Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Božská Bella - 11. kapitola

24.03.2012 (12:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3327×

Stisk rukou kolem mě zesílil, až jsem zasyčela bolestí. Všichni se při tom zvuku zachvěli a udělali krok ke mně.

Toho jsem si však nevšímala. Pozorně jsem hleděla na Edwarda. Zmateně kmital pohledem mezi mnou - jakožto rukojmou - a pětičlennou skupinou, která vystoupila z osnující mlhy.

Pozorně jsem si prohlédla tváře bohů. Áres, Artemis, Athéna, Afrodita, Zeus… Zeus! Co ten tady dělá?!

Vyvalila jsem na něj oči. Ještě před pár dny by o mě ani okem nezavadil a teď sestoupil na zem, tím porušil vlastní zákaz, jen proto, aby mě zachránil?! Zřejmě mi dal Amor něco do pití, protože tohle se mi prostě musí zdát!

„Amore, propusť mou dceru a tvůj trest bude zmírněn,“ řekl klidným hlasem Zeus. Amor na něj stále vykuleně hleděl.

Hádám, že někdy v těchto chvílích mu došlo, že dál se nedostane. Menší trhlinka v jeho jinak jistě dokonalém plánu. Naprázdno polkl a nepřestával, zíral na Dia.

„Nechte nás projít! Nebo Bella zemře!“ sykl Amor a přitáhl si mě na hruď.

Všichni se zarazili v pohybu. Edward zmučeně zaklel, a tím upoutal mou pozornost stejně jako bohů. Zejména Zeus si ho zaujatě prohlížel. Zřejmě mu došlo, že tohle je otec jeho vnoučete. Pak jeho pohled padl na dva měniče stojící v mé blízkosti. Beze slova mávl rukou a oni utekli. Amor se zachvěl a ostražitě se začal krčit.

„Amore, ztrácíme tím akorát čas! Dej nám ji!“ sykla Athéna.

„Ne! Miluji ji! Nenechám si ji opět vzít!“ Při těch slovech jsem se zachvěla a Edward zavrčel. Upíří rychlostí k nám přiskočil a vrazil do Amora. Ten útok z jeho strany nečekal, odletěl pár metrů. Já jsem spadla na zem.

Edward přiskočil k Amorovi. V jeho obličeji bylo tolik nenávisti, kolik jsem ještě u něj neviděla.

Vší silou mu vrazil pěstí do obličeje, břicha, ramene a kopl do boku. To už se však Amor z toho šoku probral a vyšvihl se na nohy.

Při jednom z dalších Edwardových útoků ho chytil za krk a vší silou s ním mrštil o zem. Vyděšeně jsem vypískla a rychle se postavila na nohy. Nechápala jsem to. Ještě před pár vteřinami jsem vyčerpáním omdlévala, a teď jako bych byla plná života. Pohled mi padl k bouličce na mém bříšku. To malé si přálo, abych tatínkovi přišla na pomoc. Pousmála jsem se a svou největší rychlostí vyrazila k peroucí se dvojici. Vrazila jsem do Amora, který stál nad Edwardem a uštědřoval mu jednu ránu za druhou. Strhla jsem ho z něho a výstražně jsem na něj zasyčela. Chránila jsem Edwarda, který se ztěžka stavěl na nohy.

„Ještě jednou se ho dotkneš a neručím za sebe!“ zavrčela jsem na Amora, který na mě nechápavě hleděl. Zdá se, že nikdo nechápal, kde se ve mně vzalo tolik síly, a upřímně i já jsem tmu moc dobře nerozuměla.

Jediné, co jsem věděla jasně, bylo to, že jsem byla připravená Edwarda bránit vlastním tělem.

On se mezitím postavil na nohy a stoupl si po mém boku.

Amor nás zmučeně pozoroval.

„Tak takhle to tedy je? Vybrala sis?“ zeptal se těžce.

„Moji volbu ale znáš už dlouho. Vždycky to byl a bude jen Edward,“ šeptla jsem tiše. Má slova jím projela jako šíp. Zmučeně zakvílel.

„To nemůže být pravda! To já jsem pozoroval, jak rosteš! To já jsem stál při tobě, když jsi dospívala a krásněla… To já jsem ti nabídl své srdce jako první! Se mnou můžeš mít nádherný klidný život! Slibuji, že tě budu milovat stejně tak jako to malé, i když není mé. Odpustím ti, že jsi mě podvedla. Že tvé první dítě nebylo se mnou! Ach, Bello, ani nevíš, jak dlouho po tobě toužím. Po tvém, úsměvu, ňadrech, bocích. Ty víš, že jsem dokonalý milenec! Vyber si mě! Mohu ti dát tisíckrát víc než ten podřadný upír!“ sykl na mě zoufale Amor. Edward výhružně zasyčel a pak mě objal okolo pasu a políbil do vlasů.

„Nedotýkej se jí, ty parchante!“ zakřičel Amor a pak se po Edwardovi vrhl. Ten ho však snadno odrazil. Amor se na boj nesoustředil, bylo by snadné nad ním teď jakkoli vyhrát, i upír, který má z pravidla o hodně méně síly, by ho dokázal přeprat. Sílu bohů koordinuje jejich psychika.

„Dost!“ zavelel Zeus a v tu chvíli Amora svírali dva bohové. Áres a Athéna.

„Běžte,“ poručil Zeus a oni se i s Amorem vypařili a Artemis jim byla v patách.

Na mýtině zůstal jen Zeus, Afrodita, Edward a já.

Zeus se k nám obrátil a pomalu k nám přišel, byl od nás sotva na dva kroky. Edward mě stále držel okolo pasu. Bál se, že mu opět zmizím, a zdá se, že mu jeho obavy budu muset uskutečnit…

„Tak tohle je on? Ten upír, který polapil srdce mé milované dcery? Kuráž máš, to se musí uznat. Postavil ses proti jednomu z bohů, abys ochránil, co je ti nejbližší. Je ti, doufám, jasné, že to bylo velmi nebezpečné. Bohové jsou mocní,“ promluvil Zeus k Edwardovi.

„Ano, byl jsem si vědom toho rizika, ale věřte, že bych za Bellu a naše dítě s největší chutí dal život, kdybych věděl, že je tím ochráním,“ řekl klidně Edward.

„Synku, víš, že to, co svíráš v náručí, je jedna z nejmocnějších bohyň, která se kdy zrodila? Že to dítě, které přebývá v jejím lůně, je dítětem z proroctví, tudíž zřejmě nejmocnější nenarozené dítě?“

„Jsem si vědom jejich důležitosti, avšak věřím, že se mnou jsou v bezpečí. Oba je neskonale miluji a nedokáži si představit věčnost bez nich.“

„Nemáš strach? Nenahání ti hrůzu vědomí, že stačí jediná setina vteřiny a v rukou této křehké dívky by byla tvá věčnost ukončena?“

„Nemám strach, že by mi Bella ublížila, a kdyby se proto tuto variantu rozhodla, byl bych převelice šťasten, že jsem mohl svou poslední chvíli strávit v rukou tak dokonalé bytosti.“ Zeus se zamračil.

„Tvá oddanost je obdivuhodná, ještě jsem se nikdy nesetkal s tak čistou a neposkvrněnou láskou. Dcero, co ty k tomu chceš dodat?“

„Myslím, že není třeba slov. Edwarda miluji, stejně tak naše dítě. Mým přáním je, abychom mohli být konečně spolu. Společně někde v klidu vychovávat naše dítě s vědomím, že jsem v těch nejlepších rukou.“

„Ty ale víš, že to se stát nemůže. Nemohu ti dovolit zůstat na Zemi a přitom velet upírům. Ne, ne, to by nešlo.“

„V tom případě mi nedáváš na vybranou. Udělám to, po čem toužím už tak dlouho. Die, tímto se vzdávám postu bohyně.“
Oba zalapali po dechu.

„Vzdáváš se toho, kým jsi? Toho, kým ses narodila, pro jednoho muže?“

„Ano.“

„Bude ti odepřen vstup na Olymp, už nikdy se nesetkáš se svou matkou, přáteli, bohy! Už nikdy neuvidíš mě… Toho všeho se vzdáš pro toho upíra a poloupíří dítě?“

„Jsem pevně rozhodnuta. Vím, že štěstí nenaleznu na Olympu a už vůbec ne po boku bohů. Nevybírám si ztrátu ani bolest. Vybírám si lásku a oddanost a pokud by mě Edward alespoň trošičku chtěl, ráda bych s ním strávila zbytek věčnosti,“ řekla jsem a Edwardův stisk zesílil. Jako by mě ujišťoval, že mě nikdy nikomu nedá. A já mu za to byla vděčná. Zeus naši souhru zmučeně pozoroval.

„Takže tohle je konec? Vzdáváš se mě? Svého vlastního otce? Možná se ti mohlo zdát, že jsem si tě nikdy nevšímal, ale není tomu tak. Celý tvůj život jsem bojoval o tvé štěstí. Každou noc jsem tě chodíval navštěvovat. Nesměla jsi vědět, co k tobě cítím, musela jsi zesílit. Odpusť mi mou hloupost. Odpusť, že jsem tě tak zanedbával. Teď vidím, že štěstí se nenalezne v moci, ale v lásce. Ať už rodičovské nebo milenecké. Byl jsem hlupák.“

Tak to mě dojalo!

Vysmekla jsem se z Edwardova obětí a jedním skokem překonala hranici mezi mnou a Diem. Skočila jsem mu kolem krku. Nejdřív strnul, ale pak se uvolnil a také mě objal.

„Nezlobím se. Je mi líto, jak ti ubližuji, ale je čas, abych i já rozmazlovala své děti a dělala chyby v jejich výchově. Ty si ale pamatuj, že ať se stane cokoli, nezapomenu na tebe. Můžeš nás navštěvovat. Tohle nemusí být konec,“ řekla jsem a usmála jsem se na něj. Ten se na chvíli zamyslel.

„Uvidím, co se s tím budu moct dělat,“ řekl a usmál se na mě, pak zvážněl.

„Jsi si tímto rozhodnutím opravdu jistá?“

„Není nejmenší důvod váhat, chci tady zůstat s Edwardem i dítětem.“

„Nuže dobrá, když je to tvé poslední slovo, ať jest tak vykonáno,“ řekl a pustil mě. Já se ocitla opět v náruči Edwarda.
Zeus se na mě usmál a pak se zatvářil, že se nad něčím soustředí.

Najednou jako by se má silueta začala třpytit. Tisíce a tisíce malinkých jiskřiček mě obklopovalo. Pak jako bych vybuchla. Všechny jiskřičky se rozletěly do všech stran a záře jako by zmizela.

Cítila jsem se zvláštně. Jako by něco ve mně chybělo, ale nebylo to nepříjemné, naopak. Už jsem si nepřipadala, jako by tíživé řetězy svazovaly mou duši. Konečně jsem byla volná! Mohla jsem svobodně myslet i moje city k Edwardovi jako by se prohloubily, už je nic nezastrašovalo do kouta. Teď jsem tu já byla pánem! Byl to tak úžasný pocit! Unešeně jsem vydechla.
Zeus mě smutně, avšak s mírným úsměvem na rtech, pozoroval.

„Bude se mi stýskat, dceruško,“ řekl a já se mu naposledy vrhla do náruče. Tentokrát to bylo jiné. Z jeho těla jako by pulzovaly nějaké vlny, které mě na jednu stranu nesmírně lákaly, avšak i děsily. Byla to nádhera. Poprvé jsem jako nezávislý pozorovatel ochutnala chuť štítu bohů. Byla to krása. Trochu mě zamrzelo, že už tak vábivý štít nemám. Bude mě Edward ještě chtít?

Zeus s úsměvem na tváři zmizel. Pohled mi padl na usmívající se Afroditu. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Přece jen, teď tu byla ona výš postavená, úklona, pokývaní hlavou? Co mám dělat? Ona se však chovala stále přirozeně. Což mě dost překvapilo. Došla k nám a usmála se.

„Myslím si, že už mou pomoc nepotřebuješ. Pokud ti mohu dát radu, Bello, drž se tohoto muže. Leccos jsem už viděla, ale ještě v žádných mužských očích jsem nezahlédla tolik lásky a oddanosti. Dobře sis vybrala otce božského dítěte. A ty, Edwarde, Bella je ta nejkřehčí dívka, jakou jsem kdy potkala. Dávám ti svou velkou důvěru, ale pokud jí něco uděláš, obrátíš proti sobě ten největší hněv bohů, jaký tu byl za posledních několik miliard let. Minule to byli dinosauři, takže si to, myslím, dokážeš představit,“ řekla Afrodita a já se rozesmála. Chudák Edward, takhle mi ještě uteče.

„Děkuji ti za všechno. Máš navždy můj velký dík,“ řekla jsem.

„I můj, jestli mohu dodat,“ ozval se trochu rozpačitě Edward. Já se uchechtla. Chudáček, musí toho na něj být moc. Rvačka s bohem, kázaní od Dia a teď i Afrodity! Jestli ho neporazí tohle, tak už nic.

„Ještě se uvidíme, vy moje hrdličky. Bohové jsou vám nakloněni. A Bello, využij dobře svůj dar od Dia, nechceme, aby ses nám ještě zmrzačila,“ poznamenala Afrodita se smíchem.

„Dar? O čem to mluvíš?“

„Ty jsi opravdu hodně nevšímavá. Copak sis nevšimla? Co takhle tep? Samozřejmě, že není. Nejsi člověk.“

„A když nejsem člověk… co jsem?“

„Poloupír. Původně ses měla přeměnit v upíra, ale to by byly komplikace u porodu, přemluvila jsem Dia, aby ses stala poloupírem. Odrodíš a i tak budeš moct zůstat navždy po boku upíra. Už se měnit nebudeš.“

„To je mazec!“ zahlásila jsem nadšeně. To je snad sen!

„C-co prosím?“ zakoktala Athéna.

„Jakože páni,“ vysvětlila jsem a rozesmála se. Chudák Edward s toho byl úplně zmatený. Ani se mu nedivím. Nejdřív jsem bůh, pak zase poloupír, kdo se v tom má vyznat?

„No, už bych měla jít. Ještě se uvidíme. Přeji hodně štěstí,“ řekla a usmála se na nás. Pak s oblakem kouře zmizela.
Chvíli bylo ticho.

„Bello?“ dožadoval se pozornosti Edward. Pomalu jsem se na něj otočila. Bála jsem se. Nemluvili jseme spolu od té doby, co jsem mu utekla. Upřímně i pro mě je to dost velký šok. Nejprve od něj utíkám, pak nastoupí na řadu Amor, Edward mě z ničeho nic začne zachraňovat, já se zřeknu své podstaty a je ze mě poloupír a Edward mě má na krku. Prostě blázinec!Bála jsem se, že mě zavrhne. Že mě nebude chtít. Že vychovám to malé sama. Ale vše bych chápala. To já jsem ho jako první zavrhla. Má na to plné právo.

Smutně jsem sklopila oči k zemi. Neměla jsem sílu na to se mu podívat do tváře. Do té tváře, které jsem tak ublížila. Ale proč by mě chodil zachraňovat a proč by tvrdil, že mu na mně stále záleží?

„Co se děje?“

„Mám strach…“

„Z čeho?“

„Mám strach, že mě zavrhneš. Bojím se o to malé, bojím se, že neopětuješ mou lásku, bojím se, že…
„Že neopětuji lásku? Bello, myslím na tebe každou vteřinu, dočista jsi mi pomátla hlavu, nedokáži myslet na nic jiného než na tebe… na vás,“ řekl a pohladil mi bříško. Zachvěla jsem se.

„Takže, ty mě nechceš opustit?“

„Blázníš? Nikdy bych tě neopustil… Miluji tě,“ řekl a já se na něj zadívala. V jeho očích byla čistá upřímnost a přenádherné množství lásky. Usmála jsem se.

„Miluji tě,“ opětovala jsem mu ta krátká dvě slůvka. Dvě slova, jež pro mě znamenala vše. Dvě slova, která mnou procházela jako vlna. Naplňovala každičký můj kousek. Dvě slova zrozená plodem lásky. Pro tato dvě slova jsme oba prošli dlouhou, trnitou, bolestnou cestou. Díky nim jsme teď oba na špičce štěstí. Věděla jsem, že můj život nemůže být lepší. Co bych si také mohla víc přát? V náruči svého vysněného muže a v lůnu plodící se malý zázrak. Mysl plnou myšlenek, že se karta obrátila. Teď už navždy budu konečně žít milována. Tak jak jsem četla v románech, až na to, že tohle bylo lepší. Mnohem, mnohem lepší…

Konec

Tak a tímto ukončuji příběh o naší božské Belle. Možná se objeví i bonus, ale nevím, jak to budu stíhat. Především vám chci všem moc poděkovat, že jste vydrželi a měli se mnou trpělivost. Moc si vaší podpory vážím a děkuji vám za ni. :)

Tento díl chci věnovat:

wolfgirl

a tuto povídku:

Myfate

Obě dvě se mnou měly přímo božskou trpělivost. Děkuji. :)

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Božská Bella - 11. kapitola :