Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Can't stand it - 7. kapitola

12.02.2012 (19:30) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1897×

Zbytek týdne uběhl jako voda a my s Roxy jsme se mohly nastěhovat do našeho milovaného pokoje.

Hned první den jsme uspořádaly malou oslavu a pozvaly kluky. Criss a Roxy se v polovině někam vytratili.

Matt se mě pokusil už po padesáté sbalit, ale marně.

„Nessie, nechceš se jít projít?“ zeptal se mě v opilém stavu.

„No dobře,“ souhlasila jsem naštvaně. Venku je zima, vystřízliví a v nejlepším případě umrzne.

Vyšli jsme tedy ven, do temné noci a zimy.

„Nessie, chci tě…“ brmlal Matt a trochu se motal.

„No jo, já vím,“ řekla jsem otráveně a klepala se zimou.

Najednou mě Matt popadl kolem boků a snažil se mě políbit. Udělalo se mi špatně z pachu alkoholu a odhodila jsem ho poloupírskou silou. Naštěstí si to nebude pamatovat. Tenhle chlapec byl ale neodbitný a pokusil se znovu.

„Nech mě!“ zařvala jsem na něj.

„Ale Nessie, bude se ti to líbit…“ řekl a sáhnul mi na prsa. Bohužel mi chytil ruce tak blbě, že jsem je nemohla vytrhnout.

„Ne!“ zakřičela jsem a po tvářích mi stékaly slzy. Nechci…

Najednou ten idiot odlítl asi tři metry vzduchem.

„Dotkni se jí ještě jednou a urvu ti ptáka!“ zařval Jacob, který se tam náhle objevil.

Zděšeně jsem lapala po dechu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a zašklebil se, když uslyšel Mattovo zvracení. Jeho žaludek nevydržel nápor alkoholu a lítání.

„Dá se to tak říct,“ řekla jsem, ale pořád jsem se klepala. Zimou a strachy.

Jacob mě opatrně a váhavě objal. Byl vážně teplý.

Trochu nesměle jsem se přitiskla nosem k jeho horkému krku. A málem to se mnou seklo. Už jsem nedokázala déle vzdorovat. Podívala jsem se mu do jeho překrásných očí. Byly plné smutku.

„Nessie, je mi to všechno líto. Jak jsem se choval,“ řekl.

„Odpouštím ti,“ zašeptala jsem.

„Nevím, co mám dělat,“ řekl zoufale.

„Nech to být.“

„Nemůžu. Asi jsem se do tebe… No však víš,“ šeptal mi do ucha.

„Vím. V tom snu.“

„Nejenom v tom snu. Normálně. Tady a teď, nevím jak to. Jsi upír a já vlkodlak, navíc jsi divná,“ řekl.

„Jak divná?“ zavrčela jsem uraženě a odtáhla se od něj.

„No víš, pořád na mě zíráš a tak.“

„Nezírám!“ zakřičela jsem skoro.

„Dělám si srandu, to já zírám na tebe,“ zasmál se.

„Jsi vůl, Jacobe,“ řekla jsem potichu a znovu ho objala. Tentokrát kolem pasu a vášnivě. Vdechovala jsem jeho vůni a zavřela jsem oči. Ucítila jsem jemný dotek na mých vlasech. Jeho ruka mi pomalu a něžně probírala vlasy.

Dal mi něžnou pusu na temeno hlavy.

„Nessie, miluju tě,“ řekl.

Ty dvě slova se mi vypálila do srdce. Moje srdce bylo najednou v úplně jiném stavu. Zmítalo se pod tíhou lásky, a kdyby se někdo odvážil tvrdit něco jiného, než teď řekl Jacob, rozpadlo by se na kusy. Stejně jako celý můj svět.

…

„Slyšela jsi to? Jacob Black se rozešel s Debbie Greyovou a teď to prý táhne s tou malou zrzkou!“ říkala nějaká holka na chodbě. Bohužel si nevšimla, že jdu kolem ní a ztrapnila se.

„Prý jí to hodně vzalo, tu krávu Debbie,“ řekla její kamarádka a obě se zasmály.

Povzdychla jsem si a pokračovala dál v cestě.

Vešla jsem k sobě do pokoje. Na sedačce seděla Roxy a dívala se na televizi.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.

„Nazdárek,“ řekla a podívala se na mě. „Před chvílí tu byla fiflenka, chtěla s tebou mluvit.“

„Nejspíš mě chtěla zase seřvat, že jsem jí přebrala kluka,“ zasmála jsem se.

„Co jinýho,“ povzdechla si Roxy.

„Kolikátého bude vánoční ples?“ zeptala jsem se.

„Za dva týdny.“

„Super!“ rozzářila jsem se.

„Ty alespoň máš s kým jít,“ řekla Roxy.

„Vždyť ty taky. Criss je co?“

„Criss je hajzl, který se zastává Matta, po tom, co ti udělal.“

„Aha. On se ho zastává?“ zeptala jsem se trochu udiveně. Myslela jsem, že Criss není debil.

„Jo. Zastává, tvrdí, že to je normální. Idiot!“ syčela.

„Ach bože. Cítím se hrozně, já kvůli němu přišla ke štěstí a ty o kluka!“ řekla jsem se zoufalstvím.

„Ale Nessie! Za to může Matt a Criss, ne ty!“ řekla. „Já ti to přeju!“

„No dobrá, ale někoho ti najdu na ples,“ řekla jsem odhodlaně.

„Vážně? To chci vidět,“ zasmála se Roxy.

„Vážně. Ale teď už musím zase jít, uvidíme se večer!“ řekla jsem a vyběhla z pokoje. Za Jacobem.

Došla jsem do chlapecké části kolejí a zaklepala na pokoj číslo 231. Otevřel mi Jared.

„Vítej, nová holko,“ řekl.

„Nazdar, starej idiote,“ zavrčela jsem a prosmýkla se kolem něj. Jacob seděl na sedačce a sledoval televizi. Pak mě spatřil a rozzářil se.

„Ahoj, Ness!“ pozdravil a zvedl se. Popadl mě za ruku a odtáhl pryč z pokoje.

Sedli jsme si do malého pokoje, který měl fungovat jako společenská místnost. Nikdo tam nebyl.

„Stýskalo se mi,“ zamručel mi do ucha a hladil mě na krku.

„Neviděl jsi mě asi tři hodiny, hrůza, co?“ zasmála jsem se.

„Já vím, děsný!“ řekl a políbil mě. Ponořila jsem se do polibku celým svým srdcem.

Po půl minutě jsem se jemně odtáhla.

„Není to divný? Ještě před týdnem jsme se nesnášeli,“ zasmála jsem se.

„Jo, je to divný. Ale stávají se různé věci, a jejich následky pak ovlivňují naši budoucnost,“ řekl Jacob.

Vyprskla jsem smíchy.

„Sežral jsi knihu, či co?“ řehtala jsem se. Jacob se na mě zaškaredil.

„Ne,“ odsekl a znovu se ke mně naklonil pro polibek.

„Myslím to vážně, co se to s náma děje?“ nedala jsem mu pokoj.

„Nevím… asi bych ti měl vysvětlit svoje dřívější chování, ale… prostě to nejde.  Jsem prostě idiot. Hrabe mi. Já nevím…“ řekl zoufale.

Zakroutila jsem hlavou a políbila ho.

„Jo, to jsi. Já nechápu, jak jsem se do tebe mohla zamilovat, fakt…“

„Jsem přece úžasnej, to je jasný,“ zasmál se a přesunul své rty na můj krk. Uchechtla jsem se jeho sebejistému tónu a zabořila prsty do jeho vlasů. Hladila jsem ho po krku a lehce jsem ho odtrhla od sebe.

Podívala jsem se mu do očí. Musela jsem se znovu usmát a lehce jsem ho políbila. On mi polibky opětoval tvrději, ale to bylo ještě lepší.

Nechápu, co se to s námi dělo. Ale v tu chvíli mi to bylo upřímně jedno. Byla jsem neuvěřitelně zamilovaná.

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can't stand it - 7. kapitola: