Trochu oddechová kapitolka. V příštím díle budou znovu Belly rodiče. Jak to dopadlo? Co udělá Carlisle? A co Bella?
Prosím komenty :D
24.06.2013 (08:30) • AnnyCS • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3119×
Pohled Carlislea
Držel jsem v náručí malou bezbrannou holčičku a dokola přemýšlel, kdo jí to mohl udělat. Bezbranný andílek, když jsem na ni podíval, měl jsem chuť zabít každého, kdo jí ublíží. Přemýšlel jsem, kam půjdu. Neměl jsem ani tušení, kde to bezbranné stvoření v mém náručí bydlí. Její pach už vyprchal, a tak sem nezachytil ani malou pachovou stopu, odkud přišla. A to rozhodlo, prudce jsem se otočil a běžel ke svému panství. Před vchodem jsem zpomalil a normální lidskou chůzí se vydal dovnitř. Okamžitě se okolo mě shromáždili sloužící.
„Co se stalo, hrabě? Kdo je to?“
„Stalo se něco. Kdo je ta dívka?“
„Jak je jí?“
„Kde jste ji našel?“
Jeden přes druhého se překřikovali.
„Dost!“ řekl jsem a hned se všechno uklidnilo.
„Margaret, prosím, vykoupejte ji a dejte do modrého pokoje, ještě se na ni přídu podívat,“ rozdal jsem rozkazy i ostatním sloužícím a vydal se do své pracovny pro brašnu, budu ji muset ošetřit.
Převlékl jsem se, vzal tašku a šel do modrého pokoje zkontrolovat svoji holčičku. Svoji... Sakra, co to zase říkám, není moje a ani asi nikdy nebude. Jak mi mohla za ten krátký čas tak přirůst k srdci? Ne, prostě to je jen cizí holčička a až se probere, vrátím ji domů, zpátky k milujícím rodičům.
Opatrně jsem zaklepal a vešel do modrého pokoje.
Pohled Belly
Zacítila jsem bolest a jemné zastudění na paži. Otřásla jsem se a uvědomila si, že už necítím náruč svého zachránce. Polekaně jsem otevřela oči a uviděla ženu, jak se sklání s žínkou v ruce k mému kotníku. Poplašeně jsem vypískla.
„Pst. Neboj se, já ti neublížím. Jsem Margaret. Pán mi nařídil, abych tě omyla,“ řekla jemně a dodala malý úsměv, aby holčičku nevyděsila.
Chudinka, kdo tohle mohl udělat, přemýšlela Margaret a dál jemně omývala mé křehké tělíčko.
Ozvalo se zaťukání a hned na to vešel do pokoje ten krásný pán, co mě zachránil.
„Margaret?“ vytáhl její jméno do otázky.
Páni, i hlas má moc pěkný. Asi bych mu měla poděkovat, ale kde to vlastně jsem?
„Už jsem hotová, pane. Potřebujete ještě něco?“ zeptala se ta Margaret.
„Ne, děkuji, už to zvládnu. Jděte se vyspat a ráno si přispěte za to, že jste se tak hezky postarala.“
Páni, je moc velkorysý.
„Děkuji,“ pípla Margaret, naposledy se na mě povzbudivě usmála a odešla z pokoje.
Otočila jsem se zpátky na svého zachránce. Kouzelně se usmál a přešel k mé posteli.
„Ahoj. Jsem Carlisle. Nemusíš se bát, jsi na mém panství,“ řekl. Asi uviděl můj vyplašený výraz.
„Vy jste princ?“ vypadlo ze mě a já se zastyděla, že jsem nejdřív nepřemýšlela, i když mě to moc zajímalo. Vypadal jako princ, a moc hezký.
„Ne, broučku.“ Zasmál se.
„Jsem hrabě Cullen. A jak už jsem řekl, jsi u mě doma. Jakpak se jmenuješ ty?“
Páni, hrabě Cullen. Moc jsem toho o něm slyšela. Jednou se o něm bavil otec s matkou, prý je strašně bohatý, ale pomalu nikdo neví, jak vypadá. Král si ho prý váží a zve na plesy, je velice uznávaný, a prý i lékař.
„Bolí tě něco? Nemusíš se bát. Povíš mi teda, jak se jmenuješ?“
Ouha. Asi jsem se moc zamyslela. To se nehodí. Maminka by se moc zlobila a řekla by, že jsem nevychovaná a zase by mě s tatínkem uhodili. Ale já si to zasloužím. Když bych byla hodná dcera, tak by mě neuhodili, ale já jsem moc špatná, nic na mě není dobrého, proto mě bijí, jsem zlá.
Bouchla jsem se. A uviděla hraběte, jak se na mě vyplašeně podíval.
Rychle chytil mé ruce.
„Co to vyvádíš? Chceš si ublížit?“ ptal se vyděšeně.
„Omlouvám se, pane. Zasloužila jsem si to, jsem neposlušná. Zamyslela jsem se a zapomněla vám odpovědět. Jmenuji se Bella. A pocházím z vesnice Allon,“ řekla jsem hrdě, snad se nebude moc zlobit.
Podíval se mi do očí a asi chtěl něco říci, ale já ho nenechala.
„Moc se omlouvám, přijmu jakýkoliv trest. Jsem zlá a zapomněla jsem, jak se mám chovat,“ řekla jsem a čekala na trest.
Hrabě zvedl ruku, napřáhl se a ...
Pokračování příště...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AnnyCS, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Carlisleova dcera 2.:
Carlisle musí být trochu vyděšený,ne?Já bych teda určitě byla...Úžasná kapitola,těším se na další!!!
Ahoj. Další dílek jsem dopsala a čeká na schválení.
Povídku jsem přesunula do povídky na pokračování, tak to najdete tam.
Doufám, že se bude další kapitolka líbit.
Ahoj, máš to pěkně napsané, souvislý děj, neskáčeš nikam, dost dobrá povídka. Pokračuj, čekáme na další kapitolu.
Proč by se nám nelíbila? Máš to moc pěkně napsané a baví mě to. Takže pokračuj.
Pokračuj! :DD Nevím ejstli si mě pamatuješ, ale už u tvé jin povídky jsem ti psala, že at nepřestáváš a to platí i tady :D Nechci, aby jsi přestala, páč by to nebylo k ničemu :)) Ted aspon ukazuješ všem svůj úžasný talent! Ukončit povídku v tom neočekávanějším je super, málo který to dělá :D A je dobře, že jsi to utula, protože ted se můžu a nejen já, takže můžeme se těšit na další! :D Brzy přidej další at tě můžu zase vychválit :)))
Přece ji nepraští...?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!