Občas děláme i to, co nechceme... A opět budeme mít co do činění s prostořekou Bellou.
02.06.2012 (08:30) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3745×
Snad tomu ani nejde uvěřit, ale je to tak. Nakonec mě má matka přece jen donutila jít s ní… A tak tu jsem. Stojím uprostřed obrovského obchodního domu a čekám, než se Renée rozmyslí, kam půjdeme první. Philova oslava musí být perfektní a právě proto tu zřejmě dnes strávíme celé odpoledne a kus večera. Je toho potřeba spousta. Od ozdob a potravin až po drahé dárky, kterých má už Phil tolik, že jsem si jistá tím, že je nikdy v životě nevyužije. Má těch věcí už tolik… Ale co, když to k něčemu pomůže.
„Isabello! Nestůj tak tam, musíme vyrazit, máme toho spoustu k nakupování. Navíc se Stella co nevidět vzbudí a Phil z toho bude určitě celý nevrlý. Ach, jo, jak on chudák musí za ty děti trpět,“ šeptala nevěřícně a kroutila přitom sklíčeně hlavou. A já ji radši přestala poslouchat, z toho všeho mi začínalo být na nic. Jak něco takového může říct? Ano, pochopila bych, kdyby to řekla o mně, přes to všechno uznávám, že dokonalá dcera nejsem, ale ona není dokonalá matka. A nikdy nebude, bohužel.
„Jasně, vždyť už jdu,“ řekla jsem nadmíru znuděným hlasem a pomalu se za ní šourala. Avšak po chvíli jsem musela zrychlit krok. Zřejmě byla opravdu nadšená z celé té oslavy i z Phila, a tak jsem se divila, že skoro neposkakovala. Aspoň někdo je šťastný, i když s takovým tyranem a násilníkem... O mně se to však říct nedalo, můj život byl hnusný. A mohla jsem si za to sama, ano, to musím přiznat. Snad kdybych to někomu řekla… Bohužel, na to jsem až příliš velký zbabělec. A nechci ublížit ostatním.
„Bello, pohni s tím vozíkem! Copak to mám všechno nosit v ruce?“ přerušila mě z mých smysluplných myšlenek matka.
„Jistě…,“ zašeptala jsem a vydala se k ní.
Konečně to je za mnou. Neuvěřitelné… Strávily jsme zde dobrých pět hodin a stejně má matka prohlásila, že toho nemáme dost. Pche, jako by se narozeniny neopakovaly každý rok. Opakují se, jen je člověk starší a starší, nic nového.
„Příště s tebou už nejdu,“ oznámila jsem jí, bez špetky emocí, a nasedla do auta. Možná jsem jí mohla pomoct naskládat všechen ten nákup do kufru auta, ale bylo mi to trochu jedno. Teď mi bylo všechno jedno. Mým jediným cílem bylo dostat se co nejrychleji domů, chtěla jsem napsat Edwardovi. Přímo jsem to potřebovala a nebylo jiného východiska. Už jsem se zase potřebovala někomu vyzpovídat…
Po pár minutách nastoupila do auta a říct, že se tvářila naštvaně, by bylo asi slabé slovo. Zpražila mě ostrým pohledem a já jsem se chtě nechtě trochu přikrčila. Najednou z ní vyzařovala alespoň špetka respektu.
„Děkuju za pomoc,“ pronesla sarkasticky a nastartovala auto. Už se mi neobtěžovala věnovat žádný pohled a hleděla před sebe.
„Hm…,“ zamručela jsem a pokrčila rameny. Jestli čekala omluvu, tak té se nedočká. Přece jen, zná mě.
„Proč se jednou nemůžeš chovat slušně?“ zvýšila na mě hlas. „Ani když má Phil narozeniny?“
„Ne,“ řekla j sem a zabořila se do sedadla.
„Jak se vůbec můžeš opovážit?“ nechápala a já cítila, že její trpělivost dochází na hranici…
Chtěla bych vám opravdu moc poděkovat za vaše hlasy v Nej povídce... To osmé místo je pro mě jako sen, a i když nevím, jak moc si vás zasloužím, opravdu děkuju. Váš zájem mě dělá šťastnou. :)
Proto bych tuto kapitolu chtěla věnovat vám všem, snad vás to neurazí... :D
P.S.: Omlovám se, že je to tak krátký, ale máti mi zabavila noťas a tohle je všechno, co jsem stihla dát dohromady, když nebyla doma... Fakt se omlouvám.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek „Bude líp, uvidíš...“ - 11. kapitola:
Škoda že je taká krátka, ale stačí... Hneď sa idem pustiť do ďalšej
Pokiaľ mám čas, lebo zajtra zasa oslava.. Pchééé
Si úžasná, a tá poviedka je dokonale krásna...
Píšeš výborně! Je škoda, že je kapitolka tak krátká, ale chápu tě...taky mi zabavujou notebook.
Vili, omlouvám se, že komentuju až teď, páč jsem to četla, když to bylo na liště dokonce jako první, ale nějak jsem neměla náladu na komenty, a naťukat osm smajlíků mi přišlo hloupé.
Tak a teďka se už dostanu ke kapitolce: Bella to Reneé slušně natřela.
Je fajn, že se jí postavila, ale ta Reneé mi pořád nepřijde tak úplně rozumově v pořádku.
Phil není její manžel, nýbrž její pán ( ) a ona se chová, jako kdyby byl Phil anděl.
Měla by věřit svojí dceři...
Nenávidím Reneé!
Bella je chudáček, teď jí ještě matka zbije. Mohl by kolem zrovna procházet Edward... :D I když ten by asi moc nepomohl, když neví, jak Bell vypadá. Na druhou stranu - on by pomohl každému.
Sice se v dílu nic moc nedělo, ale ono to bylo takové "ticho před bouří" (to frázi miluju! :D).
Těším se na další, snad bude brzy.
Krátký nekrátký, aspoň, že něco
Kikuska to vystihla.
Krátká, ale dokonalá.
Nechápu, že si Renée ničeho nevšimla...
A samozřejmě gratuluju k 8. místu.
A vyřiď mámě, že mi odepírá mojí drogu!
Prosím, co nejdřív další kapitolu.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!