Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 11. kapitola

01.06.2010 (11:00) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1511×

11. kapitola – Překvapení

V obýváku seděl táta a Billy. Dívali jsme se na mě, jako bychom byli duchové. Vždyť měli být pryč až do zítřka. Panebože, tak tohle asi nebude dobré. Když jsem se podívala na Billyho, trošku jsem se lekla. Sledoval nás a z očí mu metaly blesky. Nechápala jsem, proč. Jako první se vzpamatoval Emmett.

„Jé, ahoj, tati. Co tady děláte? Ryby nebraly?“ zeptal se se smíchem a snažil se odlehčit situaci.

„Ahoj, děti. Ale jo, ryby braly, ale porouchal se nám člun a tak jsme dorazili dřív. A jakpak jste se měly vy, děti?“ zeptal se nás uvolněně Charlie.

„Byly jsme v Port Angeles. Jeli jsme nejdřív do parku, kde jsme celý odpoledne hráli hry. Pak nás Alice zatáhla na nákupy a teprve, když zavřeli poslední obchod, tak nás Alice propustila,“ odpověděla jsem tátovi se smíchem.

„Tak to jste se asi nenudili, co? A kam to proboha všechno dáte?“ zeptal se táta a podíval se na všechny ty tašky.

„Nebojte se, Charlie. Už to mám vymyšlené. Trošku jim musím protřídit šatník a hned bude místo. Vám jsme samozřejmě také něco nakoupili,“ řekla Alice svým zvonivým hláskem a podala mu tři tašky.

„Ehm, děkuji ti, Alice. To je moc milé. Ale mě skříň třídit nebudeš, že ne?“ zeptal se vyděšeně Charlie.

Tomu jsme se všichni jen zasmáli. Otec vypadal opravdu dost vyděšeně. Potom jsem se podívala na Billyho. Ten stál za Charliem a měl napjaté celé tělo. Jeho výraz byl přímo rozzuřený. Než stačila Alice odpovědět, Billy vybuchl.

„Co to má znamenat? Jak můžeš nechat svoje děti, se bavit s nimi?“ Máchnul rukou ke Cullenům.

„Co blázníš, Billy? Cullenovi, jsou moc slušní lidé. A moje děti se můžou bavit, s kým chtějí!“ odpověděl Charlie překvapeně a na konci věty už naštvaně.

„Pche. Prý slušní lidé. To určitě. Víš co? Ať se tvoje děti baví, s kým chtějí, ale můj syn se s nimi bavit teda nebude. Jacobe, jdeme!“ řekl a táhnul Jaka pryč.

„Tati, co děláš? Vždyť jsou moc fajn. Byla s nimi legrace. Co ti zase přeskočilo?“ vyškubl se Jake otci.

„Ty už jsi snad zapomněl na to, co jsem ti vyprávěl? Nemůžeš se s nimi bavit. Jsou špatní!“ to už Billy křičel.

„Už toho mám dost, táto! Ty už si se vážně zbláznil?! Ty vaše legendy! Já na ně kašlu! Budu se bavit s kým chci a ty mi nebudeš nic zakazovat jasný?!“ křičel pro změnu Jake.

„To teda nebudeš! Ne, s nimi. Jestli tě s nimi ještě jednou uvidím, tak už domů nechoď, je ti to jasný?“ řekl Billy.

Všichni jsme tam stáli s otevřenými pusami. Nikdo nechápal, co se tu děje. Proč Billymu takhle přeskočilo? Cullenovi byli dost napjatí. Jasper se také tvářil všelijak. Najednou mi to vše došlo. Vzpomněla jsem si na ty jejich legendy. Oni přeci pochází z rodu, kde byli vlkodlaci. A jejich nepřáteli byli upíři, kterými jsou Cullenovi. Ale vždyť to tak nemusí být pořád.

„Billy, uklidni se. Nevím, co to do tebe vjelo. Asi bys měl jet domů a trošku se uklidnit. Jacobe, samozřejmě tu můžeš zůstat přes noc, než se táta uklidní,“ promluvil smířlivě Charlie.

„ To ani náhodou. Jacob tady s nimi nezůstane!“ protestoval Billy.

„Zůstanu, tati. Ty jeď domů. Zítra mě Charlie přiveze. Do té doby se snad uklidníš,“ odpověděl nekompromisně Jake.

Billy se otočil a vztekle práskl dveřmi. Všichni jsme zaraženě stáli a nikdo se neodvážil promluvit. Jako první promluvil Jacob. Tvářil se strašně zahanbeně a smutně. Bylo mi ho opravdu moc líto.

„Omlouvám se, vám všem, za tátu. On není zlý, jen neustále věří v ty povídačky. Já věděl, že se jednou z toho zblázní,“ povzdychl si Jake.

„To nic, chlapče. Ono ho to přejde, neboj. Pojďte se posadit a povězte mi, jak jste se tu měli,“ snažil se Charlie odlehčit situaci.

Povídali jsme si pozdě do noci. Atmosféra už byla uvolněnější. Najednou se Charlie napřímil a začal si nás všechny měřit pohledem. Alice a Edward se začali usmívat a já nechápala, proč. Že by nám unikl nějaký vtip? Ale podle otcova výrazu to asi moc vtipné nebylo.

„Teď mě tak napadlo. Jak to, že jste sem přijeli všichni? Co jste měli za lubem?“ zeptal se Charlie podezíravě.

„No víš, tati, napadlo nás, že bychom si udělali takový malý domácí večírek. Pustili si nějaký film, udělali popcorn a prostě takový ty pubertální věci,“ mrkl na něj Emmett.

„Aha a kde jste chtěli spát?“ stále si nás měřil táta.

„No, vlastně holky by spaly u Bells. Stejně Alice plánovala ten úklid skříní. No a Edward a Jacob by spali u mě a Emmetta,“ odpověděl pohotově Jazz.

„No, dobře. Jestli je to takhle, tak nic namítat nebudu. Tolik lidí tu snad ještě nikdy nebylo. Děvčata, kdybyste nevěděly kam se naskládat, tak vám půjčím svojí ložnici. Já se vyspím na gauči,“ navrhl otec.

„To bude dobré, Charlie. My se vejdeme. Jsme přeci štíhlé holky,“ mrkla na něj Rose.

Charlie zrudl a trošku zalapal po dechu, když na něj mrkla a usmála se. Musela jsem se tomu zasmát. Přeci jen jsem nikdy neviděla tátu, vyvedeného z rovnováhy. A nebyla jsem sama, kdo se tomu zasmál. Ještě chviličku jsme si povídali a diskutovali. Potom jsme usoudili, že je nejvyšší čas jít spát. Byla jsem unavená. Přeci jen jsem noc předtím moc nenaspala. Zapadli jsme do pokojů a já okamžitě usnula. Ještě jsem viděla Alici s Rose, jak se také ukládají ke spánku. Tomu jsem se musela usmát. Hrály svoje role na lidi dokonale.

Ráno, no spíš dopoledne, mě probudila nádherná vůně. Alice a Rose nikde v pokoji nebyly. Dala jsem si sprchu a šla za tou nádhernou vůní. Už tam byli všichni, kromě Emmetta a Jacoba. Alespoň, že nejsem poslední. Na všechny jsem se usmála. Edward seděl u stolu s Rose. Oba se na mě také usmáli. Alice a Charlie stáli u kuchyňské linky a něco vařili.

„Ahoj, Bello. Tak už jsi vzhůru? Dáš si snídani?“ zeptala se mě usměvavá Alice.

„Ráda, mám hlad jako vlk. A voní to báječně,“ řekla jsem upřímně.

„To víš, když máš takovou šikovnou pomocnici,“ řekl se smíchem táta a mrkl na Alice.

Sedla jsem si ke stolu a už jsem měla na stole talíř s pozdní snídaní. Asi po půl hodině přišel i zbytek. Po snídani šli kluci zase hrát ven nějakou tu jejich hru a holky se rozhodly, že protřídí ty naše narvané skříně. Naneštěstí se tomu nevyhnul ani Charlie. Dohadovali se s Alice půl dne, ale nakonec samozřejmě vyhrála. Na každou námitku měla hned odpověď.

Odpoledne Cullenovi odjeli domů a táta odvezl Jaka. Billy volal a omlouval se za svoje chování. Charlie mi přišel dost veselý. Nakonec jsem neodolala a zeptala se ho.

„Tati, co se děje? Jsi dnes celý den tak veselý a usměvavý,“ zeptala jsem se rozpačitě.

„Nic, holčičko. Jen mám radost. Od té doby, co jste se ke mně vrátili, je tu pořád tak veselo. A navíc, Cullenovi jsou taky moc fajn. I když byl dům narvaný k prasknutí, tak to byl jeden z mých nejhezčích dnů v životě. Všichni jste vypadali, tak šťastně a spokojeně. A co ty a Edward?“ zeptal se nevinně táta.

„Já a Edward? Jak o tom víš? Jsme spolu teprve od pátku. A ty se nezlobíš?“ byla jsem překvapená.

„Holčičko, nejsem slepý. A nevím, proč bych se měl zlobit. Je pravda, že bys mohla ještě chvíli počkat. Ale to je jen můj otcovský pud. Už jsi velká a víš, co je správné. A navíc Cullenovi mám rád, tak proč by mi to mělo vadit. Jejich děti jsou slušně vychovaný,“ řekl s úsměvem Charlie.

Na to jsem neměla, co říct. Tak jsem ho jen objala a usmála se. Potom jsem šla zavolat mamce. Už dlouho jsme se jí neozvali. Mamka se ptala, jak se máme a jestli neděláme potíže. Řekla jsem jí, že se máme moc dobře a jak se nám tu líbí. Také jsem jí uklidnila, že jí neděláme ostudu. Potom jsem jí dala k telefonu bratry a ti se jí omluvili za všechny ty zbytečný hádky. Ještě chvíli jsme si povídali a já se pak šla připravit do školy. Ve škole to bude asi tento týden zajímavé.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 11. kapitola: