Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Být v její kůži 3

27.07.2013 (19:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3412×

„Za co bys byla ochotná to vyměnit?“
Nevěřila jsem vlastním uším. Zírala jsem na jeho klidný obličej a vybreptla odpověď, než jsem se nad ní stihla zamyslet.
„Za cokoliv.“
Usmál se slabě a pak našpulil rty. „Pět let?“
Obličej se mi zkroutil do podivného výrazu – něco mezi žalostí a hrůzou.
„Řekla jsi cokoliv,“ připomněl mi.
„Ano, ale…. ale ty ten čas využiješ k tomu, abys našel způsob, jak se z toho vyvléknout. Musím kout železo, dokud je žhavé. Navíc je prostě příliš nebezpečné být člověk – alespoň pro mě. Takže cokoliv, ale tohle ne.“
Zamračil se. „Tři roky?“
„Ne!“
„Copak to pro tebe nemá vůbec žádnou cenu?“
Pomyslela jsem na to, jak moc to chci. Usoudila jsem, že bude lepší zachovat si tvář pokerového hráče a nedat mu znát, jak velmi moc to chci. Budu na něj mít větší páku. „Šest měsíců?“
Obrátil oči v sloup. „To nestačí.“
„Tak tedy rok,“ řekla jsem. „To je můj limit.“
„Dej mi aspoň dva.“
„Ani náhodou. Devatenáct, to zvládnu. Ale nehodlám se dostat nikam blízko dvacítky. Jestliže ty zůstáváš navěky teenagerem, tak já chci taky.“
Na chviličku se zamyslel. „Dobře. Zapomeň na časové limity. Jestli chceš, abych to byl já – tak se budeš muset podřídit jediné podmínce.“
„Podmínce?“ Hlas mi pohasl. „Jaké podmínce?“
Jeho oči byly opatrné – mluvil pomalu. „Napřed si mě vezmi.“
Dívala jsem se na něj a vyčkávala… „Dobře. V čem je pointa?“
Povzdechl si. „Zraňuješ moje ego, Bello. Právě jsem vyslovil nabídku k sňatku, a ty si myslíš, že je to vtip.“
„Edwarde, prosím tě, buď vážný.“
„Jsem stoprocentně vážný.“ Zíral na mě bez stopy humoru v obličeji.
„Ale no tak,“ řekla jsem a hlas se mi hystericky zachvíval.

Znova a znova jsem si přeměřovala jeho tvář a přemýšlela, jestli si ze mě nedělá legraci a myslel to tak, jak si myslím já, že to myslel.

„Vzít si mě? Fakt vzít? Svatební šaty, kněz, prsten, hosté, desetipatrový dort a tak dále?“ ujišťovala jsem se. To přece není možné. Je mi teprve osmnáct. No, je pravdou, že to není tak dávno, kdy přetrvávala doba, ve které pokud nebyla žena v tomhle věku provdaná, byla určitě nějaká divná.

„Ano. To přesně chci.“

„Né!“ zavyla jsem nešťastně. Edward se na mě podíval a hledal, co udělal špatně. „Manželství s tebou a ty mi to nabídneš jako nějakou naturálii v autě při řízení? Svatba jako špinavá podmínka,“ prohlásila jsem o tom jinak čistém, krásném obřadu, který mi normálně nepřipadal nijak nádherný. Díky mé drahé matce to byla spíš katastrofa s malou šancí na úspěch a dlouhodobější trvanlivostí. Myslím, že by víc fandila tomu, kdybych se rozhodla stát hvězdou filmu Poloalbínská lolitka a její černí samci nebo na sobě nechala testovat léky na erekci. Bůhví, co by to se mnou provedlo… Ale určitě by to bylo v jejích očích lepší, než se provdat v mém věku. Od mého ranného mládí mi to svědomitě vštěpovala. Bellinko, manželství je jako zákeřná, tvrdá a nelítostná rakovina… A rozvod zase jako chemoterapie. Připraví tě o peníze, nervy, vlasy a důstojnost. Tekutiny ti potečou všemi otvory…

Přestala jsem vzpomínat ve stylu – zasněný pohled do dáli, protože můj sexy řidič prudce zastavil. Navíc, takhle přesně mi to má matka neříkala. Ale to nic nemění na to, že to tak v závěru vyznělo.

Edward mi otevřel dveře a odpoutal mě. To bych totiž sama nezvládla… No, jak kdy.

Postavil mě na nohy a přímo tam na silnici pokleknul na jedno koleno.

Zezdola na mě shlížel svým žhnoucím pohledem a já v tu chvíli byla přesvědčená, že i moje matka by mu odsouhlasila cokoliv na světě. To není v lidských silách odolat těm roztaveným kotlům zlata.

„Bello, teď se opravdu do morku kostí stydím. Čekal jsem na svazek manželský století a nakonec to povím celé špatně… Chtěl jsem, abychom oba dosáhli toho, po čem toužíme nejvíce a přitom to… zkazil,“ sypal si popel na hlavu zahanbeně. A díky tomu pohledu jsem se zase já cítila zahanbená, protože se kvůli mně cítí zahanbeně. Je to složité.

„Tak na to zapomeneme. Začni znova,“ navrhla jsem. Vážně přikývnul - challange accept.

„Isabello Swanová, slibuji, že tě budu milovat každý moment věčnosti. Prokážeš mi tu mimořádnou čest a vezmeš si mě?“ zeptal se mě oficiálně a já věděla, že tohle nikdy nezapomenu. Ani po proměně, která moje vzpomínky pořádně proseje.

Vzít si nějakého chlápka, u kterého mám dobré vyhlídky na to, že mě začne štvát, zahne mi, bude trávit večery s X-Boxem, anebo v hospodě? Muž, který zestárne, naroste mu břicho a po mně bude chtít, aby moje tělesné proporce zůstaly zachovány? A i kdyby byl relativně normální – což být nemůže, je to pořád chlap a ti jedou napůl mozku – nikdy bych mu na tohle nekývla. Měla jsem tvrdou přece tvrdou proti manželskou výchovu.

Ale vzít si Edwarda Cullena?

Moje skrytá, vnitřní reakce – ó anóó! Jo! Jo! Jo! Ježiši Kriste, jasně, že jo! Samozřejmě! Jistě! Jóóó! Následuje oslavný taneček, chuť skákat na kapotě auta, rozmlátit kapotu auta, běhat po lese, opít se, megafonem to rozhlásit do světa.

Moje kultivovaná reakce: „Ano,“ špitla jsem neslyšně s knedlíkem v krku. Edward se usmál s takovou úlevou, jakoby si ho snad nějaká nechtěla vzít i s jeho zadkem a zrzavými vlasy.

Políbil mě na prsteníček a já se zatetelila. „Tady bude prsten.“

„Ty už nějaký máš?“

„Doma.“

„Tak to vidím ještě na krátkou otočku u Cullenových.“

A je to. Jsem zasnoubená s Edwardem Anthony Masenem Cullenem. Pamatuju si, když jsem ho poprvé viděla v jídelně a ptala se Jessicy, kdo je ten kluk s rezavými vlasy. Ten nedosažitelný sen na dvou dlouhých nohách, který by ani v paralelním vesmíru nemohl být můj.

To je Edward. Je nádherný, samozřejmě. Ale neplýtvej časem. On na rande nechodí…

Pravda. Ten chodí jen k oltáři a tam čeká na mě.

Musím to okamžitě napsat na Twitter, Myspace, Google+, Bing, Yahoo, Tumblr, kterou ale vlastně koupil Yahoo, pak Instagram a Facebook, kde si změním stav na – zasnoubená. Potom taky nahraju video oznámení na Youtube, vytvořím zanedbatelné množství gifů, nechám si potisknout tričko, nalepím si samolepku na nárazník… No, ale jinak to bude naše malé, skromné tajemství.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Být v její kůži 3: