Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 1.

07.08.2009 (21:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1867×

1.Záhadná vize

Alice jela jako zběsilá a ještě nevěnovala skoro žádnou svoji pozornost silnici, což Kely  znervózňovalo. Pořád po mně házela nejistými pohledy a asi si oddechla, když jsme jí vysadily před jejím domem. Rozloučila slovy zítra ve škole a cupitala cestičkou k domu. Zazubila jsem se na tu malou příšerku a ona mi úsměv oplatila. Dobře věděla, že nemám Kely v lásce a tak jí dneska div násilím nedotlačila do auta. Chudák holka! Alice se vážně snažila ji k smrti vyděsit.

„Máš tam toho svého pejska!“ mrkla na mě Alice.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se kysele. Dobře jsem věděla, že Jeka nevidí. Ale měla ho celkem ráda. Koneckonců je to můj nejlepší kamarád.

„Nic nevidím.“ Zabručela. Nelíbilo se jí, když byla slepá. Zasmála jsem se nad její rozhořčeností a potom jsem se ponořila hluboko do sedadla.

Doma jsem vystoupila z auta a stiskla tlačítko na zavření garáže. Venku se to schylovalo k pořádné bouřce.

„Chytej!“ zařval Emett na Jespra, když jsem vešla do obývacího pokoje, který kličkoval mezi nábytkem, aby zachytil míček, který po něm Emett házel.

„Ví o tomhle Esme?“ zakřenila jsem se na svého vtipného strýčka.

„No jistě…Že ne.“ Zasmál se Emett zvonivě.

„Chápu. A já jsem jako nic neviděla.“ Zakryji si na chvíli oči.

„No kde se flákáš?“ ozve se z gauče, kde je Jek rozvalený a z druhého konce pokoje ho nevraživě sleduje Rose. Plácnu sebou vedle něj a plesknu ho přes pusu.

„Já na rozdíl od tebe pilně studuju.“ Ohradím se.

„Nessie! Dáme si to karaoke?“ houkne na mě Emett. Ten kluk je naprostý magor.

„Ne! Máte jít lovit a já nechci vyplašit veškerou zvěř, když začneš zpívat.“ Rozesměji se na celé kolo a dokonce i Rose zacuká v koutcích.

„No teda!“ vykřikne naoko uraženě a vytáhne mě z gauče, aby mě jakoby rozdrtil v medvědím objetí. V tu chvíli se do oken opře prudký vítr, a jak je rozrazí, ovane mě chlad. To, že jsem v Emettově ledovém objetí mi dodá a já zacvakám zuby. V tílku a šortkách, je mi víc než zima. Vymaním se Emettovi a uteču k Jekovi. Posadím se mu na klín a schovám se do jeho teplé náruče. V tu ránu je mi teploučko a Emett jen nevraživě pozoruje můj úsměv. Přes Jeka si jít nedovolí… Vypláznu na něj jazyk a on mi oplatí.

„Fuj… Zase budeš smrdět!“ zadurdí se Rose.

„Co pořád máš?“ zeptám se klidně a jemně se skloním k Jecobově krku. Nasaji jeho vůni a usměji se. „Mně voní. Dneska dokonce extrémně… Nová voňavka?“ zeptám se Jeka a on s úsměvem přikývne.

„Hm… Na to budou holky letět.“ Rozcuchám mu krátké vlasy rukou.

„Jo?… Tak to abych si opatřil zbrojní pas. Víc už to ani nejde ne?“ zatahá mě za jeden pramínek vlasů.

„Teda ty jsi namyšlenej!“ vypísknu a odtáhnu se od něj.

„Ještě řekni, že nejsem k nakousnutí?“ zasměje se.

„Fuj. To radši vypiju týden starou zdechlinu!“ zasyčí zase Rose a Jek jí věnuje nevzrušený pohled. Zakroutím nad těma dvěma hlavou a v tu chvíli spatřím mámu, jak si to štráduje přímo k nám, v očích nasupený výraz. Jenom se přikrčím a střelím pohledem k Alici, která si hoví na Jesprově klíně, oči upřené do dálky. Tak tohle bude maso!!

„Renesmee Carlie Cullenová!“ zařve jako lvice a postaví se naproti mně s rukama v bok.

„Ano mami?“ zkusím si hrát na neviňátko a Jek se vedle mě dusí smíchy.

„Volali ze školy.“ Zasyčí skrz zaťaté zuby.

„Jo?… Co chtěli? Pochvala?“ provokuji dál a máma jen lapá po dechu.

„Pochvala?!… Jak sis mohla dovolit prát se?! A ještě říct řediteli, že kdyby neměl syna úchyla, tak bys ho nemusela bít?!“ vytočí se máma. Táta jí je samozřejmě během chvilky po boku a z jeho očí čiší děs a hrůza.

„A co jsem měla dělat?!“ vyskočím na nohy, protože takovéhle obviňování nemám zapotřebí. „Ten blbeček dělal při obědě blbý vtipy o tom, jestli už se mi někdo dostal pod sukni nebo bude první! A když jsem šla kolem, tak mě plácl přes zadek, tak jsem se prostě neudržela! Kdyby na mě nesahal, tak jsem ty kecy přešla, ale takhle…“ založím si bojovně ruce na prsou.

„Podle něj dostal za to, že tě odmítl.“ Zasměje se z pohovky Emett.

„Jak to víš?“ zeptám se.

„Po tělocviku se klukům chlubil, že dostal nejhezčí holku na škole, ale pořád za ním podle něj dolejzáš, tak tě odkop a ty jsi to neunesla…. Jeho teorie.“ Vztáhl před sebe v obraně ruce, když si všiml mého výrazu.

„Já ho zabiju!“ vykřiknu napruženě.

„Ale prý jsi byla jednička…“ pokračuje Em dál.

„Ne to je málo!!“ rozčiluji se dál. „Já ho vykastruju a roztrhám na kusy!! Jsem snad nějaká šlápota, abych… Fuj… A ještě s takovým!“ zatnu ruce v pěst a Em má ze mě první Vánoce.

„Uklidni se… O nic nejde.“ Uklidňuje mě Emett a já si všimnu, že máma trochu zkrotne.

„O nic nejde?! To nemyslíš vážně!“ zařvu na něj.

„Vždyť jsou to jenom pomluvy.“ Ozve se i Jesper, ale když po něm mrsknu vražedným pohledem, raději zmlkne.

„Edwarde! Volal Carlisle z nemocnice. Máte tam za ním s Bellou hned jet.“ Ozve se Esme. Máma samozřejmě začne mít hned strach o Charlieho, který tam leží, takže mi přestane věnovat pozornost a už startuje auto. Já namísto toho padnu na pohovku, nebo spíš na Jeka, který se roztahuje po celé její délce.

„Uskromni se!“ odstrčím mu dlouhé nohy. Jek si se smíchem složí dlouhé nohy jinam a já po něm mrsknu nenávistným pohledem.

„Něco k smíchu?“ zavrčím výhružně.

„Vlastně jo. Chudák kluk… Ty jsi mu musela dát kapky!“ řehtá se jako kůň.

„A ty se divíš?! Je to normální prase! Fuj!!“ oklepu se.

„Hele… Víš, jak ti říkají?“ rozesměje se Emett. Rose po něm hodí polštář, takže je mi jasné, že se mi jeho výrok nebude líbit. „Ledová královna!“ vyprskne Emett smíchy.

„Cože?“ vykulím oči.

„No jako, že ti nikdo není dost dobrý.“ Přidá se i Jesper.

„To není pravda!“ bráním se.

„Nemusíš se vůbec hájit. Ty nejsi jen tak nikdo. Smrtelníci si můžou nechat zdát, že bys o ně opřela snad jen kolo.“ Odfrkne si Rose.

„Zase tak moc…“ začnu namítat. Rose mě ale vytáhne z pohovky a postaví k zrcadlové stěně.

„Podívej se na sebe!“ přikáže mi. Sice nad ní zavrtím hlavou, ale poslechnu. Podívám se na holku v zrcadle. Velké hnědé oči jí koukají z bledého obličeje, který vypadá jako tesaný přímo bohy. Jemně růžové rty jsou plné a tvář rámují bronzové vlasy, které se stáčejí do roztomilých kudrlinek. Postava je přiměřeně vysoká a štíhlá. Dokonce lepší, než má Rose.

„No a?“ nadzvednu nechápavě obočí.

„Jsi krásná Nessie. Víc než to… Jsi kombinace upíra a člověka. Ať už chceš nebo ne, jsi tisíckrát hezčí než já nebo kdokoli jiný. Já jsem jenom umělá panenka, ale v tobě proudí život a proto jsi tak nebezpečně krásná… Jestli nevěříš mně… Pse! Tobě snad věřit bude!“ zavrčí Rose na Jacoba. Pobaveně si sednu do tureckého sedu a sleduji svého nejlepšího kamaráda. Určitě dá Rose za pravdu, aby si to u ní nerozházel.

„Je nádherná!“ řekne Jek naprosto vážně a dívá se mi hluboko do očí. Cože?! Co to mele?!

„Taky ujdeš.“ Řeknu trochu nervózně a ještě víc trémovaně se pousměji.

„A sakra!“ sykne Alice a já se na ní podívám.

„Co je?“ zeptá se Jesper.

„Je to tady!“ řekne vševědoucně a lehce se na mě pousměje. Jekovi vesele blýskne v očích a všimnu si, jak se mu napne tělo.

„Tak brzy?“ vykulí Rose oči.

„Tss… Puberta dělá divy.“ Pohodí Alice hlavou a já jsem naprosto mimo.

„Jo… A já jsem nějak mimo.“ Rozhodím rukama.

„Ne na dlouho.“ Ujistí mě Alice.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 1.: