Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Božská Bella - 9. kapitola

28.11.2011 (21:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2049×

9. kapitola

Edward:

Černý oblak se rozplynul a já jsem od Amora vyděšeně odskočil. Hlubokým dýcháním jsem se snažil uklidnit. Na proti mně stál Amor a vítězně se usmíval.

„Odveďte ho do vězení a ať hlídá celá garda! Jestli vám uteče, tak nikdo nepřežije!" zahřímal Amor a sedl si na zlatý trůn. Aro se poníženě krčil za ním a jeho bratři s ním. Tohle není normální. Ten týpek ovládl celou Volterru! Jak to že se nikdo nebouří?! To má opravdu takovou moc?!

Okamžitě se mě ujali Felix s Jane a odvedli mě do sklepení, kde se nacházela obrovská věznice. Poté, co za mnou zavřeli mohutné dveře, jsem se rozhlédl. U stropu bylo jedno malé, ale zamřížované okno, pod kterým stál malý stolek a vratká židlička. V protějším rohu byla nízká postel.

Pousmál jsem se nad naivitou Amora. Nechali mi tady okno a k útěku mi bránila jen slaboučká mřížka? Jak mě takhle můžou podceňovat?! Pousmál jsem se a vylezl jsem na stůl tak, aby nezavrzal. Rychle jsem vyskočil a chytil se mříže tak, abych ji vyrval, když vtom jako by mnou projel blesk. Šílená bolest mě doslova pohltila, až jsem spadl ze stolu na zem, na které jsem se stále bolestně kroutil.

Ode dveří se ozvalo uchechtnutí. Otočil jsem se po zvuku a vyskočil na nohy. Stál tam Amor a s úsměvem mě pozoroval.

„To bych moc nedoporučoval. Okno i dveře jsou z asteroidu, který před mnoha lety dopadl na tuhle planetu. Je to jediná surovina, která zastaví i upíra. Ale proto tu nejsem. Chci si promluvit," řekl a pevně za sebou zavřel dveře. Opatrně jsem udělal pár kroků dozadu.

„Ale Edwarde, skvěle jsme si přece rozuměli. Co takhle zapomenout na tu škodolibost?"

„Co mi chceš?" zavrčel jsem a nedůvěřivě si ho změřil pohledem.

„Vlastně jsem ti přišel vysvětlit průběh celé věci. Důvod, proč tu jsi. Netoužíš to také vědět?"

„Jediné, po čem toužím, je odtud vypadnout!"

„Opravdu je to to jediné, po čem tvé srdce touží? Nehledáš třeba Isabellu? Samozřejmě, že ji hledáš! Jinak bys tady také nebyl. Ale neboj se, naše milovaná Bella se tu objeví velice rychle. Dávám jí tak pár hodin, maximálně den. Znám Bellu dobře. Nikdy by nenechala milovanou osobu v nebezpečí, a zvláště tebe ne."

„Chceš sem Bellu nalákat? Neříkal jsi náhodou, že je mocnější než my všichni dohromady?"

„To sice ano, ale zaprvé, bude rozrušena tvým nebezpečím. Za druhé, myslí si, že v tom Volturiovi jedou sami a za třetí, je oslabena dítětem. Bude snadné ji chytit."

„Jedna věc ti tam ale nesedí. Ona mě nemiluje. Nepřijde."

„I kdyby, jsi její svěřenec a s Volturovými už má dlouho trable. Všude tady jsou hordy těch nejsilnějších upírů a máme i trochu toho asteroidu, kdyby dělala problémy. Mimochodem, neměj mi to za zlé. Potřebujeme, aby si pospíšila," řekl a já na něj nechápavě pohlédl.

Najednou mě začal spalovat šílený žár. Neskutečná bolest mnou volně plynula. Nebyla fyzická ale psychická. Ty nejděsivější, nejbolestnější a nejtrýznivější vzpomínky mě naplňovaly.

„Já jsem bůh citů, ne jen lásky! A city bolí!" zavrčel Amor a práskl za sebou dveřmi. Nechal mě ležet na podlaze v křečích.

Naštěstí bolest po pár hodinách odezněla. V tichu kobky jsem měl čas přemýšlet. O Belle, o mých citech k ní… A o našem dítěti. Naplňovala mne nesmírná radost, pýcha a štěstí, ale naopak i neskutečný strach, obavy a bezmocnost. Měl jsem strach o Bellu a dítě. Vždyť všechny mocnosti světa touží po jejich hlavách. Jediné, co mám, za co jsem odhodlaný bojovat, se mi chystají vzít! Ne, takhle to nemůže skončit, nesmí! Musím Bellu varovat! Musím jí říct, ať za mnou nechodí! Nesmí přijít!

Zamračil jsem se a stoupnul si. Zavřel jsem oči a soustředil se na Bellu.

„Bohové! Jestli mě slyšíte, zastavte Bellu! Nesmí sem přijít! V sázce je její život! Zachraňte Bellu! Bohové, vyslyšte mě!" křičel jsem, jak jsem jen mohl směrem k nebesům. Připadal jsem si jako idiot, ale bylo mi to jedno. Udělal bych vše, jen aby byla v bezpečí. Ona byla ta nejdokonalejší bytost, kterou jsem kdy potkal. Není tak překvapující, že se do mě nezamilovala. Proč taky? Ona je mocná, nádherná bohyně a já? Vraždící krvežíznivé monstrum. Přes to všechno bych dal za ni a naše dítě život. I kdyby mě odháněla, i kdyby mi navždy zapřela svou lásku, i kdyby vychovala naše dítě bez otce. Navždy bude v mých očích milována. Nedovolím, aby se jí něco stalo jen, protože cítí vinu za to, že jsem se sem dostal!

Vtom se ozvala obrovská rána a křik. Naprázdno jsem polkl.

Hra začíná…

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Isabella:

Ruka přitisknutá na mých ústech bránila mému křiku. Pohltil mě strach a tím se pootevřela brána mému skrytému nitru. Ze stínů v rozích pokoje začaly vycházet černé postavy. Někteří s hlavou šakala, někteří zase se zahalenou tváří. Nejděsivější noční můry se přibližovaly k mému nepříteli.

„Bello!" vykřikl ženský hlas a osoba pustila mou tvář. Okamžitě jsem ji poznala.

„Dost!" vřískla jsem a postavy na mě obrátily své pohledy. Zaskřehotaly, ale vrátily se zpět do stínů. Hned, co zmizely, jsem bránu mezi mnou a mou vrozenou temnou částí pečlivě uzavřela. Nemohu za to, už jsem se narodila s těmito děsivými schopnosti. Přízraky mě ochraňují. Vždy, když se moc vyděsím, nebo se ukáže třeba jen nepatrný náznak napadení, mé podvědomí pootevře bránu, kterou jsem vytvořila, a vypustí je na mou ochranu. Bohužel od té doby, co jsem těhotná, tak mi připadá, jako by se mi veškeré hormony zbláznily. A s tím i mé schopnosti.

„Afrodito! Co ty tady děláš?!"

„Přišla jsem tě varovat."

„Varovat před čím?"

„Volturovými."

„Cože? Proč?"

„Mluvila jsem se stíny. Daly mi zprávu, že Volturiovi drží na svém hradě talentovaného upíra."

„Ach, už zase? Neboj se, postarám se o to, ale nemusela jsi kolem toho tak vyšilovat, vždyť už se to stalo tolikrát."

„Bello! Má schopnost číst myšlenky. Stíny říkaly, že vykřikoval tvé jméno. Je to Edward!"

„Edward! Co ten, sakra, dělá ve Volteře?!"

„Bello, uklidni se. Musíme jít za Diem, ten už bude vědět co s tím."

„Ne! Co já vím, co mu chtějí udělat, musíme jednat hned! A Zeus by mě k němu nepustil!"

„Bello, nepleť se do toho, nech to na Diovi!"

„Afrodito, já ho miluju! Je to otec mého dítěte, nedopustím, aby se mu kvůli mně něco stalo! Musím jít."

„Bello, ne! Nesmíš sestoupit na zem! Zeus to zakázal!"

„Pokud nezasáhnu, tak ho zabijí!"

„Ale co když je to past?!

„Musím to udělat!"

„Přijdeš o všechno…“

„Pokud se to má stát, tak se podvolím, ale Edwarda zemřít nenechám."

„Varuji tě, okamžitě odejdi od toho okna! Budeš litovat!"

„To není tvoje věc!" sykla jsem a vyskočila z okna. Když jsem se podívala nad sebe, Afrodita už tam nebyla. Zavřela jsem oči, pažemi ochranitelsky stiskla bříško a neohroženě padala k zemi.

„Jdu si pro tebe, Edwarde..."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za čekání, ale snad vás povzbudí, že další díl už mám skoro hotový. Mimochodem, začínáme mířit do finále. Tak si konečné dílky nenechte ujít. ;)

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Božská Bella - 9. kapitola: