Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 12. kapitola

03.02.2012 (14:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2389×

Carlie

Od příjezdu mé rodiny z Volterry se všechno vrátilo do normálu. Aro a Caius byli mrtví a polovina gardy si rozdělila moc mezi sebe. Už se nezabíjelo, vládlo se spravedlivě a bez trestů smrti. Naši se dokonce se svými přáteli domluvili, že budou jezdit na návštěvu. Nevěřila jsem tomu, ale když byli vládci svrženi, stalo se z hradu mírumilovné místo plné spravedlivých upírů.

Ještě jedna věc se od jejich příjezdu změnila. Já a Jacob jsme byli spolu. Doopravdy. Měli jsme vlastní pokoj, soukromí a všechny jeho věci byly naskládané ve skříni vedle mého oblečení. Každé ráno jsem se probouzela v jeho náruči a v noci chodila spát natisknutá na jeho teplém těle. Byl vlkodlak, ale stal se součástí rodiny plné upírů. Každý den běhal se smečkou, a když se večer vrátil, měl na stole připravené jídlo, které jsem sama uvařila. Poprvé jsem svůj výtvor musela vyhodit, ale začala jsem se lepšit. Po týdnu snažení se mi to konečně povedlo a jídlo bylo poživatelné. Měla jsem ze sebe radost a o krůček jsem se přiblížila ke stupínku, kterého jsem chtěla dosáhnout. Dokonalá manželka.

Teta Alice mi dala k narozeninám knihu s radami, jak se stát neodolatelnou ženou, kterou každý chce. Smála jsem se tomu, ale jednoho večera jsem po ní sáhla a nestačila se divit. Přečetla jsem si ji a musela uznat, že některé rady opravdu fungovaly. Další rok jsem dostala knihu, jak se stát dokonalou manželkou a už jsem byla u kroku tři. První dva jsem zvládla dokonale. S Jacobem jsme se milovali skoro každý den a podle jeho stenů a vzdychání jsem uznala, že mi to jde a je spokojený. Jako druhý krok byla vzájemná podpora a pochopení. Kdykoliv odešel, nedělala jsem scény, prostě jsem mu jen věnovala polibek, zamávala mu a uvnitř tiše trpěla. A krok tři? Harmonické soužití na jednom místě.

„Jsem zpátky,“ zakřičela jsem, když jsem vstoupila do domu. Jacob byl pryč a já se rozhodla pro malou procházku. Prošla jsem skoro celý les a kochala se tou dokonalou zelení. Zastavila jsem se skoro u každé rostliny a detailně ji studovala. Než jsem se nadála, měla jsem ruku špinavou a na bílé bundě se usadilo několik zelených lístků. Se smíchem jsem se otřásla a pozorovala listy padající na zem. Zavřela jsem oči a představovala si svůj velký den. Už jako malá jsem si přála pohádkovou svatbu. Maminka mi s ní pomáhala a v deseti letech jsem přesně věděla, co chci. Pečlivě jsem si zapsala každý svůj plán a uschovala ho do své oblíbené knihy. Neměla jsem strach, že můj plán Jacob najde. Když se dotkl knihy, byla to příručka pro mechaniky nebo kuchařka.

„Miláčku, pojď sem,“ uslyšela jsem z obýváku a usmála jsem se. Svlékla jsem se z bundy, zula se a na nohy si nasadila domácí bačkory. Byly látkové a po celém domě byla jen kluzká podlaha, takže jsem se cestou dobře bavila. Když jsem se doklouzala k obýváku, s úsměvem na tváři jsem vešla dovnitř a podívala se na svou rodinu. Maminka seděla na pohovce a tiskla se k tátovi. Ten ji pevně objímal a každou chvíli ji políbil. Bella a Edward seděli vedle nich a drželi se za ruce. Babička s dědou stáli za nimi a vedle nich jsem viděla Alici a Jaspera. Posadila jsem se na zem ke krbu a čekala, co mi poví.

„Carlie, máme pro tebe jeden návrh,“ začal táta a podíval se mi do očí. Usmála jsem se a ruce držela u ohně. Nebyla mi zima, ale dělalo mi to dobře. Cítila jsem to teplo a cítila se v bezpečí.

„Příští měsíc máš narozeniny a nás napadlo, že ti dáme něco výjimečného,“ pokračovala máma a pomalu se zvedla. Došla ke mně, pohladila mě po vlasech a před obličejem mi zamávala bílou obálkou. Zvědavě jsem po ní sáhla a nedočkavě ji roztrhla. Hleděla jsem na bílý papír a nemohla uvěřit tomu, co jsem vlastně držela v ruce. Poukaz pro dva na tři týdny do Španělska. Milovala jsem tu zemi a moc si přála se do ní znovu podívat. Stačila jsem projít jen setinu všech nádher, které skrývala. Poukaz byl pro dva. Podívala jsem se do matčiných zlatých očí a pusa mi spadla na zem.

„Jsi už velká a myslím, že potřebujete trochu soukromí. Jacob to ještě neví, ale určitě bude souhlasit,“ zašeptala a já se rychle zvedla. Skočila jsem jí kolem krku a drtila ji ve své náruči. Plakala jsem a děkovala všem, kteří byli v místnosti.

„Jdu za Jacobem, vrátím se večer,“ křikla jsem, když jsem opouštěla místnost. Rychle jsem se oblékla a vyběhla z domu. Věděla jsem naprosto přesně, kde teď je. U útesů.

Když jsem doběhla na místo, uviděla jsem jen měsíc a tmavé stromy. Zklamaně jsem se rozhlédla kolem sebe a snažila se ho najít. Když už jsem to chtěla vzdát, stromy za mnou se pohnuly a já se otočila. Hleděla jsem do jeho tmavých očí a usmála se. Sklonila jsem se k němu a pohladila ho po srsti na krku. Spokojeně zapředl a užíval si mých doteků. Ruku jsem stáhla a čekala, až zase otevře oči.

„Přeměň se, musím s tebou mluvit,“ řekla jsem a otočila se. Přešla jsem k útesu a posadila se na zem. Sledovala jsem noční oblohu a usmívala se na hvězdy. Za sebou jsem uslyšela nějaký zvuk, ale neotáčela jsem se. Věděla jsem, že je to on. Posadil se vedle mě a ruce strčil do svých kraťasů. Podíval se na mě a trochu se pousmál.

„Mám pro tebe překvapení,“ šeptla jsem a přiblížila se k jeho obličeji. Nosem jsem se dotkla toho jeho a dýchla mu do tváře. Cítila jsem, jak se zachvěl a hlasitě polknul. Přiblížila jsem se ještě blíž a rty se jemně dotkla těch jeho. Věnovala jsem mu polibek plný lásky a všeho, co jsem právě cítila. Rukou jsem mu zajela do vlasů a lehce pootevřela ústa. Ihned toho využil a začal je plenit svým jazykem. Nahlas jsem dýchala a cítila, jak se rukou dotkl mého stehna. Trochu jsem roztáhla nohy a čekala, co udělá. Stále hladil mé stehno a vášnivě mě líbal. Nevydržela jsem to a převzala iniciativu. Povolila jsem šňůrku na jeho kraťasech a rukou do nich vklouzla. Dotkla jsem se jeho mužství a s úsměvem na tváři pozorovala jeho reakci. Ztuhle seděl a pozoroval mou ruku. Trochu jsem s ní pohnula a slyšela, jak zasténal. Pohyb jsem zopakovala a sledovala jeho třesoucí se tělo.

„Nech toho,“ zašeptal a vyndal mou ruku ze svých kraťasů. Zklamaně jsem se na něj podívala a po tváři mi stekla slza. On mě odmítl?

„Miláčku, není to tak, jak si myslíš,“ začal se bránit, ale já ho neposlouchala. Odmítl mě. Nechtěl, abych ho uspokojila. Neměl zájem o mé doteky. Vztekle jsem se zvedla a rychle pospíchala pryč. Pryč od něj. Slyšela jsem za sebou kroky, ale nezastavovala jsem se. Udělala jsem dalších deset velkých kroků, když jsem se octla u velkého smrku a zády se opírala o jeho kmen. Hleděla jsem do Jacobovy smutné tváře a snažila se dostat se zpod jeho těla. Byla na mě natisknutý a já cítila jeho vzrušení. Podívala jsem se na jeho rty a snažila se zahnat touhu je znovu políbit.

„Chci, aby ses mě dotýkala. Šílím z tvého chování a to je důvod, proč jsem to musel utnout,“ zašeptal a jeho tváře nabraly červený odstín. Zmateně jsem na něj hleděla a znovu si přehrála, co mi řekl. Uhýbal pohledem a byl ještě víc teplý než normálně. Když mi to došlo, zalapala jsem po dechu. Šílel z mých doteků a vyvrcholil dřív, než se vůbec něco stalo.

„Za to se nemusíš stydět,“ zašeptala jsem a pohladila ho po vařící tváři. Podíval se do mých očí a usmál se. Políbil má ústa a rukama se dotkl mých ňader. Zavzdychala jsem a ruce položila na jeho dokonalé pozadí. Zmáčkla jsem ho a donutila ho tak se víc namáčknout na můj roztoužený klín. Rychle si sundal kraťasy a z mých kalhot na zem dopadly jen tři cáry. Bunda naštěstí přežila, ale to se nedalo říct o mém oblíbeném svetru. Dívala jsem se na kusy žluté látky a usmála se. Byla stejně nedočkavý jako já. Než jsem se nadála, vyhoupl si mě na své boky a tvrdě do mě vnikl. Zasténala jsem a užívala si ten dokonalý pocit. Nestačila jsem popadnout dech a už mě mučil svými rychlými výpady. Milovala jsem se s ním několikrát, ale nikdy to nebylo tak divoké. Tahal mě za vlasy, nahlas vrčel a nořil se do mě hlouběji, než kdy jindy. Já jen vzdychala, pevně se držela jeho ramen a usmívala se. Vrchol se nebezpečně blížil a já pocítila stahy svého lůna. Byly jiné, než na které jsem byla zvyklá. Jejich intenzita a síla mě překvapila. Nahlas jsem sténala, a když se do mě ponořil nejhlouběji, jak jen to šlo, vybuchla jsem. Nikdy jsem nic takového nezažila. V tříslech jsem cítila zvláštní škubání a na stehnech cítila něco mokrého. Po celém mém těle se mi rozlil pocit, který jsem doposud nezažila.

Vše kolem mě zmizelo a jediné, co jsem vnímala, byla rozkoš, která se rozlévala po mém těle. Cítila jsem ji v každé buňce a rukou si sáhla do klína. Chtěla jsem si udržet ten pocit co nejdéle, ale nemohla jsem tomu zabránit. Jacob naposledy zanořil svůj úd do mého nitra a zavrčel. Celý se třásl a rychle mě pustil. Vynořil se z mého nitra a do rukou vložil své mužství. Zmateně jsem na něj hleděla, ale když vyvrcholil, došlo mi, co dělá. Neměli jsme ochranu, a proto nevyvrcholil ve mně. Celá roztřesená jsem na něj hleděla a pohled na jeho vrchol mě vzrušil ještě víc. Natáhla jsem k němu ruku a dotkla se části jeho těla, která ještě před chvilkou plnila mé tělo. Podíval se na mě tmavým pohledem plným uspokojení a usmál se.

„Miluji tě,“ vydechl a políbil mě.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a polibek mu oplácela.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 12. kapitola: