Bella se dozví jednu novinku. To by nebylo tak špatné, až na to, že byla ta poslední která se to dozvěděla... O co se jedná se dočtete v článku. Prosím nechce nějaký komentík budu vděčná za jakýkoliv názor... Vaše albatrosR!
21.02.2010 (09:00) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 782×
4. Kapitola Podraz
Když sem vyšla ven, všichni už tam čekali. Rose a Emmett, hned za nimi se usmívala Esme, která vypadala jako moje maminka. Ten její kulatý obličej a jemně natočené vlasy. To ve mně vyvolalo zase ty staré vzpomínky.
„Ach jo,“ neslyšitelně jsem si oddychla, ale i přesto, co jsem si myslela Edward směrem ke mně střelil očima a obejmul mě kolem ramen. Někdy mi přijde, jako by moje myšlenky znal až moc dobře. Když sem se mu podívala do očí byly tak zvláštně skleslé, ale zároveň šťastné. Tenhle pohled sem u něj ještě nezažila.
Podívala jsem se na Alici. Tvářila se provinile, avšak hned jak spatřila moje oči, přešla do neutrálního výrazu. Jasper testoval emoční rozpoložení. Nemám náladu na nějaké řeči a tak radši použiju štít. Moc práce mi to nepřidělává, měla jsem dost času na to dopilovat to k dokonalosti. Je to jen malé vzepření před tím, než vypustím tu neviditelnou blanku ven. Přirovnala bych to asi k lovu. Brání se, dokud nezjistí, že nemají proti tak velké síle šanci. Stejně se na mě podíval, asi mu prostě přišlo zvláštní, že nic necítí. Pořád lepší než aby přesně věděl jak mi je.
Konečně jsme se vydali na cestu. Běželi jsme s Edwardem ruku v ruce. Sledovala jsem jeho pohled a on zase můj.
Cesta netrvala ani 5 minut. Když jsme došli k Charlieho domku, připadala jsem si zvláštně, tak nějak lidsky. Přesto, že jsem sem chodila skoro každý měsíc navštívit Sue a Charlieho. Už to pro mě nebyl domov.
Prohlížela jsem si dům asi 30 vteřin, ale ta doba mi připadala dost dlouhá na to, aby se snad něco změnilo. Věděla jsem, že už se to nezmění, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Soustředila jsem se spíš na to, jaké to bude s Edwardem. Myslela jsem na to, jaké to bude, až nebude nic lidského, co by nás mohlo rozdělit. Však jediné na co jsem nepomyslela, byl Charlie.
Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jaké to bude s ním. On stárne, není nesmrtelný tak jako jsem já a celá moje rodina. On je zranitelný, lidský. Najednou mi to vstoupilo do hlavy, jakoby se celá moje mysl snažila nahradit to, na co celá ta léta nemyslela. Jak jen jsem mohla být tak sobecká?
'No tak s tím si snad musela počítat,' hubovala jsem si v duchu…
Začala jsem neklidně podupávat nohou o vlhkou zem. Cítila jsem ten pach, který se vznášel všude kolem mě. Bylo to jako pižmo smíchané se smrkovým dřevem a smůlou ze stromů. Do toho se ještě zapojila silná vůně pryskyřice, která se nesla z lesa. Nejradši bych utekla, ale cítila jsem dotyk Edwarda na mé ruce. Poznal, že sem nervní a tak mi začal na ruku malovat uklidňující kroužky, ty, které mi maloval i tenkrát když jsem poprvé navštívila jeho rodinu.
„Tak už pojď Bello,“ zašeptal mi do ucha „Renesmé a vůbec všichni už jsou docela nervózní.“ Vzal mě za ruku a šli jsme přes velkou zahradu až k domu. Otevřela jsem dveře.
Všichni byli usazeni na pohovce a snažili se vypadat co nejnormálněji, ale když sem se na ně podívala, uhýbali mi pohledem. Na to, jak dobří herci to jsou, tohle teda opravdu nezvládají.
„Děje se tady něco?“ pokusila jsem se o normální hlas, ale moc se mi to nepovedlo.
Renesmé se zvedla a koukla se zoufale po Jakovi. Mlčky jsem vyčkávala, než ke mně přijde. Objala jsem ji a potom začala mluvit.
„No víš mami, my jsme vám s Jakem chtěli něco říct,“ natáhla se k Jakovi a on ji podal ruku. Za chvíli přede mnou stáli oba dva. Nechápala jsem jejich pohledy, byla jsem totálně ztracená. Edward seděl za mnou na pohovce a potichu něco brbal. Určitě už to v jejich hlavě slyšel a asi to nepotřebuje slyšet znovu.
„Co se tváříte oba tak sklesle?“ chtěla jsem prolomit to strašné ticho.
„Bello, my se chceme vzít.“ Jake promluvil. Kdyby mohlo tak se mi zastaví srdce.
„Mami. Táta už to ví a tak se chci zeptat tebe, jestli bys nám dala požehnání?“ dokončila to Renesmé.
Otočila jsem se na patě a zamířila jsem ke dveřím… Neměla jsem v úmyslu tady dál zůstávat, a tak jsem se vydala do hlubokého lesa. Tomuhle se nedalo říct jinak než podraz.
Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Breaking Dawn- Pokračování 4. Kapitola Podraz :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!