvrdohlavá!?
(pohled Jasper)
Seděl jsem už přes čtyři hodiny ve škole a nemohl už jsem se počkat oběda. Ne, že bych snad měl v plánu něco tam jíst, kdyby ano, asi by se jim to moc nelíbilo. Seděl jsem v lavici a sledoval učitele, jak něco žvaní, já ho však moc nevnímal. Myslí jsem se toulal u mě a Alice, včera v noci…
A už asi po sté mi Edward kopl do nohy, ať toho nechám. Chápal jsem ho, když já si nemohl pomoct! Ona je tak krásná a já ji tak miluji, že bych byl ochoten za ni položit život. V tom padlo rozhodnutí. Na Štědrý den je požádám o ruku!
(pohled Edward)
Seděl jsem vedle Jaspera, který už zas fantazíroval o Alici. To jsem vidět nemusel. Kopl jsem mu do nohy, na znamení, ať toho nechá. V tom se rozhodl, požádá o svátcích Alici o ruku. Přemýšlel jsem o tom a nebyl to vůbec špatný nápad…
(pohled Alice)
Seděla jsem na svém místě, když se konečně ozvalo to spásné zvonění a já šťastně vyskočila a namířila si to do jídelny. Opět jsem si sedly ke klukům a bavili se o nastávajících dnech. Najednou přestávka skončila a my museli jít zase na hodiny.
Nic však netrvá věčně a už jsme se řítily Rosaliiným mercedesem směrem k domku Cullenů. Jakmile jsme vystoupily z aut, otevřely se dveře od domu a k nám se přiřítila Nessie.
„Dlouho jste tu nebyly!“ stěžovala si nám.
„Neboj, teď to napravíme!“ zvolala jsem radostně a běžela ji obejmout, než si ji zaberou Bella a Rose.
Věděla jsem, že ten slib splníme, měla jsem totiž vizi o tom, co si pro mě Jazz na svátky připravil a byla jsem neskutečně šťastná, ale nic jsem jemu, ani Belle – kterou se o ruku zase chystal požádat Edward – neřekla a chystala jsem se dělat překvapenou.
To už jsme byly uvnitř a já se sestrami a Esme chystala večeři. Esme byla naštvaná, že nestíhá a snad po sté se nám omlouvala.
„To víš, Esme, my čarodějky to máme jednoduché, stačí nám, si trochu zarýmovat a máme uvařeno. Je to docela užitečné, když nestíháš…“ uvažovala jsem.
(pohled Emmett)
Seděl jsem v obýváku na pohovce a přemýšlel, proč zrovna já! Ostatní holky bráchům odpustily, jen Rose musí být na mě naštvaná, ale věděl jsem, že si za to můžu sám…
Mé myšlenka se pořád ubíraly tímto směrem, když jsem zpozorněl. Vedle se totiž holky s Esme bavily o kouzlení a to mě vždycky zajímalo.
„To víš, Esme, my čarodějky to máme jednoduché, stačí nám, si trochu zarýmovat a máme uvařeno. Je to docela užitečné, když nestíháš…“ říkala právě Alice.
„To znamená, že bych klidně mohla říct něco jako: Hostinu dnes nestíhám, ať jídlo tady ihned mám! – a měla bych uvařeno?“ ptala se právě Esme
Co jí, ale stačila Alice odpovědět, jsem neslyšel, protože se ozvala rána, jako když vystřelíte z pistole. Hnal jsem se tedy do kuchyně, ale tu halil bílý dým, přes který jsem ani já, upír, nic neviděl. Naštěstí jsem slyšel tři rozdílné zakašlání, takže holkám nic nebylo. Když ten opar trochu přešel, nemohl jsem uvěřit svým očím…
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Čarodějky - 12. kapitola:
U týhle kapitoly jsem se teda nacgecgtala
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!