Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita3-minulost


Bolestivá realita3-minulostTak tady máte pokračování mojí povídky není to sice něják extra dlouhý ale na to že jsem skoro neměla čas...to doufám ujde a budete aspon trochu spokojenýýý...příští kapitola nákupy...

Bella:
Líbaly jsme se snad věčnost...ale najednou se odemně odtrh a já???na něho koukala nechápavím výrazem.
„Nekoukej tak Bells, já jenom chcu znát tvůj příběh“koukala jsem se na něho pořád nechápavě jenom koutky úst mu cukaly..
„Bells chcu vědět co se stalo....poznám že něco tě trápí a když mluvíš o rodičích“má pravdu..něco mi je a měla bych mu to říct přece jenom ho miluju a kdo miluje nic si netají nebo se mýlím?...
„Máš pravdu něco ti tajím...řeknu ti to ale až u mě“a snažila jsem se na něho usmát ale myslím že to nevyšlo.
„Dobře tak jedem“pomohl mi vstát a nasedly jsme společně do jeho auta...
„Edwarde ale co moje auto?potřebuju ho ráno“řekla jsem a on se jenom usmál..
„Někdo z mé rodiny ho přiveze“a už jsme vyjížděly směr domů.Cesta byla tichá nikdo nemluvil a já nechtěla začít, cesta trvala snad věčnost a byly jsme před mojím domem.Vyšla jsem a Edward mi byl v patách až do mého pokoje, sedla jsem si na postel a Edward hned vedle mě...
„Slíbila jsi mi odpovědi“proč to řekl tak hnusným tónem?
„Dobře ale něco mi slib“jenom přikývl a poslouchal mě a snad ani nedýchal a já se mu nedivila.Sama jsem zapoměla dýchat ale pořád jsem si to snažila připomýnat ale moc mi to nešlo a vůbec když je vedle mě..
„Edwarde...já když mi bylo pět let přišla jsem o rodiče jeli si udělat krásný večer a už se nevrátily“začala jsem brečet a hned mě objal a já mu plakala na ramenu..
„Byla jsem do svých osmnácti v dětským domově protože jsem nikoho neměla, Edwarde to je to proč jsem se tak chovala a pořád mám strach...že zmizíš jako ona..nikdy kromě nich jsem nepustila do života protože by mě bolelo kdybych je stratila, jestli zmizíš zabije mě to..“přitiskla jsem se k němu nejvíc co to šlo a doufala že tohle není sen z kterého se probudím a je to skutečnost..
„Bells to bude dobrý...jsem to stebou a navždy budu“konečně jsem se od něho odlepila a koukala jsem se mu do těch jeho zlatých očí...
„Budeme spolu dalšíc h 70let a budeme umírat spolu v objetí?sám tomu nevěříš...“v jeho očích tedˇ jakobych viděla bolest, lásku a ještě něco ale tohle jsem nemohla určit....
„Budeme to ti slibuju“ale když to říkal nedíval se na mě ale díval se na zem..
„Věříš tomu?“musela jsem to vědět...nemusela ale chtěla strašně moc jsem chtěla vědět že je to pravda...
„Nemůžu ti lhát, nevěřím v to alespon v to doufám což není možný“není možný?moje láska je pravá..
Odtáhla jsem se od něho a stoupla jsem si k oknu a dívala jsem se na les, přemýšlela jsem nad těma slovama který mi tedˇ řekl ale vůbec jsem nechápala jak tohle myslel a aniž bych si to uvědomila začala mi po obličeji téct slza. Z přemýšlení bě vythly až ledové ruce obmotané kolem mého pasu a já věděla komu patří...
„Bells atˇ sis mojí větu vyložila tak jak si myslím mýlíš se..“tak já se mýlím..jak to tedy myslel?
„Jaks to tedy myslel?že náš vztah nebude tak dlouho trvat?já ti něco řeknu já v to doufala protože tě miluju, tohle se mi ještě nestalo a nikdy bych nepustila do svýho života nikoho koho bych v něm nechtěla..a ty mi řekneš že nevěříš v naší lásku“stále jsem se koukala do lesa ale najednou jsem byla otočená a dívala jsem se na Edwarda ten se díval do lesa a nad něčím přemýšlel..

Edward:

Úžasný a co jí mám tedˇ asi odpovědět..myslím že nemáme budoucnoust protože já nestárnu tak proto nemůžu být stebou...a mimochodem jsem upír sající krev...
„Bello stímhle máš asi pravdu ale miluju tě, prosím nezahazuj náš vztah“doufal jsem že to neudělá protože ona je to poslední co v mojí dlouhém životě jsem nepoznal..ale tedˇ to znám a miluju ji...jsem monstrum vím to a uvědomuju si to ikdyž se za to nesnáším ale Bellu nechcu stratit...
„Neodsoudil jsi ho už sám?“neodsoudil protože pořád doufám že budeme spolu, jestli ti někdy řeknu moje děsivé tajemstvý budeme moc být spolu ale budeš umírat jenom ty ale bude to v objetí slibuju..
„Miluju tě“řekl jsem a políbil jsem ju..líbali jsme se až jsme skončily na postely já tam nechtěl skončit..začal jsem zajíždět rukama pod její tričko, ale ona mi v tom nezabranovala. Nedokázal jsem se od ní odtrhnout strašně jsem ji chtěl...pořád jsme se líbaly a já jsem jí pomale začal sundávat triko...ale najednou jsem přestal a konečně jsem si uvědomil co bych mohl udělat a tohle jsem nechtěl, Bella se na mě koukala...
„Edwarde můžeš“řekla a dívala se mi pořád do očí, tolik jsem ji ted za tak krátkou dobu chtěl mít ale nemohl a tohle asi nebudu moc mít a hlavně nesmím sní být navždycky
„Bells takhle to nejde já nemůžu, seš krásná strašně bych chtěl ale nemůžu“zvedl jsem se a šel z místnosti...
„Kam deš Edwarde?“na jedno místo kde můžu být tím čím jsem..
„Domů“a šel jsem po schodech dolů a nastupoval do auta...
„Jseš snad zastánce sexu až po svadbě??“tak tohle byla sranda snažil jsem se aby mi necukaly koutky...ona se chce vyspat s upírem který je do ní zamilovaný ale bohužel nesmí sní být...
„Jo něco takovýho už musím“řekl jsem a odjížděl jsem od svojí lásky které je před domem a dívá se jak mizím...

Bella:
Dívala jsem se jak odjíždí a než jsem se nedála viděla jsem už jen kufr jeho volva. Chvíly jsem stála ořed domem a doufala že mě třeba Alice doveze moje autíčko protože se mi vážně nechtělo zítra jít pěšky nebo nějákým autobusem, šla jsem do domu a udělala jsem si oběd byl rychlí a dobrý.
Najednou jsem uslyšela jak někdo před domem zazvonil tak jsem šla otevřít a uviděla Alici a Rose.
„Ahoj Bells přivezly jsme ti auto a chtěly jsme se zeptat nezajela by si snáma zítra na nákupy, myslím že tvůj šatník by chtěl trochu barev a my dlouho nebyly“dívala se na mě Alice a byly jí vidět jiskřičky v očích když se zmínila o nákupech..
„Dobře pojedu strašně ráda a Alice?“musela jsem se jí na něco zeptat...
„Ano Bells?“řekla a podívala se na Rose..
„Jak moc miluješ nákupy?abych věděla na co se připravit...
„Strašně moc Bells, tady naše Alča je úplný maniak takže tě možná budou strašně bolet nohy ale neboj na jídlo budeš mít čas aspon deset minut“když to Rose dopověděla dívala jsem se na ní trochu udiveně..
„Mi už musíme a všechno na zítřek naplánujeme takže Ahoj zítra“rozloučily se semnou a odjely a já jsem se šla učit...

Pokračování příště...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita3-minulost:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!