Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Breaking dawn - pokračování 1.Nestandartní

29.01.2010 (17:00) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1413×

1.Kapitola Nestandartní

Bylo po všem. Poslední roky našeho života probíhaly bezstarostně. Reneesme dorostla do dospělého věku a Jacob ji stále a neodvolatelně miloval. Já a Edward jsme byli šťastnější než kdy dříve, já měla  všechno co jsem chtěla a on nakonec dospěl k názoru, že moje teorie o upíří duši bude asi pravdivá.

***

Charlieho jsme vídali  každý víkend. Bylo to bezproblémové. On se nikdy moc v ničem nešťoural a když před pěti lety zjistil, že je  Jake vlkodlak jeho vztah k nadpřirozenu ještě klesl a proto ani nepožadoval vysvětlení o tom, co jsme zač. Minulý rok se Charlie oženil se Sue. To vedlo k dalším razantním změnám, protože Leah už nemohla tak nesnášet upíry, když vlastně patřila do rodiny. Pro Setha to byla naopak bezvadná věc. Pořád si ze mě utahoval a pokoušel si měřit síly s Emetem, který se vůbec nebránil ba naopak byl rád, že má životaplného protivníka  a Jasper byl šťastný, že už má od těch jeho neustálých zápasů  pokoj.

***

Esme, Alice, já a Edward jsme pro Nessie přichystali stejný dárek jako Esme tenkrát dala mě. Byl to dům, ale ten její byl o hodně jiný než náš. Byl to rodinný domeček postavený na hranici upírů a vlkodlaků, která mimochodem, už dnes neexistovala, ale symbolizovala spojenectví mezi těmito, napohled roz dílnými, klany. Kolem domku se rozprostírala malebná zahrada s hromadou květin a různě zbarvených hustě zarostlých keříků. Dlažební kostky byly z bílého mramoru a velké, malebné dveře byly ověnčeny květy ze všech stran. Světle béžová barva domu zářila na jarním slunci  jako drahokam a za hluboké noci se třpytky odrážely od řeky, která se nesla přes celou zahrádku, až k naší malé chaloupce v lese. Byl to život, na který by si nikdo nikdy nemohl stěžovat.

Jen jediný problém mi vrtal moji, teď tak prostornou, myslí, někdy to bylo až k vzteku, protože jsem mohla myslet na všechno současně. Ten problém, který se tak často dostával na první místo v mé mysli, byla Renné. Už rok jsem ji neviděla. Naposledy loni  v lednu na Charlieho svatbě. Vypadala tak nějak sklesle. Když jsem ji zahlédla po obřadu v altánku, tekly jí slzy, ale určitě to nebyly slzy štěstí. V tom jsem si byla naprosto jistá, ačkoli jsem už nebyla člověk a mé špatné vzpomínky z doby, kdy jsem byla jenom ta ,,Bella", kterou může každý tak snadno zabít (a že se o to pokoušelo ,,lidí"), se pomalu ztrácely v té černé mlze. Moje lidské instinkty jsem měla pořád v sobě. I když jsem byla upír.

Maminka se změnila. Od té doby co se rozvedla s Philem už to nebylo jako dřív. Přestala se chovat nezodpovědně, to by nebylo tak špatné, až na to, že teď nedělala vůbec nic. Pořád jen seděla nad fotkama a trhala ty, na kterých byla s Philem, když všechny fotky spálila v grilovací míse začala znova plakat a jednou dokonce sahat holýma rukama do ohně. V tom okamžiku jsem musela zasáhnout.

,,Mami DOST!" zakřičela jsem na ni a v sekundě jsem ji objímala a tahala její ruce z ohně. Ona se jen vyčerpaně složila na moje tělo.

,,Ach... Bello," vydechla a usnula.

Ano, spánek to je jediná doba, kdy se můžete skrýt před všemi problémy a užívat si veselých snů, balamutit svůj mozek tím, že svět přece není tak zlý a všechny problémy jsou jen drobné nedostatky nebo jak moje maminka říkala:

,,Život je takový jaký si ho uděláš. Chovej se slušně, zodpovědně, a hlavně ne jako JÁ." Šeptala mi tiše do ucha každý den před spaním.

Ale já byla úplně jiná a jak ona sama říkala: Narodila jsem se 35ti letá a každý rok se více přibližuju střednímu věku. Maminka měla vždycky ve všem pravdu. Až na jednu věc. Myslela si, že ve Forks nebudu šťastná. Tahle jediná myšlenka o které kdy byla přesvědčená se změnila přesně v pravý opak. Byla jsem tomuhle městečku vděčná za celý svůj život.