Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bree Tannerová 3

07.02.2011 (07:30) • mamajk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1536×

Bree Tannerová 3

„Hej, nejseš ty mladá Tannerová?“ volal na mě odkud si cizí hlas. Dostala jsem najednou hrozný strach, i když hlas zřejmě patřil nějaké dívce. V tom zvolání bylo totiž tolik nenávisti a jakési tajemnosti.

„No tak! Neslyšíš?!“ ozvalo se znovu ještě hlasitěji než předtím. Cítím, že mi někdo funí na záda. Ano, někdo musí stát těsně za mnou. Neodvažuji se otočit. Nevím, co to se mnou je, určitě si teď myslíte, že jsem nějaký strašpytel, ale v téhle chvíli je mi do mdlob…, kolena se mi podlamují…, padám. Na krku cítím ukrutnou bolest, která se pomalu rozlévá do celého těla.

*

„Bree, no tak! Bree, vstávej, jde se do školy.“ U mé postele stál taťka a vší silou se mnou třásl. V očích mě pálily slzy a v krku jsem měla nesnesitelně sucho. Táta na mě shlížel a v očích měl ustaraný pohled.

„Bree, štěstí, že mám dneska volno. Nevypadáš vůbec dobře. Zůstaneš se mnou doma.“ Opravdu jsem se cítila špatně.

„Jo,“ řekla sem jen a zarazila se nad mým hlasem, ukrutně jsem sýpala. Táta mě políbil na čelo a šel mi připravit snídani a nějaké prášky. Pyžamo jsem měla celé propocené, a tak jsem se šla převléct. Začala jsem ze sebe sundavat triko, které se mi potem lepilo k tělu. Byla jsem celá polámaná a… k mojí hrůze jsem měla břicho a ruce plné modřin. Rychle jsem ze sebe servala kalhoty a zjistila, že nohy jsou na tom stejně. Rozesmála jsem se.

„To ten hloupej sen,“ mluvila jsem sama k sobě. „Já blbá jsem sebou tak vrtěla a určitě jsem spadla nebo se mlátila rukama,“ ulevovala jsem si. Nandala jsem si dobře zahalující oblečení a šla do kuchyně. Nestála jsem o to, aby si taťka o mě dělal starosti. Cestou jsem si znovu vyhrnula triko, abych se podívala na ty modřiny a ony nikde. Určitě se mi to jenom po tom rozespání zdálo.

Teprve při polykání jídla a pití jsem si uvědomila, jak moc mě v krku bolí. Vypila jsem čaj a zapila nějaké prášky. Taťka seděl v obýváku a sledoval nějaký film v televizi. Chvilku jsem se dívala s ním, ale pak jsem odešla do pokoje a vzala si do postele notebook. Stáhla jsem se si South park a znovu se smála nad vtipy, které jsem už dávno slyšela. Pak jsem se koukala na nějaké kriminálky a společně s detektivy řešila zapeklité vraždy. Na stole mi zavrněl mobil. Jako obvykle jsem po něm natáhla ruku a přečetla si ji. Stálo v ní: Tak tobě to ještě nestačilo?

*

„Tak tobě to ještě nestačilo?“ opakovala jsem si stále a nervozně mnula deku. Detektivky jsem okamžitě vypnula a jen tak seděla na posteli. Kdo mi to mohl psát? Nechápala jsem žádnou souvislost. Všechno se mi to smíchalo v jednu velkou patlanici. Znovu jsem se podívala na mobil do přijatých zpráva, ale žádnou SMSku s tím, co jsem si předchvílí přečetla, jsem tam neměla. Já už mám asi opravdu halucinace.

*

„No?“ opakovala už asi po čtvrté.

„E…é, jsem Bree,“ odpovídala jsem vystrašeně a kolena se mi podlamovala.

„Tak to je ok, jestli jsi to opravdu ty, tak ti musím někoho představit,“ řekl úplně jiný hlas a jeho majitelka vystoupila ze stínu. Její hnědé vlasy jí splývaly s hnědým sáčkem a sukní. Vypadala jako nějaká modelka. Ulevilo se mi a plna sebevědomí jsem k ní přistoupila.

„Jmenuji se Elliot a budu něco jako tvoje učitelka. Tedy samozřejmě až vstoupíš mezi nás. No, tedy spíš až Victoria svolí. Myslím, že to nebude trvat dlouho.“ Z jejího projevu jsem měla smíšený pocit. Vůbec jsem nevěděla, kdo to je a o čem mluví. Mezi koho mám vstoupit, kdo je Victoria a k čemu sakra potřebuji učitelku?

„Já jsem Bree,“ vykoktala jsem znovu. Stále jsem z toho všeho byla pořádně zaskočená.

„Ale já vím, cukroušku,“ řekla Elliot a stiskla mi ruku, až to zabolelo. Její pokožka byla hladká a kůže ledově studená a pevná. Podle její vůně jsem usoudila, kdo je.

„Že vy jste někdo z Dioru,“ řekla jsem bez rozmyšlení. Elliot se rozesmála.

„Blázínku,“ vykuckala ze sebe smíchy, „ale máš zřejmě dobrý čich. Ta voňavka je skutečně od Dioru.“

„Já se omlouvám, mysela jsem, když jste tak krásná a ještě voníte tou novou voňavkou…, já ji totiž taky mám, no a já - “

„Pšt,“ zastavila mě ona žena a přiložila mi ústa k puse.

„Měla by ses probudit, moje drahá, navečer se zase uvidíme. Jestli už bude čas.“

*

Probudila jsem se, akorát když se otvíraly dveře do mého pokoje. Z hlavy jsem nemohla vyhnat onu záhadnou Elliot. Ve dveřích stál taťka a já na něj rozespale mžourala. Po bolesti už nebyla ani stopa.

„Volá mamka a chce tě k telefonu,“ zašeptal a já okamžitě vstala a seběhla do haly k telefonu.

„Mami,“ řekla jsem pomalu.

„Ach, Bree, ty moje malá holčičko, tolik se mi stýská. Mám se tu krásně, ale dělám si o vás starosti. Seattlem prý běhá nějaký vrah. Už má na svědomí spoustu obětí a včera volal Andy, to je ten ode mě ze základky, že se mu ztratila dcerka a že je z toho zoufalý, že ji už týden hledá policie. Opatruj se, ano?“ chrlila na mě mamka a já pomalu ztrácela chuť s ní volat. „A co je nového?“ zeptala se náhle mamka.

„No...“ Ve skutečnosti nebylo nového nic a já jsem si stále víc uvědomovala. co se vlastně děje.

„Víš co, jak mi můžeš ještě volat! Klidně si odjedeš někam s tím tvým, no já nevím, jak se jmenuje, nám nakecáš, že jedeš někam služebně. A klidně nás tu necháš…,“ křičela jsem na mámu a polykala slzy. Na druhé straně v telefonu bylo ticho, ale zavěšeno nebylo. „Já se omlouvám,“ řekla jsem plačtivým hlasem. Ještě chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo: „Ne, to já se omlouvám, Bree.“

„Promiň,“ řekla ještě jednou a zavěsila. Brečela jsem. Táta se ptal, co se stalo, ale já jen hloupě mlčela, nebo opakovala „nic“. Já na to prostě nemám nervy.

*

Sbohem dopsala jsem na papír a položila ho na stůl. S malým batohem jsem vyběhla z domu a utíkala…, sama nevím kam.

„Hej, nejseš ty mladá Tannerová?“ volal na mě odkud si cizí hlas.

Událo se všechno z mých snů. Funění na záda, setkání s onou ženou a nakonec i ta tupá bolest v krku. A víte, kdo mi to udělal? Ta, které jsem tak důvěřovala, ta, která mi byla tak sympatická, má nová známá – Elliot.

Autor: mamajk, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bree Tannerová 3: