Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Bude líp, uvidíš…“ - 4. kapitola

V dnešní kapitole se nám poprvé objeví Edward...

15.04.2012 (18:15) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 5062×

Kapitolu bych chtěla věnovat Tess2. Měla jsi pravdu, bude lepší, když zůstanu u jednoho pohledu. Proto nebude povídka z pohledu Edwarda a pokud ano, tak opravdu jen v těch nejnutnějších případech...

A také své milované kikusce. Zlato, díky tobě je kapitola o den dříve a snad ti dodá trochu toho elánu. ;) A ty začneš - i když jsi už začala - psát a já se dočkám toho úžasného mailu, kterého si vždycky moc cením.

A teď poslední věnování... Pro Blotik. Opravdu jsem se snažila a nevím, jak se mi to povedlo, takže bych zase byla ráda za tvůj názor. :)

---

Bella:

 

„Ahoj, mami.“ Přetvařovala jsem se a mile ji pozdravila. Co bych měla z toho, kdybych jednala jako ublížená dceruška? Nic, jen by mi ještě vynadala, co jsem Philovi provedla. Ano, přesně tak by to bylo. Phil by byl zase ten, kterému jeho nevlastní dcera odmlouvala, a on z toho byl velmi smutný, až si šel postěžovat k Renée. Když mu pak řekla, že bych toho nebyla schopná, zmlátil ji, a tak tu byl od té doby on za to neviňátko. Z jedné strany to bylo celkem vtipné. Nadržovala mu, jako by to byl můj mladší bratříček, který jen udělá psí očka a maminka mu vše dovolí. Kdyby aspoň dělal psí oči, ale ne. On radši si svůj požadavek z těla oběti vymlátil.

 

„Bello.“ A už to začíná. Její vyčítavý tón prozradil vše ještě předtím, než něco řekla. „Nechápu, proč jsi to udělala. Já a Phil jsme se o tebe moc báli. Proč jsi utekla?“ Její hlas se postupně stupňoval, až na mě hlasitě řvala.

 

„Tak se uklidni, jo?! Prostě jsem se šla projít. Stačí?“ Nesnášela jsem, když po mně řvala kvůli němu, nebo kvůli prkotinám.

 

„Nebuď drzá,“ zavrčela. Hm, takže za všechno zase můžu já. Radši jsem se tím přestala zabývat, nemělo by to smysl, a odkráčela jsem bez jediného slova do pokoje. Dnes jen budu doufat, že se mi vyhne Philova večerní návštěva. Mohl by být plně zaměstnán mou matkou, ale u něj člověk nikdy neví.

 

První, co jsem udělala, bylo, že jsem zapnula počítač. S nadějí, že dnes bude Edward ochoten si psát. Určitě by mi to pomohlo, někomu si vylít srdce.

 

Měla jsem štěstí. Jakmile jsem jej zapnula, malé chatové okýnko se rozblikalo.

 

„Ahoj, Bells,“ napsal.

 

„Ahoj.“ Věděla jsem, že teď přijde ta chvíle, kdy se mě bude vyptávat na Phila. Jedna má část za to byla ráda, protože jsem se mohla někomu svěřit, někomu, kdo mě dokázal pochopit. Ta druhá s tím však nesouhlasila. Nechtěla Edwarda obtěžovat svými nekončícími problémy.

 

„Jak se ti daří?“ Jeho stereotypní otázka, na kterou se ptal vždycky, i když věděl, že fajn mu nikdy nenapíšu.

 

„Dá se to.“ Povzdechla jsem si. Tyhle tři slova vždy nahrazovaly veškeré emoce, které jsem cítila. Byla bych radši, kdybych mohla křičet, brečet a dát najevo všechny emoce do poslední, ale vím, že jeho by to trápilo ještě víc.

 

„Bello, víš, že mně můžeš říct všechno. Pověz mi, co se stalo.“ I když jsem ho v životě neviděla, věděla jsem, že v přesvědčování musí být výborný. Nikomu bych po pár slovech neřekla, co se stalo.

 

„Phil…“ Nebylo potřeba toho psát víc. On to chápal.

 

„Zase tě zmlátil?“ Cítila jsem tu starostlivost z jeho slov. Dělalo mi to dobře, protože jsem se cítila, že o mě opravdu někdo stojí.

 

„Ano, bojím se. Bojím se, že to zajde dál,“ napsala jsem opatrně. Chtěla jsem mu to napsat, ale zároveň se bála jeho reakce. Co když si bude myslet, že si všechno vymýšlím? To bych nesnesla.

 

„Bello! Musíš to někomu povědět, takhle to nejde dál,“ přikazoval mi. A nejhorší na tom bylo, že měl se vším pravdu, měla bych to někomu povědět.

 

„Nemůžu, Edwarde, nemůžu.“ Povzdechla jsem si. „Ubližuje mi to.“ Musel to pochopit, prostě musel.

 

„Vím, už jsi mi to mnohokrát říkala, ale musíš to povědět otci. Tak nemůžeš žít,“ přemlouval mě.

 

„Nechci otci ničit štěstí. Teď se bude ženit, nemůžu ho zatěžovat ještě svými problémy. To by nesnesl.“

 

„A tak radši budeš trpět sama…“ Věděla jsem, že tohle na mně nesnášel. Chtěl, abych byla šťastná, jenže já nemohla svými problémy zatěžovat své blízké. „Proč jsi pokaždé tak nesobecká?“

 

„Myslím, že to není nesobeckost.“

 

„Ale je a ty by sis to sama měla přiznat, Bello, jinak budeš trpět až do konce života.“

 

„Isabello! Pojď okamžitě dolů!“ ozvalo se ze spodního patra. Nechtěla jsem, ale jeho hlas zněl tak výhružně a já nebyla dnes připravená na další bolest.

 

„Promiň, Phil mě volá,“ napsala jsem mu. „Budu muset jít, doufám, že se na mě nezlobíš…“ To by pro mě bylo to nejhorší, kdyby se na mě zlobil. Bylo by to horší než Phil.

 

„Nezlobím se na tebe, zlobím se na sebe, že tě nedokážu přemluvit. Ahoj.“ Teď už jsem mohla odejít napospas osudu. Kdo ví, co mě dole čeká…

 

„Isabello, pohni si! Nemám tolik času.“ Jasně šlo slyšet, že ztrácel nervy a já je dnes už fakt nechtěla pokoušet. Bohužel se mi to zase nepovedlo, jakmile jsem spatřila jeho nechutný ksicht, okamžitě se ve mně nahromadila vlna vzteku.

 

„Co je?!“ vyštěkla jsem, když jsem se mu ocitla tváří v tvář.

 

„Zkus se někdy chovat slušně!“ vložila se do našeho rozhovoru matka.

 

„Renée, nepleť se, sakra, do toho!“ zahřměl. „Já to zvládnu sám.“ A s tímto debilem matka něco má. Sám se k ní chová jak ke kusu hadru, ale ona to nevnímá.

 

„Jasně, jak si přeješ.“ Trochu se urazila, ale ne tak, aby to mohlo něco znamenat.

 

„Takže, Bell, kvůli tobě jsem přesunul tu večeři do restaurace. Nechci, abys nám dělala ostudu…“ Větu nechal vyznít do ztracena, ale šlo jasně slyšet, jak mnou pohrdá.

 

„To ani já ne,“ prskla jsem na něj. „Takže o co jde?“ Už mě to začínalo nudit.

 

„Zůstaneš doma, ale budeš muset pohlídat Stellu. Nechceme ji brát s sebou, je ještě malá a jen by překážela.“

 

„Cože?!“ Byla jsem zděšená. Tu malou holku jsem nesnášela.

 

„Něčemu nerozumíš?“

 

„Já toho fracka hlídat nebudu!“ rozkřičela jsem se. Byla horší než noční můra.

 

„Co jsi to řekla?“ Do našeho hovoru se opět Renée. „Tohle o mé holčičce říkat nebudeš, nebo ti lištím!“ Už napřahovala ruku, ale Phil si chtěl nejspíš zachovat tvář hodného otčíma, a tak ji to nenechal udělat.

 

„Renée, uklidni se. Bella to určitě nemyslela vážně, že ano?“ zeptal se mě svým slizkým hlasem. Natahoval ruku, aby mě mohl pohladit, ale já se mu vysmekla. Nestála jsem o to. Navíc jsem věděla, že jestli teď nebudu souhlasit, později mi něco provede.

 

„Jistě, že nemyslela, jak bych taky mohla,“ řekla jsem ironicky. „Ráda vám ji pohlídám,“ usmála jsem se jako ten největší andílek.

 

„To jsem rád, holčičko. Je vidět, že si rozumíme.“ Bylo mi na zvracení z každého jeho slova.

 

„Já taky, už můžu jít?“ Těšila jsem se na každou minutu, kterou budu moct strávit bez jeho přítomnosti.

 

„Nevím, proč bys měla chodit nahoru. Stejně brzy odcházíme, tak tu se Stellou pěkně zůstaň.“ Možná to znělo mile, ale byl to jasný rozkaz, který jsem musela uposlechnout.

 

„Fajn,“ zavrčela jsem a odkráčela do obýváku, kde podle všeho byla.

 

 

---

Musím říct, že mě trochu zamrzelo, kolik ubylo komentářů, ale zase vám nechci dávat žádné ultimáta. Je jen na vás, kolik mi tu necháte komentářů a čím víc, tím větší mám radost. 

Budu se těšit, co mi necháte pod touto kapitolkou. ;)

P.S. Hlavně si, prosím, nemyslete, že bych byla nevděčná. I to, co mi tam necháváte je skoro zázrak, takže i za to děkuju. :)*

---

Kapitoly budu přidávat vždy po pěti dnech a v blízké době to měnit nebudu. Je mi jasné, že byste byli radši, kdyby to bylo dřív, ale i já mám svůj osobní život a školu, takže je myslím lepší, když přidávám takto, než kdybych měla třeba měsíc pauzu. ;)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Bude líp, uvidíš…“ - 4. kapitola:

"... nebo ti líštím!"? Měla bych si pořídit nějaký slovník.
Takže... Pozitivní je, že mají dům! A že má svůj pokoj a počítač, kde se může svěřit Edovi. A... tak. Jdu dál, spisovatelko.

Bože to je tak smutné, už chcem viac Edwarda, som zvedavá čo bude ďalej... Zase úžasná kapitola...

Snažím se zanechávat komentáře, ale někdy prostě nenacházím slova
No doufám, že to Bella brzo poví Charlimu

Je pěkné, že Edwardovi může říct, co se jí děje, i když mi tam malinko chyběla taková ta... Je vidět, že je zaslepená strachem, protože mě by možná napadlo, jestli Edward (ale face2face ne!!! :D) neni úchyl... Ale je pravda, že jí radí, aby to někomu řekla a z toho jde znát, že mu na ni žáleží, takže moji myšlenku s úchylem můžeš hodit za hlavu.
No, mě se to líbilo. Možná by nebylo špatné napsat trošku víc o tom prostředí, ale mně je to teď už jedno, protože jsem si v kebulce vymyslela ten baráček, kde Bella žije.
Píšeš skvostně, a i když mě se líbí skoro všechno, protože se na všem snažim vidět to pěkné, nemůsíš ten komentář jaksi "znehodnocovat" :D Prostě píšeš skvěle! Psaní tvoje a například mých spolužáků nebo i mě, je rozdílné v mnoha věcech, a to porovnávat můžu, jsme na stejné věkové hranici. No nic, sama nevim, co jsem tady chtěla vlastně naznačit, tak jdu raděj číst dál Povídka jak stvořená pro SS!

Krása, horlivě čekám na další díl...

chudák Bella :) je to něco strašnýho...

Promiň, že pod minulou kapitolou nebyl komentář, ale té kapitoly jsem si nevšimla. Teď jsem to ale dočetla a už je to pět dní, takže... Kdypak bude další? V hlavě mám už dlouho pár námětů na něco podobného, ale nikdy se mi nechce to sepsat... Když si uvědomím, jak často se něco takového doopravdy děje, jak blízko ode mě se právě neco takového může dít, tak zaklapnu sešit a uklidím ho nepopsaný... Píšeš to opravdu nádherně. A rozhodně žádný pohled Edwarda!!! Ten by to podle mě dost zkazil (já sem naprostá anti-edwardofilka, nenávidím ho, ani nevím proč).

Vil, nestačím zírat. Konečně jsem se dostala k tomu, abych to přečetla. Dneska jsem s prckem dokonce zvládla všechno. A musím říct, že je mi Belly dost líto. Na druhou stranu, bych zase ráda věděla, co na to říká Edward. Jak se cítí, když si s ní píše nebo, když ví, co se tam děje. Prosím, udělej taky jeho pohled. Opravdu by mě zajímal.

Kdybych mohla Philovi, bych prohnala hlavou kulku. Deb***l!!! Udělat milou, sáhnout mu dolu a pak hezky "šmik"

Bože môj. Kapitola od kapitoly je lepšia a lepšia. Nie je nutné mať každú kapitolu natrieskanú dejom, tie pocity čo tu sú dajú oveľa viac.

Takže...
Musím konstatovat, že v tomto dílu se nic mos nestalo... MOžná by to příště chtělo ještě pár odstavečků doplnit. (No jo, tak mluvím jako někdo, koho tvá povídka zajímá, ale tak...)
A teď kritika. K příběhu a nápadu nic nemám (snad jen jako čtenář, že chcu, aby konečně odjela k tátovi). Ale k tomu kvantu dialogů bych se vajádřila. Miluju, když někdo dokáže psát dialogy, ale neměly by být takové, které ruší plynulost děje. Chtělo by to možná trochu obkecat. Neříkám, že v každém novém odstavci s přímou řečí musíš napsat všechno možné, to ne, ale občas by to nezaškodilo. Takhle to vypadá holé (ještě k tomu s těmi velkými mezerami). Líbí se mi, že jsi tam psala její pocity, nebo aspoň teda poznámky, ale okolí by taky nezaškodilo... Já, možná jsem fakt náročný čtenář... jenom si myslím, že s těmi "kecy" kolem toho by to bylo možná lepší... Takhle je to všechno až moc ponuré (já vím, má to tak být), ale mohlo by se to odlehčit třeba nějakými průpovídkami. Nebo, jestli to má být DOOPRAVDY pochmurné, tak to ještě víc do hloubky popsat. A moc popisů prostředí jsem tam teda nezahlédla...
Závěr? Musíš se prostě vypsat... Číst knížky na slovní zásobu, snažit se neopakovat moc často stejná slova (hlavně slovesa) a pokusit se více obkecávat.
(Jasně, teď si asi říkáš, co mi má do toho taková husa co mluvit, co? Já se ti ale snažím pomoct, protože já sama s tím měla problémy. Psala jsem spíš jenom dialogy, často o ničem. A vidíš, teď mám zase problémy psát jakékoliv dialogy. Ale jo, snažím se to udělat 50:50.)
Tak, snad ten vyčerpávající komentář pomůže a aspoň trošku potěší.

vil, to byla krásná kapitola, jsem ráda, že si píše s Edwradem a že je tak milý spousta lidí, co se jim tohle stává nebo stávalo by mělo mít člověka, kterému by se měli svěřit. Přesně tohle se stalo mojí kamarádce, tu ale nemplátil otčím ale její vlastní matka jinak krásná kapitola těšim se na další

krása

píšeš úžasně! ..jen bych se chtěla zeptat..tohle si fakt prožila taky? vím že u violence si psala že jo a že nechceš aby tě někdo litoval ale..jestli jo je mi tě líto..

klobouk dolů..

Takže.. Na týhle povídce, se mi strašně líbí, že je reálná.. Ne jenom dějem, ale celkově, tim jak to píšeš, jaký všechny pocity do toho dáváš.. Myslím, že každej, i ten co něco aspoň trošičku podobného nezažil, se dokáže suprově vcítit, tu její beznaděj, ten stereotyp co v podstatě každej den prožívá.. Asi se budu opakovat, ale úžasný na ní je to, že člověku (nebo aspoň mě) připadají ty jeho problémy o něco menší.. Po přečtení každý kapitoly se mi vrátí zase něco toho špatnýho (i když to bylo mnohem míň vážný a když si přeberu o kolik horší to má Bella, tak si připadám blbě, že to svý starý a zažitý beru tak tragicky ) a dojde mi, jaký máme (celá rodina) štěstí, že to nejhorší je za náma, že se s matkou nemusim vídat a že je doma konečně klid.. Věřim tomu, že dost lidí, to tak bere a doufám, že děj se bude vyvíjet tak, že těm, co se to děje, bohužel, ještě pořád, dodáš naději, sílu a ještě mnohem víc. Ale to už se 100% opakuju. Klobouk dolů

Sakra, sakra... Proč to těm zmetkům vždycky tak dobře vychází?
Bella je osobnost.

uf to bylo zase sado maso
zase jen smekám

Mně se to (musím říct, že jsem od tebe vlastně nečetla nic, co by se mi nelíbilo) moooc líbilo! Doufám, že se Bella popere se svým strachem. Nechápu, jak může být Renée tak slepá a Phil tak neskutečnej idiot (samozřejmě slabé slovo). No když se vrátím k povídce, jak už jsem psala...

mno.. zase super kapitola.. čo ti poviem potešila si ma tým písaním si s Edwardom
som zvedavá čo bude tá malá hnusoba Stella zač ten Phil je strašne odporný.. ja by som sa strašne bála.. inak sorry že nekomentujem každú kapitolku alee.. väčšinou nemám slov inak .. trošku krátke kapitoly dávaš ne? teším veľmi teším na Edwarda na Stellu a na to ako to bude celé pokračovať.. a dúfam že sa Bella presťahuje k tatkovi a že tam stretne Edwarda a najprv nebude vedieť že je to on jááj viem si to úplne dokonalo predstaviť len pekne píš a ja viem že máš aj osobný život školu a priestor ale.. každých 5 dní?!! to mám ako vydržať?!

ježíííííš mam chuť nakopať Phila do zadku, no neviem sa dočkať ďalšej kapitoly. Nechcem byť zla ani ťa do ničoho nútiť, ale mne sa zdalo, že táto kapitola bola troska krátka, alebo ja som to tak rýchlo prečítala??? Chápem, že toho máš v škole asi veľa, ale nenapíšeš nabudúce troška dlhšiu kapitolu aspoň v tedy keď nebudeš mať toho v škole veľa prosíííííííím. Inak veľmi pekne napísané

Krásná povídka. Člověk, který vyrůstal v kompletní a milující rodině si ani nedokáže představit, že něco tak ohavného se může okolo něj dít. Proto pokračuj, je úžasné jak bezvadně povídku píšeš už se moc těším na další díly. Díky.

Ak nie je René slepá alebo hluchá, tak je dobre sprostá!! Nechápem, ako sa môže vlastná matka správať takto k svojmu dieťaťu. Je totálne zaslepená niečim... to určite nie je láska. Povedala by som skôr, že sa len bojí, že Phil zmláti aj ju. Potom ale nechápem, prečo s tým niečo nerobí. Kde žijú, preboha? Stačil by jeden telefonát na políciu a všetko je vyriešené. ...No, možno by to tak ľahko nešlo, ale keby obe tak strašne chceli, a keby sa hlavne posnažili, tak môžu mať šťastný život. Obe ale ovláda ten strašný pocit, vďaka ktorému nemôžu nič spraviť - STRACH Ja som sa - našťastie - v takejto situácii nikdy neocitla a podľa tvojej poviedky... Ďakujem ti, Bože!
Mne je z Phila na zvracanie! Fuj, neznášam ho! Nedokážem pochopiť, ako môže také prasa vôbec jestvovať Pre neho je asi najdôležitejší človiečik tá malá potvora menom Stella Ani ju poriadne v tejto poviedke nepoznám a už mi z nej zle, tak isto ako z jej otecka. A to ešte netuším, čoho je Phil schopný. Zatiaľ som tu zazrela niečo ako obchytkávanie Belly ale vidím, že sa nič z toho - našťastie- nekonalo.
Z Edwarda som totálne nadšená. Neviem o ňom dokopy nič, iba to, že je to kladná postava a podporuje našu Bellu. Super, že má Bells aspoň nejakú oporu Ale ja by som sa pokojne dozvedela o Edwardovi ešte viac. Som si takmer istá, že ty nás s ním hneď nezoznámiš, ale už teraz sa na neho teším.
Na 99% ten malý škriatok vyvedie niečo zlé a Bella z toho bude mať problémy. To už tak býva, keď strážite malú, protivnú, nevlastnú sestru... Ja mám so strážením skúsenosti a je to niečo strašné. Aspoň doteraz som narazila na deti, ktoré sú strašne protivné. A myslím si, že odteraz sa k tým protivným a zlým deťom radí aj malá Stella
No nič, Vil, ja tvoju poviedku zbožňujem. Viem o tebe, že Edwarda nemáš tak rada ako my ostatné - šialené fanynky a preto som rada, že tak super autorka ako ty sem pridáva tvorbu E+B...Ja teda aspoň dúfam, že táto poviedka je E+B a skončí happy endom
Páči sa mi tvoj štýl písania a to, ako vieš pekne opísať všetky situácie. Ty píšeš jednoducho super, ale to je na tomto webe už dávno všetkým jasné. Jediné, čo ti môžem vytknúť je tá dĺžka. Kapitoly sú dosť krátke, čo je v tvojom prípade škoda, pretože píšeš ukážkovo. Ale chápem ťa...Nedostatok času...
No, a z komentárov si nič nerob. Viem aké to je, keď si poviedku číta 500 ľudí a okomentuje to pár dobrých duší. S tým však nič nenarobíme... Dievčatá sú lenivé

Teším sa na ďalší dielik!

Tak v první řadě bych ti chtěla moc poděkovat za věnování, to ještě nikdo pro mě neudělal ... kapitola jako vždy dokonalá, Edwardova přítomnost mě potěšila, i v tomhle jeho krátkém výstupu je jasné, že bude velmi vnímavý a něžný chat friend a doufám, že později i něco víc , na pokračování se moc těšim, protože Stella je strašnej srad a tak jsem zvědavá, jak si s ní Bella poradí

je to krásna poviedka, síce smutná ale krásna

Úžasná povídka

Tato kapitola seti povedla Je úžasná a sem ráda že je tam konečně Edward.. A sem ráda že si ji dala o den dřív..

Nádhera... No moment, to mám čekat dalších 5 dní??!!

Chudák Bells. Edward má pravdu. Měla by to někomu říct. Píšeš to nádherně.

No, Vil, ja mám takú radosť, že je tá kapitolka o deň skôr. Zbožňujem ťa, vieš to, zlato? No a o to väčšiu mám radosť, keď vidím, že si do kapitoly zahrnula aj Edwarda. Síce si nedala jeho pohľad, ale nevadí. Stačí mi aj to, že tu vôbec bol, že tu bol pre Bellu a dodal jej trocha elánu do života. Ukázalo sa, že on bude vždy dokonalý, pretože aj teraz sa zachoval veľmi pekne a je vidno, že Bella mu naozaj dôveruje, aj keď ho osobne nepozná. Zato ju samozrejme neodsudzujem, pretože ja som na tom podobne. No ale to sem etraz nebudem montovať. Proste som chcela povedať toľko, že mám radosť, že tu bol Edward a uvidíme, ako často nám ho sem budeš pridávať. Určite by som chcela, aby to bolo čo najčastejšie. No a Phil a Renée... Priznám sa, že neviem, čo k tým dvom proste napísať. Oni sú proste obaja takí idioti! Phil, to je myslím všetkým jasné, prečo jeho nazývam idiotom, ale poviem ti, že keď je falošne milý, je ešte odpornejší, než keď ukáže svoju pravú tvár a je z neho hajzel. Fuj! Neznášam ho! A Renée je asi vážne hlúpa a slepá a ja nechápem, ako s tým chlapom vôbec vydrží! Ja by som ho už dávno poslala kade ľahšie. Bože, zase sa rozčuľujem a, Vil, potom, čo si mi dnes písala na fb sa priznám, že sa aj troška bojím. Bojím sa o Bellu, ale bojím sa aj o Renée. Phil je proste chorý a ktovie, čoho všetkého schopný... No nič. Opäť dokonalá kapitola a ja mám z nej neskutočne obrovskú radosť. A taktiež ďakujem za venovanie. Vážim si ho, pretože je od teba.

Přidat komentář:

Nick:

Text: