Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Bude líp, uvidíš...“ - 10. kapitola

A máme tu první výročí! A s ním pohled Edwarda.

Jak se na celou věc dívá Edward? To se dočtete zde, V. :)

28.05.2012 (19:00) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 3839×

Edward

 

Polehával jsem na své pohovce a hleděl do prázdna. Přemýšlel jsem o… Ach, jak rád bych teď řekl o ničem, ale to bohužel nebylo možné. Jedna část mé mysli se zaobírala strukturou protější zdi, ta další – ani nevím proč – překladem ruské hymny do portugalštiny a ta poslední, největší, jí. Nikdy jsem ji neviděl, ale bylo mi jasné, že musela být nádherná. Stejně jako její, bohužel poskvrněná a zneuctěná duše. Bylo mi jí opravdu moc líto. Bella – moje Bella – si už vytrpěla dost a měl bych jí pomoct, ona sama by si měla pomoct. Ale copak to jde, když jí to nevymluvím? Stále si stojí za svým, že s tím nechce druhé otravovat. Že by jí stejně nikdo nevěřil…

 

Podíval jsem se na monitor počítače. Státe nic. Byl jsem z toho zklamaný. Těšil jsem se, že se třeba dnes ukáže, že si vylije své pocity. Poslouchal jsem ji rád. Někdo by asi řekl, že mě využívá jako svou zpovědnici, avšak mně to tak nepřišlo. Jenom si potřebovala s někým promluvit. S někým, koho to tolik netížilo.

 

„Hele, Edwarde, nech svou virtuální krásku na pokoji a pojď s námi na lov!“ zařval Emmett ode dveří. Trochu jsem sebou trhl. Když mou mysl zaměstnávala Bella, byl jsem schopný vypnout i své upíří smysly.

 

„Jo, Emm má pro jednou pravdu. Jestli budeš jen sedět u toho stroje, brzo ztloustneš. To by tě už asi Bellča nechtěla, co?“ přidal se k němu se smíchem Jasper. Zavrčel jsem, v této chvíli jsem je nesnášel.

 

„Klídek, bráško, děláme si jen srandu. Pojď se s námi bavit. Nejdřív pumy a pak nějaké lidské holky…“ přemlouval mě Emmett. Vtom přiletěla do pokoje Rosalie jako neřízená střela.

 

„Samozřejmě pro Edwarda,“ odůvodňoval svá slova rychle.

 

„Jistě,“ řekla má sestra a s trochu naštvaným výrazem odkráčela.

 

„Takže… Edwarde, pojď,“ řekl důležitě Jazz a opřel se o futra.

 

„Když jinak nedáte,“ zasmál jsem se a s posledním pohledem na obrazovku počítače jsem se zvedl k odchodu.

 

 

 

V lese jsme se rozběhli každý jiným směrem. Bylo to úžasné, uvolňující. Nemyslel jsem na nikoho a na nic. Pouze na tu pumu, co se vyhřívala na jarním slunci. Chvíli jsem ji jen tak pozoroval, věděl jsem, že vycítila mou přítomnost a znejistěla. Líbilo se mi to. Asi jako každému lovci, když uvede svou kořist do pochybností o vlastním bezpečí. Samovolně se mi zvedly koutky a vykročil jsem k ní…

 

Až po pár vteřinách se zvedla do obranného postoje a upřela na mě svůj pohled. Pro někoho hrozivý, pro mě, bohužel pro ni, ne. Už jsem se nezabíral ničím jiným, prostě jsem skočil. Nemělo cenu to oddalovat, dřív nebo později bych ji stejně zabil, nebylo na výběr. Užíval jsem si krev, která mi protékala hrdlem, a uvažoval nad tím, že jsem vlastně rád, že je ze mě upír. Přes všechny nevýhody, se kterými se musím smířit, mám tento život rád. Kdyby byla možnost, nevzal bych to zpět. Pokud by nešlo o ni.

 

Podíval jsem se na spoušť, co jsem po sobě zanechal. Překvapivě jsem byl dnes celý špinavý, asi jsem se nechal unést. Zasmál jsem se nad tím, i když ani nevím proč. Prostě bylo příjemné znova lovit a na nic nemyslet.

 

 

 

Potom jsem si ještě ulovil pár zvířat a šel hledat bratry. Teď jsem byl za svůj dar rád. Mohl jsem je spolehlivě najít. A vše by bylo v pořádku, kdybych neslyšel jen Jaspera…

 

Ne, že bych se snad bál o Emmetta, o to nešlo… Spíš jsem se bál, co zase provedl. Věřil jsem, že toho byl schopen.

 

„Jaspere, kde je Emmett?“ zeptal jsem se svého bratra, jakmile jsem k němu dorazil.

 

„Tak to nevím, nestarám se o něj,“ pokrčil rameny.

 

„Což bys asi měl,“ zamumlal jsem si sám pro sebe.

 

„Cože?“ dělal, že neslyší. Bylo mi to jedno, jestli ho to baví, tak ať se směje.

 

„Nic, pojďme domů,“ povzdechnul jsem si a už se připravoval na to, co Emmett zase vyvedl.

 

„Neboj se, určitě to nebude nic zlého,“ ujišťoval mě Jasper, který vycítil mé emoce.

 

„Jaspere,“ povzdychl jsem si. „Znáš ho, bude to něco zlého.“

 

 

 

Jakmile jsme dorazili domů, vykročil jsem do svého pokoje. Zpětně si i uvědomuju, že jsem ignoroval svou matku – Esmé –, což jsem ještě nikdy neudělal. Vždy jsem ji políbil na tvář a pár minut jsme si povídali. Nejčastěji o historii a architektuře. Tohle byla témata, která nás opravdu úzce spojovala, a my bychom si o nich dokázali povídat opravdu dlouho. Jen kdyby na to byl čas.

 

Zmateně se po mně podívala a v myšlenkách se divila, co se se mnou stalo. Nic závažného, jen jsem slyšel Emmetta v mém pokoji, jak okupuje počítač. Modlil jsem se za jednu věc… Ale bohužel jsem zřejmě nebyl vyslyšen. Když jsem vpadl do pokoje, Emmett spokojeně seděl u mého stolu a s mírně šokovaným výrazem hleděl do monitoru. Snad si mě ani nevšiml, ale to nebylo možné.

 

„Emmett, co to děláš?“ zeptal jsem se s výhružným zavrčením. Jen prosím, ať nenapsal něco Belle.

 

Teprve až teď se na mě otočil a zvedl ruce nad hlavu.

 

„Brácho, fakt promiň, ale já musel. Víš, jaký je to pokušení, když o té holce nic nevím? Co kdyby tě chtěla znásilnit, musel jsem si ji proklepnout!“ svědomitě se obhajoval a zuřivě gestikuloval rukama, aby tomu dodal tu vážnost.

 

„Jistě, Emmette,“ řekl jsem. „Jen si uvědom, že to tentokrát není vtipné,“ propaloval jsem ho pohledem.

 

„Já vím, chápu, že můžeš být po tomto incidentu mírně… podrážděn. Ale tohle by sis měl přečíst, ta holka je fakt chudák,“ pokyvoval hlavou a nasadil smutný výraz.

 

„Co napsala?“ zeptal jsem se.

 

„Jen si to pojď přečíst, nejsem tvůj sluha.“ Opět nasadil svůj obvyklý tón a ležérně si položil na můj stůl. Povzdychl jsem si, on se prostě nezmění…

 

Pomalu jsem přikročil k židli a nakoukl mu přes rameno k obrazovce. Chvíli jsem hledal tu zlomovou zprávu, díky které i mému – vždy usměvavému – bratrovi zmizel úsměv ze rtů. Byla to ta poslední zpráva, která byla možná krátká, ale otřesná. Ta, která předčila i mé nejhorší obavy. Ta, která mě zbavila naděje, že se tohle nikdy nestane.

 

Edwarde, on mě znásilnil…

---

Musím přiznat, že pro nás dva bylo sakra těžký se na něčem shodnout. Myslím mě a Edwarda. Nějak jsem to s ním nezvládala, ale řekla jsem si, jste to vy, tak co bych pro vás neudělala... :D

Připouštím, že byla kapitola dost slabá, ale nedá se nic dělat. V této povídce jsme si s Edou asi příliš nesedli. :D

A taky bych vám moc chtěla poděkovat za komentáře. Jste úžasní a mě zajímá, co mi napíšete pod tuto kapitolu. ;)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Bude líp, uvidíš...“ - 10. kapitola:

Opäť úžasná kapitola, som zvedavá ako to pôjde ďalej.. Píšem ti to pod každú kapitolu, tak ani teraz si to neodpustím! Vill, si úžasná.... Neviem ako to dokážeš, ale vieš to opísať úplne úžasne!

Naprosto skvělá povídka. Moc se těším na další kapitolku. Edwardův pohled byl úžasný a moc se těším na další jeho pohled :)

Tak a co bude dal?

Uplně ve mně hrklo... I když jsme si všichni přečetli, co všechno jí udělal.. tak ty čtyři slova.. Doufám, že Ed se už pořádně nasere a Phila zmlátí nebo něco.. Chtlěo by to.. Jo, vim, nechala jsem se trochu unýst.. ale je to děs... Obdivuju tě, že ses do něčeho takovýho pustila..

tak aspoň, že to Bells někomu vyklopila. Nebude na to sama a Edward ji aspoň přes net trochu podpoří. Moc se těším na pokračování

páni...konečně to někomu řekla...honem další moc prosím...

Podle mě tohle byla nádherná kapitolka! Chtělo by to co nejrychleji pokráčko, nebo se zblázním... Samozřejmě tleskám...

Šmarjá, vilinko, mi chceš mrtvici přivodit, či co... ?
No, ale pěkně od začátku...
Ten začátek byl opravdu skvělý! Je příjemný oddechnout si od mlácení a strachu Belly a okusit ten Edwardův dokonalý život. Teda - skoro dokonalý.

Lov jsi popsala výborně!
V každé povídce je Edík nějaký, tady je takový... No, přijde mi, že mu asi není těch sto let, ne? Tipla bych mu padesát. Prostě se chová mladě, takhle je to dobře řečený.

Emmett... Jop, ten je narozdíl od Edy všude stejný - i tady. Prostě popletený Emmett, co si SKORO ze všeho dělá srandu - jasný. :D

A teď se vlastně dostávám k tomu konci... No, teda, já věděla, že mu to bude muset nějak říct, ale myslela jsem, že to uděláš z pohledu Belly, aby to bylo, ehm, sakra, jak je to slovo, jop, jasný, už vim, aby to bylo napínavější, trošku srdceryvnější, ale tys to udělala z pohledu Edwarda, a já musím říct, že mi to malinko vadilo, ALE tím nechci říct, že se mi to nelíbilo, spíš se mi víc zamlouval na tuhle věc pohled Belly, avšak tys to tak krásně popsala, že...
No, asi takle: Věděla jsem, co mu napsala, ale tak krásně byly popsány Edovy obavy, že jsem se sama začala bát... Snads mě pochopila, no. :D

Moc se mi líbí, jaký spolu Edward a Bella mají vztah. Prostě kamarádi, i když se znají jen přes net. Je vidět, že kdyby Bella Edwarda omylem urazila, neosočí se na ni. Má ji rád, no...
Nevím, jsem to už v jiném komentu nezmiňovala, pokud ano, tak to neva, no ne... ?

Těším se na další díl tohoto skvostu, snad bude brzičko.

Pajda má pravdu (VampiresLove) Bella je Bella, Phil je kretén, Edward je úžasnej, Emmett je retard a ty máš mé velké díky za tuhle povídku moc, ale moc mě zajímá co bude v další kapitole..:) Dokonalá povídka..:)

Paráda

Aj karamba ... Eda je super ... ...Bella je .. prostě Bella ... Jakou sis ji udělala, akovou ji máš . Ale je fajn. Bez toho, aby nebyl Phil takovej hajzl by to nešlo . Tohle se mi ale móc líbí

no jsem zvědavá co udělá edward jinak se těším na další kapitolku

Já si náhodou vůbec nemyslím, že si s Edwardem moc nerozumíš. Kapitola mi přišla velice přirozená a měla pěkný spád. Opravdu se mi to moc líbilo a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Dost mě dorazil ten konec, nevím, co jsem čekala, asi že to Bella neřekne ani Edwardovi. Spletla jsem se ale, opravdu se nakonec přiznala. Jak teď Edward asi zareaguje? Poběží za ní?

To bylo SUPER! Jen by s ehodilo, aby se oni dva už konečně potkali

Chúďa Bells. Chudák Edward... Netuším,čo napísať... Dokonalá kapitolka

No musím uznat že je to opravdu ostré no zajímá mě co bude v dalším díle jen tak dál

Dobrý!Náhodou se mi tahle kapitola líbila!A zajímá mě,kdy se Cullenovi už konečně objeví ve Forks(určitě nejsem jediná)!Tak snad ve 12. kapitole?Moc prosím!

pěkné

tak teď je mi Edwarda jen líto, snad mu utrhne hlavu za to co jí ten ... provedl
kapitolka se mi moc líbí

dúfam že ho Edward zabije

Wow. :)
Že slabá? Čo? Mne pripadala jedna z najlepších... možno aj preto, že konečne pohľad Edo.
Takže tak. Kapitolka nádherná... a samozrejme teším sa na ďalšiu. Ja neviem písať siahodlhé komentáre. Tak snáď toto postačí... a vyčítaš z toho, že ťa obdivujem...

O môj Bože, Vil! Ona mu to Bells povedala! Teda napísala, ale to je teraz jedno. Proste toto som vážne nečakala a vlastne ani neviem, čo si mám o tom myslieť, ale mám aj malinkú radosť. Predsa len pokiaľ mu to Bella povedala, musí mu naozaj skutočne veriť a to je dobré! Veľmi dobré! Veď nikomu inému to nepovedala! Ani len Elizabeth!
Ale, Vil, trochu sa hnevám! Ty si mi povedala, že toto nie je bohviečo, ale prosím ťa, hrabe ti? Veď si to dokonale vystihla. Edwardove myšlienky na začiatku ma prinútili k úsmevu, Emmett a Jasper boli skvelí a dokonale si vystihla ich povahu. Edwardov lov si tiež opísala veľmi dobre. Žiadna dlhočížna nuda, ale proste stručne, ale opísala! Nič tomu nechýbalo a Emmett nakoniec... No to je trošku komplikovanejšie, pretože som v prvom rade veľmi prekvapená, že si dovolil otvoriť Edwardove správy, ale zase na druhej starne ho chápem. Je to predsa Emmett a bol zvedavý... No ale teraz som poriadne zvedavá na Edwardovu reakciu... Čo cíti, čo si myslí, čo odpíše Belle? Nie som si istá, či nám dáš v najbližšej dobe ešte jedne Edwardov pohľad a ja som vlastne nechcela ani tento, ale nejak si ma touto kapitolou navnadila. Potrebujem proste o ňom vedieť viac! A možno ma aj zaujíma, čo si o Belle myslí Emmett... Ako ju vníma, keď vie, že jeho brat o ňu javí záujem... Zase toľko otázok, zlato! Ale v každom prípade som opäť nadšená a už teraz tu chcem mať pokračovanie. Proste dokonalé!

Tak, Vil, vzhledem k tomu, že jsem kapitolu v administraci viděla ještě snad dřív něž na emailu, uchýlila jsem se k vyjádření názoru přes komentář. Jak nezvyklé, viď? No, nic... Napíšu ti to úplně stejně jako na email, neboj, nebude se za co stydět. ¨

Tahle kapitola... Byla jiná. Jo, to možná říkám docela často, ale tohle mě prostě úplně dostalo. Těžko se mi to píše, ale ta kapitola byla... vtipná! Teda aspoň ten začátek. Je to možné? Ale neber to tak,že mi to vadilo, to vůbec ne, ale ještěže tě znám, protože ten konec byl prostě takovej překvapivej, i když jsme to už všichni věděli. Nicméně jsem ráda, že mu to Bella řekne, mám teď takový pocit, že takhle už to Edward nenechá. Nene, on něco vymyslí, já mu věřím. Stejně jako tobě.

Takže v dohledné době čekám na emailu další kapitolu.
P.S.: Ty komentáře nedávají o moc větší smysl než emaily, co?

Přidat komentář:

Nick:

Text: