Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 9. kapitola

26.10.2011 (16:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3796×

9. kapitola

Ve výtahu jsem tiše nadávala, proč nemůže jet rychleji. Lidé, kteří se mnou zrovna jeli, vystupovali v jiných patrech a k Edwardovi už jsem dojela sama. Samozřejmě jsem si nemohla nevšimnout všech těch pohledů, které se na mě stáčely, když jsem nikdo nevystupovala. Každý si už domyslel, kam mám namířeno, ale proč se za to stydět? Rychle jsem vyskočila z výtahu a doběhla ke dveřím. Netrpělivě jsem zaklepala a po tichém: „Dále!“ jsem vešla.

Hned, jak mě Edward uviděl, se mu po tváři rozlil široký úsměv. Došel ke mně, chytil mě za ruku a odvedl mě k sedačce, na které jsme seděli včera, když mi dával kreditky.

„Páni! Přišla jsi,“ užasl.

„Copak? Myslel sis, že nepřijdu?“ zeptala jsem se škádlivě.

„No, vlastně jo,“ kývl. „Myslel jsem si, že tě Alice nepustí.“

„Co? Vždyť ona mě od té doby, co jsme se vrátily od Gucciho, ještě popostrkuje, abych za tebou šla,“ zasmála jsem se.

„Vážně?“ podivil se a já jsem v jeho očích spatřila nebezpečné jiskřičky.

„Vážně,“ souhlasila jsem. „A...“ Přisedla jsem si blíž k němu a ruce mu dala kolem krku. „Neslíbils mi náhodou, že mi ukážeš, jak to mezi námi vlastně je?“

„Máš pravdu.“ Zakýval hlavou na znamení souhlasu. „Takže...“ Sedl si až úplně ke mně, takže by se mezi nás nevešel už ani list papíru.

Pomalu se ke mně začal naklánět a já jsem jen dychtivě pozorovala jeho oči a rty. Vpíjela jsem se mu do očí, on do těch mých, zatímco pořád krátil mezeru mezi námi. Když konečně překonal tu vzdálenost, jen se lehce otřel o mé rty. Pomalu začal polibek nabývat na intenzitě a já jsem cítila, jak se mi v podbřišku roztřepetal roj motýlích křídel. Byla jsem tak šťastná! A teď už si to musím přiznat. Zamilovala jsem se do Edwarda Cullena!

Natiskla jsem se na Edwardovu hruď, zatímco on si mě přehodil na klín. Seděla jsem se něm a pořád jsem okupovala jeho rty. Odtrhla jsem se od něj jen proto, abych se mohla nadechnout, protože mi docházel kyslík. Edward nezaváhal a bez přemýšlení se vrhl na můj krk. Slastně jsem zavzdychala a natočila jsem mu hlavu tak, abych ho mohla znovu políbit. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přítáhla jsem si ho k sobě ještě blíž. Naše rty a jazyky se perfektně doplňovaly a společně tančily vášnivý tanec.

Odtáhla jsem se od Edwarda, abych mu viděla do očí, a usmála jsem se na něj.

„Tak takhle to mezi námi je?“ zeptala jsem se šibalsky.

„Hmm,“ kývl a já jsem v jeho očích, stejně jako předtím, viděla dva nebezpečné plamínky.

Na rty jsem mu vlepila mlaskavý polibek a převalila jsem se přes něj. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a natáhla jsem se na pohovce. Edward mě začal vískat ve vlasech, zavřela jsem oči a užívala jsem si jeho blízkost. Nevěděla jsem, jestli tohle je opravdová láska, to přece není možné. S Edwardem se prakticky vůbec neznáme, nicméně mi přijde, jako bych ho znala celý život, a připadám si s ním v bezpečí, jako s nikým jiným.

Nebyla jsem typ „lehké holky“, která se s každým vyspí na potkání, nicméně teď jsem si tak trochu připadala. S Edwardem jsem se zatím ještě nemilovala, ale byli jsme na nejlepší cestě to dohnat. Vlastně – když se nad tím tak zamyslím – jsem neměla ani moc vážných známostí. Na střední škole jsem chodila s Mikem Newtonem a strávila jsem s ním dva poslední roky. Ale byla jsem si jistá, že on rozhodně nebude láskou mého života. Byli jsme tak jiní, tak rozdílní. Kolikrát se říká, že protiklady se přitahují. V našem případě to tak vlastně trošku i bylo, ale na celý život bych se s Mikem rozhodně připoutat nechtěla.

A můj druhý přítel byl až na vysoké. Jmenoval se Liam a v podstatě celou vysokou jsme prožili a přetrpěli společně. Byli jsme si hodně blízcí a já jsem ho doopravdy milovala. Doufala jsem, že by náš vztah mohl přežít i ukončení vysoké, ale to už jsem měla moc velké nároky. Já jsem zůstala v Seattlu, zatímco on se přestěhoval na druhý konec Států. Dostal výbornou pracovní příležitost a taková šance se naskytne jen jednou za život. Nabízel mi, abych se přestěhovala s ním, ale to jsem odmítla. Chtěla jsem zůstat tady, v Seattlu. Nebo alespoň prozatím. V budoucnu nikdo neví, kam půjdu, ale teď jsem věděla, že chci být tady – v C-Stylu a hlavně v Edwardově objetí.

Neodolatelný Edward Cullen, ze kterého šílí všechny dívky v širokém okolí a on je jen a jen se mnou. Usmála jsem se nad tou myšlenkou a Edward mě samozřejmě bedlivě pozoroval, a tak mu můj úsměv na tváři v žádném případě neunikl.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě a nepřestával mě hladit a tisknout k sobě.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi se mnou.“ Opřela jsem se mu o hruď, abych mu viděla do očí. „Víš, je tady tolik krásných dívek, ale ty sis stejně vybral mě. Prostě tomu nemůžu uvěřit, to je všechno,“ usmála jsem se na něj.

„Bello, já chci být jen a jen s tebou a už s nikým jiným. Mám tě rád, mám tě dokonce moc rád,“ vypadlo z něj a jen letmo mě políbil na špičku nosu.

„Vážně?“ ujistila jsem se.

„Vážně,“ přikývl. „A je mi úplně jedno, že se kolem mě motá spousta vychrtlých modelek. Já mám oči jen a jen pro tebe a jestli ty nebudeš chtít jinak, tak to tak i zůstane.“ Jeho odhodlaný výraz mi napověděl, že to myslí skutečně vážně.

Znovu jsem se spokojeně uhnízdila v jeho náručí a dál jsem se nechala hladit po zádech. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si tuto chvíli. Teď jsem si nepřála nic jiného, než aby se zastavil čas a my jsme mohli takhle zůstat už napořád nebo alespoň o něco déle, než nám bylo dopřáno.

Edwardovi zazvonil mobil a když se podíval na displej, oznámil: „Promiň, ale tohle musím vzít. Je to pracovní, ale hned to vyřídím.“

Neochotně jsem se od Edwarda odtáhla, aby měl prostor a vyřídil si to, co potřebuje. Nechtěla jsem poslouchat jeho telefonát, ale jak se rozčiloval, to mi rozhodně neuniklo. Někdo mu možná závidí, že je ředitelem celého módného časopisu, ale já jsem to rozhodně nebyla. Akorát má víc a víc starostí a problémů, které musí vyřešit, a o ty nikdo nestál.

Po chvilce se ke mně zase vrátil, ale já už jsem si nelehla a neuhnízdila se mu v náručí. Ta romantická chvilka, která tu před chvílí proběhla, byla neodvolatelně pryč. Povzdechla jsem a nepřestávala jsem si tisknout polštář k hrudi, který jsem popadla, když Edward telefonoval.

„Omlouvám se, ale vážně jsem to musel vzít.“ Edward na mě udělal psí oči a jednou rukou mě objal kolem ramen. Přitiskl si mě k sobě a políbil do vlasů.

„To je v pohodě.“ Smutně jsem se na něj usmála. Položila jsem mu hlavu na rameno a úplně jsem přestala myslet. Zavřela jsem oči a užívala jsem si Edwardovu blízkost. Nevím, jak dlouho jsme tam jen tak seděli, ale Edward mě najednou přestal hladit po rameni. Že by ho už bolela ruka?

Zamračila jsem se na něj. „Co se děje?“

„Nic, teda zatím,“ opravil se. V očích mu nebezpečně blýsklo a já jsem okamžitě začala přemýšlet, co zase vymyslel.

„Co děláš o víkendu?“ zeptal se mě nadšeně a já jsem se divila, kde se v něm po celém dni bere ještě tolik energie.

„No,“ zamyslela jsem se. „Vzhledem k tomu, že víkend začíná zítra, práce není a já jsem utahaná jak kotě, tak nejspíš budu aspoň půl dne spát,“ shrnula jsem vyhlídky na následující dva dny. Vlastně jsem popsala jen polovinu dne, ale doufala jsem, že to jako vysvětlení bude stačit.

„V tom případě měním plány. Uděláme si výlet. Jen my dva, žádné mobily ani práce. Vůbec nic a budeme jen a jen spolu,“ usmál se na mě Edward. Copak jsem mu mohla říct ne, když se na mě tak díval? To je naprosto nemožné. A takový návrh zněl vážně dobře, ačkoli jsem to jen nerada přiznávala...

Když jsem nic nenamítala, Edward to bral jako souhlas.

„Výborně,“ zajásal. „Takže... Teď zajedeme k tobě domů, aby sis mohla zabalit jen ty nejnutnější věci. Pak se zastavíme u nás a pak už nám nic nebrání, abychom si začali užívat víkendu.“

„Počkej, počkej,“ zarazila jsem ho. „U vás? Tím myslíš jako u vás doma?“ Nebyla jsem si jistá, jestli už chci poznat celou jeho rodinu. Jasně, chci vědět, kde Edward bydlí, ale seznámit se se všemi z Cullenovic klanu jsem zatím ještě nechtěla. Alici jsem znala, a to mi ke spokojenosti zatím stačilo. Poznávat je po jednom – klidně. Ale všechny najednou? Nepřipadá v úvahu.

„Neboj,“ ujistil mě a pohladil po ruce. „Jestli se ještě nechceš seznámit s mou rodinou, tak na mě můžeš počkat v autě,“ odpověděl, jako by mi četl myšlenky, i když soudě podle mého nešťastného výrazu by to poznal i slepý.

„Tak dobře,“ souhlasila jsem. Věnoval mi povzbudivý úsměv.

Bok po boku, ruku v ruce jsme opustili C-Style a vydali jsme se započít naše víkendové dobrodružství.

A co napsat na závěr? Samozřejmě všem moc děkuji za komentáře, ať kladné nebo záporné. Udělají radost, případně se z nich poučím... Takže díky a budu se těšit u další kapitoly. :-)

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 9. kapitola: