Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolest ve jménu lásky - 7. kapitola - Zákon nad zákon

25.10.2012 (13:30) • Moon • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1596×

Pohled Rosalie

Když jsem Belle dezinfikovala rány, snažila jsem se z hlavy vytěsnit, že teď je celá rodina v nebezpečí, abych se alespoň trochu uklidnila, ale nepodařilo se mi to.

„Měla by ses jít kouknout na hranici, já to zvládnu,“ řekl mi Edward. Teď jsem se znovu dostala do reality a obavy byly zpátky. Přesto jsem mu přikývla a vyběhla z domu.

Když jsem se potemnělým lesem dostala na místo, Carlisle i ostatní už dorazili z rezervace a všichni bojovali. Pochybovala jsem, že by někdo uvěřil, že mezi námi někdy existovala nějaká úmluva, příměří. Nikdo se ani neobtěžoval mírnit se, nikoho nezajímaly okolnosti, prostě jen surový boj.

Spatřila jsem Alice, ležela na zemi a snažila se držet si od těla jednoho vlka, možná to byl Embry, ale nepřemýšlela jsem nad tím. Zaútočila jsem a odhodila jsem ho od ní. Vlk se rychle zvedl, zavrčel a chystal se po mně skočit, ale neudělal to.

Všichni v tu stejnou chvíli utichli a všeho nechali. Asi jsme si nikdo do té chvíle neuvědomili, že bychom opravdu mohli někoho zabít, někoho, koho nechceme, někoho, kdo si to nezaslouží. Teď už bylo pozdě. Otočila jsem se. Strnula jsem v neuvěřitelné hrůze a začala prosit, ať se mi to… jen zdá.

Lesem se začalo rozléhat ohlušující kňučení a potom lidský křik. Připomnělo mi to Jacoba, když ho zranil novorozený, tohle bylo ale vážnější. Leah byla zraněná. Všichni najednou vypadali strnule a přepadle. Sam trochu zavrčel a všichni z jeho smečky se žalostným zakňučením rozběhli do rezervace. Za pár okamžiků všichni zmizeli v temnotě lesa.

Jacob a Seth se proměnili a vrhli se na zem vedle Leah. Carlisle se jí taky rozběhl pomoct. Všichni ostatní jen nehybně stáli a čekali, včetně Sama.

Leah měla velkou krvavou ránu na těle, pomalu se uzdravovala díky vlčí schopnosti, ale tahle rána ji nezabíjela. Bylo to něco jiného, něco mnohem bolestivějšího a pro vlky smrtelného. Křik po chvíli utichl, stejně jako srdce, Carlisle se omluvně podíval na Setha, který se rozvzlykal. Jacob naštvaně kopl do stromu.

Nemohla jsem uvěřit, že v Samových očích se také zaleskla slza. Pomalým krokem se přiblížil k nám a padl na kolena vedle Leah. Nic neřekl, ale jeho výraz mluvil za vše, pořád ji miloval a trápila ho její bolest. Podívala jsem se okolo, Kate se opřela o strom a svezla se na zem.

„Tohle jsem nechtěla, moc se omlouvám,“ dostala ze sebe. Chvíli jsem to nechápala, ale pak jsem si všimla stopy krve na jejích rtech. Kate ji nejspíš nepoznala, chtěla zabít vlka ze Samovy smečky, ale kousla Leah, která to od ní nečekala.

„Carlisle, pro tuto… záležitost toho už myslím bylo dost,“ zašeptal Sam, Carlisle přikývl.

„Takže úmluva obnovena?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl Sam a potřásl si s ním rukou. Potom se ohlédl na rozzuřeného Jacoba a rozběhl se k rezervaci.

Jacob se rozloučil a slíbil, že se vrátí, potom vzal Leah do náruče a i se Sethem odešli. Když procházel kolem Kate, skoro se neudržel. Kate se za ním jen omluvně ohlédla. Tanya ji soucitně objala. Potom jsme tam dlouho stáli bez sebemenšího pohnutí, vládlo hrobové ticho.

Znovu jsem vzhlédla, abych se podívala, jestli ještě někdo nechybí.

„Kde je Irina?“ ptala jsem se. Tanya na mě vrhla smutný pohled. Ne! Opravdu někdo chyběl.

„Byla moc… neopatrná,“ odpověděl mi Carlisle. „Chtěla se pomstít za Laurenta. Moc útočila a… zapomněla na obranu.“

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Carmen, Eleazar, Emmett, Esmé, Alice, Jasper… Všichni byli v pořádku a nikdo jiný nechyběl. Byla jsem si jistá, že s vlky už mít problémy nebudeme, alespoň do doby, než se Renesmé narodí. Carlisle poděkoval smečce z Denali a omlouval se za Irinu. Všichni to přijali, rozloučili se a hned odjeli. Nutné zlo bylo… vyřešeno, ale ne tak, jak jsme si to představovali.

Pohled Jacoba

Nečekal bych, že mě bude smrt Leah tolik bolet. Ona byla vždycky tak svá, už dost zraněná na to, aby si zasloužila takovou smrt. Bez upírů by se nám žilo líp. Bella by čekala moje dítě, mohla by mě líbat, aniž by se cítila provinile, mohla by prostě být se mnou. Leah by mohla být šťastná stejně jako my. Realita je jiná.

„Nech mě ji nést, Jacobe,“ řekl mi Sam. „Prosím.“ Vzdychl jsem, ale pak jsem mu ji opatrně podal. V La Push už nás všichni čekali. Smečka, Billy a samozřejmě i Sue. Skoro omdlela, když viděla svou mrtvou dceru.

„Leah! Zlato!“ Vrhla se k ní, začala hystericky plakat. Charlie ji objal kolem ramen a snažil se ji uklidnit. Až teď jsem si ho všiml. Sakra, co mu řeknu?!

„Jacobe!“ chytl mě Billy za ruku a odvedl kousek dál.

„Kde jsi byl tak dlouho? Co se stalo? Kde je Bella?“ třásl se mnou, jak jen to dokázal. Překvapilo mě, jak moc jsem zapomněl na svého otce, na první pohled by mi ani nepřišel povědomý.

„Leah kousla nějaká krvežíznivka z Denali, byla to… nehoda. Sam jí potom zasadil silnou ránu, byla na místě mrtvá,“ vysvětloval jsem. Billy přikyvoval, ale potom se na mě znovu obořil.

„Nemyslel jsem, co se stalo Leah. Myslel jsem, co se stalo s tebou!“ Nevěděl jsem, na co se ptá, byl jsem vyčerpaný a zmatený z toho všeho, bylo toho na mě příliš.

„Nic.“ Nechtělo se mi to vysvětlovat.

„Dobře,“ povzdechl si Billy. „Tak mi alespoň řekni o Belle.“

„Je doma s Edwardem, co bys chtěl slyšet?“ odsekl jsem.

„Je v pořádku? Co si myslíš, že mám říct Charliemu?!“ dopaloval jsem ho čím dál víc. Byl nervózní. Cítil jsem, jak nás Charlie propaloval pohledem a mířil si to rovnou k nám. Já i Billy jsme se otočili směrem k němu.

„Zdravím tě, Jacobe,“ pozdravil mě.

„Dobrý večer,“ usmál jsem se. Možná jsem to ale trochu přehnal.

„Jacobe, řekni mi, co je s Bellou, a to hned!“ Oba čekali na odpověď. „Není ve Švýcarsku, že ne?“ pokračoval nervózně Charlie, když viděl můj tupý výraz.

„To tedy opravdu není,“ přikývl jsem, i když opravdu nechápavě. Můj tón se změnil, když už jsem nemluvil jenom s Billym.

„Prosím, Jacobe, řekni mi pravdu. Já už nemůžu dál žít s tím, že nevím, co je s mou dcerou, tohle už mě unavuje. Sleduju ty vaše rozhovory s Billym, vím, že tady něco není normální. Vím, že Leah nezemřela jen tak!“ Charlie si opravdu zasloužil vědět pravdu, ale co jsem měl říct? Provdal jsi dceru za upíra, teď s ním čeká dítě, které z ní vysálo skoro všechen život, upřímnou soustrast.

„Je hodně nemocná. Pozdravuje tě, ale v žádném případě tam nejezdi, aby ses nenakazil.“ Nevěřil mi.

„Hodně nemocná? Jacobe!“ Billy jen zakroutil hlavou a žalostně sledoval náš rozhovor. Věděl, že je zle.

„Tohle je pravda!“ snažil jsem se oponovat, ale on už viděl tolik lhářů, že jsem byl víc než průhledný.

„Takže mi chceš říct, že teď jí nic nehrozí?!“ ptal s pochybností v hlase.

„Charlie, ona není mrtvá!“ přesvědčoval jsem ho. Ne, jen polomrtvá!

„Tak proč ji nemůžu vidět? Nevěřím tomu, že má nějakou infekční nemoc, to bys k ní nemohl ani ty!“ Měl pravdu, byl to chabý výmysl.

„Takže… co je s ní!?“ ptal se znovu. Blížila se ta chvíle, kdy pravda vyjde najevo.

„Jacobe?“ atřásl se mnou, ale bylo poznat, že už nad tím přemýšlel a něco tušil. Chtěl jsem odpovědět, ale bylo pozdě, až příliš dlouho jsem mlčel.

Vlna zuřivosti by smetla i mě, to nepopírám, ale rozhodně by mě nenapadlo, že je těhotná, neuhádl bych to. Ve skutečnosti jsem ale řešil mnohem víc. Ať už jsem byl mimo nebo ne, uvědomoval jsem si, že jsem jí ublížil. A to hodně! Nejenom, že jsem ji zradil, ale ke všemu jsem ji oddělil od veškeré pomoci, takže… teď umírala!

„Charlie, ať budeš dělat cokoliv, vyhni se tomu domu. Alespoň do té doby, než ti sama nezavolá,“ chytl ho Billy za ruku. „Věř mi, je v těch nejlepších rukách. Jsem přesvědčený, že Edward a doktor Cullen se o ni dobře postarají. Uvidíš, že všechno dobře dopadne. Ale do té doby, dokud se ti neozve, se o to nezajímej.“ Billy se přesvědčivě snažil.

„Ale…“ začal zase Charlie.

„Věř mi,“ řekl Billy rázně.

„Tobě možná věřím, ale raději bych byl, kdyby se okolo ní už Edward nemotal, znovu ji opustí a Bella to tentokrát nepřežije.“ Charlie měl pravdu, ale Edward už stejnou chybu znovu neudělá. Bojoval teď o její život, dělalo se mi zle.

„Myslím, že by to neudělal,“ hlesl jsem. „Edward ji nepustí z očí.“

„Carlisle ví, co má dělat, nech to na něm a poslouchej, co ti říkám. Teď už to konečně nech plavat a pojď do domu, začíná pršet. Dáme si steak a podíváme se na zápas, pojď.“ Jediné štěstí, že dávali zápas. Děkoval jsem, že Billy má takový vliv na Charlieho.

„Asi máš pravdu,“ povzdechl si Charlie a šli k domu. V jeho očích ale byl pořád ten stejný výraz. Určitě to nebyla jeho poslední slova. Problém byl v tom, že to poslední, co teď v domě Cullenových potřebovali, byl právě Charlie. Jak mu to všechno vysvětlit?

„Jacobe, půjdeš s námi?“

„Jo, jdu hned za vámi,“ odpověděl jsem zdrceně. Rozpršelo se a začal foukat silný vítr. Skoro jsem zapomněl, jak vypadá náš dům, jak vypadá Rachel. Chtěl jsem jeden večer zůstat doma a konečně se normálně vyspat.

Najedli jsme se, byla to dobrá, ale dost pochmurná večeře. Rachel potom odešla ven, asi šla ke Sue. Bylo deset večer. Rozloučil jsem se s Charliem a s Billym a šel jsem si lehnout. Usnul jsem rychle.

Běžel jsem po schodech. Nahoře už mě čekal Edward. Celý od krve… Ani jsem nemusel přemýšlet nad tím, čí byla. Nechtěl jsem poslouchat Edwardovy řeči. Odstrčil jsem ho na stranu a pokračoval do pokoje. Celá podlaha byla od její krve. Bella vypadala hůř… Teda, jestli to šlo takhle říct, byla mrtvá. Dělalo se mi z toho zle. U okna v postýlce ležela malá holčička. Přiblížil jsem se k ní a…

Autor: Moon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolest ve jménu lásky - 7. kapitola - Zákon nad zákon: