Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita14-zpátky domů

07.07.2009 (14:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2432×

Bella:

Když jsme opouštěly Volteru cítila jsem že to bylo ještě těžší než když jsem stratila rodiče, oni odešly bohužel strašně mě to bolelo ale tohle jako kdyby mě půlka chyběla. Tedˇ sedím v autě s Emmetem a Rose a Esmé a Carlisle jedou v autě za nama, nevím proč ale dávám si za vinu že tady není zbytek možná kdyby mě nikdy nepotkaly nebyly by těd od sebe.
„Bells nad čím přemýšlíš?“zeptala se mě Rose protože si všimla že jsem nějáká zamračená.
„Kdybych vás nikdy nepotkala možná by se tohle...nestalo“řekla jsem a začala jsem vzlykat, Rose mě objala takže měla trochu mokré tričko.
„Bells to bude dobrý brzo se vrátí, rok není zas tak dlouhá doba“řekla a kolébala se ze strany na stranu.
„Možná ale ti máš celou večnost já můžu klidně dneska zemřít, kdyby spadlo to letadlo já bych neodkráčela“usmála jsem se té představě ale jinak jsem se usmívat nedokázala. To už jsme dorazily na letiště a hned za náma se objevil Justus.
„Ahoj co tady děláš?“řekla jsem a skočila mu kolem krku, byla jsem ráda že ho můžu zasa vidět je jako můj bratr.
„Chtěl jsem se zeptat no...už mě nebaví zabíjet lidi chtěl bych být jako vy, sice používám svojí moc ale je to těžké“podíval se na Carlislea s otázkou v očích, mě taky napadlo co tím myslel.
„Můžeš snámi zůstat“řekl a natáhl k němu ruku.
„Děkuji, moc si toho vážím“řekl a chytil mě kolem ramen a odcházely jsme najít naše letadlo do forks.
Cesta probýhala v klidu, vlastně jsem z ní toho moc neměla pořád jsem myslela na Edwarda a Alici s Jasperem.
Když jsem přistávaly čekaly na nás neše auta, teda né zrovna moje a mě došlo že bych ho měla hodit na opravu pokud to ještě půjde. Nastoupily jsme do aut a jely jsme ke domů, tentokrát jsem jela s Justusem nechtěla jsem aby jel samotný a vím že ostatní chcou mít spolu taky chvilku.
„Hodne ho miluješ že ano?“zeptal se mě a tím mě vytrhl ze zamyšlení.
„Z celého svého srdce, kdyby to bylo možný za jeho život bych opětovala aji svoje srdce“řekla jsem a dívala jsem se jak na to zareaguje ale vipadal jako kdyby se mi vysmíval.
„Co ti připadá směšný?“zeptala jsem se protože se vážně usmíval.
„Já jen nic...“řekl a jeho úsměv se ještě rozšířil, moc jsem tohle nechápala mě to nepřipadalo směšné.
„Tak sakra mluv!“zakřičela jsem protože jeho dobrá nálada mě už rozčilovala.
„Myslíš že by udělal to stejné pro tebe?“zeptal se mě jako kdyby mu nevěřil.
„Udělal i víc“řekla jsem a dál jsem se odmítala bavit. Jestli si něco takovýho myslí tak at skončí v pekle, ikdyž je upír může zemřit. Dojely jsme k domu Cullenů, všichni jsme se shromáždily v kuchyni kde my Esmé připravila špagety, ale to bylo to poslední na co jsem měla chutˇ takže jsem to nesnědla a šla jsem k Edwardovi do pokoje. Byly tady všechny jeho věci a sice to zní divně ale jako kdyby tady byla jeho vůně, tolik jsem si přála být sním aji kdyby to bylo ve volteře.
„Bells musíš něco sníst“přišla ke mně Esmé s talířem v ruce a měla tam moji večeřu co jsem nesnědla ale nedostala bych do sebe ani sousto.
„Esmé nedokážu to, pro vás je rok chvíle ale víš co se může za jeden rok změnit?“zeptala jsem se jí ale to už se mě do očí nahrnuly slzy a já si sedla na Edwardovu pohovku. Esmé ke mně přišla a objala mě.
„Bells příjde brzy že si ani neuvědomýš že odešel“smažila se mě povzbudit ale moc jí to nešlo protože cítila to stejné jako já, ztratila dva syny a dceru.
„Esmé myslíš že by mě Carlisle neproměnil?“tohle jsem tedˇ chtěla strašně moc, protože kdyby mě proměnil až by se Edward vrátil mohly bychom být spolu navěky.
„Bells tohle by proti Edwardově vůli neudělal, to ti nejdřív musí dovolit on“řekla mi a políbila mě na čelo.
„Můžu být chvíly sama?“zeptala jsem se a Esmé jenom přikývla a odcházela, po cestě ještě ukázala na talíř abych ho snědla ale stejně zbytečně. Tři věci vím, první: Edward se brzy nevrátí, druhá: Carlisle mě nepřemění pokud nebude tu Edward a třetí: obětovala bych pro něho svůj život pokud by to byla potřeba. Ležela jsem na Edwardově pohovce a přemýšlela co bude dál mezi nama a o tom jestli se někdy vrátí, strašně se my stýská po Alici mojí nejlepší kamarádce která tak ráda často nakupuje. Mrzí mě jedna věc a to je to že mi Edward a celá jeho rodina nevěřily, že mi neřekly pravdu kdo opravdu jsou že jsou UPÍŘI.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita14-zpátky domů: