Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bruslařské sólo (9)

07.08.2013 (08:45) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1772×

9. kapitola - Akce začíná...

„V novinách a časopisech propíraný, avšak neustále se schovávající krasobruslařský sportovní pár Alice Brandonová a Jasper Cullen. Přestože je mistrovství vlastně už za dveřmi, nikdo z novinářů neměl šanci zahlédnout je na ledě, v akci. Překvapí nás nový objev, Jasper, s veleznámou, do loňské sezóny jezdící jako jednotlivec, krasobruslařkou v, pro ně, nové kategorii? To a více se dozvíte…“

„Emmette, neblbni už,“ pravila rozesmátá Alice zadýchaně, když její skorošvagr už po několikáté přehnaně lamentoval a shrnoval do pár slov tahanici „papalášů“, jak je sám nazval, v několika větách. Držela se za břicho a z očí jí smíchy stékaly slzy, protože už to bylo několik hodin, co je takhle rozesmíval. A Jasper vedle ní na tom byl obdobně.

„Dost, Emmette! Nepotřebujeme, aby se za pár dní zhroutili jen proto, že budou mít namožené svaly,“ pravil Carlisle přísně, když viděl, že se jeho syn znova nadechuje, aby pokračoval v dalším ze svých horoucích proslovů. Oslovený se na něj jen zamračeně podíval, ale už ani nepípl.

Pomalu se jí uvolňovaly svaly na břiše. Zhluboka dýchala, aby se trochu srovnala, a pohodlněji se zabořila do sedačky. Cítila, jak jí Jasper položil ruku kolem ramen, tak se mu s chutí zabořila do hrudníku a nechala se omamovat jeho vůní.

„To je ale pohodička, co,“ vyrušil ji hlas Edwarda. Pohlédla jeho směrem a viděla na jeho tváři široký úsměv, který jí naznačoval, že tenkrát udělal dobře. V myšlenkách mu poděkovala a pak objala svého milého kolem pasu.

*   *   *

„Tak, panstvo, vstávat!“ Jakoby zdálky k němu doléhal hlav Isabelly. Přes zavřená víčka mu prosvítalo světlo, jak někdo odhrnul závěsy, aby do místnosti dostal více světla. Na protest zamručel, ruku dal přes Alicino drobné tělo a schoval se pod deku.

„Ne, ne, ne!“ zazněl smíchem hlas jeho nevlastní sestry, načež deka z nich obou zmizela rychlostí blesku. Rychle tím směrem hmátl, ale ve své dlani sevřel jen vzduch. Nakonec se donutil své oči otevřít a pohlédl na ni zamračeně.

„To hoří?“ zamumlal tiše a hlava mu padla zpět na polštář. Připadal si, jakoby mu z těla vyprchala veškerá energie. Jakoby už nikdy neměl z té postele vstát, že už nemá na to sílu…

„Ne, nehoří. Ale za tři hodiny vám odlétá letadlo, takže by to chtělo se přichystat. Pokud ovšem na to mistrovství chcete…“ odvětila mu jeho milovaná sestřička pobaveně. Jak ji poslouchal, tak se mu v hlavě rozsvítilo a ihned se posadil. Pak už jen zaslechl smích a bouchnutí dveří.

„Fakt musíme?“ šeptla vedle něj Alice a zkoumala ho svýma očima. Neodolal svému nutkání a pohladil ji po té jemné tváři, přičemž se mu po jeho vlastní rozlil úsměv.

„Víš, že jsi hrozně sladká, když se probouzíš? Ale bohužel… Dneska toho moc nezneužiju,“ zamumlal jí do ucha, které následně políbil. Pak se od ní odtáhl a vstal z postele.

„O, ty Brute,“ zašvitořila Alice a koupelnu mu zabrala. Ještě slyšel její doznívající smích, než ho přerušila puštěná sprcha.

*   *   *

„Wow,“ vypustil Jasper obdivně z úst, když se kolem nich procházelo tolika známých osobností. Nestíhal své prostředí, své okolí, takže vlastně jen zíral.

„Jaspere, aspoň zavři tu pusu, jinak ti tam vletí moucha. A hlavně si uvědom, že i ty jsi na obdobné úrovni jako oni, takže by ses měl trochu podle toho chovat,“ řekla pobaveně Alice a jemným tlakem na jeho bradu mu ústa zavřela.

Jen překvapeně zamrkal a pak se podíval na ni. V očích jí viděl roztančené plamínky jejího živoucího ohně a úsměv zdobil její tvář.

„Promiň, jen… nejsem zvyklý,“ omluvil se rychle a stud mu zalil tvář svou červení.

„Divím se, na mém večírku ses nezdál,“ odvětila a zasmála se.

„No jo, ale tam pořádně o nic nešlo…“ zamumlal a odvrátil se od ní.

„Prosím tě, není se čeho bát. Prostě se do všeho pustíme jako na trénincích. Čeho se bojíš? O medaili samotnou mi nejde, chci jen ukázat světu, jak skvěle se mi bruslí s mým celoživotním partnerem, kterého jsem díky jeho nápadu poznala. A kterému jsem dovolila vstoupit do mého života,“ říkala mu Alice tato kouzelná slůvka, až se nakonec uvolnil.

„Ách, tady jsou ty dvě hrdličky, tiskem propírané,“ ozval se za nimi náhle známý, jedovatý hlas. Když se Jasper otočil, hleděl do těch zelených, nenávistných očí, které už nikdy nechtěl spatřit, ale štěstí mu nepřálo už ani v první den na mistrovství. Cítil, jak se Aliciiny ruce pevně stočily kolem jeho těla, které mu sloužilo jako varování.

„Potřebuješ něco?“ zeptala se Alice mile, jakoby si ani náhodou nevšimla nenávistných plamínků v očích jejich protivníka a jeho ležérního postavení.

„Jen jsem se chtěl podívat na pár, který skončí až za mnou. Jako všichni ostatní,“ pravil povýšeně a už už se otáčel, když si Jasper neodpustil svou poznámku.

„To jsou silná slova. Už se těším, až uvidím jeden z tvých pádů. Věřím, že ty jsi nacvičil dokonale.“ Jejich protivník ztuhl a pak se s hněvivým obličejem přiblížil až k němu.

„Já opravdu můžu za to, že se sem nacpou nováčci, kteří se hned stanou miláčky všech. V téhle branži jsem už několik let a nemíním svou práci zahodit jen kvůli… Amatérům.“ Poslední slovo po nich téměř plivl.

„Nu, i tak se dá vyhrát. Tak se hlavně pak dívej, jak ti amatéři bruslí, aspoň se třeba něčemu přiučíš.“ Jasper ledabyle pokrčil rameny, přitáhl si Alici snad ještě blíž k sobě a pomalu odcházel.

„Nemusel jsi se s ním dohadovat,“ poznamenala po delší chvilce ticha Alice.

„Já vím, ale nenechám si na sebe řvát od takového nafounkance, který skoro ani neví, co je pravá a levá strana. Ať se naučí dávat si pozor na svá ústa.“

„Jaspere… Jak jsme si řekli… Nejde nám o medaile,“ pokárala ho a pohlédla do očí.

„Já vím, Alice,“ povzdechl si frustrovaně a sevřel ruce v pěst, „ale nepotřebuju, aby se nade mě někdo povyšoval. Ať si sám uvědomí, co provádí. Vždyť nic jiného ani nechci. Ať si sežere i tu svou medaili, o tu mi opravdu nejde.“ V hrudi mu nenávistně bušilo, ale když na ni Alice položila své drobné dlaně, tlukot se trochu zmírnil.

„Chápu tě,“ zašeptala a natáhla se pro polibek, který jí s ochotou oplácel.

Děkuji za komentáře. Vaše zuzu :)

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bruslařské sólo (9):