Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Božská Bella - 3. kapitola

11.06.2011 (14:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2647×

3. kapitola

Naštvaně jsem se zvedla z pohovky a rázným krokem si to mířila ke zdroji toho rozruchu.
„Co tady děláš!" křikla jsem na něj podrážděně.
„To bych se spíš měl ptát já tebe. Proč si utekla?! Ty víš, že to nemá smysl! Vrať se se mnou a vše bude zase v pořádku."
„Ale já se nevrátím."

„Isabello, všichni tě hledají, i tvůj otec. Tvá matka stále pláče, copak sis nevšimla změny na obloze?" zeptal se a poukázal směrem k oknu, kde neustále pršelo.
„Tohle není tvoje věc!"
„Ale je! Vše, co se týká tebe, týká se i mě! Copak to nevidíš? Nepatříš sem. Není tu tvé místo."
„Mýlíš se. Mé místo nebylo tam. Byla jsem jen loutka, tady se cítím svobodná," řekla jsem zasněně.
„Promluv s radou a dostaneš, co chceš. Dostaneš tolik volnosti, kolik budeš chtít, ale vrať se, prosím."
„Nevrátím se!"
„Ty to nechápeš. Oni mi řekli, abych tě přivedl, neptal jsem se na svolení," řekl nevrle a trhl mou rukou k němu.
„Ne! Nech mě být!" křičela jsem.

To už jej ode mě odtrhl Edward a výhružně na něj vrčel. Já vystrašeně vykukovala zpoza Edwardových zad.
„Odejdi!" zavrčel.
„Bez ní ne!"
„Varuji tě, jsem nebezpečný. Dotkneš-li se jí, zabiju tě," vrčel Edward.
Amor se zasmál.

„Ty a nebezpečný? Vím moc dobře, kdo jsi a kdo je tvá rodina, ale ani vy všichni nic nezmůžete proti mě. Myslím, že vám vaše drahá Isabella o sobě moc neřekla," řekl posměšně Amor a vražedně si Edwarda měřil pohledem.
„Jak to myslíš, že víš, kdo jsme?" ptal se Edward zmateně.
„Tam, odkud pocházím, se prostě nic neutají, mám pravdu, má nejdražší Isabello? Dej si na mě pozor, upíre!"

Zmateně jsem kmitala pohledem mezi Edwardem a Amorem. Amor byl přeci bůh lásky, ten by mu těžko mohl něco udělat. Maximálně z něj mohl udělat teplouše. Anebo by se mohl dohodnout s ostatními bohy a ti by už nebezpeční rozhodně být dokázali. Jedno je však jisté, pokud bohové nejsou Cullenům nakloněni, musím se o ně postarat. Jsou to mé děti a všechny tyto potíže jsem zavinila já sama.
„Myslím, že tohle není nejlepší místo probírat takovéhle věci. Hned jsem zpátky," řekla jsem a vytáhla Amora za ruku. Šli jsme dlouho, tak, aby nás Cullenovi nemohli slyšet.
„Tak bez obalu, co mi chceš?" zavrčela jsem nevrle.

„Jak už jsem řekl. Zeus tě hledá a Nyx je zoufalá, nic nefunguje tak, jak má. Zeus se zlobí… Pokud nepřijdeš sama, pošle tě k Hádovi, ale to ty jistě víš. Čeká tě krutý trest, Isabello."
„Nečeká, pokud jim dám něco, co chtějí víc než mě."

„Co máš na mysli?"

„Potomka. Všichni vědí, že můj potomek bude neuvěřitelně mocný, předpověděla to věštkyně. Dám jim potomka a nechají mě být."
„Ty chceš hledat otce tady na Zemi?"
„Přesně tak."
„To je šílenství! Bello, hledají tě všichni bohové z Olympu!"

„Já vím, že to vyjde. Potřebuji jen čas!"
„Ale ten ty nemáš!"
„Bohyně Nyx. Matko má! Žádám tvého slova. Prosím, mluv se mnou!" vykřikla jsem směrem k obloze. Po chvíli se tvou nesl matčin hlas.
„Isabello! Co si to provedla!" křičela na mě.

„Ach, matko, chci si na Zemi najít otce svého potomka, nemám zlé úmysly. Chci jen tvé svolení, přimluv se za mě u otce."
„Nemyslím si, že je to správné."
„Prosím! Potřebuji jen trochu času."
„Dobrá, ale Amor na Zemi zůstane s tebou, bude tvůj strážce a bude mi podávat zprávy a teď už mám příliš práce. Nech se vést srdcem a věř svému úsudku, mé dítě. A nikdy nezapomeň, že tě miluji," řekla mateřsky Nyx a pak matčin hlas utichl.
„Slyšelas? Jsem tvůj ochránce," pyšnil se Amor.
„Abys pýchou nepraskl, ty Romeo," sykla jsem a pak se vydala zpět ke Cullenovým.
„Počkej, snad se tam nechceš vrátit?!"
„Jistěže chci a ty máš být můj ochránce, ne mi do všeho kecat. Jo a pěkně děkuju, hodně si mi to zavařil, jak podle tebe vysvětlím to, že víme, že jsou upíři?!"
„Ty si jim neřekla, že jsi jejich bohyně?"
„Ne a ani ty to neřekneš, nechci prozradit nic o Olympu. Prostě řekneme, že jsme taky upíři, jo?"
„No fuj! Já nechci být upír!"
„No tak poloupíři, to by aspoň vysvětlovalo, proč jíme normální jídlo."
„Fajn, ale pokud nám budou cpát krev, tak ji za mě piješ ty."

„Bez problému, jsem zčásti upír, zapomněls?"
„Jistěže ne. Pořád to připomínáš." Zamračila jsem se.
„Tak se chovej slušně a pohni!"

Po chvíli jsme došli až k vile a opatrně jsme vešli do předsíně, kde všichni stále vyjeveně zírali.
„Ehm, Bello, asi bys nám měla něco vysvětlit," mračil se na mě Carlisle. Naprázdno jsem polkla.
„Jak můžeš vědět, kdo jsme?" vypálil Edward na Amora. Ten chtěl něco říct, ale já jej umlčela pohybem ruky.
„Abych se představila a vše vysvětlila. Jmenuji se Isabella Swan a jsem poloupírka. Utekla jsem z domova a Erik mě přišel dovést zpět domů," řekla jsem velice klidně. Jméno Erik se mi vždy hrozně líbilo, a kdybych řekla Amor, tak by jim to asi moc neklapalo.
Amor se na mě pobaveně usmál, protože až příliš dobře věděl, jak jsem vždy milovala Školu noci, ve které se jméno Erik vyskytovalo.
„A Erik je?"
„Poloupír," řekl automaticky a usmál se na něj.
„A vy jste sourozenci?"
„Milenci," vyhrkl Amor s pobaveným úsměvem.
„Ne! Kamarádi!" vykřikla jsem a propalovala Amora pohledem. Omluvně se usmál.

„Omlouvám se, že jsem vám nic neřekla, ale domů se prostě nemohu vrátit. Já i můj kamarád hledáme přístřeší, ale chápu, že už mě nikdy nechcete ani vidět. Omlouvám se, že jsem způsobila tolik potíží," šeptla jsem zahanbeně a sklopila pohled.
„Počkej a nechcete bydlet s námi? Přece tě nemůžeme nutit, aby ses vrátila tam, kam nechceš," vyhrkla nadšeně Esmé.
Usmála jsem se.
„Ne, ne, to by nešlo, nebudu vás přece obtěžovat, najdeme si nějaký hotel."
„Opravdu tu nikomu nebudete vadit," vyhrkl okamžitě Edward.
„Opravdu?"

„Opravdu," potvrdil Carlisle.
„Děkuju!" vypískla jsem a skočila Edwardovi okolo krku. Naštěstí jsem si však uvědomila, co právě dělám a rychle se raději stáhla.

„Nemáme však moc místa, ale mohli byste se nastěhovat k Edwardovi," řekla Alice s úsměvem.
„To není nutné," snažila jsem se odporovat.
„Bello, já se tě neptala, já ti to oznamuju," řekla zamračeně Alice. Zahanbeně jsem se přikrčila.

Většina se opět rozptýlila po domě. Vlastně spíš do svých ložnic a podle zvuků tam dělali pěkné nepravosti… No, raději o tom nepřemýšlet.
V místnosti jsme zůstali jen já, Amor a Edward.
Zadívala jsem se na rozzářený měsíc.
„Půjdu se projít," řekla jsem a mířila si to ke dveřím.
„Půjdu s tebou," ozvali se oba naráz. Amora jsem probodla pohledem.
„Chci být sama," řekla jsem a rozběhla se.

Došla jsem až na překrásnou louku. V dáli hučel potok a celou mýtina ozařovala tajemná zář měsíce.
Sice teď jsme na Zemi, ale to neznamená, že se nemohu nepostarat o ostatní upíry.
Sedla jsem si do trávy a soustředěně zavřela oči.
Moje tělo zůstávalo na místě, ale má duše byla volná. Prolétla jsem upíři svět a zastavila se jen u Volturiových.

„Pane, přišla nám aktuální zpráva. Bohyně Isabella opustila Olymp, teď máme neopakovatelnou příležitost," promluvila Corry. Corry byla novým přírůstkem v Arově gardě. Měla velice podobný dar jako Alice. Mohla sledovat minulost a přítomnost, avšak mohla se zaměřit jen na jednu osobu. Ale proč sleduje mě?! Proč Ara zajímá, že jsem opustila Olymp? Jak o tom ví? A jak ví, že jsem bohyně?! Co se tu sakra děje!
„Výtečně, Corry, a kde teď je?" zeptal se nadšeně Aro.
„Právě přebývá u Cullenů, ale je tam ještě někdo… Toho muže jsem ještě nikdy neviděla, ale je mi nějak povědomý."
„Je možné, že je to další bůh?"
„Je to možné."

„V tom případě si musíme pospíšit. Vyrážíme ještě teď!" S těmi slovy vstal ze židle a začal shánět svou gardu a připravoval se na cestu.
Když v tu chvíli mě někdo vtáhl do reality. Vyděšeně jsem vykřikla a na dotyčného se obrátila. Naproti mně stál Edward a Amor.
„Cos to udělal! Nesmíš ji probouzet, když dělá tohle!" vrčel na Edwarda Amor.
„Proč?!"

„Sklapněte oba. Máme problém," sykla jsem na ně podrážděně.
„Jaký?"
„Volturiovi jedou sem, nějak se dozvěděli, že jsme… poloupíři. Naprosto nevím jak, ale na tohle nemohli přijít sami! Mám takový dojem, že máme mezi… poloupíry zrádce."
„Cože?!" vyštěkl Amor vyděšeně.
„Zase jsem mimo," poznamenal Edward zmateně.
„Ale jak! To je nemožné!" brblal Amor.
„Zdá se, že je."
„Moment, o co tady jde? Ona má vize?" zeptal se Edward.
„I tak se to dá říct, ale to není důležité. Důležité je, že odtud musíme rychle zmizet!"
„Bello, pokud po tobě jdou, tak je jen jedno místo, kde budeš v bezpečí… No, vlastně, když tam je teď ten zvěd, tak asi ani tam se neschováš."
„Takže jsem uvězněna? Nemohu se tam vrátit?!" vypískla jsem zděšeně.
„Přesně tak."
„Musíme to všechno zrychlit."

„Bello, sama dobře víš, že jsem ti plně k dispozici," řekl s úsměvem a položil mi ruku na pas a přitáhl si mě blíž, přičemž Edward výhružně zavrčel. Zamračila jsem se.
„Řekla jsem ti to tenkrát a říkám ti to i teď. Ne!" zavrčela jsem a setřásla jeho dlaň.
„Bello? Co se děje?!" dožadoval se pozornosti Edward.

„Tak abych to nějak zkrátila. Aro si pro mě jede. Nevím proč, ale je to tak. Jo a Erika chce taky. A my před ním musíme utéct, ale domů se vrátit nemůžeme, protože tam má svého špeha. Jediné, co vím jistě je to, že se nesmíme nechat chytit, protože to by mohlo mít hrozné důsledky," řekla jsem stručně jedním dechem. Nevím, jestli mým chycením získá kontrolu nad Diem, jako vydírací metodu. Nebo jestli mě chce, protože jsem upíří bohyně? Ale k čemu by mu byl Amor?!
„Edwarde, prosím, řekni své rodině, že mě to moc mrzí. Opravdu jsem u vás chtěla zůstat, ale okolnosti mě donutily. Kdyby se tu objevili Volturiovi, udělejte, co chtějí. Nechci, abyste měli kvůli mě problémy. A Edwarde, i když to tak občas nevypadá, vaše bohyně stojí při vás," řekla jsem a usmála se na něj.
„Naše bohyně?"
„Jistě, ty neznáš dceru Nyx? Nyxina dcera je bohyně upírů."
„O tom jsem nikdy neslyšel."

„Bello, nemáme čas," připomněl mi Amor.
„Už jdu."
„Jdu s vámi!" ozval se Edward.
„Ne!" zavrčel okamžitě Amor.
„Myslíš to vážně, Edwarde?"

„Ano, chci cestovat s vámi. Nikoho jako ty jsem v životě nepotkat, půjdu tam, kde budeš ty," řekl s úsměvem.
„Dobrá, jestli chceš, tak pojď," řekla jsem a usmála se na něj.

„No tak! Musíme zmizet!" pobízel nás Amor. S přikývnutím jsme se všichni rozeběhli zpět k domu, kde jsme nastoupili do Edwardova Volva. Naštěstí jsme nikoho z Cullenů nepotkali.
Edward řídil a já seděla na sedadle vedle něj.
„Kam vlastně jedeme?" zeptal se Edward.

„Kamkoli, hlavně daleko od Volterry," vyhrkla jsem okamžitě.
„Bello, nemůžeme se takhle schovávat navěky," podotkl Amor.
„Já vím, ale musíme to vydržet, dokud nenajdu potencionálního otce," řekla jsem smutně. Nechtělo se mi hledat žádného smrdutého člověka. Byla jsem zmatena city, které jsem cítila k Edwardovi, a to se mi líbilo. Nechtěla jsem nic měnit. Chtěla jsem povolit sebeovládání a nechat Edwarda, aby se mi dvořil, ale copak to jde? Za zády mám Volturiovi a celý Olymp. Volturiovi bych ještě v pohodě zvládla, ale děsilo mě, kolik mají informací. Až se někde ukryjeme, budu to muset prověřit, nemohu je přece nechat, aby vyhrožovali jejich bohyni! A k tomu všemu se ještě musím skrývat před bohy z Olympu a hledat otce mého potomka. Co jsem komu udělala!

---------------------------------------------------------------------------------------------

Hrozně moc děkuji za komentáře. Opravdu hodně mě těší, když vidím, že se vám povídka líbí, další díl se bude snažit přidat co nejdříve. :)

NissiBell

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Božská Bella - 3. kapitola: