Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - Epilog

07.04.2012 (10:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3590×

Carlie

Měsíc po svatbě jsme se rozhodli, že v chaloupce začneme žít. Rodiče nám ji darovali a my si toho nesmírně vážili. To místo bylo kouzelné. Uprostřed lesa, mezi stromy a kapradím, stál malý domek, který splňoval všechno, co jsme chtěli a potřebovali.

Isa byla ze všech nových členů rodiny okouzlená. S Alicí si hrály na módní salón, s Rosalií oblékaly panenky, s Jasperem se učila hrát deskové hry, s Emmettem chodila ven dělat lumpárny, s Esmé se starala o květiny, s pradědečkem si prohlížela knížky a s mými rodiči dělala všechno dohromady. Měli jsme s Jacobem štěstí, když nám ji na chvilku půjčili.

Všechny spory mezi námi se vyřešily a já mohla v klidu spát. Neděsily mě noční můry, ba naopak. Od chvíle, co jsme si všechno vyříkali, jsem chodila spát klidná a ráno se budila s úsměvem na tváři. Mohla za to rodina, ale mohl za to i Jacob. Každý večer jsme se milovali a podle toho, jak na nás ráno ostatní koukali, jsme asi moc potichu nebyli.

Během několika dalších měsíců jsem s rodiči prožila vše, o co jsme přišli. Byla jsem už sice dospělá, vdaná a měla dítě, ale když jsem byla s nimi, stala jsem se malou holčičkou, která miluje své rodiče nade vše. Chodili jsme do parku, natáčeli si vlasy, smáli se lidem okolo a bavili se tím, že jsme se kousky chleba strefovali do holubů, kteří byli na náměstí.

Podle Carlislea by se růst mé dcery měl zastavit někde kolem dvacítky, takže bylo jasné, že bude žít navždy, stejně jako my. Oddychla jsem si a skoro slyšela, jak mi ze srdce spadl obrovský kámen. Těšila jsem se na to, až bude krůček po krůčku vyrůstat a vyvíjet se v nezávislou ženu.

S Jacobem jsme se rozhodli, že na pár dní odjedeme. Ve skříni jsem našla poukaz do Španělska, který nám darovala Rosalie s Emmettem. Když jsem zavolala na číslo, které bylo na zadní straně, dozvěděla jsem se, že je pořád platný, takže jsme sbalili kufry a odjeli. Bylo to jen na týden, ale Isa mi moc chyběla. Když jsme přijeli do hotelu, srdce se mi zastavilo. Nebyla to žádná luxusní rezidence, kterou jsem čekala, ale byl to malý hotel, který mě okouzlil. Dostali jsme kartu k pokoji a hned pospíchali k tomu magickému číslu deset. Když se dveře otevřely, zalapala jsem po dechu. Malý útulný pokojík  byl skoro totožný s tím, který jsme měli u Jacobovy sestry.

Ten týden uběhl neskutečně rychle. Než jsem se nadála, byla půlka pobytu za námi. Procházeli jsme se, koupali se v moři, užívali si letního slunce a milovali se. Každou noc jsme se oddávali vášni a chtíči, který jsme doma museli krotit. Jacob byl velice náruživý. Chybělo mu se mnou být o samotě, takže jsem se moc nedivila, když z čela postele odtrhl kus dřeva a já křičela neuvěřitelnou slastí. Jednou za námi přišli lidé z vedlejšího pokoje, jestli jsme v pořádku.

Návrat domů byl hrozný. Naše letadlo muselo několikrát přistát, takže jsme se domů dostali až další den ráno. Když jsem uviděla Isu, rozplakala jsem se jako malá holka. Pevně jsem ji objímala a slíbila jí, že už nikdy nikam neodjedu. Naši byli spokojení, když viděli, jak záříme štěstím. Nevyzvídali, ale když jsem se zmínila o účtu za rozbitou postel, podívali se na sebe a začali se smát.

Každým dnem jsem na své dceři pozorovala změny, které mě trochu děsily. V pěti letech vypadala na osm, v osmi zase na třináct. Snažili jsme se jí dát tolik lásky a něhy, že jí žádný muž nebude dost dobrý. Budila se s pocitem, že dnes znovu něco prožije a nebude litovat toho, že jsme jiní, než normální lidé. Milovali jsme svoji dceru tak moc, že nás přemluvila k tomu, aby na rok mohla chodit do školy. Přemlouvala nás tak přesvědčivě, že jsme jí ti dovolili a s překvapením hleděli na to, jak ji to dělá šťastnou a spokojenou.

Když jsme měli s Jacobem výročí, uspořádala Alice velkou oslavu. Dokonce pozvala i vlky, kteří se tu naposledy ukázali na svatbě. Byli tam všichni, až na Setha, který přišel dnes. Přivítali se s Jacobem a já na svém muži viděla, jak rád ho vidí. Moc jsem ho neznala, ale připadal mi jako hodný, milý kluk. Všichni jsme byli připraveni začít oslavu, ale chyběla Isa, která se ještě chystala. Už nevypadala na třináct, spíš na patnáct. Vyspěla a musím říct, že byla nádherná. Černé, dlouhé vlasy se jí stáčely do jemných vlnek, hnědé oči zářily inteligencí, tvář měla lehce tmavší než já a byla vysoká. Skoro stejně jako já a byla štíhlá. Když jsem uslyšela její splašené srdce, bylo mi jasné, že už za chvilku přijde.

Nikdy nezapomenu na to, jak sestoupila po schodech a rozhlédla se kolem sebe. Byla nádherná. Její štíhlé tělo těsně obepínaly šaty barvy zapadajícího slunce a menší výstřih odhaloval to, co zdědila po mně. Tvář jí zdobily stíny stejné barvy jako šaty a lehká vrstva řasenky, která zvýrazňovala její dlouhé a husté řasy. Když si všimla, jak se na ni všichni dívají, nervózně se ošila a stydlivě se usmála. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si několika zvláštních věcí. Seth pozoroval mou dceru, jako kdyby slepec poprvé uviděl světlo. Jacob za ním tiše vrčel, ale Seth ho nevnímal. Hleděl na mou dceru v němém úžasu a já přesně věděla, o co jde. Takhle se na mě díval Jacob, když jsme se poprvé uviděli.

Měla jsem sto chutí po něm skočit a uškrtit ho, ale nemohla jsem. Když jsem si všimla pohledu, kterým Isa sledovala Setha, oněměla jsem. Rozhodla jsem se nemíchat se do toho a nechat všechno tak, jak má být. Jacob vrčel a vztekal se.

„Lásko, nech je být,“ řekla jsem a pohladila ho po hrudi. Podíval se na mě a dokonce přestal i vrčet.

„Co kdyby ti tenkrát v obchodě někdo zakázal, abys byl se mnou? Je to nemožné, sám to víš,“ zašeptala jsem a slyšela, jak si povzdychl.

„Vždyť je to ještě malá holka,“ vydechl a podíval se na ni. Holka to byla, ale malá už určitě ne.

„Myslím, že je čas na další,“ mrkla jsem na něj a přešla ke stolu. Posadila jsem se a čekala, až udělá to samé. Když se opřel, pohladila jsem ho po stehně a on se na mě překvapeně podíval. Rozhlédl se kolem sebe a viděl to, co já. Všechna pozornost se soustředila na naši dceru, takže jsme se mohli na chvilku vypařit. Vběhli jsme do lesa a než jsem se stihla otočit, už mě Jacob svíral v náruči a vyhrnoval sukni rudých šatů, které jsem měla na sobě. Povolila jsem pásek na jeho kalhotách a skoro ve stejnou chvíli ucítila, jak do mě pronikl.

Od té oslavy se toho hodně změnilo. Naše už tak početná rodina přijala nového člena. Seth byl u nás častěji než doma a já si na něj zvykla. I Jacob se s tím smířil a spokojeně pozoroval svou šťastnou dceru. Isa byla každý den nastrojená, navoněná a připravená na procházku se svým nastávajícím. Otisk byl u nich opravdu silný, nemohli bez sebe být ani chvilku. Znali se měsíc, ale mně to připadalo, jako kdyby spolu byli celý život. Když se poprvé políbili, okamžitě za mnou má dcera přiběhla a vyprávěla mi, jak úžasné to bylo.

Když spolu byli půl roku, zjistila jsem, že jsem těhotná. Nikomu jsem to zatím neřekla, potřebovala jsem tu šťastnou novinu nejdřív vstřebat sama. Šťastně jsem poskakovala na jedné noze a vřískala na celý dům. Když se mě ostatní ptali, co se stalo, jen jsem se usmála a dál si tancovala. Večer jsem se upravila, lehla si do postele a v ruce svírala těhotenský test. Když Jacob přišel, chtěl se na mě hned vrhnout, ale já se odtáhla a usmála jsem se na něj. Políbila jsem ho a do ruky mu vložila těhotenský test. Když se na něj podíval, začal tancovat a vřískal na celý dům spolu se mnou.

Těhotenství probíhalo bez komplikací, takže jsem se v klidu mohla bavit na svatbě své dcery. Seth a Isa měli to, co jsem měla já a její otec. Spokojeně jsem je pozorovala a byla pyšná na to, že si vzala tak skvělého muže. Měla na sobě bílé, skvostné šaty a její úsměv zářil na všechny strany. Po oslavě odjeli na ostrov Esmé a my si mohli odpočinout.

Když se vrátili, čekalo na ně překvapení v podobě syna, který se vyklubal na svět týden po jejich odjezdu. Jacob byl štěstím bez sebe, dostal dědice. Malého syna, kterého jsme pojmenovali Edward. Tatínek byl z toho dojatý, stejně jako zbytek rodiny. Měsíc po jeho narození ho má dcera překřtila na Edího a všichni se toho chytili.

Užívala jsem si život plný štěstí, lásky a radosti. Starala jsem se o svého malého syna a po těle se mi rozléval pocit euforického štěstí. Isa byla přesnou kopií svého otce, ale Edí byl po mně. Už od narození bylo jasné, že vlásky, které mu raší na hlavičce, budou mít barvu bronzu, stejně jako moje a mého otce.

Léta plynula a do naší rodiny se narodilo další malé miminko. Malá Alice byla neskutečně nádherná a já byla pyšná na to, že jsem její babičkou. Isa byla statečná a Seth jí ve všem pomáhal. Moje malá vnučka byla to nejstřeženější a nejhodnější dítě na světě.

Stála jsem na zahradě a s úsměvem na tváři pozorovala svou rodinu. Rosalie, Emmett, Alice a Jasper seděli na trávě a smáli se tomu, co vyváděly malé děti před nimi. Maminka s tatínkem stáli vedle mě a spokojeně sledovali dění před sebou.

„Jsem na tebe tak pyšný,“ zašeptal mi do ucha tatínek a objal mě. Usmála jsem se a schovala se do jeho bezpečné náruče.

„Hele, nech moji ženu,“ ozvalo se za námi a já se pobaveně otočila. Jacob se k nám blížil s tácem plným jídla a pití. Když mě míjel, zastavil se a políbil mě. Když došel k dětem, položil tác na zem a raději ustoupil, protože se strhla rvačka o potravu. Edí si vzal do ruky jahodu a celou si ji strčil do pusinky. Zasmála jsem se tomu a rychle k němu přeběhla, abych ho mohla vzít do náruče. Ticho zahrady prořízl dětský jekot a já se znovu zasmála.

„Mám tě rád, maminko,“ pronesl svým dětským hláskem a pohladil mě po tváři. Přitáhla jsem si ho blíž k tělu a ucítila, jak se mi kolem pasu omotaly dvě teplé ruce.

„Miluji tě,“ zašeptal mi Jacob do ucha a já se usmála.

„Miluji tě,“ odpověděla jsem a nasála tu dokonalou vůni štěstí a spokojenosti.

Těžko se mi loučí s touto povídkou. Byla pro mě jako vlastní dítě. Osm měsíců jsem ji měla uloženou v bezpečí počítače. Devátý měsíc jsem byla nervózní a konečně se odhodlala ji vydat. Nečekala jsem takový ohlas. Jsem vám opravdu vděčná za všechny vaše komentáře i chválu, kterou jste mě zahrnovali. Děkuji i za kritiku, vzala jsem si k srdci vše, co jste mi psali. Je konec a já se loučím s povídkou, která měla dohromady 41 896 slov. Ještě jednou moc děkuji a doufám, že se sejdeme u další mé povídky. Vaše IsabelMasen.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - Epilog: