Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bratříčku, ty žiješ? - 6. kapitola

10.07.2011 (21:30) • lelientunka • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2362×

6. kapitola – Znovu od začátku

„Izzie, jsem tak rád, že voláš. Jak se máš?“ vypálil na mě tak rychle, jakoby se bál, že ihned zavěsím. Nechtěla jsem být až tak neslušná, abych okamžitě bez pozdravu žádala o pomoc, i když jsem ji zrovna potřebovala jako sůl.

„Abych pravdu řekla, tak mi bylo i lépe. Všechno se na mě nějak sesypalo a právě odjíždím z Volterry. Také právě proto také volám. Ani nevím, jestli vás o to můžu žádat, ale nemohla bych u vás nějakou chvíli zůstat? Chtěla bych začít nový život, chodit do školy, najít si bydlení a tak. Ale pokud by vám to vadilo, tak se nebojte mi to říct. Já to pochopím. Je to ode mne strašně neslušné, když o to takhle žádám.“ Bylo mi trochu trapné, když jsem to na něj takhle vychrlila. Bylo toho moc, ale potřeba mít někoho u sebe, byla až nesnesitelná. Teď jsem prostě nemohla být sama.

„Ale jistě. To je samozřejmé. My tě s Esmé vyzvedneme na letišti. V kolik přistáváš?“ Díky bohu. Souhlasil. Souhlasil a prozatím se mě na nic neptal.

„Měla bych přistávat asi za dvanáct hodin, ale nemusíte pro mě jezdit, můžu si vzít taxi.“

„Iz, to vůbec neřeš, my se tam na tebe budeme těšit. Tak, uvidíme se na letišti. Zatím ahoj.“

„Ahoj a děkuju,“ vydechla jsem a s úsměvem na rtech jsem se zavrtala hlouběji do sedadla a přečkala zbytek letu.

Na konci letu

Páni, ten let byl snad nekonečný. Musela jsem stále rozmýšlet nad mou volbou…

No, naštěstí už mě odbavili a já už se jen těším, až opět uvidím Cullenovy.

Spatřili jsme se ve stejnou chvíli. Stáli uprostřed letištní haly a netrpělivě mě sledovali. Esmé vypadala, jako by se za mnou chtěla rozběhnout a já na tom nebyla jinak. Lidem by ale nejspíše bylo divné, kdyby mi ten obří kufr jen tak vlál za zády, tudíž jsem jen zrychlila krok, a téměř jim vpadla do náruče.

„Izzie, tak strašně jsi mi chyběla,“ opakovala Esmé stále dokola. I po tom co se odtáhla, mě objala kolem ramen a pomalu jsme se rozešli k jejich autu.

Cesta probíhala mlčky, až na občasné otázky typu „Tak jak se máš“. Naštěstí se mě na nic jiného neptali, ale i tak jsem se rozhodla, že jim to u nich doma všechno řeknu.

„Iz, jsme tady. V tvém novém domově,“ řekla a symbolicky ukázala k nádherné moderní vile. A vevnitř to bylo ještě dokonalejší, než zvenku.

„Tvůj pokoj je v prvním patře,“ řekla Esmé a přerušila tím mé rozjímání.

„Pokoj? Můj pokoj? Jak jste to…“

„No, když si zavolala, tak jsem hned vyjela nakupovat potřebné věci. Nejsem přeci začátečník.“ K tomu nahodila tak dokonale rozhořčený výraz, že jsem se až musela zasmát. Pomalu mě vedla na konec chodby v prvním patře. Páni, všechno je tu tak nádherné. Došly jsme na konec chodby a postavily jsme se přede dveře napravo.

„Tak já tě tu nechám, ať se pořádně zabydlíš. Když budeš něco potřebovat, tak řekni.“

„Moc vám děkuji. Ani nevíte, jak jsem vám vděčná.“ Ještě jednou jsem jí pevně objala a ustoupila. Ještě naposledy se na mě povzbudivě usmála a už upíří rychlostí odběhla zpět do obýváku.

Zhluboka jsem se nadechla a pravou nohou vstoupila do svého pokoje. Tedy, čekala jsem něco krásného, ale až takhle, to jsem opravdu nepředvídala. Nechápu, jak to Esmé dokázala zařídit přesně podle mého vkusu. Pomalu jsem všechno obcházela, prohlížela si každý doplněk a postupně si u toho vybalovala věci do obrovské šatny. Nakonec jsem šla nakouknout do koupelny. No, nemůžu to odkládat navždycky, řekla jsem si a pomalým krokem jsem si to začala štrádovat do obýváku za mou novou rodinou…

Autor: lelientunka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bratříčku, ty žiješ? - 6. kapitola: