Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 6. kapitola

17.03.2010 (21:00) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1531×

6. kapitola – Mike

,,Bellóóó´!!!“ zařval mi Emmett těsně u ucha.

,,Zbláznil ses?! Chceš abych dostala v sedmnácti infarkt? Ty máš občas opravdu hovězí nápady!“ nadávala jsem Emmettovi, když jsem se hrabala z postele.

Emmett se jako vždy usmíval a měl co dělat, aby nepropukl v hlasitý hurónský smích. Občas mám chuť ho zaškrtit. Za celých sedmnáct let jsem si ještě nezvykla na ty jeho budíčky. Pořád jsem si něco mumlala pod vousy, když jsem šla směr koupelna. Na chodbě jsem potkala Jaspera.

,,Teda Bells, ty dnes vypadáš. Jako by tě někdo násilím vytáhl z postele,“ říkal se smrtelně vážným obličejem. Jen kdyby mu necukaly ty koutky.

,,Haha, hrozně vtipný. Ještě ty se směj. Já myslela, že alespoň ty jsi normální,“ povzdechla jsem si.

Jasper se tomu jen zasmál a spěchal dolů na snídani. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem se opravdu zhrozila. Na hlavě jsem měla pěkný vrabčí hnízdo a byla jsem celá pomačkaná. Na mě opravdu musel být pohled. Už se nedivím, že si ani Jazz neodpustil nějaké to rýpnutí. Smála jsem se sama sobě.

Asi po patnácti minutách jsem se konečně dala dohromady. Žádný zázrak, ale takový ten průměr. Seběhla jsem dolů a zjistila, že je půl osmé. Akorát čas vyrazit do školy. Snídani hold dnes oželím. Vzala jsem si do ruky alespoň jablko a utíkala k autu. Bráškové už na mě čekali. Dohodli jsme se, že budeme do školy jezdit jedním autem. Přeci jen je zbytečný jezdit třemi.

Dnes jsme jeli Emmettovým jeepem, do kterého mi musel nakonec pomoct Jasper. Mně to na první tři pokusy nějak nevyšlo. Emmett si samozřejmě neodpustil to okomentovat.

,,To víš, Bells. Musíš trošku vyrůst a pak to možná půjde. I když s tou tvojí šikovností by se ti to nepodařilo, ani kdybys měla dva metry.“ Zasmál se svýmu vtipu.

Já ho zpražila pohledem. Bohužel to bylo k ničemu. Na parkovišti už na nás čekala Alice, Rose a dokonce i Edward. Emmett rychle spěchal k Rose a políbil ji. Jasper mi pomohl z auta a šel za Alice. Jen se na sebe usmáli a chytili se za ruce. Já tam jen stála a všechny pozdravila. Společně jsme se vydali ke škole a Edward se ke mně připojil.

,,Ahoj, tak jak jsi se vyspala? Už je ti dobře?“ začal se vyptávat.

,,Ahoj, vyspala jsem se dobře. Až na ten ranní budíček,“ řekla jsem a zašklebila se na Emmetta.

Ten se začal opět smát, až se celé parkoviště po nás otočilo. Všichni nás pozorovali se smíšenými pocity a já opět přemýšlela co jim vadí. Asi to, že jsme tu noví a s nikým se tu nebavíme. A navíc ta scéna včera v jídelně. Opravdu to bylo teprve včera?

,,Myslím, že si to dokážu živě představit.“ řekl Edward a cukaly mu koutky.

,,No, to asi jo. A co ty? Jak jsi se vyspal?“ Snažila jsem se udržet konverzaci.

,,Já měl naprosto úžasnou noc.“ Usmál se tím nejkrásnějším úsměvem, který jsem kdy viděla.

Než jsem stihla něco říct, tak už jsem byla před třídou. Rozloučila jsem se a šla si sednout na místo. Ještě jsem ani nedosedla a už u mě stála Jessica s dychtivým výrazem. Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na výslech. Bylo mi jasné na co se chce zeptat a také nezklamala.

,,Ty znáš Cullenovi? A odkud je znáš? A jak dlouho? A ty máš něco s Edwardem?“ vypálila na mě salvu otázek.

,,Jo, Cullenovi znám, ale nejdéle Alice. Známe se už tři roky. Je to moje nejlepší kamarádka. A co se týče Edwarda, tak toho znám od včerejška.“ Snažila jsem se o neutrální tón.

,,Slečno Stanleyová, pokud jste si toho ještě nevšimla, tak já už jsem zde!“ řekl učitel a tím mě zachránil od dalších otázek.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Učitel vyzval čekajícího dál. V tu chvíli jsem ztuhla uprostřed pohybu. Do třídy totiž vpochodoval sebevědomě Mike. Podíval se po třídě a když mě zahlídl, tak se na mě usmál. Panebože! To nemůžu někde konečně zažít klid? Ten nahoře si na mě zasedl a hodlá mi znepříjemňovat každou minutu mého zpropadeného života. Učitel Mika posadil na poslední volné místo, které bylo hned za mnou. Jsem prostě smolař.

,,Ahoj, Bello, tebe bych tady nečekal,“  řekl Mike, když si sedal na místo.

Já mu neodpovídala a dál se dívala dopředu. Cítila jsem v zádech jeho pohled, kterým mě propaloval. Konečně zazvonilo a já vyběhla ze třídy rychlostí blesku. Na chodbě už na mě čekal Edward a Jasper. Díky tomu jsem se uklidnila.

,,Tak, jaká byla první hodina sestřičko?“ zeptal se mě s úsměvem Jasper.

,,Super,“ zamručela jsem.

Jasper se na mě tázavě podíval. Najednou spočinul pohledem na něčem za mnou. Když jsem se otočila, viděla jsem Mika, který právě flirtoval s Jessicou. Edward ho sledoval vražedným pohledem a já opět měla ten divný pocit. Něco mi tu nehraje.

,,Aha. Chápu. Tak jdeme na další hodinu ne? Máš jí s Edwardem,“ řekl Jasper a vyrazili jsme k učebně.

Tam se s námi Jasper rozloučil a my s Edwardem jsme šli do třídy. Tam už na nás čekala usměvavá Alice a ukazovala na volná místa za sebou. Byla jsem ráda, že je mám u sebe. Cítila jsem se s nimi šťastná a v bezpečí. Stejně jako se vždy cítím se svými milovanými bratry.

,,Bello, představ si, že Edward zašel za sekretářkou a domluvil nám společný hodiny. Teda až na jednu. Na matice už nebylo místo. Není to báječný?“ švitořila Alice svým zvonivým hláskem.

,,To jsem moc ráda,“ otočila jsem se na Edwarda, ,,jak jsi to dokázal?“

,,To je moje malý tajemství,“ řekl a usmál se na mě tím jeho nádherným pokřiveným úsměvem.

,,Pche!“ odfrkla si Alice, ,,Prý tajemství. Stačí aby se na ní takhle usmál, párkrát zamrkal a má vše na co si vzpomene. No jo, vy chlapy to máte jednoduchý.“ Lamentovala Alice a já se od srdce zasmála.

,,Co si stěžuješ? Chtěla jsi mít s Bellou společný hodiny nebo ne? Stačí říct a já tam zajdu a vrátím vše do normálu.“ Smál se Edward na celý kolo.

,,Vždyť už mlčím.“ Ustupovala rychle Alice.

Já jen se smíchem pozorovala ty dva a kroutila hlavou. Bylo na nich poznat, jak se mají vzájemně rádi. Najednou mi opět úsměv zmrzl na rtech a já zaskučela. Alice i Edward se otočili směrem kam se dívám a Edward se začal mračit.

,,To bude dobrý, Bello, uvidíš. My tě nedáme neboj.“ Začal mě utěšovat Edward.

Alice přikyvovala a házela směrem k Mikovi pohledy stylu ,,přiblížíš se k ní a utrhnu ti hlavu“. Když jsem viděla ten pohled na mým usměvavým elfíkovi, začaly mi cukat koutky. Edward mě nechápavě pozoroval, tak jsem jen kývla hlavou směrem k Alice. Edward se na ní podíval a začal se hlasitě smát. Já to už nevydržela a propukla také v hlasitý smích.

,,Utekl mi nějaký vtip?“ Otočila se k nám zmatená Alice.

,,To… ty jsi… ten… vtip!“ vysoukala jsem ze sebe a začala se smát nanovo

,,Jsem ráda, že jsem vás pobavila!“ řekla naoko naštvaně, ale dlouho jí to nevydrželo a začala se smát taky.

Celá třída se po nás otáčela a nechápavě kroutila hlavou. Všechny hodiny nakonec proběhly ve veselé náladě hlavně díky Alice a Edwardovi. Na oběd jsme dorazili stále ještě vysmátí. U stolu už na nás čekali Emmett, Rose a Jasper. Vypadali lehce zaskočeně, když nás viděli.

,,Teda, ještě jsem ani nepromluvil a už se smějete? No to je můj rekord.“ Usmíval se Emmett od ucha k uchu.

,,A co vás vlastně tak pobavilo?“ zajímal se Jasper.

,,Měl jsi vidět, jak se Alice tvářila celý den na Mika. Kdyby mohl pohled zabíjet, byl by už Mike stokrát po smrti. Chvílemi z ní šel strach, vážně.“ Vyprskla jsem znovu smíchy.

Rose a Jasper se začali také smát jen Emmett seděl a vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí. Škrábal se na bradě a pozoroval Alice. Vypadal opravdu komicky.

,,Co se děje Emmette?“ Snažila jsem se zjistit co se stalo.

,,Nic, jen si snažím představit tohohle malého elfíka, jak někoho zabíjí pohledem. Vždyť se na ní podívej, to snad ani nejde,“ vysvětloval Emmett.

Alice na Emmetta hodila snad ještě vražednější pohled než předtím na Mika. Myslím, že si ho vysloužil za toho malého elfíka, protože Alice bytostně nenávidí takové přezdívky. Emmett se na ní nevěřícně díval a pak se začal taky smát.

,,Stačí ti tohle jako slušná předloha?“ ptala se sladce Alice, které taky cukaly koutky.

,,Jo to stačí. Myslím, že budu mít dnes pěknou noční můru.“ To už se Emmett lámal v pase.

,,Počkat!“ vykřikl Emmett, kterýmu teprve teď nejspíš něco došlo. Blesk.

,,Říkala si na Mika? Myslíš toho Mika, co myslím já, nebo někoho jiného?“ ptal se už mírně nasupeně.

,,V klidu Emmette. Já a Alice máme s Bellou všechny hodiny kromě matiky, takže jí ohlídáme. Ten kluk se k ní nepřiblíží ani na krok. A myslím, že po dnešku, kdy viděl Alice je to stoprocentní.“ Uklidňoval Edward Emmetta.

,,No, asi máš pravdu,“ řekl Emmett a podíval se na Alice, ,,chvíli jsem se bál i já a to je co říct.“

Bohužel zazvonilo a my se museli vydat na další dvě hodiny. Když se zpětně zamyslím nad dnešním dnem, tak to bylo super. Takhle jsem se nenasmála snad za celý svůj dosavadní život. A to je co říct. Přeci jen můj bratr je Emmett. Měla jsem pocit úplnosti a bylo to jen díky rodině Alice a mým bratrům. Miluju je opravdu všechny.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 6. kapitola: