Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 15. kapitola

19.10.2011 (07:15) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1356×

15. kapitola – Vlkodlak

Bylo pondělí ráno a to znamená čas jít do školy. Edward se mnou byl celou noc. Samozřejmě o tom táta nevěděl. Ráno mě probudil polibkem a potom běžel domů pro auto. Měla jsem půl hodiny na to, abych se vypravila. Šla jsem do koupelny a trošku se lekla svého odrazu. Umyla jsem si obličej a vyčistila zuby. Upravila vlasy a šla se obléknout. K snídani jsem si dala jen chleba s máslem a kafe. Bylo tu takové ticho. Bratři už byli pět měsíců pryč.

Vyšla jsem ven akorát, když přijížděl Edward k domu. Nastoupila jsem k němu do auta a chytila ho za ruku. Potřebovala jsem cítit fyzický kontakt. Edward se na mě usmál tím svým nádherným úsměvem, ze kterého se mi vždy zastavilo srdce. I po skoro roce jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Tomu, že tenhle perfektní kluk je se mnou. Také jsem se na něj usmála a vyrazili jsme ke škole. Tam už na nás čekal zbytek party. Jessica, Mike, Angela a Ben. Jacob chodil do školy u nich v rezervaci, ale přesto také do party patřil.

„Ahoj, Bello. Ahoj, Edwarde.“ Pozdravili nás, jakmile jsem vystoupili z auta.

„Nazdárek, lidičky,“ řekli jsme s Edwardem společně.

Vyrazili jsme pomalu z parkoviště ke škole. I když byla naše parta stále velká, přesto mi přišla maličká. A bez Emma a Jazze už není taková legrace. Dokonce mi i chybí nákupy s Alice. Najednou mi zazvonil mobil.

„Prosím?“ ohlásila jsem se.

„Ahoj, Bells, tady Alice,“ zatrylkovala do telefonu Alice.

„Alice!“ vykřikla jsem šťastně a celá parta se na mě otočila a čekala, co se bude dít.

„Hele, kluci jsou celkem v pohodě, takže by je teď na pár dní ohlídal Carlisle a Esmé. Tak nás s Rose napadlo, že bychom si udělaly výlet do Forks. Mohli bychom vzít partu a někam vyrazit. Co ty na to?“ zeptala se nadšeně Alice.

„No jasně, Alice. To bude báječný. A kdy přijedete?“ ptala jsem se šťastně.

„Přijedeme na víkend, takže si na pátek odpoledne nic neplánujte. Už musím letět. Všechny moc pozdravuj a papa v pátek.“ Zasmála se a zavěsila dřív, než jsem stačila odpovědět.

„To byla Alice? Oni přijedou? A kdy?“ ptali se nadšeně všichni.

„Přijedou s Rose v pátek. Prý si nemáme nic plánovat.“ Usmála jsem se.

„Super. Bude legrace. Už mi moc chybí. Dokonce i ty její maratóny.“ Zasmála se Angela.

Pokračovali jsme v cestě do školy a plánovali, co vše podnikneme. Zavolala jsem to i Jakovi. Byl také moc rád. Prý mu chybí Rose a to jejich pošťuchování. Tomu jsem věřila. Kdyby je člověk neznal, myslel by si, že se nenávidí. Edward byl také šťastný, že uvidí sestry. Den ubíhal rychle. Vlastně celý týden uběhl velmi rychle. A už tu byl pátek. Měli jsme všichni sraz v Port Angeles. Když jsme tam s Edwardem dorazili, už tam všichni byli. Jen Jacob chyběl. Ale on dorazí. Alespoň, že nejsme poslední.

„Alice! Rose!“ vykřikla jsem a vrhla se jim okolo krku.

„Ahojky, Bello. Ahoj, Edwarde.“ Zasmály se obě najednou.

„Kde je Jake? Už tu měl dávno být,“ ptala se Jessica.

„Nemám tušení. Mluvila jsem s ním naposledy v pondělí, když jsem mu volala ohledně toho srazu. Zkusím mu zavolat,“ řekla jsem a vytočila jeho číslo.

Telefon zvonil, ale nikdo to nebral. Bála jsem se, jestli se mu něco nestalo. Tak jsem vytočila číslo k nim domů.

„Haló,“ ozval se v telefonu Billy.

„Ahoj, Billy. Tady Bella. Není tam někde Jacob? Měl přijet, ale ještě nedorazil,“ zeptala jsem se Billyho.

„Jake nepřijede. A už mu, prosím, nevolej. Ahoj, Bello, a promiň,“ řekl Billy a položil telefon.

Chvíli jsem zírala na telefon a neměla slov. Co se zase stalo? Všichni se na mě dívali a čekali, co řeknu.

„Ehm, Jake nedorazí. Něco mu do toho přišlo,“ zalhala jsem.

Najednou se Edward podíval na Alice a měl lehce vystrašený výraz. Alice se tvářila úplně stejně. Oba se na mě podívali, a když si všimli, že se na ně dívám, začali se opět usmívat. Něco se děje. Určitě se něco stalo Jakovi. Měla jsem Jaka ráda jako bratra. Další ztrátu bych neunesla. Všichni už šli do kina, jen my tři jsme tam zůstali stát s tím, že je dojdeme.

„Bello, já nevím, co se děje. Chtěla jsem se podívat, co se děje, že Jake nepřišel, ale nevidím nic. Jeho budoucnost zmizela,“ řekla Alice napjatě.

„Co to znamená, že jeho budoucnost zmizela?“ zeptala jsem se opatrně.

„Já nevím, Bello. Něco se stalo a já nevím co. Nechápu to,“ odpověděla mi zkroušeně Alice.

„Dobrá. Zítra za ním zajedu a zjistím, co se děje,“ řekla jsem a vydala se do kina za ostatními.

Večer proběhl ve veselé náladě. Všichni měli radost, že jsou tu alespoň Alice s Rose. Po kině jsme si šli sednout do malé hospůdky a vesele si povídali. Chtěla jsem se zeptat na bratry, ale na to nebyla vhodná doba. Bude to muset počkat do zítřka. Ale nejdřív si zítra vyřídím něco s Jakem. Jeli jsme domů asi v jednu ráno a já byla úplně hotová. Táta samozřejmě na mě čekal, jako pokaždé, když se vracím odněkud.

Ráno jsem se vydala do La Push, s úmyslem dostat vysvětlení. Když jsem přijela k Jakovi před dům, zahlídla jsem tři kluky. Jednoho z nich jsem znala. Byl to Jakův kamarád, který s námi párkrát někde byl. Vystoupila jsem z auta a šla přímo ke dveřím. Najednou mi jeden z těch kluků zastoupil cestu.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se mě vztekle.

„Kam asi myslíš. Za Jacobem. Máš s tím nějaký problém?“ zeptala jsem se sladce.

„To teda mám. Nikam nejdeš. Jake už tě nechce vidět, takže radši odsud vypadni. Mohlo by se ti něco stát,“ řekl navztekaně.

„Pche. Tebe se tak budu bát,“ řekla jsem pohrdlivě a chtěla projít okolo.

V tom mě chytil za ruku a škubl se mnou zpět. Já zavrávorala, ale ustála jsem to. Ale tohle neměl dělat. Napřáhla jsem se a jednu mu vrazila. Pěkně to zabolelo. Ale to, co se dělo potom, bylo něco neuvěřitelného. Ten kluk se najednou začal celý třást a ti druzí dva ho drželi a začali uklidňovat. Najednou ten jeden vykřikl, abych utíkala. Neváhala jsem a poslechla ho. Najednou jsem za sebou uslyšela trhavý zvuk. Otočila jsem se a uviděla obrovského vlka. Lekla jsem se a zakopla. Ten vlk na mě cenil zuby a přibližoval se pomalu ke mně.

„Bello!“ vykřikl Jacob, který akorát vycházel z garáže.

Rozeběhl se směrem k vlkovi a za letu se proměnil také ve vlka. Začali se prát a já jen ležela na zemi a zírala na ty dva obrovské vlky. Zmizeli v lese a za chvíli se objevil Jake a za ním ten kluk, který mě chtěl napadnout. Jake ke mně přišel a pomohl mi na nohy. Já na něj zírala stále v šoku. Takže on je monstrózní vlk a ani se mi o tom nezmínil? Mám kluka upíra a kamaráda vlka. Panebože! Tohle se může stát jen mně.

„Jak můžeš bránit tu holku, co chodí s pijavicí?!“ křičel na Jaka ten kluk, co mě chtěl zabít.

„Uklidni se, Paule. Ona nic neudělala. A Cullenovi nejsou špatní. Už jsem vám to několikrát opakoval. Strávil jsem s nimi dost času. Snaží se s lidmi vycházet a ne jim ubližovat,“ bránil nás Jake.

„Kdo to kdy viděl? Aby se vlkodlak kamarádil s pijavicemi. Teď tu holku pošli domů. Máme ještě poradu,“ řekl ten nejvyšší z nich.

„Bello, prosím běž domů. Já se pak za tebou zastavím, slibuji,“ prosil mě Jake.

Já jen přikývla a vyrazila domů. Až když jsem přijížděla k domu, jsem si uvědomila, že jedu ke Cullenovým. Vystoupila jsem z auta a šla zaklepat na dveře. Doufala jsem, že je někdo doma.

„Bello! Pojď dál,“ přivítala mě Rose.

Vešla jsem dovnitř a v tu ránu se tam objevil i Edward a Alice.

„Co se děje, lásko? Jsi nějaká bledá,“ strachoval se Edward.

„Jake on je …“ Nedokázala jsem mluvit.

„Co je s Jakem?“ ptala se Alice.

„Jake je vlkodlak,“ vydechla jsem.

„Vlkodlak?“ zeptali se najednou.

„Ano. Říkal, že se zastaví a vše mi vysvětlí. Já jsem vážně magnet na pohromy. Přítel je upír, kamarád vlkodlak, co bude další? Čarodějnice?“ Smála jsem se lehce hystericky.

„To vysvětluje ty výpadky Alicina vidění. Tak my se kamarádíme s vlkodlakem. To je vážně velmi zajímavé,“ mumlal si pro sebe Edward.

Celé odpoledne jsem strávila u Cullenů doma. Pak jsme všichni jeli k nám. Alice chtěla pozdravit Charlieho, než odejde na ryby. Charlie samozřejmě měl velkou radost, že holky vidí. Ptal se jich na školu, a jak se mají. Chvíli si s nimi povídal, ale pak už pospíchal na ryby. Zrovna jsme seděli v obýváku, když přišel Jake. Bylo vidět, že je nervózní. Usmál se na nás a posadil se na křeslo. Všichni jsme čekali, co z něj vypadne.

„Tak jo. Asi už vám Bella řekla, co jsem. Chci vám jen říct, že proti vám nic nemám, a nevidím důvod, bát se vás. Celkem jsem si vás oblíbil, ale oni to prostě nedokážou pochopit. Zakázali mi, se s vámi stýkat. Asi mi i za tohle utrhnou hlavu, ale chtěl jsem vám to vysvětlit. Budu se je snažit přesvědčit, aby vám dali pokoj,“ řekl docela rychle, jako by to chtěl mít za sebou.

„Děkujeme, Jaku, že nám takhle důvěřuješ. Nedělej si kvůli nám problémy ve smečce. My to samozřejmě chápeme. Smlouva platí a my se jí budeme držet, takže nikdo z nich nemusí mít strach,“ promluvil Edward přátelsky.

„Asi bych už měl jít, než mě začnou hledat. Tak se mějte lidi a doufám, že se brzy shledáme.“ Zamával nám a vyběhl ven.

Tak tohle bude ještě zábava, pomyslela jsem si ironicky. Co jsem komu udělala? To nemůžu mít normální kamarády jako každý? Ne. To bych totiž nebyla já. Edward to zavolal Carlisleovi. Dlouho o tom po telefonu diskutovali. Alice s Rose se o tom také bavily. Snažili se pochopit, jak to že na to nepřišli už dřív. Nakonec dospěli k závěru, že se to muselo stát během doby, co jsme se s Jakem neviděli.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 15. kapitola: