Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 5. kapitola

27.09.2011 (16:45) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 6416×

5. kapitola

Budíka jsem měla nastaveného na půl osmou, ale vzbudila jsem se už v sedm a divila jsem se, že jsem tak odpočatá jako nikdy. Musím říct, že jsem se do C-Stylu celkem těšila. Zkusím úplně něco jiného, než jsem dělala doposud. A jak se říká: Změna je život.

Vstala jsem tedy z postele a zamířila jsem si to rovnou do koupelny. Dala jsem si osvěžující ranní sprchu, kde jsem pobyla déle, než bylo nutné, protože jsem věděla, že mám čas a nic mě nehoní. Také jsem si umyla vlasy. Vylezla jsem, zabalila se do chlupatého županu a vlasy jsem si zabalila do ručníku.

Vešla jsem do kuchyně, kde jsem si udělala jen lehkou snídani, což znamenalo čokoládové kuličky a sklenici džusu. Všechno jsem spořádala a pokračovala jsem ve své cestě, kde další zastávku tvořil můj pokoj – přesněji řečeno šatní skříň.

Dlouho jsem si vybírala, co si obleču a nakonec jsem zvolila lehké letní šaty. Obula jsem si sandály bez podpatků, protože jestli bude pravda to, co říkal Edward, tak se pod vedením Alice na chvíli nezastavím a pořádně by mě bolely nohy. A nakonec jsem to doplnila bílou kabelkou. Všechno jsem si hodila na postel a vrátila jsem se zpět do koupelny, abych si upravila vlasy.

Odmotala jsem si z hlavy ručník, vlasy si pročesala kartáčem a profoukala fénem. Netrvalo to dlouho, a tak jsem se mohla jít zase do pokoje obléci.

Přišlo mi, že dnešní ráno mám nějaké chaotické. Pořád běhám z pokoje do koupelny a zase zpátky. Nicméně na první den v práci jsem se chtěla dostatečně připravit. Ale už teď jsem věděla, že mě čeká poslední návštěva koupelny a to proto, abych se trošku nalíčila. Nikdy jsem se moc nemalovala, ale to, co jsem vykouzlila, si myslím, že se povedlo.

Podívala jsem se na hodinky a zjistila jsem, že mi zbývá necelých deset minut, než mě vyzvedne Edward. Do kabelky jsem si tedy zabalila jen ty nejdůležitější věci a v obýváku jsem počkala na Edwarda.

Netrvalo dlouho a rozcinkal se domovní zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi nestál nikdo jiný než sám Edward osobně. Jako včera mu to ohromně slušelo. Vlasy měl stylově rozcuchané a vypadal... prostě božsky.

Zatraceně, Bello! Je to tvůj šef, okřikla jsem se v duchu.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem na tváři.

„Ahoj,“ odpověděla jsem na pozdrav. „Tak vyrazíme?“

„Sluší ti to,“ pověděl mi a ignoroval můj dotaz.

„Díky,“ usmála jsem se a nezapomněla jsem nabrat odstín červené barvy.

„Jak jsi včera říkala, že jsi nešika ohledně módy, tak rozhodně tak nevypadáš. Alice bude štěstím bez sebe, až tě dneska uvidí,“ poznamenal a na tváři mu pořád pohrával šibalský úsměv.

Zasmála jsem se a aniž bych se dotázala, jestli jedeme, jsem zabouchla vchodové dveře. Po boku Edwarda jsem se vydala ze schodů dolů a Edward, jako správný gentleman, mi otevíral každé dveře, které se nám připletly do cesty.

Před domem jsem se na chvíli zastavila, abych počkala na Edwarda, a dál jsem se nechala vést od něj. Nevěděla jsem, jak přijel, a tak jsem ho jen následovala. Nemělo mě překvapit, když jsme se zastavili před nablýskaným stříbrným volvem. Ale překvapilo.

„To je tvoje?“ dotázala jsem se. Jen kývl a už mi otevíral dveře na straně spolujezdce. Obešel auto, nasedl na místo řidiče a už vyjížděl k C-Stylu.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jasně,“ souhlasil.

„To takhle vyzvedáváš všechny, kdo k vám nastupují do práce?“ popichovala jsem ho, i když mě to opravdu zajímalo.

Zasmál se, ale přesto odpověděl. „Ne, ty jsi moje premiéra,“ mrkl na mě. Usmála jsem se na něj a opět se mi nahrnula červeň do tváří.

Dál už jsme pokračovali mlčky. Edward řídil jako šílenec, ale já jsem si přesto připadala v bezpečí. Pohodlně jsem se usadila do sedadla a než jsem se nadála, byli jsme před C-Stylem.

„Řídíš jak ďábel,“ zasmála jsem se.

„Já vím. Je to takový můj koníček. Rád se proháním po dálnicích, i když zrovna nemám konkrétní cíl. Prostě se mi to líbí,“ řekl a pokrčil rameny.

Zaparkoval na místě rezervovaném speciálně pro něj, a jak jsem si všimla, hned vedle bylo místo pro Alici.

Uf, oddychla jsem si. Ještě tady není.

Edward mi opět jako správný gentleman podržel dveře. S díky jsem se na něj usmála a pokračovali jsme do C-Stylu.

„Alice tady ještě není, že ne?“ ujistila jsem se.

„Ne. Přijede až kolem půl desáté, jako každý den.“

„Takže to znamená, že mi bude taky začínat pracovní doba od půl desáté?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Přikývl. „I když by bylo lepší, kdybys tady byla tak pět minut před Alicí.“ Jen jsem se uchechtla.

Jako celou cestu jsme i do C-Stylu vešli bok po boku. Na recepci stály tři dívky a hned, jak jsme vešli, na nás zíraly s bradou až u země. Vůbec se mi to nelíbilo.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho. „Proč na nás tak zírají?“ Pohledem jsem střelila k těm třem. Edward se tím směrem ani nepodíval, přesto věděl, o kom mluvím.

„Protože nejsou zvyklé, že sem s někým chodím. Vlastně,“ zamyslel se. „Jsem sem ještě nikdy nepřišel s nikým jiným než s Alicí. A samozřejmě jim vadí, že sem přijdu ve společnosti někoho tak úžasného, jako jsi ty,“ poznamenal. Sklopila jsem oči a provrtávala jsem podlahu.

„Buď si jistá,“ pokračoval Edward. „Že do hodiny ví naprosto všichni, že tu jsi. Ty tři jsou největší klepny široko daleko.“

„To mám teda radost,“ zaúpěla jsem. „A... Neřeknou to Alici hned, jak přijde, že tu jsem?“

„Aha. Máš pravdu, na to jsem nepomyslel. Pojď, tak se vrátíme a pěkně poprosíme," zasmál se a věnoval mi jeden ze svých neodolatelných úsměvů.

„Tak fajn,“ kývla jsem.

Došli jsme zpět k recepci, Edward nahodil svůj neodolatelný úsměv, ze kterého se všem dívkám v okolí podlamovala kolena. Šarm z něj přímo čišel a ty tři krasotinky vypadaly, že se snad zblázní, když k nim Edward došel. S mou společností už tak nadšeně nevypadaly...

„Dámy?“ zavolal na ně.

„Ano?“ ozvaly se všechny tři jednohlasně. Musela jsem se usmát. Všechny tři by se rozkrájely, aby mohly udělat něco pro svého neodolatelného šéfa. Edward se na mě podíval a také se usmíval, jako by přesně věděl, na co myslím. Když se na mě tak díval, střelila jsem pohledem ke slečnám u recepce a ty mě vraždily pohledem. Zase mě to pobavilo a namísto toho, abych se „bála“ se mi po tváři rozlil ještě širší úsměv.

„Prosím vás, až přijde Alice, tak jí neříkejte, že tu mám návštěvu. Je to pro ni překvapení,“ poprosil a všechny tři opět svorně přikývly.

Otočili jsme se a vraceli jsme se k místnosti, ve které jsem už byla. Byla to pravděpodobně Alicina kancelář, nebo něco takového.

„Ty tady jseš asi vážně oblíbený, co? Převážně u dámské části kolektivu,“ popichovala jsem ho.

„To víš. Kouzlo osobnosti,“ zasmál se.

„Viděls, jak se na mě dívaly?“ zeptala jsem se.

„Jo, jo,“ přikývl. „Tak se poprvé dívaly i na Alici, když jsem ji přivedl. Ale to ještě nevěděly, že je moje sestra.“

„Tak kam míříme?“ vyzvídala jsem.

„Do Aliciny kanceláře a tam na ni počkáme.“ Podíval se na hodinky. „Během pěti minut by tu měla být. Víš, Bello, když jsi kývla na to, že tu budeš pracovat, tak mě hned napadlo, že to bude překvapení pro Alici, ale radši jsem to zamítl. Říkal jsem si, co by sis o mně pomyslela... A když jsi to navrhla sama, byl jsem vážně rád. Chtěl bych totiž ještě něco vyzkoušet.“

„A co? Kromě toho, že chceš vidět Alici překvapenou?“

„Někdy ti to řeknu, ale teď na to ještě není vhodná chvíle. Ale přísahám, že ti to jednou řeknu,“ slíbil.

„Dobře,“ usmála jsem se.

Došli jsme před místnost, kde se konal konkurz. Edward mi otevřel dveře a vešli jsme do místnosti.

„Posaď se do Alicina křesla a otoč se směrem k oknu, aby tě neviděla, až přijde,“ rozkázal Edward.

„Už jde,“ naznačil Edward rty, aniž by při tom vydal jediný hlásek. Rychle jsem se tedy otočila, aby mě Alice neviděla.

Nevím, jak to Edward věděl, že se Alice blíží, ale hned, jak jsem se otočila, se otevřely dveře.

„Ahoj, sestřičko,“ pozdravil Alici Edward.

„Ahoj. Co tady děláš?“ divila se.

„Mám pro tebe překvapení. Zavři oči.“

„Tři, dva, jedna,“ odpočítával. Otočila jsem se tedy, abych na „teď“ byla připravená.

„Teď,“ vykřikl.

Alice odkryla z očí jeho dlaně a radostně vypískla, když mě uviděla sedět v jejím křesle.

„Překvapení!“ zavolala jsem.

„Bello! Já už se bála, že si to rozmyslíš.“ Už stála u mě a skočila mi kolem krku.

„Ne, ne. Šarmu tvého bratra se prostě nedá odolat,“ mrkla jsem na Edwarda.

„Cože?“ Alice se ode mě odtáhla a střelila pohledem po Edwardovi. „Tys byl u Belly? Jak to, že jsem tě neviděla, Edwarde?“

„Nevím, mně to taky nejde. Tak jsem chtěl vyzkoušet, jestli tě dokážeme překvapit, nebo ne. A podle tvé reakce soudím, že se nám to podařilo,“ usmál se Edward.

„To vůbec není vtipné, Edwarde!“ napomenula ho Alice.

Sledovala jsem tu jejich slovní přestřelku a vůbec jsem neměla tušení, o čem tady mluví. Připadala jsem si tady tak nějak navíc.

„Promluvíme si o tom později.“ Významně na ni pohlédl. „A příště, až mi budeš chtít něco říct, mysli.“

„Dobře.“ Páni! Edward je vážně autorita, když ho respektuje i jeho vlastní sestra. „Bello.“ Otočila se zpátky ke mně. „Jsem vážně ráda, že sis to nakonec rozmyslela.“ Pohledem mě sjela od hlavy k patě. „A jak jsi říkala, že jsi naprostý antitalent, tak to nebude zase tak horké, co? Vypadáš skvěle,“ pochválila mě.

„Vidíš? Říkal jsem ti to,“ přisadil si Edward a usmál se na mě. „Alice?“ Otočil se k své sestře. „Omluvíš ještě na chvilku Bellu? Chtěl bych jí něco dát.“

Alice se vědoucně usmála. „Jasně. Jen běž, Bello. Počkám na tebe tady.“

„Tak pojď,“ vyzval mě Edward.

A je za námi další kapitola! Tak co, líbila? :-)

Opět chci všem moc a moc poděkovat za kometáře u další kapitoly! Moc mě potěšily. ♥

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 5. kapitola: