Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 14. kapitola

20.04.2011 (18:15) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3543×

14. kapitola

Ráno jsem se probudila až před devátou. Provedla jsem ranní hygienu, obtáhla jsem řasy a oblékla jsem se. Ustlala jsem si, a postupně jsem v každé místnosti v domě vyvětrala. Začala jsem vařit. Udělala jsem kuře a brambory se salátem. Dala jsem si to k obědu a Charliemu jsem to nechala na večeři. Zbude ještě na zítra. Nevím, v kolik se vrátí táta, a tak jsem mu napsala vzkaz, že jsem jela do La Push za Jakem.

Jela jsem svým náklaďáčkem. Jejich dům se vůbec nezměnil. Ve dveřích jsem už uviděla Billyho na vozíčku. Tohle auto bylo dříve jeho, a tak pozná jeho zvuk. Vystoupila jsem z auta a šla jsem k domu.

„Dobrý den, Billy,“ pozdravila jsem a podala jsem mu ruku.

„Rád tě vidím, Bello.“ Mile se usmál. Byla už na něm vidět spousta vrásek.

„Je doma Jake?“ zeptala jsem se.

„Před chvílí se šel podívat na Quila,“ oznámil mi.

„Dobře. Vím, kde Quil bydlí, takže se vydám za ním.“ Usmála jsem se na Billyho.

„Jak myslíš,“ řekl.

„Děkuji, a určitě se uvidíme,“ řekla jsem a šla jsem směrem ke Quilovu domu.

Nebylo to daleko, takže jsem tam byla za chvíli. Otevřel mi Quil.

„Ahoj Quile.“ Usmála jsem se na něj.

„Hledám Jakea. Jeho táta mi řekl, že ho najdu tady,“ dodala jsem.

„Ahoj Bello, je bezva zase tě vidět.“ Usmíval se na mě.

„Je tady. Pojď dál,“ vybídl mě.

Šla jsem tedy.

„Bello,“ řekl zvesela Jake a objal mě.

„Půjdeme na pláž?“ zeptal se.

„Jasně.“ Přikývla jsem.

„Quile, půjdeš s námi?“ zeptala jsem se ho.

„Ne. Máma by byla naštvaná, že zase někam mizím.“ Smutně zakroutil hlavou.

„Tak jdeme,“ pobídl mě Jake.

„Měj se, Quile.“ Rozloučila jsem se s ním.

Vyšli jsme z domu a zamířili jsme na pláž.

„Tak co je nového?“ zeptal se.

„Já ani nevím.“ Zasmála jsem se.

„Někdo tě naštval, nebo ses naopak s někým začala bavit?“ zeptal se.

„Docela jsem se spřátelila s Cullenovými,“ řekla jsem mu.

„S Culleny?“ Zatvářil se divně.

„Jo. Vypadáš, jako kdybys o nich něco věděl,“ ťukla jsem na hlavičku.

„Neměl bych o tom mluvit,“ přiznal.

„Proč ne?“ zajímalo mě.

„Je to taková stará strašidelná historka našeho kmene,“ vysvětlil mi.

„Nemohl bys mi o tom něco říct?“ zeptala jsem se.

„Dobře. My Quileté jsme údajně potomci vlků. Lidí měnících se na vlky. Možná bys tomu říkala vlkodlak,“ začal.

„A jak to souvisí s Cullenovými?“ Nechápala jsem.

„Oni jsou údajně potomci našeho nepřátelského rodu,“ vysvětlil.

„Vlk má nepřítele?“ zeptala jsem se.

„Jen jednoho. Studený. Pije krev. Asi bys tomu říkala upír,“ odpověděl mi.

„A ta historka?“ zeptala jsem se s nadějí.

„No, můj pradědeček náčelník je přistihl lovit na naší půdě, ale oni to popřeli. Říkali, že jsou jiní, že nepijí lidskou krev a loví jen zvířata a živí se jejich krví. A tak jsme s nimi uzavřeli dohodu. Oni se budou živit zvířaty a budou se držet dál od našeho území a my neprozradíme, co vlastně jsou,“ dopověděl.

„A Cullenovi jsou jako ti studení, které znal tvůj pradědeček?“ zeptala jsem se.

„Jsou to ti samí. Bylo jich míň, ale pradědeček už znal Carlislea. Po nějaké době odešli, ale zase se vrátili,“ oznámil.

„Jsi z toho úplně mimo,“ zasmál se.

„Dobře vyprávíš,“ usmála jsem se.

Došli jsme k našemu naplavenému kmenu na pláži a sedli jsme si na něj.

„A co je nového u tebe? Jak se máš, a co Quil a Embry?“ zeptala jsem se.

„Quil se má dobře a Embry – nevím.“ Zakroutil hlavou.

„Proč?“ nechápala jsem.

„Embry se s námi přestal bavit. Patří teď do Samovy party.“ Vytvořila se mu vráska na čele.

„Dřív se jim posmíval a teď je jedním z nich.“ Kroutil nad tím hlavou.

„Sam Uley má nějakou partu?“ Podivila jsem se.

„Jo. Je v ní on, Paul, Jared a teď už i Embry. Všichni jsou nakrátko ostříhaní, svalnatí a mají tetování,“ vysvětloval mi.

Zareagovala jsem jen pokýváním hlavy.

„Nechci se o tom už bavit,“ řekl.

Povídali jsme si a potom jsme se vrátili k nim.

Když se začalo stmívat, rozloučila jsem se s nimi a jela jsem domů. Táta už byl doma. Zrovna jedl kuře, které jsem vařila v poledne. Dala jsem si taky trochu a šla jsem se osprchovat. Večer jsem se chvíli učila. Zítra píšeme písemku z biologie. Převlékla jsem se do pyžama a šla jsem spát.

13. kapitola | Shrnutí | 15. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 14. kapitola: